Úvod

Pane předsedo, rád bych vám a všem členům vašeho výboru poděkoval za tuto příležitost krátce vám představit zvláštní zprávu, kterou jsem Parlamentu předložil v květnu, a to na základě naší dohody, že před vámi budu vystupovat vždy, když předložím zvláštní zprávu.

Nemusím zabírat mnoho vašeho času, protože došlo k pozitivnímu vývoji v podstatné otázce vznesené ve zprávě, o níž budete informováni v důsledku dopisu komisaře McCreevyho z 11. července.

Účel a význam zvláštních zpráv veřejného ochránce práv

Jak bylo zdůrazněno ve výroční zprávě evropského veřejného ochránce práv za rok 1998, možnost předložit zvláštní zprávu Evropskému parlamentu má pro práci veřejného ochránce práv neocenitelnou hodnotu.

Důvodem, proč jsou zvláštní zprávy tak důležité, je to, že jsou takříkajíc hlavní zbraní veřejného ochránce práv. Instituce veřejného ochránce práv, která se rozšířila po celé Evropě a dokonce po celém světě, nemá pravomoc přijímat právně závazná rozhodnutí. To by nemělo být považováno za slabinu.

Bez pravomoci přijímat právně závazná rozhodnutí mohou být postupy veřejného ochránce práv pružnější než postupy soudu a použitá kritéria mohou být širší, což občanům poskytuje skutečnou volbu mezi soudním a mimosoudním opravným prostředkem, z nichž každý má různé vlastnosti a výhody.

Veřejný ochránce práv se spoléhá na přesvědčování, na schopnost přesvědčovat prostřednictvím odůvodněných argumentů a čas od času na publicitu a sílu veřejného mínění.

Extrémně malý počet zvláštních zpráv, které evropský veřejný ochránce práv předložil Parlamentu – 13 za 11 let – svědčí o kooperativním přístupu přijatém orgány a institucemi Společenství v naprosté většině případů.

Součástí pozadí této spolupráce je však existence pravomoci předložit Parlamentu zvláštní zprávu. Zejména pokud je vypracován návrh doporučení, vědomí, že dalším krokem by mohla být zvláštní zpráva, často veřejnému ochránci práv pomáhá přesvědčit dotčený orgán nebo instituci, aby svůj postoj změnily.

Zvláštní zprávy by proto neměly být předkládány příliš často, ale pouze ve vztahu k důležitým záležitostem, u nichž by Parlament mohl pomoci přesvědčit dotčený orgán nebo instituci, aby změnila svůj postoj.

Jako politický orgán má Evropský parlament svrchovanou pravomoc zabývat se zvláštními zprávami veřejného ochránce práv, a to jak pokud jde o jeho postupy, tak o podstatu jeho přístupu a opatření.

Doufám však, že při zvažování zvláštní zprávy Parlament vždy zohlední, že právo obrátit se na veřejného ochránce práv spolu s petičním právem k Evropskému parlamentu je základním právem občanství. Z důvodů, které jsem vysvětlil, jsou zvláštní zprávy a reakce Parlamentu na ně základním kamenem oblouku, který podporuje práci veřejné ochránkyně práv.

289/2005/GG

Nyní se zaměřím na zvláštní zprávu, kterou jsem Parlamentu předložil dne 30. května tohoto roku v návaznosti na své šetření ve věci 289/2005/GG.

Okolnosti případu spočívají v tom, že stěžovatel nabízel služby sportovního sázení v Dolním Sasku, které je součástí Německa. Tvrdil, že mu německé orgány nařídily, aby tyto služby přestal nabízet, a přinutily ho tak k uzavření podniku.

Podle názoru stěžovatele bylo jednání německých orgánů obecně v rozporu s právem EU a konkrétně s volným pohybem služeb. V dubnu 2004 proto právní zástupce stěžovatele podal Evropské komisi stížnost na porušení právních předpisů proti Německu.

Ve své stížnosti, která mi byla podána v lednu 2005, stěžovatel v podstatě tvrdil, že se Komise řádně nezabývala jeho stížností na porušení právních předpisů. Tvrdil, že je naléhavě nutná rychlá reakce Komise, protože mu vznikla škoda v důsledku neschopnosti vykonávat svou činnost.

Ve svém stanovisku Komise v podstatě tvrdila, že běžná jednoletá lhůta pro vyřizování stížností na porušení právních předpisů stanovená v jejím „Sdělení Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství“ z roku 2002 se v tomto případě neuplatní.

Podle Komise byl tento případ výjimečný, protože zahrnoval obtížné posouzení odůvodnění a přiměřenosti dotčeného vnitrostátního opatření.

Za těchto okolností se Komise zavázala „písemně informovat stěžovatele“. Tak tomu bylo v tomto případě v dopise, který Komise zaslala stěžovateli dne 30. května 2005.

Komise mi předložila kopii tohoto dopisu, v němž bylo uvedeno, že se „intenzivně“ zabývá stížností stěžovatele a dalšími stížnostmi týkajícími se služeb sportovního sázení v Německu.

Pokud jde o načasování, v dopise se uvádí, že „vzhledem ke zvláštním procesním lhůtám pro šetření ze strany Komise v souvislosti s porušením Smlouvy pravděpodobně nelze v blízké budoucnosti očekávat, že Komise zaujme stanovisko.“

Toto "vysvětlení" neodkazovalo na žádné zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly, aby šetření Komise překročilo běžnou jednoletou lhůtu.

Kromě toho sama Komise zdůraznila, že rozsudek Soudního dvora ze dne 6. listopadu 2003 ve věci C-243/01 (Gambelli a další) jí poskytl pokyny pro posouzení takových stížností. Avšak v době, kdy mi Komise poskytla své stanovisko, uplynulo od vynesení tohoto rozsudku více než 1 ½ let.

Rovněž jsem uvedl, že ačkoli Komise tvrdila, že musí provést obtížné posouzení odůvodnění a přiměřenosti dotčeného vnitrostátního opatření, neměla žádné kontakty s německými orgány. Považoval jsem za obtížné pochopit, jak by Komise mohla posoudit odůvodnění a přiměřenost příslušných ustanovení německého práva, aniž by přinejmenším požádala německé orgány o informace a vysvětlení, pokud jde o úvahy, na nichž jsou tato ustanovení založena.

Vzhledem k tomu, že vysvětlení opožděného vyřízení případu ze strany Komise bylo nedostatečné, předložil jsem v červenci 2005 návrh doporučení, aby:

Komise by se měla stížností stěžovatele na porušení právních předpisů zabývat s náležitou péčí a bez zbytečného odkladu.

Komise mi zaslala své podrobné stanovisko k návrhu doporučení dne 5. ledna 2006.

Komise se v podstatě omezila na tvrzení, že i) považuje stížnost za „vysoce politicky citlivou a kontroverzní“ a ii) že rozhodnutí o zahájení řízení o nesplnění povinnosti vyžaduje podporu sboru komisařů a že Komise nemohla takové rozhodnutí přijmout.

Tato odpověď mi připadala neuspokojivá. Mám za to, že i když má Komise v řízení o nesplnění povinnosti prostor pro uvážení, musí se stížností na nesplnění povinnosti zabývat v přiměřené lhůtě.

Měl jsem rovněž za to, že v projednávané věci vyvstala důležitá zásadní otázka, která by měla být předložena Parlamentu, a sice otázka, zda je Komise oprávněna donekonečna odkládat vyřizování stížností na porušení práva Společenství členským státem z toho důvodu, že není schopna dosáhnout politické shody o tom, jak postupovat.

Jelikož jsem od Komise neobdržel žádné další informace, předložil jsem této sněmovně v květnu 2006 zvláštní zprávu.

Následně jsem se dne 4. července setkal s komisařem McCreevym v rámci programu setkání s jednotlivými komisaři, abych projednal nový interní postup Komise pro odpovědi na šetření veřejné ochránkyně práv.

Jak jsem vysvětlil ve své výroční zprávě za rok 2005, myšlenkou paní Wallströmové při navrhování nového postupu Komise bylo poskytnout jednotlivým komisařům větší odpovědnost za případy a zároveň zachovat cennou úlohu generálního sekretariátu.

Během setkání s komisařem McCreevym jsme tento konkrétní případ projednali. Komisař mě informoval, stejně jako vás, pane předsedo, že se Komise rozhodla zaslat Německu dne 4. dubna výzvu. Kvůli přehlédnutí v rámci Komise mi tato skutečnost nebyla sdělena před tím, než byla dne 30. května této sněmovně předložena má zvláštní zpráva.

S potěšením jsem se dozvěděl, že Komise již podnikla kroky k nápravě nesprávného úředního postupu, jak jsem doporučil.

Domnívám se, že úspěšné vyřešení tohoto případu dokládá jak význam úlohy veřejného ochránce práv při podpoře řádné správy v řízení o nesplnění povinnosti, tak význam konceptu větší odpovědnosti jednotlivých komisařů za případy.

Podpora Evropského parlamentu a zejména tohoto výboru byla a je pro práci veřejného ochránce práv i nadále nepostradatelná.

V této souvislosti, pane předsedající, doufám, že mi dovolíte, abych se krátce zmínil o žádosti, kterou jsem adresoval předsedovi Parlamentu o určité změny statutu veřejného ochránce práv.

Celkově statut nadále poskytuje dobrý rámec pro vyšetřování veřejné ochránkyně práv a pro účinnou spolupráci s orgány na podporu řádné správy a boje proti nesprávnému úřednímu postupu, jak dokládá případ, který jsem vám dnes představil. Změny statutu, které navrhuji, jsou proto omezené co do počtu i rozsahu.

S potěšením jsem se dozvěděl, že tento výbor bude mít příležitost zaujmout k návrhům stanovisko, protože jsme, jak se domnívám, partnery v pokračujícím úsilí o zajištění toho, aby občané a obyvatelé Unie mohli účinně požívat svých práv podle práva Společenství, včetně práva na řádnou správu, na všech úrovních Unie.

Pane předsedající, chtěl bych vám a členům Výboru poděkovat za pozornost, kterou jste mi dnes věnovali, a těším se na vaše názory.