POZADÍ STÍŽNOSTI

1. Stěžovatel zastupuje Ekologický institut Veronica Českého svazu ochránců přírody.

2. Dne 14. listopadu 2006 zaslal stěžovatel zastupující uvedený institut Komisi sdělení, které obsahovalo: a) vyplněný formulář stížnosti na porušení práva ze dne 14. listopadu 2006 a b) vyplněný formulář žádosti o doplňující informace ze dne 22. listopadu 2006. (Oba výše uvedené dokumenty a) a b) jsou v tomto rozhodnutí dále souhrnně označovány jako „sdělení ze dne 14. listopadu 2006").

3. Ve sdělení ze dne 14. listopadu 2006 se uvádí, že při přijetí územního plánu velkého územního celku Břeclavska a plánů výstavby rychlostní silnice R52 na jižní Moravě nebyla dodržena ustanovení právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí. Související právní předpisy: směrnice 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí („směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí"), směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí („směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí"), směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích") a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích").

4. Konkrétně nebyly podle názoru stěžovatele při plánování rychlostní silnice R52 v úseku Pohořelice-Mikulov, který bude tvořit součást dálničního spojení Brno-Vídeň, zváženy alternativní trasy[1], které by měly menší negativní dopad na oblasti soustavy Natura 2000[2]. Nebyla posouzena alternativní trasa, která by mohla využít stávající dálnici D2 Brno-Břeclav a plánovaný obchvat Břeclavi a dále pokračovat na území Rakouska.

5. Stěžovatel uvedl, že příslušný úsek rychlostní silnice R52 byl zahrnut do územního plánu velkého územního celku Břeclavska a schválen Zastupitelstvem Jihomoravského kraje dne 9. listopadu 2006.

6. Vzhledem k tomu, že stěžovatel na sdělení ze dne 14. listopadu 2006, 14. května 2007 a 17. září 2007 neobdržel žádnou odpověď, zaslal Komisi upomínky, avšak bezvýsledně.

7. Dne 14. března 2008 si proto poprvé stěžoval veřejnému ochránci práv na to, že Komise nereagovala na jeho sdělení ze dne 14. listopadu ani na pozdější upomínky. Jeho první stížnost veřejnému ochránci práv byla zaevidována pod číslem 785/2008/BU.

8. V návaznosti na zásah veřejného ochránce práv zaslala Komise dne 23. dubna 2008 stěžovateli odpověď, ve které:

• se omluvila za to, že v důsledku administrativního pochybení neodpověděla na jeho sdělení ze dne 14. listopadu 2006. Ujistila jej však, že jeho sdělení ze dne 14. listopadu 2006 „řádně zaregistroval[a] (dne 27. listopadu 2006 pod číslem jednacím A/21576)";
• uvedla, že vzala v úvahu informace obsažené ve sdělení ze dne 14. listopadu 2006 a posuzuje informace „v širším kontextu dopravní infrastruktury na jižní Moravě (rychlostní silnice R43, R52 a R55)";
• přislíbila, že jej bude informovat o dalším vývoji v této záležitosti.

9. Na základě výše uvedené odpovědi veřejný ochránce práv stížnost 785/2008/BU uzavřel jako vyřešenou dotčeným orgánem.

10. Vzhledem k tomu, že neobdržel od Komise žádné další písemné informace ohledně vývoje v této záležitosti, zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv dne 9. ledna 2009 tuto stížnost.

PŘEDMĚT ŠETŘENÍ

11. Stěžovatel tvrdil, že v projednávání otázek, na něž poukázal ve svém sdělení ze dne 14. listopadu 2006, došlo ze strany Komise k neodůvodněným průtahům.

12. Požadoval, aby Komise kontaktovala vládu České republiky a upozornila ji na její povinnost posoudit všechny relevantní varianty, které vyšly ze vyhledávací studie. Pokud vláda nebude plnit legislativu Společenství, Komise by měla uplatnit sankce a zastavit financování výstavby rychlostní silnice na české i na rakouské straně.

ŠETŘENÍ

13. Komise předložila dne 28. května 2009 své stanovisko v angličtině. Dne 11. června 2009 doplnila i český překlad. Stěžovatel zaslal své připomínky dne 13. července 2009.

ANALÝZA A ZÁVĚRY VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV

A. Údajné neodůvodněné průtahy v projednávání otázek, na něž bylo poukázáno ve sdělení ze dne 14. listopadu 2006, a s tím spojený požadavek

Argumenty, které byly předloženy veřejnému ochránci práv

14. Stěžovatel tvrdil, že ze strany Komise došlo k neodůvodněným průtahům v projednávání otázek, na něž poukázal ve svém sdělení ze dne 14. listopadu 2006.

15. Poukázal na to, že uvedené sdělení zaslal dne 14. listopadu 2006 a kromě dopisu, který mu Komise zaslala dne 23. dubna 2008 po zásahu veřejného ochránce práv, tento orgán danou záležitost nevyřešil ani neinformoval stěžovatele o tom, jak s ní nakládá.

16. Stěžovatel dále kontaktoval telefonicky i osobně v Bruselu ředitele ředitelství B (příroda) generálního ředitelství pro životní prostředí („GŘ pro životní prostředí"), od kterého se dozvěděl, že věc nebude do konce roku 2009 vyřešena.

17. Komise ve svém stanovisku uvedla, že důkazy předložené stěžovatelem nepostačují z mnoha důvodů k tomu, aby bylo jeho sdělení ze dne 14. listopadu 2006 zaregistrováno jako stížnost. Zaprvé byl podle Komise postup posuzování vlivů na životní prostředí dotčeného projektu formálně zahájen ještě před vstupem České republiky do EU, a proto nepodléhá právním předpisům Společenství[3]. Z toho plyne, že z pohledu Komise by bylo zcela správné spis uzavřít.

18. Zadruhé Komise uvedla, že skutečnosti, na něž stěžovatel ve stížnosti poukázal, „přesto" posoudila.

19. Komise měla také za to, že „ze studií" nevyplývají dostatečné důkazy o významném vlivu upřednostňované varianty trasy rychlostní silnice R52 na oblasti soustavy Natura 2000.

20. Kromě toho nebyl v této fázi projekt rychlostní silnice R52 ještě schválen („nebylo dosud vydáno stavební povolení"). České orgány tak nepodnikly žádné kroky, které by mohly představovat porušení právních předpisů Společenství.

21. Komise dále uznala, že v prvním dopise stěžovateli ze dne 23. dubna 2008 mohla vysvětlit, že nemůže o stavu posuzování ani o dalším postupu poskytnout více informací, dokud probíhá širší posouzení dopravní infrastruktury na jižní Moravě, o němž se dopis zmiňoval.

22. Komise však poukázala na to, že stěžovatel byl v průběhu roku 2007 a 2008 v kontaktu se zástupci Komise a sám to ve svých stížnostech adresovaných veřejnému ochránci práv uznal. Věděl tedy, že se Komise otázkami, které vznesl ve svém sdělení ze dne 14. listopadu 2006, zabývá. Není proto žádný důvod předpokládat, že nebyl Komisí informován o vývoji jeho případu.

23. Co se týče nezbytného času k provedení širšího posouzení dopravní infrastruktury na jižní Moravě, poukázala Komise na to, že se jedná o velmi složitou záležitost, a posouzení tedy vyžaduje více času. Útvary Komise vynaložily značné úsilí, aby důkladně prozkoumaly různé technické a právní stránky případů spojených s dálniční infrastrukturou na jižní Moravě a aby pro ně nalezly co možná nejúčinnější řešení.

24. Výsledkem tohoto širšího posouzení byla formální registrace další stížnosti, kterou předložilo jiné české sdružení, Ekologický právní servis („EPS"). Tato stížnost se nazývala „Nesplnění požadavků směrnice 2001/42/ES (směrnice SEA) během přijímání územního plánu pro oblast Břeclavska". Byla úředně zaregistrována dne 6. června 2008 pod číslem 2008/4493 a rovněž se týká rychlostní silnice R52[4].

25. Komise ve svém stanovisku přislíbila, že se bude věnovat otázkám spojeným s rychlostní silnicí R52 a že bude stěžovatele v řešeném případu informovat o všech rozhodnutích přijatých v souvislosti s uvedenou stížností 2008/4493.

26. Komise dále upozornila na probíhají řízení týkající se stejné záležitosti před Nejvyšším správním soudem České republiky.

27. Komise na závěr uvedla, že dne 27. dubna 2009 zaslala stěžovateli nový dopis. V dopise, jehož kopie je přiložena, stěžovatele informovala, že nezaregistrovala jeho sdělení ze dne 14. listopadu 2006 jako stížnost, a vysvětlila důvody, které ji k tomu vedly.

• Nejprve Komise objasnila rozsah působnosti směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí ve smyslu požadavku na alternativní řešení[5].
• Dále uvedla, že směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí není na tento projekt použitelná, neboť řízení týkající se výstavby dotčeného úseku rychlostní silnice R52 bylo formálně zahájeno před vstupem České republiky do EU („oznámení projektu"[6] je datováno 29. ledna 2003), a že podle informací, které má k dispozici, „nebylo ještě příslušnými českými orgány vydáno stavební povolení k projektu silnice R 52 Pohořelice - Mikulov."
• Komise poukázala na formálně zaregistrovanou stížnost 2008/4493, o níž se zmiňuje bod 24. Třebaže skutečnosti, které vedly k této stížnosti, nejsou zcela totožné s těmi, na které poukazuje stěžovatel ve svém sdělení ze dne 14. listopadu 2006, jednoznačně spolu souvisí. Otázky, na které stěžovatel poukázal, proto Komise doplnila do spisu stížnosti 2008/4493.
• Dokud není přijato konečné rozhodnutí, Komise nemůže posoudit, zda byly splněny povinnosti vyplývající ze směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích ve vztahu ke zvláště chráněným oblastem Střední nádrž Vodního díla Nové Mlýny a Pálava a ve vztahu k navržené lokalitě významné pro Společenství Mušovský luh, které budou pravděpodobně navrhovaným úsekem rychlostní silnice R52 ovlivněny.
• Pokud jde o možný přeshraniční vliv projektu, Komise neobdržela žádné informace o tom, že by dotčený členský stát (Rakousko) požadoval použití postupu podle článku 7 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí[7]. Tento postup se použije, pouze pokud by projekt mohl mít závažný vliv na životní prostředí v jiném členském státě. Komisi nebyly předloženy žádné důkazy, které by tomu nasvědčovaly.

28. Ve svém vyjádření, které zaslal poté, co obdržel uvedený dopis Komise a kopii stanoviska, trval stěžovatel na tom, že mu Komise neposkytla dostatečné informace o postupu vyřizování jeho sdělení ze dne 14. listopadu 2006. Dále tvrdil, že po dva roky byla Komise v dané věci prakticky nečinná. Poté tvrdil, že Komise nemůže na podporu svých argumentů uvádět jeho neformální kontakty s ředitelem ředitelství B (příroda) GŘ pro životní prostředí. Ředitel informoval stěžovatele pouze o tom, že sdělení ze dne 14. listopadu 2009 bylo předáno GŘ, nevěděl však, jak s ním GŘ naložilo. Stěžovatel obdržel tuto informaci pouze na základě otázky, kdy obdrží písemnou odpověď na své sdělení, kterou položil při své osobní návštěvě v Bruselu.

29. Stěžovatel nesouhlasil s důvody Komise, pro které zamítla registrovat jeho sdělení ze dne 14. listopadu jako stížnost. Především nesouhlasí s tím, že byl postup posuzování vlivů na životní prostředí v daném projektu formálně zahájen dříve, než Česká republika vstoupila do EU. Podle stěžovatele byla přípravná fáze územního plánu velkého územního celku Břeclavska zahájena dvěma objednávkami, které byly dne 25. února 2005 zaslány dodavateli územního plánu a dodavateli provádějícímu posouzení vlivů na životní prostředí. Kromě toho jediné usnesení Zastupitelstva Jihomoravského kraje, které hovoří o územní dokumentaci pro danou oblast („Strategie pořizování územně plánovací dokumentace Jihomoravského kraje") nese datum 23. září 2004, což je také až po vstupu České republiky do EU.

30. Zadruhé stěžovatel napadl argument Komise, že otázky, které nadnesl, Komise důkladně posoudila, přestože se na postup posuzování vlivů na životní prostředí u tohoto projektu právní předpisy Společenství nevztahují. Považuje za nesmyslné, aby Komise používala tento argument jako jeden z důvodů k tomu, aby nezaregistrovala jeho sdělení ze dne 14. listopadu 2006 jako stížnost.

31. Zatřetí stěžovatel považuje za zavádějící stanovisko Komise, že důkazy vyplývající ze studií, že upřednostňovaná trasa rychlostní silnice R52 může mít závažný vliv na oblasti soustavy Natura 2000, jsou nedostatečné. A to proto, že Komise neupřesnila studie, na které se odvolává. Podle stěžovatele je jedinou studií o oblastech soustavy Natura 2000 týkající se územního plánu velkého územního celku Břeclavska studie Mgr. Mudry z roku 2005. Podle této studie bude mít předpokládané územní využití Břeclavska jako celek výrazně negativní vliv na soustavu Natura 2000. Studie dále uvádí, že úsek rychlostní silnice R52 bude mít velmi negativní dopad na zvláště chráněnou oblast Střední nádrž Vodního díla Nové Mlýny. Kromě toho má Komise k dispozici několik studií, které prokazují, že alternativní trasa přes Břeclav by byla výhodnější, a to z ekonomického i ekologického hlediska. Komise disponuje například studií Mgr. Wolfa z roku 2007[8], na kterou se odkazuje v příloze dopisu pod značkou REGIO F.2/MBO/vk D(2008) 790085, který dne 29. května 2008 zaslala ministru dopravy České republiky[9]. V příloze k tomuto dopisu se Komise dotázala ministra, proč zjevně nebyly zváženy alternativní trasy, a to navzdory doporučením několika odborných studií.

32. Začtvrté stěžovatel považuje za nepravdivý a zavádějící argument Komise, že projekt rychlostní silnice R52 nebyl dosud schválen, a že tudíž dosud nedošlo k ničemu, co by mohlo představovat porušení právních předpisů Společenství. Přijetí územního plánu velkého územního celku Břeclavska je opatřením obecné povahy. Právní předpisy Společenství byly porušeny přijetím územního plánu a Komise nemůže omlouvat svou nečinnost odvoláním se na případné budoucí udělení stavebního povolení. Komise si je jistě vědoma toho, že stavebnímu povolení předchází územní rozhodnutí, po němž následují nevratné kroky, jako je výkup pozemků či vyvlastnění půdy. Souladu s územním plánem velkého územního celku Břeclavska musí být dosaženo i v územních plánech jednotlivých obcí, což je rovněž nevratný krok, který ovlivňuje práva a povinnosti občanů. Naštěstí tyto nevratné kroky dosud nebyly podniknuty[10].

33. Pokud jde o odkaz Komise na řízení, která probíhají u Nejvyššího správního soudu České republiky, stěžovatel uvedl, že mechanismus vyšetřování stížností pro porušení právních předpisů Společenství nevyžaduje, aby se věcí nejprve zabývaly české soudy.

34. Stěžovatel dále poukázal na výsledky kontroly, kterou provedl Nejvyšší kontrolní úřad České republiky („NKÚ") (č. 08/26, „Finanční prostředky na pořízení silničního spojení Brno-Vídeň (R52)"). Stěžovatel přiložil kopii závěrů NKÚ, které ukazují na několik nedostatků[11]. Dodal, že Komise rovněž měla k dispozici kritickou zprávu, kterou český veřejný ochránce práv předložil Jihomoravskému kraji, avšak která zůstala ignorována[12].

Hodnocení veřejného ochránce práv

35. V úvodu veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel předložil své sdělení Komisi dne 14. listopadu 2006 a Komise převzetí potvrdila v dubnu 2008, v návaznosti na zásah veřejného ochránce práv. Ve svém dopise z dubna 2008 Komise uvedla, že stěžovatelovo sdělení ze dne 14. listopadu 2006 bylo zaregistrováno dne 27. listopadu 2006 pod zvláštním číslem jednacím. Neuvedla však výslovně, že sdělení nezaregistrovala jako stížnost. Teprve ve stanovisku k řešené stížnosti a ve svém druhém dopise stěžovateli ze dne 27. dubna 2009 Komise stěžovatele informovala, že jeho sdělení ze dne 14. listopadu nezaregistrovala jako stížnost, a vysvětlila důvody, které ji k tomu vedly.

36. Veřejný ochránce práv připomíná, že sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství (KOM/2002/0141 v konečném znění) (dále jen „sdělení") neuvádí žádnou lhůtu, v níž by Komise měla stěžovatele informovat o tom, že nebude jeho korespondenci úředně registrovat jako stížnost[13]. Veřejný ochránce práv se však domnívá, že se na tuto situaci vztahují příslušná obecná pravidla. Podle článku 17 evropského kodexu řádné správní praxe[14] by úředník měl zajistit, aby bylo o každé žádosti či stížnosti rozhodnuto v přiměřené lhůtě, neprodleně a v každém případě nejpozději do dvou měsíců od data přijetí. Pokud není možné o žádosti či stížnosti v této lhůtě z důvodu složitosti věci rozhodnout, úředník o tom původce žádosti či stížnosti co nejdříve informuje. Dále podle bodu 4 kodexu řádného správního postupu pro zaměstnance Evropské komise ve vztazích s veřejností („kodex Komise") je Komise povinna odpovědět na korespondenci do patnácti pracovních dnů ode dne obdržení dopisu příslušným útvarem. Není-li možné zaslat odpověď do patnácti pracovních dnů a ve všech případech, kdy odpověď vyžaduje další zpracování, jako je konzultace s jinými útvary nebo překlad, odpovědný zaměstnanec zašle prozatímní odpověď s udáním data, do kterého adresát může očekávat odpověď[15].

37. Podle názoru veřejného ochránce práv mohou stěžovatelé rozumně očekávat, že lhůta, v níž je Komise bude informovat o svém rozhodnutí nezaregistrovat jejich korespondenci jako stížnost, nebude výrazně delší než jeden kalendářní měsíc, který je ve sdělení předpokládán v případě korespondence, jež je formálně zaregistrována jako stížnost. V každém případě mohou stěžovatelé očekávat, že je Komise bude informovat o svém rozhodnutí nezaregistrovat jejich korespondenci jako stížnost ve lhůtě dvou měsíců, jak je uvedeno v článku 17 evropského kodexu řádné správní praxe.

38. Dojde-li Komise k závěru, že se vzhledem ke složitosti věci, která je předmětem korespondence, výrazně prodlouží doba, jež je třeba k přijetí rozhodnutí, zda korespondenci zaregistrovat jako stížnost, či nikoliv, měla by o tom stěžovatele informovat, jak to požaduje článek 17 evropského kodexu řádné správní praxe a bod 4 kodexu Komise.

39. V projednávaném případě Komise přesto, že stěžovatelovo sdělení ze dne 14. listopadu 2006 zaregistrovala dne 27. listopadu 2006, stěžovatele až do 27. dubna 2009 neinformovala o tom, že jeho korespondenci nezaregistrovala jako stížnost, přičemž důvody tohoto rozhodnutí mu oznámila až k tomuto pozdějšímu datu. Komise kromě toho neposkytla stěžovateli ani žádné písemné informace o postupu vyřizování jeho věci od 23. dubna 2008 (dne prvního potvrzení, kdy přislíbila, že tak učiní) až do 27. dubna 2009 (kdy se rozhodla nezaregistrovat jeho korespondenci jako stížnost). Jak správně stěžovatel zdůraznil, písemné informace nelze nahradit tím, že byl stěžovatel z vlastního podnětu v osobním kontaktu s úředníky Komise. Tímto pochybením Komise porušila článek 17 evropského kodexu řádné správní praxe a bod 4 kodexu Komise, a jedná se tedy o případ nesprávného úředního postupu. Vzhledem k tomu, že se tato stránka projednávaného případu týká konkrétních událostí v minulosti a že Komise nakonec stěžovatele informovala dopisem ze dne 27. dubna 2009, veřejný ochránce práv nepovažuje za přiměřené hledat v této souvislosti smírné řešení či navrhovat doporučení. K věci však níže učiní kritickou poznámku.

40. Dále veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel nesouhlasí s důvody Komise, pro které nezaregistrovala jeho sdělení ze dne 14. listopadu 2006 jako stížnost.

41. Veřejný ochránce práv v této souvislosti připomíná, že bod 3 sdělení stanovuje, že korespondence nebude zaregistrována jako stížnost, pokud:

„- je anonymní, neuvádí adresu odesilatele nebo uvádí neúplnou adresu;

- neuvádí výslovně či konkludentně, který členský stát se měl dopustit opatření či postupů, které jsou v rozporu s právem Společenství;

- odhaluje nezákonné jednání či opomenutí soukromé osoby či orgánu...;

- neuvádí důvod stížnosti;

- uvádí důvod stížnosti, k němuž Komise zaujala jasný, veřejný a soudržný postoj...;

- uvádí důvod stížnosti, který je zjevně mimo oblast působnosti právních předpisů Společenství." (zdůrazněno autorem tohoto rozhodnutí)

42. Tento důvod sám o sobě by v zásadě mohl být dostačující k tomu, aby stěžovatelova korespondence ze dne 14. listopadu 2006 nebyla zaregistrována jako stížnost, i když důkazy, které má veřejný ochránce práv k dispozici, nepostačují ke kvalifikovanému posouzení stanoviska Komise, že se na tento případ nevztahují právní předpisy Společenství.

43. Veřejný ochránce práv se nedomnívá, že další argumenty, které Komise uvedla v dopise stěžovateli ze dne 27. dubna 2009 a ve svém stanovisku k projednávané stížnosti, jsou dodatečnými důvody k tomu, proč Komise nezaregistrovala sdělení stěžovatele ze dne 14. listopadu 2006 jako stížnost. Na druhou stranu veřejný ochránce práv chápe, že nadnesením těchto argumentů chtěla Komise dát najevo, že se věcí, na kterou stěžovatel poukazuje, zabývala v širších souvislostech.

44. Argument Komise, že podle informací, které má k dispozici, nebylo dosud vydáno stavební povolení pro dotčený úsek rychlostní silnice R52, ukazuje na to, že Komise situaci přinejmenším sleduje.

45. Z materiálů, které stěžovatel připojil ke svému vyjádření, dále vyplývá, že Komise v souvislosti s širším posouzením dopravní infrastruktury na jižní Moravě kontaktovala dopisem ze dne 29. května 2008 ministra dopravy České republiky a vyzvala jej, aby se vyjádřil k následujícím otázkám spojeným s rychlostní silnicí R52:

„... útvary Komise si Vás dovolují požádat o informaci, zda se české orgány zabývají srovnávací studií alternativních tras Brno-Mikulov-Vídeň a Brno-Břeclav-Vídeň. Podle přijatého OP Doprava by měly být před podáním žádosti o dotaci Komisi porovnány alternativní trasy, a závěry tohoto porovnání v hospodářské oblasti a v oblasti životního prostředí by měly být zahrnuty do žádosti. Několik nevládních organizací se ale domnívá, že Ministerstvo dopravy se snaží na vládní úrovni prosadit variantu Brno-Mikulov-Vídeň, aniž by byly řádně posouzeny dvě uvedené alternativní trasy. Kromě toho jsme byli informováni, že podle dosud provedených ekonomických analýz ŘSD se trasa Brno-Břeclav-Vídeň jeví jako udržitelnější. Vyvstává zde tedy otázka, proč byla navzdory doporučení několika odborných studií opomenuta alternativní trasa vedoucí přes Břeclav."

Komise dále odkazuje na tři studie, včetně studie vypracované Mgr. Wolfem, kterou ve svém vyjádření zmínil stěžovatel.

46. Mimoto veřejný ochránce práv chápe, že Komise poukazuje na dosud neukončená řízení u českého Nejvyššího správního soudu[16] jako na vysvětlení, proč v této fázi nejsou třeba další opatření ze strany Komise. Veřejný ochránce práv považuje tento přístup za rozumný. Komise se tak zřejmě domnívá, že je stále naděje na nápravu situace na vnitrostátní úrovni. Veřejný ochránce práv v této souvislosti připomíná, že primární odpovědnost za uplatňování práva Společenství spočívá na členských státech a záměrem každého řízení pro porušení práva Společenství je docílit toho, aby členské státy dobrovolně právo Společenství dodržovaly. Dále je třeba připomenout, že vnitrostátní soudy jsou součástí evropského justičního systému, který zajišťuje dodržování právních předpisů Společenství.

47. Závěrem veřejný ochránce práv považuje za rozumné procesní rozhodnutí Komise spojit případ stěžovatele se spisem stížnosti 2008/4493 nazvané „Porušení požadavků směrnice 2001/42/ES (směrnice SEA) během schvalování územního plánu velkého územního celku Břeclavska", kterou Komise úředně zaregistrovala a která se rovněž týká rychlostní silnice R52. Stížnost 2008/4493, již má veřejný ochránce práv k dispozici v dokumentaci ke stížnosti 822/2009/BU, se týká porušení právních předpisů Společenství (směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí, směrnice o ptácích, směrnice o stanovištích) Českou republikou (Zastupitelstvem Jihomoravského kraje a Ministerstvem životního prostředí) při přípravě a schvalování územního plánu velkého územního celku Břeclavska. Veřejný ochránce práv souhlasí s Komisí v tom, že otázky vznesené ve sdělení stěžovatele ze dne 14. listopadu 2006 souvisí s těmi, které byly vzneseny ve stížnosti 2008/4493. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že stěžovatel ve sdělení ze dne 14. listopadu 2006 hovoří o krocích, které na vnitrostátní úrovni podnikl EPS (původce stížnosti 2008/4493 adresované Komisi a 822/2009/BU adresované veřejnému ochránci práv). EPS ve stížnosti 2008/4493 zase odkazuje na sdělení stěžovatele ze dne 14. listopadu 2006, které se vztahuje "k podobnému předmětu souvisejícímu s porušením právních předpisů Evropských společenství při posuzování vlivu územního plánu velkého územního celku Břeclavska na životní prostředí".

48. Veřejný ochránce práv v této souvislosti věří, že Komise bude stěžovatele informovat o postupu vyřizování stížnosti 2008/4493. Veřejný ochránce práv navrhuje, aby Komise přijala obecnou politiku, na jejímž základě by podávala informace o tom, jak pokračuje vyřizování zaregistrované stížnosti pro porušení právních předpisů Společenství nejen stěžovateli, který stížnost předložil, ale rovněž zúčastněným občanům a sdružením, jejichž stížnosti sice jako takové formálně registrovány jako stížnosti nebyly, byly však zařazeny do spisu zaregistrované stížnosti. Veřejný ochránce práv učiní níže v této souvislosti další poznámku.

49. V souvislosti s tím, co vyplývá z bodů 44 - 48, dochází veřejný ochránce práv k závěru, že požadavku stěžovatele nemůže být vyhověno.

B. Závěr

Na základě šetření ve věci této stížnosti činí veřejný ochránce práv kritickou poznámku:

Ode dne 23. dubna 2008 (datum potvrzení přijetí sdělení stěžovatele ze dne 14. listopadu 2006) do 27. dubna 2009 Komise neinformovala stěžovatele o svém rozhodnutí nezaregistrovat sdělení ze dne 14. listopadu 2006 jako stížnost ani o důvodech, které ji k tomuto rozhodnutí vedly. Komise tedy neposkytla stěžovateli v uvedené době žádné písemné informace o postupu v dané záležitosti. To představuje porušení článku 17 evropského kodexu řádné správní praxe a bodu 4 kodexu řádného správního postupu pro zaměstnance Evropské komise ve vztazích s veřejností, a tudíž případ nesprávného úředního postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámka

Komise by mohla zvážit přijetí obecné politiky, na jejímž základě by podávala informace o tom, jak nakládá se zaregistrovanou stížností pro porušení právních předpisů, a to

• stěžovatelům, kteří předložili danou stížnost, a;
• dotčeným občanům a sdružením, jejichž stížnosti sice úředně zaregistrovány jako stížnosti nebyly, byly však zařazeny do spisu zaregistrované stížnosti pro porušení právních předpisů.

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

Ve Štrasburku dne 26. listopadu 2009

---

[1] Čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích: „Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti soustavy NATURA 2000." (zdůrazněno autorem tohoto rozhodnutí)

[2] Viz http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/, kde se uvádí, že Natura 2000 je soustava chráněných území vytvořená ve všech členských státech EU v rámci směrnice o stanovištích. Cílem této soustavy je zajistit trvalé zachování nejcennějších a nejvíce ohrožených druhů a stanovišť v Evropě. Tvoří ji evropsky významné lokality vyhlašované členskými státy podle směrnice o stanovištích a ptačí oblasti vyhlašované podle směrnice o ptácích.

[3] Komise citovala v této souvislosti bod 56 rozsudku Komise v. Rakousko [2006], C-209/04, Recueil, s. I-2755, ve kterém se uvádí: „Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že zásada předložení projektů, které mohou mít na životní prostředí významný vliv, k posouzení vlivů na životní prostředí, není použitelná v případech, ve kterých datum formálního podání žádosti o povolení projektu předchází datu uplynutí lhůty pro provedení směrnice (viz pokud se jedná o směrnici Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40.), rozsudky Komise v. Německo [1995], C-431/92, Recueil, s. I-2189, body 29 a 32, a Gedeputeerde Staten van Noord-Holland [1998], C-81/96, Recueil, s. I-3923, bod 23)."

[4] Dne 24. března 2009 předložil EPS stížnost také veřejnému ochránci práv, který ji zaevidoval pod číslem 822/2009/BU. EPS ve své stížnosti uvedl, že došlo k neodůvodněným průtahům ze strany Komise ve vyřizování jeho stížnosti 2008/4493. V době, kdy bylo vydáno toto rozhodnutí, šetření stížnosti 822/2009/BU veřejným ochráncem práv ještě stále probíhalo.

[5] Komise vysvětlila, že to, že nebyla posuzována alternativní řešení v rámci hodnocení vlivů na životní prostředí v oblastech soustavy Natura 2000, neznamená, že je postup posuzování vlivů na životní prostředí neplatný.

[6] V českém jazyce: „oznámení projektu".

[7] „Je-li si členský stát vědom, že záměr by mohl mít závažný vliv na životní prostředí v jiném členském státě, nebo pokud členský stát, který by mohl být významně ovlivněn, o to požádá, poskytne členský stát, na jehož území má být záměr uskutečněn, informace shromážděné podle článku 5 tomuto členskému státu ve stejnou dobu, kdy je zpřístupní svým občanům. Tyto informace slouží jako základ pro všechna jednání nezbytná v rámci dvoustranných vztahů mezi dvěma členskými státy na základě vzájemnosti a rovnocennosti."

[8] Stěžovatel připojil ke svému vyjádření abstrakt této studie, ve kterém se uvádí, že varianta R52 má horší vliv na oblasti soustavy Natura 2000 než varianta vedená přes Břeclav.

[9] Stěžovatel přiložil kopii tohoto dopisu. Komise v dopise uvedla mimo jiné toto: „Naše útvary byly informovány o závěrech Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) v souvislosti s výstavbou některých dopravních projektů v České republice. Podle zjištění NKÚ došlo k některým procesním pochybením v realizaci dopravních projektů v České republice. Několik zjištění se týká projektů, které by měly být spolufinancovány ze strukturálních fondů, a proto považujeme za velmi důležité, abychom porozuměli Vašemu stanovisku v této věci Kromě toho jsou některé z těchto projektů předmětem řady stížností adresovaných Komisi. Přikládáme proto k tomuto dopisu seznam bodů, na které bychom rádi obdrželi odpověď přímo od Vašeho úřadu."

[10] Stěžovatel to potvrdil v souvisejícím sdělení ze dne 30. září 2009.

[11] Závěry NKÚ jsou dostupné na internetových stránkách úřadu http://www.nku.cz/kon-zavery/K08026.pdf.

[12] Stížnost 2008/4493 se zmiňuje o třech zprávách veřejného ochránce práv z listopadu 2006, dubna 2007 a února 2008.

[13] Druhý odstavec bodu 4 sdělení pouze stanovuje měsíční lhůtu (od data prvního potvrzení), do které má být korespondence, kterou Komise úředně zaregistruje jako stížnost, znovu potvrzena.

[14] Evropský kodex řádné správní praxe je dostupný na internetových stránkách veřejného ochránce práv.

http://www.ombudsman.europa.eu/resources/code.faces.

[15] Úř. věst. L 267, s. 64. Viz druhý a třetí odstavec pod nadpisem „Korespondence".

[16] Žalobní spis předložený Nejvyššímu správnímu soudu je veřejnému ochránci práv dostupný ze spisu ke stížnosti 822/2009/BU. Je nazván „Návrh na zrušení opatření obecné povahy - Územního plánu velkého územního celku Břeclavska, schváleného usnesením Zastupitelstva Jihomoravského kraje ze dne 9.11.2006, č. 921/06/ Z 14". V žalobním spisu žalobci uvádějí, že územní plán velkého územního celku Břeclavsko nebyl schválen v souladu s právními předpisy České republiky, ale ani podle směrnice SEA, směrnice EIA, směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích. Požadují, aby byl územní plán velkého územního celku Břeclavska zrušen v celém rozsahu.