Děkuji vám, pane předsedo, za pozvání. Jsem rád, že tu dnes mohu být a že se s vámi mohu podělit o své názory na administrativní činnost úřadu OLAF. Jsem s kolegou panem Lambrosem PAPADIASEM, který se těmito otázkami zabývá v mé kanceláři.

Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) má jednoznačně klíčovou úlohu v boji proti podvodům a nesrovnalostem, které mají dopad na rozpočet EU, a aby mohl tuto úlohu odpovídajícím způsobem plnit, dal mu normotvůrce EU rozsáhlé pravomoci.

S těmito pravomocemi však přichází velká odpovědnost a mým úkolem jako veřejného ochránce práv a vaším úkolem jako dozorčího výboru je zajistit, aby úřad OLAF prováděl vyšetřování v souladu s platnými pravidly a zásadami řádné správy.

S ohledem na tuto skutečnost se budu zabývat řadou bodů, které vás podle mého názoru zajímají.

1. Správní činnosti úřadu OLAF – celkové posouzení

Úvodem připomínám, že moje šetření se týkají existence nesprávného úředního postupu OLAF při vyšetřování. Důraz je proto kladen na řešení vyšetřování úřadem OLAF. Netýkají se věcných závěrů OLAF, zda došlo k podvodu nebo nesrovnalostem poškozujícím finanční zájmy Unie, ale zda OLAF dodržel pravidla, která jsou pro něj závazná, a zejména základní práva a procesní záruky osob zapojených do jeho vyšetřování.

Moje šetření sahají od toho, jak úřad OLAF plní svůj mandát a dodržuje správní postupy a pravidla, jimiž se řídí provádění jeho vyšetřování, až po konkrétnější otázky, jako je to, jak nakládá se zprávami oznamovatelů a jak komunikuje s informátory a stěžovateli. Kromě toho se mnoho případů, kterými jsem se zabýval, týkalo otázek transparentnosti a přístupu veřejnosti k dokumentům z vyšetřovacích spisů úřadu OLAF.

Dovolte mi říci pár slov o každé z těchto otázek.

• Jak úřad OLAF plní svůj mandát

Občané pravidelně oznamují podvody a nesrovnalosti týkající se rozpočtu EU úřadu OLAF. OLAF je k tomu prostřednictvím svých internetových stránek vybízí. V zájmu budování důvěry občanů v EU se domnívám, že je důležité, aby občané, kteří oznamují své obavy úřadu OLAF, měli rovněž pocit, že jejich obavy jsou brány vážně. Úřad OLAF je zároveň vázán svým mandátem stanoveným v nařízení č. 883/2013.

Při posuzování stížností na to, jak úřad OLAF plní svůj mandát - zejména rozhodnutí nezahájit vyšetřování obav nahlášených občany - je mou úlohou ověřit, zda se úřad OLAF nedopustil zjevné chyby. Musím také zajistit, aby vysvětlení úřadu OLAF občanům ohledně jeho rozhodnutí byla smysluplná, soudržná a přiměřená.

V dosud zkoumaných případech jsem zjistil, že OLAF tento požadavek do značné míry splnil.

• Dodržování správních postupů a pravidel pro vedení vyšetřování úřadem OLAF

Je osvědčenou správní praxí, aby orgán veřejné moci, jako je OLAF, dodržoval své vlastní postupy, zejména ty, jejichž cílem je ochrana základních práv občanů.

Obdržel(a) jsem stížnosti na to, zda úřad OLAF dodržel správní postupy a pravidla, jimiž se řídí provádění jeho vyšetřování.  V těchto případech jsem zjistil, že OLAF obecně dodržoval příslušná platná pravidla (například pravidla týkající se potřeby předchozího písemného povolení k provedení vyšetřovacího úkonu nebo pravidla týkající se předávání závěrečných zpráv příslušným orgánům).

V jednom nedávném případě jsem však zjistil nesprávný úřední postup. Mé šetření se týkalo tzv. „koordinačního případu“, v němž úřad OLAF pomáhal vnitrostátním orgánům a dospěl k názoru, že proto není třeba stěžovatele „vyslechnout“, neboť by se tak dělo na vnitrostátní úrovni. OLAF však vnitrostátnímu orgánu nejen pomáhal při vyšetřování, ale také vyvodil vlastní závěry a předložil Komisi vlastní doporučení. Měl jsem za to, že OLAF tak neměl učinit, aniž by předtím provedl vlastní vyšetřování. Doporučil jsem úřadu OLAF, aby Komisi objasnil, že jeho „závěrečná zpráva“ nebyla založena na jeho vlastním vyšetřování. Doporučil jsem také, aby úřad OLAF zajistil, že v budoucnu bude vyvozovat závěry nebo vydávat doporučení pouze v případech, kdy povede řádné vyšetřování. OLAF bohužel tato doporučení nepřijal, a proto jsem případ uzavřel a potvrdil své zjištění nesprávného úředního postupu.

• Jak úřad OLAF nakládal se zprávami a žádostmi oznamovatelů

Všechny orgány EU by měly povzbuzovat a podporovat lidi, kteří jim pomáhají identifikovat a řešit problémy, které by mohly oslabit důvěru občanů v EU. Proto přikládám velký význam tomu, jak orgány EU, a zejména OLAF, jednají s oznamovateli.

V jednom případě jsem zjistil, že úřad OLAF se náležitě zabýval zprávou stěžovatele o whistleblowingu týkající se údajného protiprávního jednání v agentuře EU. Navrhl jsem však také úřadu OLAF, aby oznamovateli objasnil, že jeho postoupení záležitosti dotčené agentuře EU nutně neznamená, že úřad OLAF nebude v této věci podnikat žádné další kroky. Odpověď OLAF byla bohužel zklamáním, neboť v tomto ohledu nepřijal žádný závazek, ačkoli v podstatě souhlasil s mým návrhem na zlepšení.

V jiném případě jsem úřadu OLAF doporučil, aby informoval oznamovatele o důvodech svého rozhodnutí ukončit vyšetřování údajných nesrovnalostí v agentuře EU. OLAF přijal a provedl mé doporučení a odpovídajícím způsobem upravil svou politiku v této věci.

• Neodpovězení na dopisy občanů

Evropský kodex řádné správní praxe vyžaduje, aby zaměstnanci EU byli vstřícní vůči službám a v přiměřené lhůtě odpovídali na dopisy a e-maily občanů, v nichž žádají o informace nebo ohlašují podvody. Stížnosti občanů na údajné podvody nebo nesrovnalosti s finančními prostředky EU mohou být navíc pro úřad OLAF důležitým zdrojem informací.

Mnoho stížností předložených mému úřadu se týká toho, že úřad OLAF neodpověděl na dopisy občanů. V takových případech jsem zasáhl a jednoduše požádal OLAF, aby odpověděl, což učinil.

V nedávném případě jsem však s cílem zajistit, aby OLAF tyto dopisy neignoroval nebo je ani neuznal, navrhl úřadu OLAF, aby svým zaměstnancům připomněl zásady platné pro interakci s občany, jak jsou stanoveny v kodexu řádné správní praxe. Úřad OLAF tak učinil a rovněž uspořádal informační schůzku o zásadách řádné správy pro své zaměstnance s cílem zvýšit povědomí o zásadách zakotvených v kodexu řádné správní praxe.

• Transparentnost / přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se vyšetřování úřadu OLAF

Mou úlohou v oblasti transparentnosti a přístupu veřejnosti k dokumentům je zejména kontrolovat, zda úřad OLAF dodržuje nařízení č. 1049/2001, a poskytovat přiměřená a vhodná vysvětlení, pokud odepře přístup veřejnosti.

V mnoha případech zkoumaných v této oblasti jsem zjistil, že OLAF měl oprávněné důvody odepřít veřejnosti přístup k dokumentům souvisejícím s jeho vyšetřováním. V některých jiných případech jsem doporučil, aby zvážila alespoň částečné zveřejnění. V několika málo případech, kdy důvody úřadu OLAF pro neprovedení mých doporučení nebyly přesvědčivé, jsem potvrdil svá původní zjištění nesprávného úředního postupu.

Rovněž jsem úřadu OLAF předložil řadu návrhů na zlepšení, pokud jde o procesní požadavky stanovené v nařízení č. 1049/2001 (např. splnění požadavků týkajících se lhůt pro vyřizování žádostí občanů o přístup k dokumentům). Obecně úřad OLAF mé návrhy uvítal a odpověděl na ně kladně a rovněž přijal vhodná prováděcí opatření.

• Dodržování základních práv / procesních záruk

Mnoho stížností adresovaných mému úřadu se týká údajného porušování základních práv a procesních záruk osob vyšetřovaných úřadem OLAF. Sahají od práva dotčených osob na obhajobu (právo být informován, právo být vyslechnut a možnost předložit připomínky) až po právo na přístup ke spisu a v menší míře až po dodržování pravidel ochrany údajů.

Jedná se o důležitou, ale složitou otázku, ale dovolte mi uvést několik obecných poznámek k mému přístupu.

Správní postupy úřadu OLAF se zlepšily, zejména poté, co se v roce 2013 přijetím nařízení č. 883 změnil právní rámec upravující vyšetřování úřadu OLAF.

 Přesto se stále domnívám, že existuje prostor pro další zlepšení, a v řadě nedávných případů jsem v tomto ohledu předložil několik návrhů.

V jednom nedávném případě stěžovatel zpochybnil skutečnost, že mu OLAF poskytl možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které se ho týkají, písemně, a nikoli při pohovoru. Byl rovněž znepokojen tím, že úřad OLAF nereagoval na jeho žádost o vyhledání a shromáždění digitálních důkazů nacházejících se v konkrétním členském státě.

Po analýze spisu jsem dospěl k závěru, že OLAF má prostor pro uvážení při rozhodování o tom, který vyšetřovací úkon je v konkrétním případě nejvhodnější. Rovněž jsem zjistil, že úřad OLAF nezneužil své diskreční pravomoci tím, že se nesnažil získat a shromáždit digitální informace uvedené stěžovatelem. Zjistil jsem tedy, že v projednávané věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Předložil jsem však úřadu OLAF dva návrhy na zlepšení, které vysvětlují 1) proč se rozhodne neprovést pohovor, pokud o to vyšetřovaná osoba požádá, a 2) proč se rozhodne provést (nebo neprovést) konkrétní vyšetřovací úkon.

V současné době čekám na odpověď úřadu OLAF na tyto návrhy.

V jiném nedávném případě jsem navrhl úřadu OLAF, aby řádně vysvětlil důvody, proč se domnívá, že zveřejnění závěrečné zprávy může ohrozit probíhající vnitrostátní vyšetřování, a aby si před odepřením přístupu k ní vyžádal stanoviska dotčených vnitrostátních orgánů. V odpovědi úřad OLAF uvedl, že tyto návrhy zváží v budoucích podobných případech.

Nakonec jsem také navrhl úřadu OLAF, aby zvážil pořízení zvukového nebo obrazového záznamu výslechů. Úřad OLAF uznal, že je to přínosné, ale zdá se, že se v současné době zdráhá přijmout konečné rozhodnutí v této věci. Doufám, že se OLAF bude touto otázkou brzy znovu zabývat a rozhodne, že by bylo dobrou správní praxí, kdyby se takové záznamy pořizovaly.

Dovolte mi nyní, abych se zamyslel nad možným dopadem nového evropského veřejného žalobce.

2. Možný dopad nového Úřadu evropského veřejného žalobce na úřad OLAF

Nové nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce jasně stanoví, že Úřad evropského veřejného žalobce, který bude mít sídlo v Lucemburku, bude odpovědný za trestní vyšetřování, zatímco úřad OLAF bude pokračovat ve správním vyšetřování nesrovnalostí a podvodů poškozujících finanční zájmy EU ve všech členských státech.

Ačkoli Úřad evropského veřejného žalobce jistě ovlivní způsob fungování úřadu OLAF, stále není jasné, jak budou úřad OLAF a Úřad evropského veřejného žalobce v praxi koexistovat a spolupracovat. Tato nejasnost se týká zejména případů, kdy se očekává, že úřad OLAF bude úzce konzultovat a koordinovat svou činnost s Úřadem evropského veřejného žalobce, konkrétně případů, kdy bude úřad OLAF provádět správní vyšetřování na žádost Úřadu evropského veřejného žalobce a bude muset shromažďovat důkazy pro účely trestního řízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Podle nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce není vůbec jasné, zda úřad OLAF bude Úřadu evropského veřejného žalobce napomáhat tím, že bude jednat v rámci svého vlastního právního rámce nebo v rámci právního rámce Úřadu evropského veřejného žalobce. Jedná se o důležitou otázku, neboť právní rámec Úřadu evropského veřejného žalobce je trestní povahy, a nikoli správní povahy. Měly by být činnosti úřadu OLAF nyní v souladu nejen se zásadami řádné správy, ale také se zásadami trestního práva?

V souvislosti s těmito otázkami již vyvstala řada otázek. Beru na vědomí zejména obavy, které vyjádřil dozorčí výbor ve svém stanovisku k této otázce v září 2017.

Nyní je zřejmé, že v zájmu větší jasnosti a právní jistoty je nezbytné stávající nařízení o úřadu OLAF upravit. V opačném případě se obávám, že tyto otázky přinesou budoucí stížnosti veřejnému ochránci práv.

3. Navrhované revidované nařízení o úřadu OLAF – navrhovaný „kontrolor procesních záruk“ a „mechanismus OLAF pro vyřizování stížností“

Jsem si vědom toho, že otázka mechanismů nápravy pro osoby zapojené do vyšetřování úřadu OLAF je opakovaně znepokojující a byla projednána na různých fórech, včetně dozorčího výboru. V minulosti bylo předloženo několik legislativních návrhů, které však nebyly úspěšné.

To je samozřejmě znepokojující i pro evropského veřejného ochránce práv. Můj předchůdce i já jsme se zabývali tím, jak orgány a instituce EU zřizují své interní mechanismy pro podávání stížností s cílem řešit obavy občanů EU. Neustále zastáváme názor, že bez účinného interního mechanismu pro podávání a vyřizování stížností nemůže být dodržování základních práv a procesních záruk osob dotčených správní činností orgánů EU v konečném důsledku účinné.

To platí i pro úřad OLAF. Domnívám se, že je nezbytné, aby osoby zapojené do vyšetřování úřadu OLAF měly k dispozici účinné možnosti nápravy, aby si mohly stěžovat na možné porušení svých práv a procesních záruk. S potěšením konstatuji, že ve stanovisku z roku 2013 dozorčí výbor sdílí stejný názor.

Podotýkám, že velmi nedávné změny navržené Parlamentem mají v úmyslu pokusit se odstranit stávající legislativní mezeru. Zdá se, že má v úmyslu vytvořit funkci vnitřní kontroly v podobě kontrolora procesních záruk, který odpovídá za vyřizování stížností obdržených úřadem OLAF a za zvláštních okolností uděluje generálnímu řediteli předchozí povolení. Navrhuje se rovněž zavést mechanismus pro podávání a vyřizování stížností ve spolupráci s kontrolorem procesních záruk. Mělo by se jednat o správní mechanismus, v jehož rámci by měl být kontrolor odpovědný za vyřizování stížností obdržených úřadem OLAF v souladu s právem na řádnou správu.

O těchto pozměňovacích návrzích se bude hlasovat ve výboru příští pondělí v Parlamentu, pokud tomu rozumím.

Domnívám se však, že každý účinný mechanismus pro podávání a vyřizování stížností musí splňovat několik podmínek. Tyto podmínky zahrnují provozní nezávislost, transparentnost, přístupnost, včasnost a odpovídající zdroje. Je samozřejmé, že pro zajištění účinného fungování tohoto mechanismu by měl úřad OLAF vždy poskytovat svou podporu a plně s ním spolupracovat.

Rovněž konstatuji, že navrhované nařízení potvrzuje úlohu dozorčího výboru při sledování vývoje procesních záruk. V této fázi však není zcela jasné, jak budou dozorčí výbor a kontrolor procesních záruk koexistovat. Domnívám se, že je důležité, aby navrhované nařízení jasně definovalo příslušné úlohy kontrolora a dozorčího výboru, aby se zabránilo znásobení nezávislých orgánů dohledu a nejasnostem ohledně úlohy každého aktéra zapojeného do dohledu úřadu OLAF, zdvojování práce a střetu pravomocí a doporučení generálnímu řediteli.

V této fázi mám za to, že kontrolor bude provádět kontrolu ex ante a bude se starat o každodenní vyřizování vyšetřování úřadem OLAF, zatímco dozorčí výbor bude provádět následný dohled nad vyšetřovacími činnostmi úřadu OLAF, a bude tak utvářet budoucnost vyšetřovací funkce úřadu OLAF z hlediska výhledu do budoucna.

Těším se na vaše názory na tyto otázky.

Děkuji vám.