Úvod

Dobrý den, pane předsedo, vážení poslanci, a dovolte mi, abych vám všem popřál šťastný nový rok.

Děkuji Vám, že jste mě pozval, abych se na Vás obrátil ohledně toho, co považuji za velmi závažný problém a co vyvstalo během vyšetřování týkajícího se Europolu, donucovacího orgánu Evropské unie.

Poprvé ve své dvacetileté historii bylo evropskému veřejnému ochránci práv podle statutu odepřeno právo nahlížet v rámci šetření do dokumentu orgánu EU, a to i pod zárukou plné důvěrnosti.

Tato pravomoc nahlížet do dokumentů má zásadní význam pro demokratickou kontrolní úlohu veřejného ochránce práv a zaručuje občanům EU určitá základní práva.

Souvislosti

Toto šetření se týkalo přístupu veřejnosti k dokumentu v držení Europolu týkajícímu se jeho činností v rámci dohody o Programu sledování financování terorismu (TFTP) mezi EU a USA.

Dohoda o TFTP, uzavřená s USA v roce 2010, stanoví, že EU může předávat údaje o finančních transakcích občanů EU ministerstvu financí USA za účelem sledování potenciální teroristické činnosti. Údaje jsou uchovávány a předávány belgickou společností Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication, známou jako SWIFT.  K předání dojde pouze v případě, že Europol žádost USA potvrdí.

Úkolem Europolu je zajistit, aby žádosti USA o předání byly v souladu s dohodou, pokud jde o rozsah, přiměřenost a nezbytnost, ačkoli nemá přístup k údajům, které jsou skutečně předávány.

V červnu 2013 jsme obdrželi stížnost od občana EU, který jedná jménem poslance Evropského parlamentu, týkající se toho, jak Europol vyřizuje její žádost o přístup veřejnosti ke zprávě společného kontrolního orgánu Europolu o provádění dohody mezi EU a USA.

Dokumentem, k němuž byl požadován přístup veřejnosti, je druhá inspekční zpráva společného kontrolního orgánu z března 2012.

Společný kontrolní orgán se skládá ze zástupců orgánů členských států pro ochranu údajů. Jeho úkolem je zajistit, aby uchovávání, zpracování a používání údajů v držení Europolu neporušovalo základní práva EU. Europol odepřel veřejnosti přístup ke zprávě společného kontrolního orgánu, žadatel si stěžoval u mého úřadu a následně jsme zahájili šetření.

V rámci svého šetření jsem pověřil své úředníky, aby nahlédli do požadovaného dokumentu a ověřili, zda Europol správně uplatňuje svá vlastní pravidla pro přístup k dokumentům. Jedná se o běžný postup, který funguje bez obtíží již dvacet let.

Zde je velmi důležité zdůraznit, že Europol nezpochybnil potřebu veřejné ochránkyně práv dokument nahlížet. Europol naopak plně spolupracoval s útvary veřejného ochránce práv tím, že se předem dohodl na nezbytných přísných bezpečnostních opatřeních pro důvěrnou inspekci. Mé útvary a útvary Europolu měly k tomuto vyšetřování velmi konstruktivní vztah.

Podle Europolu však „technické podmínky“ dohodnuté mezi Komisí a USA podle čl. 4 odst. 9 dohody o TFTP vyžadovaly, aby Europol získal povolení orgánů USA předtím, než veřejnému ochránci práv nebo jakémukoli jinému subjektu umožní jakýkoli přístup k záznamu, včetně důvěrné inspekce veřejného ochránce práv. Americké úřady toto povolení Europolu odmítly udělit.

„Technické podmínky“ jsou v jistém smyslu sekundární dohodou mezi Komisí EU a USA, pokud jde o způsob provádění dohody o TFTP. V čl. 4 odst. 9 hlavní dohody se pouze uvádí, že „technické postupy nezbytné pro podporu ověřovacích pravomocí Europolu“ by byly koordinovány společně mezi EU a USA.

V praxi byly nakonec podepsány jen tři dny před provedením dohody a Parlament je neviděl.

Příslušná část této sekundární dohody uvádí: „Žádné informace předané ministerstvem financí USA, včetně informací týkajících se druhů nebo kategorií zpráv, nesmí být sdíleny ani s členskými státy EU, ani s jinými stranami bez výslovného písemného povolení ministerstva financí USA.“

Ředitel Europolu napsal ministerstvu financí USA, v němž vysvětlil úlohu veřejného ochránce práv podle článku 228 Smlouvy o fungování Evropské unie, podrobně popsal bezpečnostní opatření, která Europol za účelem kontroly navrhl zavést, a požádal o povolení předložit dokument veřejnému ochránci práv. Americké úřady toto povolení odmítly a uvedly, že požadavek "potřeby vědět" nebyl splněn.

Jak možná víte, Evropský parlament v roce 2008 se souhlasem Rady pozměnil statut veřejného ochránce práv tak, aby svěřil zvláštní pravomoci nahlížet do utajovaných dokumentů, s výhradou předchozí dohody s dotčeným orgánem o podmínkách důvěrného zacházení s dokumenty. Jak již bylo uvedeno, v tomto případě se Europol a veřejný ochránce práv dohodli na bezpečnostních opatřeních, která se budou vztahovat na inspekci.

Tato bezpečnostní opatření pro kontrolu důvěrných dokumentů byla rovněž několikrát dohodnuta mezi mým úřadem a Radou.

Závěr

Jaká je tedy současná situace?

„Technické podmínky“ vyjednané Komisí s USA poté, co Parlament schválil dohodu o TFTP, umožňují orgánům USA, aby rozhodovaly o tom, zda veřejný ochránce práv může vykonávat svou zákonnou, demokratickou pravomoc nahlížet do sporného dokumentu, či nikoli. Orgány USA ve skutečnosti rozhodly, že veřejnému ochránci práv by v tomto případě nemělo být umožněno vykonávat tuto pravomoc.

Dokument jsme nekontrolovali, a proto nemůžeme posoudit, zda by měl či neměl být zpřístupněn, nebo zda by měly být zpřístupněny jeho části. Je docela dobře možné, že obsahuje citlivá data z USA, a proto by neměla být zveřejňována - ale nemáme žádný způsob, jak to zjistit, aniž bychom se na zprávu podívali.

Je třeba zdůraznit, že se jedná o dokument orgánu EU, nikoli o dokument pocházející od třetí osoby, i když může obsahovat informace poskytnuté třetí osobou. Měl bych rovněž zdůraznit, že účelem zprávy, jak ji chápu, je ověřit, zda dohoda TFTP, pokud jde o úlohu Europolu, plně respektuje práva občanů EU. Naše vyšetřování bylo nyní uzavřeno. Nebyli jsme schopni vykonávat své demokratické pravomoci a jednat v plném souladu se svými zákonnými povinnostmi a povinnostmi vyplývajícími ze Smlouvy.

Komise se v této věci minulý měsíc písemně obrátila na můj úřad a já jim za tuto korespondenci děkuji. Komise uvádí, že získání souhlasu původce údajů, v tomto případě USA, před dalším šířením utajovaných informací je jednou z nejdůležitějších zásad sdílení údajů v bezpečnostních rámcích EU. To je něco, čemu plně rozumím. V tomto případě se však nejedná o další šíření informací nebo poskytování přístupu veřejnosti, ale spíše o kontrolní pravomoc veřejného ochránce práv k zajištění demokratického dohledu.

Závěrem bych chtěl říci, pane předsedo, čtyři poslední body:

• Parlament může zvážit, zda je přijatelné, aby byla dohodnuta ujednání s jinou vládou, která by zabránila fungování mechanismu dohledu zřízeného na základě Smluv EU pro kontrolu výkonné činnosti EU.

• „Technické podmínky“ však jasně stanoví, že „mohou být v případě potřeby změněny“, což znamená, že Komise může usilovat o jejich nové projednání, aniž by znovu otevřela samotnou dohodu.

• Parlament může rovněž zvážit, zda by případná budoucí jednání o dohodě o TFTP nebo o podobných dohodách neměla vést k začlenění zvláštního ustanovení, které by zajistilo odpovídající kontrolu ze strany veřejného ochránce práv. Mohla by si rovněž přát přezkoumat „technické podmínky“, aby bylo zajištěno, že v jakékoli takové budoucí dohodě bude pravomoc sjednávat „technické podmínky“ omezena na čistě technická a správní ujednání a že veškerá ujednání, která omezují výkon stávajících zákonných pravomocí, musí mít výslovný souhlas zákonodárce.

• Konečně se zdá, že je třeba zdůraznit, že poslanec Evropského parlamentu se v tomto případě musel dovolávat práva veřejnosti na přístup. V některých členských státech EU i ve Spojených státech existují ujednání, která umožňují zákonodárnému sboru získat prostřednictvím speciálně zřízeného výboru přístup k důvěrným informacím, aby mohl vykonávat řádnou demokratickou kontrolu nad výkonnou mocí.

Děkuji za pozornost, kterou věnujete této záležitosti.