Pane předsedo!

Nejprve bych Vám ráda poděkovala za to, že jste mě sem pozval, abych vystoupila v Petičním výboru a vyměnila si názory na otázky společného zájmu v rámci naší spolupráce na prosazování práv evropských občanů.

Ve svých úvodních poznámkách se budu zabývat třemi otázkami, které by vás mohly zajímat: naše činnosti zaměřené na informování občanů o jejich právu podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

Pane předsedo!

Od 1. září 1995, kdy jsem začal pracovat jako evropský veřejný ochránce práv, jsem věnoval značnou část svého času informování evropských občanů o jejich právu podat stížnost veřejnému ochránci práv, o situacích, kdy je vhodné podat stížnost, a o tom, jak by to mělo být provedeno. Na podporu informovanosti občanů jsem se zapojil do pravidelných kontaktů a spolupráce s kancelářemi vnitrostátních veřejných ochránců práv a obdobnými orgány, s informačními kancelářemi Evropského parlamentu a se zastoupeními Evropské komise v členských státech. Všechny tyto subjekty mají k dispozici naše informační materiály, včetně nepovinného formuláře, na který si mohou stěžovat. Po celou dobu prokazovali pozitivní postoj ke spolupráci.

V zájmu rychlejšího a účinnějšího poskytování informací občanům jsme rovněž otevřeli internetovou stránku propojenou s internetovou stránkou Evropského parlamentu, kde poskytujeme obecné informace o právu podat stížnost a o naší činnosti. Rovněž jsme evropskému tisku poskytli informace o rozhodnutích nebo iniciativách obecného zájmu a prezentovali práci veřejného ochránce práv v řadě odborných časopisů.

Navštívil jsem také členské státy, abych lépe informoval o práci veřejného ochránce práv. Existuje pouze jeden členský stát, Portugalsko, který jsem ještě nenavštívil. Moje návštěva se má uskutečnit v dubnu tohoto roku a probíhá ve spolupráci s informační kanceláří Evropského parlamentu v Lisabonu a kanceláří portugalského veřejného ochránce práv.

Statistiky, které zde byly rozeslány o stížnostech týkajících se počtu obyvatel za každý členský stát, poskytují hrubý obraz o tom, jak byly informace obdrženy. V roce 1997 bylo evropskému veřejnému ochránci práv podáno 1181 nových stížností, což představuje nárůst o 40 % z celkového počtu 842 nových stížností obdržených v roce 1996.

Ponecháme-li stranou Belgii, Lucembursko a Finsko, z nichž každá má své vlastní vysvětlení, zdá se, že z menších zemí je Irsko dobře informováno, zatímco z Rakouska a Švédska bylo obdrženo méně stížností. Pokud jde o velké země, informační kampaň byla úspěšná ve Španělsku a Francii a méně úspěšná v Německu a Itálii.

V oblasti informací zbývá ještě mnoho práce. Domnívám se, že Výbor má stejné problémy s propagací znalosti petičního práva k Evropskému parlamentu. Rozdíl je v tom, že se svým poměrně omezeným mandátem - omezeným na činnosti orgánů a institucí Společenství - jsem se snažil zacílit informace na ty, kteří by mohli mít skutečný důvod si stěžovat na evropskou správu a zdrželi se obecných kampaní.

Pane předsedo!

Nyní se zaměřím na druhé téma těchto úvodních poznámek, kterým je transparentnost. Jako evropský veřejný ochránce práv mám zvláštní odpovědnost v souvislosti s transparentností. Vytvoření mého úřadu Maastrichtskou smlouvou o Evropské unii mělo zdůraznit závazek Unie k demokratické, transparentní a odpovědné správě.

Článek 138e Smlouvy svěřuje veřejnému ochránci práv pravomoc zahájit šetření z vlastního podnětu i v reakci na stížnosti. V mezích svého mandátu jsem se snažil využít pravomoci z vlastního podnětu k podpoře transparentnosti v Unii tím, že jsem zahájil tři šetření týkající se témat, u nichž se zdálo, že řada stížností svědčí o obecné nespokojenosti občanů.

Šetření z vlastního podnětu týkající se postupů používaných Evropskou komisí při vyřizování stížností občanů na porušování práva Společenství ze strany členských států bylo zahájeno a uzavřeno v průběhu roku 1997. Úplné informace o jeho výsledku budou obsaženy ve výroční zprávě za rok 1997, která vám bude k dispozici v dubnu tohoto roku.

Další šetření z vlastního podnětu, které má podpořit větší transparentnost, se týká postupů používaných orgány Společenství při náboru zaměstnanců. Vyšetřování bylo zahájeno v listopadu 1997 a stále pokračuje.

A konečně je zde šetření z vlastního podnětu týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům, které jsem zahájil v červnu 1996. Dne 20. prosince 1996 jsem předložil 14 orgánům a institucím Společenství návrhy doporučení, aby přijaly pravidla týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům a aby tato pravidla snadno zpřístupnily veřejnosti. Návrhy doporučení a jejich odůvodnění byly podrobně vysvětleny ve výroční zprávě za rok 1996.

Všech 14 orgánů a institucí, jimž byly návrhy doporučení adresovány, nyní zaslalo podrobné stanovisko, jak vyžaduje čl. 3 odst. 6 statutu, a 13 z nich přijalo pravidla upravující přístup veřejnosti k jejich dokumentům.

Podrobná stanoviska jsou předmětem první zvláštní zprávy veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu, kterou jsem předložil předsedovi Gil-Roblesovi dne 15. prosince 1997. Kopie zvláštní zprávy Vám byly zpřístupněny a kromě toho bych Vás rád při této příležitosti informoval o některých aspektech zprávy.

Vzhledem k tomu, že se jedná o vůbec první zvláštní zprávu podle statutu evropského veřejného ochránce práv, navrhoval jsem, aby byla zpracována podobným postupem, jaký byl použit pro výroční zprávu. Upozornil jsem také na některé podstatné otázky, kterými by se Parlament mohl chtít zabývat při projednávání této zprávy.

Jak jsem již uvedl, 13 orgánů a institucí nyní přijalo pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům. V případě Evropského měnového institutu, Evropského parlamentu a Soudního dvora se návrhy doporučení týkaly pouze správních dokumentů.

V souladu s návrhy doporučení přijal Evropský měnový institut pravidla týkající se správních dokumentů. Až bude Evropská centrální banka koncem tohoto roku zřízena, bude muset zvážit, zda přijme stejná pravidla pro přístup k dokumentům jako EMI, který vstoupí do likvidace.(1)

Pravidla přijatá Evropským parlamentem se vztahují na všechny dokumenty, nejen na ty administrativní. Veřejná ochránkyně práv vítá rozhodnutí Parlamentu zahrnout všechny dokumenty do oblasti působnosti svých pravidel.

Pouze Soudní dvůr dosud nepřijal pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům. Podle podrobného stanoviska Účetního dvora se Účetní dvůr zabývá všemi otázkami týkajícími se přístupu k jeho dokumentům. Vítám skutečnost, že Soudní dvůr zašel nad rámec této iniciativy tím, že do studie zahrnul soudní i správní dokumenty. Pro evropské občany bude velkým přínosem, že se pravidla, která mají být přijata, budou vztahovat na všechny dokumenty Účetního dvora. Je však politováníhodné, že dosud nebyl stanoven žádný harmonogram pro dokončení této práce.

Vzhledem k tomu, že soudní úloha Soudního dvora nespadá do mandátu veřejného ochránce práv, nebylo v souladu se statutem veřejného ochránce práv vydáno žádné formální doporučení. Evropský parlament má však možnost požádat Soudní dvůr o další informace v této věci.

Mnoho orgánů a institucí založilo svá pravidla na pravidlech dříve přijatých Radou a Komisí. Tím plně vyhověly mým návrhům doporučení, které se týkaly pouze existence a veřejné dostupnosti pravidel.

Jakmile jsou pravidla stanovena a zveřejněna, jsou samozřejmě předmětem kontroly a diskuse a Evropský parlament má možnost přezkoumat, zda přijatá pravidla zajišťují míru transparentnosti, kterou evropští občané od Unie očekávají.

V této souvislosti stojí za zmínku, že pravidla Komise a Rady jsou ve srovnání s pravidly, jimiž se řídí některé vnitrostátní správní orgány, poměrně omezená. Pravidla zejména nevyžadují, aby byly vedeny rejstříky dokumentů. Neposkytují ani žádné právo na přístup k dokumentům, které jsou v držení jednoho subjektu, ale pocházejí od jiného subjektu. V budoucnu je třeba tyto nedostatky řešit, než bude možné hovořit o skutečné otevřenosti správy Společenství.

Můj poslední bod týkající se podrobných stanovisek se týká návrhu doporučení, aby přijatá pravidla byla snadno přístupná veřejnosti. Některé orgány zveřejnily svá pravidla ve všech úředních jazycích v Úředním věstníku, jiné mají v úmyslu tak učinit. Někteří je mají k dispozici na internetu, někteří ve svých kancelářích.

Evropský parlament by mohl vyzvat ty orgány a instituce, které tak dosud neučinily, aby svá pravidla zpřístupnily ve všech úředních jazycích a vhodným způsobem je zveřejnily.

Pane předsedo!

Před uzavřením těchto úvodních poznámek o transparentnosti bych se rád vyjádřil k úspěchům Amsterodamské smlouvy v tomto ohledu.

Jakmile vstoupí v platnost, vloží do Smlouvy o ES nový čl. 191a odst. 2, který zní:

„1. Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, s výhradou zásad a podmínek, které budou vymezeny v souladu s odstavci 2 a 3.

2. Obecné zásady a omezení tohoto práva na přístup k dokumentům z důvodů veřejného nebo soukromého zájmu stanoví Rada postupem podle článku 189b do dvou let od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost.

3. Každý výše uvedený orgán vypracuje ve svém jednacím řádu zvláštní ustanovení o přístupu ke svým dokumentům.“

Rád bych zdůraznil, že Amsterodamská smlouva ukazuje, že v Unii existuje vůle k větší transparentnosti. To není jen zdůrazněno novým článkem 191a. Změny článků A a F Smlouvy o Evropské unii zahrnují dva velmi významné zásadní změny).

Článek A se mění tak, aby závazek Unie k transparentnosti (dříve zakotvený v prohlášení č. 17 připojeném k závěrečnému aktu Maastrichtské smlouvy) byl začleněn do samotné Smlouvy jako jedna ze základních zásad Unie. Článek A ve znění pozdějších předpisů zní:

Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.

Článek F první pododstavec bude dále znít takto:

Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné členským státům.

Je obtížné pochopit, jak by mohla existovat otevřenost a demokratická vláda bez dostatečného přístupu veřejnosti k dokumentům v držení správy. Kromě toho mezi základní svobody, na které odkazuje článek F, patří svoboda projevu. Občané a jejich parlamentní zástupci mohou účinně vyjadřovat své názory na otázky veřejné správy pouze tehdy, pokud vědí, co správa dělá a proč. Tato možnost rovněž vyžaduje dostatečný přístup k dokumentům v držení správy.

Zdá se tedy, že Amsterodamská smlouva po svém vstupu v platnost posílí a prohloubí zásadu transparentnosti, kterou nyní potvrzuje judikatura Soudního dvora.

Řada lidí se mě ptala na vztah mezi navrhovaným novým článkem 191a a doporučeními mého šetření z vlastního podnětu týkajícího se přístupu veřejnosti k dokumentům. Tato otázka je nyní důležitá, protože nařízení upravující právo na přístup k dokumentům určí Rada postupem spolurozhodování s Evropským parlamentem.

V odpovědi jsem zdůraznil, že nový článek 191a Smlouvy o ES vytvoří pro občany pozitivní právo na přístup k dokumentům Parlamentu, Rady a Komise. To znamená, že jak nařízení o obecných zásadách a omezeních, tak jednací řád každého orgánu budou podléhat přezkumu Soudního dvora s cílem určit, zda je obsah pravidel o přístupu veřejnosti k dokumentům právně platný.

Jak jsem již vysvětlil, moje iniciativa se týkala existence pravidel pro přístup veřejnosti k dokumentům založených na obecné zásadě transparentnosti a řádné správní praxe. Podstatou doporučení veřejného ochránce práv je, že i ty orgány a instituce, pro které neexistuje pozitivní právo na přístup k dokumentům, musí mít pravidla pro tento přístup. Po přijetí pravidel by jejich nesprávné a důsledné uplatňování mohlo být nesprávným úředním postupem.

Navrhovaný článek 191a a doporučení veřejného ochránce práv se proto vzájemně doplňují. Mají různé cíle a s výjimkou Evropského parlamentu se vztahují na různé orgány a instituce. Jakmile vstoupí Amsterodamská smlouva v platnost, Parlament bude muset zvážit, zda obsah pravidel, která již přijal, splňuje dodatečnou zkoušku nového článku 191a a nového nařízení. Obecněji se domnívám, že důslednost a rovné zacházení s evropskými občany bude vyžadovat, aby normy stanovené nařízením byly uplatňovány v celé správě Společenství.

Na tomto místě bych měl zmínit, že zásady, na nichž jsou založena doporučení veřejného ochránce práv, se budou vztahovat na všechny nové subjekty Společenství, které mohou být zřízeny. Jakmile navíc vstoupí Amsterodamská smlouva v platnost, bude se tato zásada vztahovat i na Europol (3), neboť nová smlouva rozšíří mandát veřejného ochránce práv na revidovaný „třetí pilíř“ týkající se policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Europol - stejně jako Evropský měnový institut a Evropská investiční banka - má samozřejmě legitimní důvody pro zachování důvěrnosti některých dokumentů. Stejně jako Institut a Banka však i její pravidla pro přístup veřejnosti mohou tuto skutečnost stanovit.

A konečně, i když to nespadá do oblasti působnosti této zvláštní zprávy, cítím povinnost upozornit vás na skutečnost, že transparentnost není pouze otázkou přístupu veřejnosti k dokumentům. Podle ústavních zásad, které jsou společné členským státům Unie, by zasedání zákonodárných orgánů, na nichž se projednávají a přijímají zákony, měla být veřejná. Pro mě je proto obtížné pochopit, jak může v Unii pokračovat současná praxe, kdy pouze jeden orgán - Evropský parlament - vykonává svou legislativní činnost veřejně, zatímco ostatní dva orgány působí víceméně za zavřenými dveřmi. Amsterodamská smlouva zakotvuje zásady otevřenosti a demokracie. Rada by proto měla zejména zvážit otevření svých legislativních zasedání veřejnosti, zejména při konečném přijímání právních předpisů Společenství závazných pro evropské občany.

Pane předsedo!

Vážení členové výboru!

Na závěr bych rád zdůraznil, jak jsem potěšen, že jsem měl možnost učinit několik úvodních poznámek před všeobecnou výměnou názorů, na kterou jste mě laskavě pozval.

Doufám, že výsledek vašich jednání bude mít velký význam pro podporu práv evropských občanů a aspirací, které občanství Unie ztělesňuje.

Děkuji vám.

(1) Viz článek 109l ES.

(2) (nyní článek 255 v novém číslování).

(3) V současné době byla plně zřízena pouze protidrogová jednotka Europolu: Společná akce ze dne 10. března 1995 95/73/SVV, 1995 Úř. věst. L 62/1. Pokud jde o Úmluvu o Europolu, viz Úř. věst. C 316/1, 1995.