A. Případy hvězd

Věc 2097/2011/RA: Dialog s církvemi, náboženskými sdruženími nebo komunitami, filozofickými a nekonfesními organizacemi

Ustanovení čl. 17 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby Unie „udržovala otevřený, transparentní a pravidelný dialog“ s církvemi, náboženskými sdruženími nebo společenstvími a filozofickými a nekonfesními organizacemi.

Evropská humanistická federace se obrátila na veřejného ochránce práv s tvrzením, že Evropská komise nesprávně odmítla její návrh na „dialogový seminář“ podle článku 17 SFEU. Vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv neviděla, jak by zapojení do diskuse se stěžovatelem mohlo porušit Smlouvu způsobem, který Komise popsala ve svém stanovisku, kritizovala část předložených důvodů pro odmítnutí semináře zaměřeného na dialog. V rozhodnutí o uzavření případu veřejná ochránkyně práv rovněž vyzvala Komisi, aby i) objasnila své postupy a pravidla v této oblasti a v případě potřeby ii) vypracovala pokyny ohledně toho, jak přesně hodlá provádět článek 17 SFEU.

V reakci na to Komise stanovila pokyny a zveřejnila je na svých internetových stránkách věnovaných dialogu takto:

1. Otevřeno

1.1. Partneři

Partnery dialogu mohou být církve, náboženská sdružení nebo komunity, jakož i filozofické a nekonfesní organizace, které jsou jako takové uznávány nebo registrovány na vnitrostátní úrovni a dodržují evropské hodnoty. Na evropské úrovni neexistuje žádné oficiální uznání nebo registrace partnerů.

Nezávisle na dialogu se všem partnerům z EU doporučuje, aby své organizace zaregistrovali v příslušné sekci Evropského rejstříku transparentnosti (http://europa.eu/transparencyregister).

1.2. Témata diskuse

V tomto dialogu se lze zabývat všemi relevantními tématy souvisejícími s agendou EU. Tato témata mohou být vznesena jak Komisí, tak jejími partnery, pokud se na tom obě strany dohodnou. S ohledem na své politické priority se Komise může rozhodnout navrhnout prioritní témata k diskusi s různými partnery po určitou dobu. To by však oběma stranám nemělo bránit v tom, aby se v daném okamžiku zabývaly aktuálními otázkami. Téma a formát konkrétní iniciativy volí společně Komise a příslušný partner v duchu konstruktivního vzájemného porozumění. Skutečnost, že se Komise rozhodne konkrétní iniciativu nesponzorovat nebo že partner dává přednost tomu, aby se konkrétní iniciativy Komise neúčastnil, by neměla znamenat, že buď porušuje své povinnosti, nebo si nepřeje zahájit dialog.

2. Transparentní

Komise sděluje veřejnosti veškeré relevantní informace o činnostech v rámci dialogu na těchto internetových stránkách: http://ec.europa.eu/bepa/activities/outreachteam/dialogue/index_en.htm

Tyto snahy mohou být případně doplněny tiskovými zprávami a tiskovými konferencemi, jakož i dalšími komunikačními nástroji.

Přístup k dalším dokumentům Komise se řídí nařízením (ES) č. 1049/2001 https://commission.europa.eu/about-european-commission/service-standards-and-principles/transparency/access-documents/how-access-commission-documents_en .

3. Pravidelné

Komise udržuje pravidelný dialog s partnery na různých úrovních v podobě písemných výměn, schůzek nebo konkrétních akcí. Vyzýváme partnery, aby přispěli k procesu tvorby politik Unie prostřednictvím různých písemných konzultačních procesů zahájených Komisí.

Tento dialog může být veden mimo jiné prostřednictvím neformálních setkání pořádaných předsedou Komise, dvoustranných setkání se zástupci Komise na všech úrovních, a zejména setkání s odpovědným poradcem pro dialog.

Další nástroje v tomto neúplném seznamu mohou zahrnovat semináře zaměřené na dialog a ad hoc konzultační postupy týkající se konkrétních a včasných politických otázek.

Veřejná ochránkyně práv vítá vysoce konstruktivní reakci Komise.

Věc 1339/2012/FOR: Zlepšení transparentnosti a komunikace v Evropské centrální bance

Stěžovatel, nevládní organizace, tvrdil, že členství prezidenta ECB ve Skupině třiceti je neslučitelné s nezávislostí, pověstí a integritou ECB. Tvrdila, že ECB by měla požádat svého prezidenta, aby ze skupiny vystoupil.

Po šetření veřejná ochránkyně práv konstatovala, že vzhledem k původně nedostatečným odpovědím ECB stěžovateli stěžovatel správně vyjádřil obavy v této záležitosti. S ohledem na argumenty a vysvětlení předložené během šetření však veřejný ochránce práv neshledal žádný nesprávný úřední postup ECB.

Na závěr případu veřejná ochránkyně práv nabídla ECB dvě rady v podobě dalších poznámek. Prvním bylo, že v zájmu zajištění transparentnosti by ECB měla na svých internetových stránkách uvádět informace o tom, že její prezident je členem Skupiny třiceti. Druhým bylo, že vzhledem ke svému většímu zviditelnění a odpovědnosti by ECB měla podniknout kroky k dalšímu zvýšení kvality své komunikace s veřejností.

V reakci na to ECB informovala veřejnou ochránkyni práv, že na začátku března 2013 zveřejnila na svých internetových stránkách aktualizovanou verzi životopisu prezidenta, která zahrnuje jeho členství ve skupině třiceti.  Výkonná rada ECB a Rada guvernérů dále rozhodly, že zlepšení komunikace bude jednou z klíčových priorit střednědobého strategického plánování ECB na období 2013–2015. ECB zahájila přezkum své komunikační politiky, který zahrnoval také otázky komunikace vyplývající z nadcházejícího zřízení jednotného mechanismu dohledu (SSM). ECB rovněž zdůraznila, že již provádí širokou škálu iniciativ zaměřených na širokou veřejnost. Zvláštní pozornost je rovněž věnována dotazům obdrženým přímo od občanů prostřednictvím různých kanálů. S ohledem na jednotný mechanismus dohledu bude tato funkce rozšířena. Všechny tyto iniciativy jsou podrobněji vysvětleny a popsány ve prospěch občanů v kapitole 6 výroční zprávy ECB za rok 2012.

Veřejná ochránkyně práv vítá kladná opatření ECB v návaznosti na další připomínky.

Věc 2575/2009/RA: Pravidla EU zaměřená na ochranu zdraví dětí

Tento případ se týkal postupů Evropské agentury pro léčivé přípravky při rozhodování o tom, zda by farmaceutické společnosti měly být povinny provádět studie s cílem zjistit, zda a jak by jejich přípravek mohl být použit k léčbě dětí. Cílem těchto postupů, které jsou odvozeny z nařízení EU o pediatrii, je zlepšit dostupnost léčivých přípravků pro děti. Ačkoli nařízení stanoví obecné pravidlo, že farmaceutické společnosti musí provádět studie s cílem určit, zda a jak by jejich přípravek mohl být použit k léčbě dětí, umožňuje agentuře v určitých případech od této povinnosti upustit.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že v daném případě byla agentura oprávněna výjimku odepřít. Nezajistila však dostatečnou transparentnost procesu, jehož prostřednictvím dospěla k relevantním rozhodnutím v projednávané věci, a v důsledku toho tato rozhodnutí dostatečně neodůvodnila.

Aby se předešlo podobným problémům v budoucnu, veřejná ochránkyně práv předložila návrh doporučení, v němž agenturu vyzvala, aby přijala opatření ke zvýšení transparentnosti své práce v této oblasti. Agentura souhlasila a stanovila iniciativy, které již přijala, a iniciativy, které se připravují.

Agentura konkrétně vysvětlila, že na svých internetových stránkách zveřejní laické shrnutí postupu podle pediatrického nařízení a jeho výsledku ve znění přijatém Pediatrickým výborem. Podle agentury pomůže toto shrnutí zúčastněným stranám pochopit celkové odůvodnění Pediatrického výboru. Podrobnější vědecké důvody, na nichž je založeno stanovisko Pediatrického výboru, budou i nadále součástí souhrnné zprávy, která se podle agentury zveřejní poté, co Komise rozhodne o registraci přípravku.

Agentura rovněž informovala veřejnou ochránkyni práv, že pracuje na zlepšení svých pokynů pro Pediatrický výbor s cílem zajistit, aby schválení nebo zamítnutí plánů pediatrického výzkumu, zproštění povinnosti a odklady byly lépe odůvodněny.

V neposlední řadě agentura nastínila své úsilí zahrnout do stanovisek Pediatrického výboru podrobnější vysvětlení uvádějící důvody pro udělení nebo zamítnutí výjimky.

Veřejná ochránkyně práv velmi vítá kladnou reakci agentury v tomto případě. Rozsáhlá škála opatření přijatých agenturou by měla pomoci předcházet problémům, jako jsou ty, které vyvstaly v tomto případě, a obecněji vzbudit ještě větší důvěru občanů v její práci.

Věc 962/2011/AN: Lepší informace o diplomech a kvalifikacích

Stěžovatelka nebyla zařazena na rezervní seznam výběrového řízení pořádaného Evropským úřadem pro výběr personálu, protože profesní osvědčení vydané jejím zaměstnavatelem nepředstavovalo „diplom“. Po důkladném šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že rozhodnutí výběrové komise nezařadit jméno stěžovatele na rezervní seznam nebylo zjevně nesprávné. Veřejná ochránkyně práv však učinila další poznámku v tom smyslu, že úřad EPSO by měl chránit legitimitu výběrového řízení tím, že výběrovým komisím připomene judikaturu Soudního dvora, která vyžaduje, aby řádně a odpovídajícím způsobem odůvodňovaly všechna rozhodnutí o vyloučení uchazečů na základě jejich kvalifikace a diplomů.

V reakci na to úřad EPSO uvedl, že plně sdílí názor veřejné ochránkyně práv, pokud jde o význam náležitého odůvodnění rozhodnutí a poskytnutí odpovídající právní podpory výběrovým komisím. Úřad EPSO nedávno restrukturalizoval své útvary tak, aby vytvořil nové odvětví, službu pro přijímání uchazečů, s cílem lépe pomáhat členům výběrové komise při hodnocení kvalifikací a diplomů uchazečů. Za tímto účelem se obrací na příslušné vnitrostátní orgány, konkrétně NARIC, s žádostí o poradenství v otázkách týkajících se uznávání diplomů a vzdělávacích systémů v EU. V důsledku toho se úřadu EPSO podařilo výrazně zlepšit svou databázi diplomů, která je zveřejněna jako příloha příručky k otevřeným výběrovým řízením: „Příklady kvalifikací, které v zásadě odpovídají kvalifikacím požadovaným v oznámeních o výběrovém řízení“.

V odpovědi úřadu EPSO bylo rovněž uvedeno, že GŘ Komise pro vzdělávání a kulturu vytvořilo ve spolupráci s ministerstvy školství ve všech členských státech slovník Eurydice s cílem poskytovat spolehlivé a srovnatelné informace o vnitrostátních vzdělávacích systémech a politikách. Úřad EPSO zpřístupní glosář Eurydice uchazečům, kteří vyplní on-line přihlášku úřadu EPSO, a výběrovým komisím ve fázi přijímání do výběrových řízení. Ke každému výrazu v původním jazyce je připojen strukturovaný souhrnný popis, který umožňuje rychlé pochopení a porovnání informací.

Úřad EPSO na závěr své odpovědi uvedl, že výsledkem různých provedených zlepšení je, že žádná z stížností podle článku 90, které uchazeči podali v roce 2013, se netýkala otázek týkajících se diplomů.

Veřejná ochránkyně práv oceňuje opatření úřadu EPSO, která vedla k jasnějším informacím pro uchazeče, a v důsledku toho k menšímu počtu stížností.

Věc 434/2012/VL: Povinnost odpovídat na korespondenci

Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) zamítla žádost výrobce letadla o povolení k letu, pokud jde o jedno z jeho letadel, protože související certifikační cvičení probíhalo. Stěžovatel tvrdil, že agentura EASA i) pracovala neefektivně a v přiměřené lhůtě dotčené letadlo necertifikovala; ii) nekomunikovala správně s mateřskou společností stěžovatele, zejména tím, že neodpověděla na e-mail, který zaslala, a neposkytla jí časový plán pro certifikaci dotčeného letadla; a iii) ignorovány pozitivní praktické zkušenosti ve vztahu k hydraulickému systému používanému v letadle.

Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o body i) a iii), kritizovala však, že agentura EASA na e-mail neodpověděla.

V reakci na to agentura EASA uvedla, že s cílem zabránit podobným situacím v budoucnu i) bude i nadále poskytovat svým zaměstnancům školení o uplatňování kodexu chování pro zaměstnance agentury EASA, ii) bude průběžně přezkoumávat praktické provádění zásady řádné správní praxe a iii) zváží kritický přezkum článku 16 kodexu chování pro zaměstnance agentury EASA a výjimek v něm uvedených.

Veřejná ochránkyně práv vítá plánovaná následná opatření oznámená agenturou EASA jako prostředek k zajištění toho, aby se případ nesprávného úředního postupu zjištěný v tomto případě již neopakoval.

B. Přijatá přátelská řešení

1. Evropský parlament

Věc 2178/2011/KM: Odmítnutí náhrady cestovních výdajů vynaložených za účelem účasti na pohovoru v plné výši

Stěžovatel, německý státní příslušník, se zúčastnil výběrového řízení na místo v Evropském parlamentu. Dne 15. dubna 2011, po písemné zkoušce, mu bylo sděleno, že pozvánky na pohovory budou pravděpodobně zaslány v polovině června. Odjel tedy na dovolenou, jak bylo plánováno, v květnu. Dne 13. května 2011 však obdržel e-mail (který si přečetl až 26. května 2011), v němž byl vyzván, aby se dne 30. května 2011 zúčastnil pohovoru v Bruselu. Proto si musel v krátké době zarezervovat let z Říma.

Požadoval náhradu nákladů na tento let, tedy 559,60 eura. Parlament jeho žádost zamítl. Tvrdila, že vzhledem k tomu, že stěžovatel nepožádal o změnu své adresy v záznamech Parlamentu, může mu ji nahradit pouze na základě vzdálenosti mezi jeho bydlištěm v Německu a Bruselu, tj. 221,08 eura. Stěžovatel se obrátil na evropského veřejného ochránce práv, který zahájil šetření.

Ve svém stanovisku Parlament trval na tom, že správně použil příslušná pravidla. S ohledem na konkrétní okolnosti případu jej veřejný ochránce práv požádal, aby se zabýval otázkou spravedlnosti. Parlament v odpovědi uvedl, že se stěžovatelem zacházel spravedlivě, a zdůraznil, že nemůže zaplatit vyšší částku, protože od stěžovatele neobdržel žádné písemné oznámení.

Veřejná ochránkyně práv souhlasila s tím, že pravidla stanoví tři podmínky pro to, aby byla změna adresy přijatelná: i) okolnosti musí být výjimečné; ii) ke změně musí dojít nejméně 15 dnů před zkouškou; a iii) musí být podána písemná žádost. Potěšilo ho, že Parlament souhlasil s tím, že první podmínka byla splněna, a projevil určitou flexibilitu tím, že se rozhodl druhou podmínku neuplatňovat. Parlament však trval na třetí podmínce. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že tento postoj je nepřiměřeně formalistický a dostatečně nezohledňuje specifickou situaci stěžovatele. Navrhl proto, aby Parlament znovu zvážil žádost stěžovatele o plnou úhradu.

Parlament přijal návrh veřejného ochránce práv a uhradil stěžovateli zbývající část jeho cestovních výdajů. Stěžovatel vyjádřil s tímto výsledkem spokojenost.

2. Rada Evropské unie

Věc 1519/2011/AN: Oznámení o propuštění doručené během pracovní neschopnosti

Stěžovatel pracoval pro vojenskou misi EU v Bosně a Hercegovině „EUFOR Althea“. Uvedená mise mu doručila výpověď z pracovní smlouvy a povolila běh výpovědní lhůty v době, kdy byl na nemocenské.

Šetření veřejného ochránce práv ukázalo, že EUFOR Althea tím, že jednala tímto způsobem, porušila právo stěžovatele na obhajobu. Navíc vzhledem k tomu, že byl v době, kdy začala běžet výpovědní lhůta, na neplacené pracovní volno z důvodu nemoci, byl zbaven části příjmů, na které měl v souladu se služebním řádem EUFOR nárok před propuštěním. Veřejná ochránkyně práv předložila Radě návrh smírného řešení, v němž navrhla, aby EUFOR Althea zvážila vyplacení příslušné částky stěžovateli.

Ve své odpovědi na návrh smírného řešení předložený veřejnou ochránkyní práv Rada uvedla, že nemá pravomoc se tímto případem zabývat a že návrh by měl být adresován přímo veliteli operace. Rada ze zdvořilosti a s cílem pomoci veřejnému ochránci práv při jeho šetření postoupila návrh smírného řešení veřejného ochránce práv veliteli operace, aby na něj odpověděl.

Velitel operace souhlasil s veřejným ochráncem práv, že EUFOR porušila právo stěžovatele na obhajobu při projednávání jeho případu. Přijala návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení.

Veřejný ochránce práv uvítal, že velitel operace přijal jeho návrh smírného řešení. Poděkoval Radě za to, že působí jako most mezi veřejným ochráncem práv a velitelem operace, a vzal na vědomí její návrh obrátit se přímo na velitele operace, kterým se bude veřejný ochránce práv řídit v budoucích případech týkajících se vojenských misí. Veřejná ochránkyně práv rovněž připomněla, že obecná otázka, kdo je odpovědný za případy nesprávného úředního postupu při činnostech misí vytvořených ve třetích zemích pod záštitou společné bezpečnostní a obranné politiky EU, je předmětem šetření z vlastního podnětu [1].

3. Evropská komise

Věc 828/2010/JF: Neodpovězení na žádost včas

Stěžovatel, nevládní organizace se sídlem ve Francii, realizoval projekt financovaný EU v Angole pod obecným dohledem (tehdejší) delegace Komise v Luandě. Když stěžovatel zjistil, že předpokládaných výsledků projektu nelze dosáhnout v předpokládaných lhůtách, požádal delegaci, aby souhlasila s prodloužením v souladu se smlouvou podepsanou oběma stranami. Delegace však nemohla o této žádosti rozhodnout před ukončením projektu, protože stěžovatel údajně nepředložil včas žádost, která byla v souladu s požadavky smlouvy. Stěžovatel nesouhlasil a podal stížnost veřejnému ochránci práv.

Šetření veřejné ochránkyně práv odhalilo, že stěžovatel svou žádost podal správně a že delegace s ní naložila způsobem, který by mohl být vnímán jako nedbalost. V důsledku toho by se delegace mohla dopustit nesprávného úředního postupu, který by vedl k náhradě mimosmluvní odpovědnosti ze strany EU. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla Komisi smírné řešení, aby zvážila odškodnění stěžovatele. Komise souhlasila s tím, že stěžovateli vrátí částku téměř 48 000 EUR, což veřejná ochránkyně práv uvítala. Odmítla však uhradit náklady vzniklé stěžovateli a jeho místnímu partnerovi po ukončení projektu. Veřejná ochránkyně práv předložila v tomto ohledu doplňující návrh smírného řešení.

Komise nakonec souhlasila s úhradou nákladů vzniklých po ukončení projektu, ale pouze ve vztahu k partnerovi stěžovatele. Pokud jde o stěžovatele, Komise předložila protinávrh, v němž uvedla, do jaké míry je připravena uhradit příslušné náklady. Veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby dále prokázala svůj závazek k řádné správě a neprodleně přistoupila k úhradě zbývající části nákladů stěžovatele v souladu se svým protinávrhem. V tomto smyslu učinil další poznámku a případ uzavřel.

V návaznosti na další připomínku Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že se se stěžovatelem dohodla na částce, která je pro obě strany uspokojivá.

Věc 1682/2010/BEH: Fungování expertních skupin

Stěžovatelem je organizace občanské společnosti. Podle svých internetových stránek se jedná o koalici téměř 200 veřejně prospěšných skupin, odborů, akademiků a firem zabývajících se veřejnými záležitostmi. Jeho stížnost veřejnému ochránci práv se týkala fungování skupin odborníků zřízených Komisí. Hlavním tvrzením bylo, že Komise nezajistila vyvážené složení těchto skupin. Žadatel tvrdil, že ve většině skupin, které určil, tvoří většinu zástupci průmyslu, zatímco všechny ostatní zúčastněné strany, jako jsou skupiny spotřebitelů, akademičtí pracovníci a občanská společnost, jsou nedostatečně zastoupeny. Stěžovatel rovněž tvrdil, že fungování expertních skupin není dostatečně transparentní.

Veřejná ochránkyně práv navrhla smírné řešení. Požádala mimo jiné Komisi, aby přijala další opatření k zajištění vyváženého zastoupení příslušných oblastí odborných znalostí a zájmů v odborných skupinách. Navrhla rovněž, aby Komise dokončila svůj online rejstřík expertních skupin tím, že zajistí, aby zahrnoval všechny odborníky a všechny expertní skupiny a poskytoval dostatečnou úroveň podrobností, pokud jde o zápisy a/nebo zprávy ze zasedání.

Komise návrh přijala. Vysvětlila, že na začátku roku 2012 dokončila on-line rejstřík expertních skupin a od té doby provedla další zlepšení. Pokud jde o složení expertních skupin, Komise podrobně popsala řadu konkrétních opatření, která přijala s cílem zajistit vyvážené zastoupení, opravit nesprávnou klasifikaci a předcházet střetům zájmů. Tato opatření zahrnovala například celkový přezkum skupin odborníků. V důsledku toho bylo upraveno nebo právě upravováno složení řady skupin. Stěžovatel uznal provedená zlepšení, ale tvrdil, že zájmy podniků i nadále dominují odborným skupinám zřízeným od září 2012.

Veřejná ochránkyně práv považuje za nezbytné situaci bedlivě sledovat. Oznámila proto svůj záměr zahájit šetření z vlastního podnětu, což učinila v květnu 2014. To jí umožní podrobně sledovat další vývoj v praxi Komise, pokud jde o složení expertních skupin, a dát všem zúčastněným stranám příležitost vyjádřit svá stanoviska.

Věc 1817/2010/RA: Odepření přístupu veřejnosti k dokumentům souvisejícím s výzvou k předkládání návrhů

Stížnost se týká odmítnutí Komise poskytnout přístup k dokumentům. Stěžovatelem je veřejný subjekt se sídlem ve Spojeném království, který se zaměřuje na vývoj prostředků k zajištění bezpečnějšího používání internetu dětmi. Poté, co byl její návrh na financování zamítnut, stěžovatel požádal Komisi o přístup veřejnosti k souhrnné hodnotící zprávě týkající se konkurenčního návrhu. Komise žádost zamítla s odůvodněním, že zpřístupnění zprávy by vážně ohrozilo její rozhodovací proces a ohrozilo by ochranu obchodních zájmů konsorcia, jehož návrh byl financován.

Po provedení šetření předložila veřejná ochránkyně práv návrh smírného řešení a vyzvala Komisi, aby své odmítnutí znovu zvážila. Komise odpověděla poskytnutím přístupu k dokumentu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním, že jeho smírné řešení bylo přijato. Využil této příležitosti a učinil řadu dalších poznámek s cílem zlepšit postupy Komise do budoucna.

Věc 513/2011/EIS: Údajné neinformování stěžovatele o vlastnostech a relativních výhodách úspěšné nabídky

Stěžovatel, italská společnost specializovaná na monitorování a řízení životního prostředí, se zúčastnila nabídkového řízení zveřejněného delegací EU v Albánii. Nabídka stěžovatele byla ze zadávacího řízení vyloučena, protože nebyla v souladu s konkrétním aspektem technických specifikací. Stěžovatel poté požádal Komisi o kopii úspěšné nabídky. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl s obdrženými odpověďmi spokojen, obrátil se na veřejného ochránce práv, který zahájil šetření. Ve svém zahajovacím dopise veřejný ochránce práv objasnil, že se domnívá, že stěžovatel rovněž kritizoval skutečnost, že mu Komise neposkytla informace o vlastnostech a relativních výhodách vybrané nabídky.

Komise ve svém stanovisku uvedla, že žádost stěžovatele neobsahovala žádný výslovný odkaz na vlastnosti a relativní výhody vybrané nabídky. Dodala však, že by byla připravena tyto informace poskytnout, pokud by o ně stěžovatel v souladu s finančním nařízením požádal.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že odmítnutí poskytnout stěžovateli kopii příslušné nabídky je odůvodněné.  Měl však rovněž za to, že Komise měla pochopit, že stěžovatel má rovněž zájem na obdržení informací, které je veřejný zadavatel povinen na žádost poskytnout neúspěšným uchazečům. Předložil proto návrh smírného řešení, v němž Komisi navrhl, aby zvážila poskytnutí obecných informací stěžovateli o vlastnostech a relativních výhodách vybrané nabídky.

Komise přijala návrh veřejné ochránkyně práv tím, že poskytla podrobné informace o charakteristikách a relativních výhodách úspěšné nabídky.

Věc 940/2011/JF: Úhrada způsobilých nákladů příjemcům grantů Komise

Stěžovatel koordinoval konsorcium, kterému Komise udělila grant na provedení akce v oblasti výstavby šetrné k životnímu prostředí. V průběhu provádění akce požádalo konsorcium o proplacení způsobilých nákladů vzniklých během různých vykazovaných období v souladu se smlouvou podepsanou s Komisí. Komise však souhlasila s tím, že uhradí pouze 45,75 % těchto nákladů. Stěžovatel se domníval, že Komise nesprávně omezila své úhrady na výše uvedenou sazbu, a podal stížnost veřejnému ochránci práv.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že podle smlouvy se na celkový příspěvek Unie na akci vztahovala sazba úhrady ve výši 45,75 %. Ve smlouvě nebyla uvedena žádná sazba pro průběžné platby. Kromě toho předtím, než konsorcium požádalo o úhradu nákladů vzniklých během prvního vykazovaného období, jej úředník Komise informoval, že průběžné platby mohou být prováděny podle různých sazeb náhrad. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla Komisi smírné řešení a vyzvala ji, aby i) řádně vysvětlila, proč použila výše uvedenou sazbu na průběžné platby konsorciu; a ii) zajistit, aby konsorciu vyplatilo zůstatek v souladu se smlouvou, jakmile akce skončí.

Komise tvrdila, že na průběžné platby systematicky uplatňuje sazbu 45,75 %, aby zajistila řádné finanční řízení rozpočtu EU a zabránila budoucím složitým postupům zpětného získávání prostředků. Veřejný ochránce práv nebyl s touto odpovědí spokojen a mimo jiné zdůraznil, že Komise mohla vypracovat pokyny, které by konsorciu umožnily správně vykládat smlouvu v tomto ohledu. Nicméně vzhledem k tomu, že všechny grantové dohody nyní obsahují velmi jasné ustanovení o tom, že průběžné úhrady budou prováděny v sazbě platné pro celkový příspěvek Unie na akci, dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že žádná další šetření v tomto ohledu nejsou odůvodněná. V další poznámce veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby mu sdělila, jak splnila své ujištění, že na konci akce uhradí konsorciu všechny neuhrazené částky (viz oddíl E.3 níže).

4. Soudní dvůr Evropské unie

Věc 2252/2011/BEH: Údajné neposkytnutí úplné odpovědi na žádost o informace

V září 2011 zaslal stěžovatel předsedovi Soudního dvora dopis. Ve svém dopise položil různé otázky týkající se právního postavení účastníků řízení před soudy (Soudní dvůr, Tribunál a Soud pro veřejnou službu) ve vztahu ke složení senátů projednávajících věc, zejména pokud mají tito účastníci řízení podezření na možnou podjatost soudců. Soudní dvůr omezil svou odpověď na poskytnutí určitých informací stěžovateli, pokud jde o složení senátů a důvody uvedené ve statutu Soudního dvora, pro které se soudci nemohou účastnit jednání a rozhodování ve věci.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že se Účetní dvůr plně nezabýval otázkami vznesenými v jeho dopise, a požadoval, aby Účetní dvůr na jeho otázky poskytl úplnou a komplexní odpověď. Počáteční kontakty mezi útvary Účetního dvora a útvary veřejné ochránkyně práv vedly k zahájení šetření, během něhož veřejná ochránkyně práv navrhla jako smírné řešení, aby Účetní dvůr poskytl další podrobnosti týkající se například zdrojů některých jednacích řádů.

Účetní dvůr návrh veřejného ochránce práv přijal a poskytl další informace uspokojující tvrzení stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela.

5. Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)

Věc 693/2011/RA: Odmítnutí poskytnout veřejnosti přístup ke klinickým studiím provedeným na léku proti roztroušené skleróze

Tato stížnost se týká žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) týkajícím se klinických studií provedených na přípravku Avonex, farmaceutickém přípravku používaném k léčbě roztroušené sklerózy. Stěžovatel tvrdil, že mu EMA neposkytla žádný z dokumentů, které požadoval, zejména registraci.

Agentura uvedla řadu důvodů, proč odmítla poskytnout veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům, včetně toho, že je v některých případech nemohla nalézt ve svých archivech mimo pracoviště.

Veřejná ochránkyně práv předložila smírný návrh řešení, podle něhož by agentura EMA měla i) pečlivě vyhledávat ve svých archivech dokumenty požadované stěžovatelem; ii) pokud jsou dokumenty nalezeny, poskytnout stěžovateli k nim plný přístup nebo vysvětlit, proč se na ně vztahuje jedna z výjimek stanovených v článku 4 nařízení č. 1049/2001; iii) poskytnout veřejnému ochránci práv podrobné informace o svém plánu elektronické archivace.

Agentura EMA plně přijala návrh smírného řešení předložený veřejnou ochránkyní práv. Upřesnil však, že některé požadované dokumenty nemá k dispozici. Zatímco stěžovatel vyjádřil obavy ohledně argumentu agentury EMA, že nemá všechny dokumenty, o které požádal, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že toto šetření se týkalo pouze odepření přístupu k dokumentům, a nikoli neshromažďování dokumentů.

C. Přijaté návrhy doporučení

1. Evropská komise

Věc 2398/2009/EIS: Povinnost vůči bývalému zaměstnanci

Stěžovatel, úředník Komise, který odešel do důchodu, platí výživné třem osobám.

Do ledna 2006 Komise poskytovala stěžovateli podrobné informace o částkách vyplacených každé ze tří osob, jak je uvedeno na jeho výplatní pásce. Poté však Komise v důsledku změny svého informačního systému uvedla pouze celkovou vyplacenou částku. Stěžovatel se následně obrátil na veřejného ochránce práv a tvrdil, že Komise i) dostatečně neodpověděla na jeho žádosti týkající se vyplacených částek a ii) nesprávně dospěla k závěru, že nemá povinnost kontrolovat přesnost výpočtů, které jí předložily tři dotčené osoby.

Po nahlédnutí do spisu Komise zastával veřejný ochránce práv názor, že Komise neposkytla stěžovateli úplné a podrobné informace o částkách vyplacených těmto třem osobám od února 2006. Předložil proto Komisi návrh doporučení, v němž ji požádal, aby poskytla stejný druh podrobných informací jako do ledna 2006, kdy byl zaveden její starý informační systém. Pokud jde o názor stěžovatele, že Komise řádně nezkontrolovala výpočty, které jí byly předloženy, veřejný ochránce práv neshledal žádný nesprávný úřední postup.

Komise návrh doporučení veřejné ochránkyně práv přijala a poskytla stěžovateli požadované informace.

Věc 2558/2009/DK: Údajné nesrovnalosti při zřizování a fungování vědeckého výboru

V roce 2008 požádala Komise Vědecký výbor pro zdravotní a environmentální rizika (SCHER), aby vypracoval stanovisko k používání subhumánních primátů ve výzkumu. Vzhledem k tomu, že se jedná o vysoce specializovanou oblast, rozhodl se výbor SCHER vytvořit pracovní skupinu složenou z odborníků, kteří mu budou nápomocni při vypracovávání stanoviska. Konečné stanovisko bylo přijato a vydáno v lednu 2009.

V říjnu 2009 se stěžovatel, Evropská koalice pro ukončení pokusů na zvířatech, obrátil na veřejného ochránce práv, aby si stěžoval, že podle jeho názoru výbor SCHER prostřednictvím své pracovní skupiny i) postrádal odborné znalosti nezbytné k vydání stanoviska k tomuto tématu a ii) ve svém konečném stanovisku nezohlednil všechny předložené důkazy.

Na základě svého šetření veřejný ochránce práv zjistil, že Komise měla vydat veřejnou výzvu specificky zaměřenou na určení příslušných odborníků, kteří by byli nápomocni výboru SCHER. Předložil návrh doporučení, podle něhož by Komise měla zvážit změnu svých pravidel týkajících se zřizování vědeckých výborů a požadovat, aby byla zveřejněna výzva vyzývající odborníky, aby vyjádřili svůj zájem, s cílem určit nejlepší možné kandidáty.

Ve své replice Komise vysvětlila, že přijala nové rozhodnutí, které stanoví, že při výběru odborníků do pracovních skupin provede vyhledávání v "Pole vědeckých poradců pro posuzování rizik", zřízeném tímto rozhodnutím, jakož i ve své databázi externích odborníků. Vydá rovněž internetovou výzvu pro odborníky. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že Komise jeho návrh doporučení přijala.

Pokud jde o tvrzení, že výbor SCHER nezohlednil všechny předložené důkazy, veřejný ochránce práv neshledal žádný nesprávný úřední postup.

Věc 846/2010/PB: Údajné nesprávné vyřízení stížnosti na nesplnění povinnosti ze strany Komise

Tento případ se týkal toho, jak Komise řešila stížnost na porušení právních předpisů, kterou jí podal člen dánské občanské společnosti. Tato výtka se týkala slučitelnosti režimu rozšíření železniční kapacity v Dánsku s evropským právem životního prostředí. Hlavním problémem v tomto případě byla kvalita vysvětlení Komise, proč dospěla k závěru, že směrnice EU o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí“) se na dotčený režim rozšíření kapacity železnic nevztahuje.

V návrhu doporučení veřejná ochránkyně práv naléhavě vyzvala Komisi, aby lépe vysvětlila, proč dospěla k závěru, že se směrnice SEA na skutkové okolnosti případu nevztahuje. Komise tak učinila. V rozhodnutí o uzavření tohoto případu veřejná ochránkyně práv rovněž ocenila, že Komise náležitě zohlednila systémové problémy, které vyvstaly, zejména nepřesné znění směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí. Komise poukázala na konkrétní zlepšení, která zamýšlí zavést s cílem dosáhnout větší jistoty a transparentnosti při uplatňování právních předpisů.

Věc 1013/2012/MHZ: Odepření přístupu k dokumentům obsahujícím osobní údaje

Stěžovatel byl propuštěn z funkce klíčového odborníka a vedoucího týmu projektu financovaného EU v Bosně a Hercegovině. Požádal o přístup k dokumentům souvisejícím s jeho propuštěním podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům, ale Komise jej odmítla. Komise navíc neodpověděla na jeho žádost o přístup k elektronickému rejstříku dokumentů v držení delegace EU v Bosně a Hercegovině. V průběhu šetření veřejného ochránce práv stěžovatel uvedl, že jeho žádost o přístup zahrnovala mimo jiné všechny dokumenty obsahující kritické poznámky k jeho výkonu a všechny dokumenty/informace obsahující jeho osobní údaje ve smyslu nařízení EU o ochraně údajů (nařízení č. 45/2001).

Po kontrole příslušných dokumentů Komise veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise nevyřídila žádost stěžovatele o přístup odpovídajícím způsobem a včas. Předložil návrh doporučení, podle něhož by Komise měla nejprve určit a poté zveřejnit příslušné dokumenty/informace. Komise návrh doporučení přijala a na základě čl. 13 písm. c) nařízení 45/2001 sdělila stěžovateli výňatky ze všech dokumentů obsahujících jeho osobní údaje. Veřejná ochránkyně práv uvítala opatření přijatá Komisí, jakož i vysvětlení Komise, že systém používaný pro registraci příchozích a odchozích dopisů v delegaci není systémem, který obsahuje elektronické soubory.

2. Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)

Věc 706/2010/RT: Údajné neposkytnutí přesvědčivých důvodů pro zamítnutí žádosti o práci na částečný úvazek

V roce 2001 vedoucí delegace EU pověřil tři místní zaměstnance, aby pracovali na částečný úvazek. V roce 2009 požádali tito tři zástupci vedoucího delegace o prodloužení tohoto povolení. Jejich žádost byla zamítnuta. Výjimečně bylo prodlouženo do konce roku 2010. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatelé zejména tvrdili, že Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) neposkytla přesvědčivé důvody pro své rozhodnutí odepřít jim povolení pracovat na částečný úvazek.

Šetření veřejného ochránce práv bylo původně zahájeno proti Komisi. Od 1. ledna 2011 se ESVČ po převodu pravomocí stala příslušným orgánem pro vyřizování všech rozhodnutí týkajících se zaměstnanců v delegacích EU. ESVČ tak pro účely tohoto šetření nahradila Komisi.

ESVČ ve svém stanovisku vysvětlila, že nemůže rozšířit oprávnění, které udělila třem místním zaměstnancům k práci na částečný úvazek, z těchto důvodů: i) místní právní předpisy nestanoví běžnou praxi poskytování částečného pracovního úvazku a v tomto ohledu neexistují "žádná závazná ustanovení"; ii) zvláštní pravidla EU týkající se místních zaměstnanců neobsahují žádná ustanovení o poskytování částečného pracovního úvazku; a iii) neexistuje žádný „služební zájem“, který by umožňoval práci na částečný úvazek.

Veřejná ochránkyně práv považovala odmítnutí ESVČ prodloužit povolení pracovat na částečný úvazek pro tři místní zaměstnance za neodůvodněné. Podle jeho názoru je práce na částečný úvazek přinejmenším společnou možností, kterou umožňuje místní zákon. I když v místních právních předpisech neexistují žádná obecná "závazná ustanovení", která by stanovila, že práce na částečný úvazek by měla být povinně poskytována na žádost, strany dohod o práci mohou svobodně vyjednávat a takovou možnost umožňují. Kromě toho, i když zvláštní unijní pravidla týkající se místních zaměstnanců o částečném pracovním úvazku mlčí, nezakazují sjednání takového ujednání. Veřejná ochránkyně práv rovněž připomněla příslušná pravidla Mezinárodní organizace práce, která všechna uznávají práci na částečný úvazek jako vhodnou formu zaměstnání pro pracovníky s rodinnými povinnostmi.

Veřejná ochránkyně práv nejprve předložila ESVČ návrh smírného řešení a následně návrh doporučení. V návaznosti na svůj návrh doporučení ESVČ vysvětlila, proč je v zájmu služby žádosti zamítnout. ESVČ dále informovala veřejnou ochránkyni práv, že znovu zahájila jednání s Komisí o možnosti udělit povolení k práci na částečný úvazek místním zaměstnancům. Veřejná ochránkyně práv toto vysvětlení přijala a dospěla k závěru, že ESVČ přijala vhodná opatření k provedení jeho návrhu doporučení.

3. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA)

Věc 775/2010/ANA: Řešení možného střetu zájmů vyplývajícího z přesunu zaměstnance do soukromého sektoru

Stížnost byla podána nevládní organizací a týká se toho, jak úřad EFSA řeší možný střet zájmů vyplývající ze situace označované jako „otáčivé dveře“.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se tvrzení, že úřad EFSA dostatečně neřešil otázku možného střetu zájmů při přesunu bývalého zaměstnance do soukromého sektoru a související nároky.

V návaznosti na své šetření stížnosti zaslal veřejný ochránce práv úřadu EFSA tři návrhy doporučení. Ve svém podrobném stanovisku úřad EFSA trval na tom, že splnil návrhy doporučení veřejné ochránkyně práv.

Ve svém rozhodnutí o uzavření případu veřejný ochránce práv konstatoval, že:

i) Úřad EFSA přijal opatření k posílení svých pravidel a postupů s ohledem na jednání tím, že poskytuje služby zaměstnancům, pokud jde o budoucí pracovní místa typu „otáčivých dveří“, a požaduje, aby zaměstnanci, kteří poskytují služby, tyto informace včas zveřejnili. Jelikož však úřad EFSA nepřiměřeně omezil rozsah toho, co by za takových okolností mohlo představovat možný střet zájmů, dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že úřad EFSA přijal jeho první návrh doporučení pouze částečně.

ii) Úřad EFSA řádně neuznal, že nedodržel příslušná procesní pravidla a neprovedl dostatečně důkladné posouzení možného střetu zájmů, k němuž by v tomto případě mohlo dojít, a v důsledku toho neprovedl druhý návrh doporučení veřejného ochránce práv.

iii) Úřad EFSA přijal opatření k zajištění toho, aby v případě, že v budoucnu dojde k podobnému případu, a) získal dostatečné informace, včetně alespoň řádného popisu úkolů prováděných v úřadu EFSA, přesného popisu navrhovaného nového zaměstnání a informací o možných vazbách mezi novým a předchozím zaměstnáním, b) provedl co nejdůkladnější posouzení a c) řádně zaznamenal výsledky svého posouzení. Úřad EFSA proto přijal a provedl třetí návrh doporučení veřejného ochránce práv.

S cílem zlepšit provádění prvního návrhu doporučení učinila veřejná ochránkyně práv čtyři další připomínky a požádala úřad EFSA, aby zvážil provedení dalších změn ve svých postupech a formulářích.

4. Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)

Viz věc 2575/2009/RA výše v části „Případy hvězd“.

D. Návrhy doporučení, které orgán částečně přijal

1. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA)

Viz věc 775/2010/ANA výše v oddíle C.3.

2. Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích (Frontex)

Věc OI/5/2012/BEH-MHZ: Dodržování povinností v oblasti základních práv

Nařízení 1168/2011/EU požadující, aby agentura Frontex zavedla správní mechanismy a nástroje na podporu a sledování dodržování svých povinností, pokud jde o dodržování základních práv, vstoupilo v platnost v roce 2011. Občanská společnost zároveň vyjádřila obavy ohledně dopadů činností agentury Frontex na lidská práva. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu s cílem ověřit, jak agentura Frontex provádí nařízení z roku 2011. Veřejná ochránkyně práv požádala agenturu Frontex o vyjasnění, pokud jde o strategii v oblasti základních práv, kodexy chování, úředníka pro otázky základních práv, evropské jednotky pohraniční stráže a koordinačního úředníka a ukončení společných operací a pilotních projektů.

Veřejná ochránkyně práv zaslala odpověď agentury Frontex k připomínkám Agentuře pro základní práva a zahájila veřejnou konzultaci, jíž se zúčastnily mezinárodní organizace, nevládní organizace, vnitrostátní veřejný ochránce práv a zainteresované osoby.

Po analýze všech příspěvků a stanoviska agentury Frontex předložila veřejná ochránkyně práv podrobný návrh doporučení, jak by agentura Frontex mohla zlepšit a zefektivnit svůj mechanismus sledování dodržování základních práv při všech svých činnostech.

Agentura Frontex sice kladně reagovala na doporučení veřejné ochránkyně práv týkající se a) strategie pro základní práva, akčního plánu, kodexů chování, ukončení/pozastavení operací a poradního fóra, nezohlednila však doporučení veřejné ochránkyně práv, aby b) úředník pro otázky základních práv zvážil řešení stížností na porušení základních práv při všech činnostech agentury Frontex podaných osobami, jichž se porušení týkají, a rovněž ve veřejném zájmu.

Veřejná ochránkyně práv se proto rozhodla šetření uzavřít a zvážit aspekty uvedené v písmenu a), jak byly vyřešeny agenturou Frontex, a předložit Evropskému parlamentu zvláštní zprávu týkající se aspektu b).

E. Opatření přijatá v návaznosti na kritické a další připomínky orgánu

1. Evropský parlament

Věc 2393/2011/RA: Transparentnost mezinárodních obchodních jednání

V prosinci 2011 si 28 sdružení pro digitální občanská práva z 18 evropských zemí stěžovalo na to, že Parlament odmítl zpřístupnit několik dokumentů týkajících se jednání o obchodní dohodě proti padělání (ACTA). Parlament vysvětlil, že je vázán dohodou o mlčenlivosti vyjednanou Komisí. Veřejná ochránkyně práv toto vysvětlení přijala, ale v další poznámce doporučila Parlamentu, aby zajistil, že Komise a Rada v budoucnu nepodepíší dohody o důvěrnosti, které by mohly ohrozit schopnost Parlamentu o těchto otázkách otevřeně jednat.

Ve své odpovědi Parlament poukázal na následný pozitivní vývoj. Lisabonská smlouva zejména udělila Parlamentu plné spoluzákonodárné pravomoci pro přijímání právních předpisů v oblasti obchodu, Komise musí Parlament pravidelně informovat o probíhajících jednáních a k ratifikaci všech obchodních dohod je nyní nutný souhlas Parlamentu. V této souvislosti Parlament opakovaně vyzýval k větší transparentnosti, informovanosti a zapojení příslušných zúčastněných stran do obchodních jednání. Na základě zkušeností s dohodou ACTA a v návaznosti na požadavky Parlamentu zaujímá Komise odlišný přístup k přípravě budoucích jednání, zejména jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP).

V souvislosti s TTIP nebyla podepsána žádná dohoda o důvěrnosti a veřejné prohlášení hlavního vyjednavače EU o ochraně vyjednávacích dokumentů plně zohledňuje skutečnost, že orgány EU musí při vyřizování veškerých žádostí o přístup veřejnosti dodržovat nařízení č. 1049/2001.

Řada počátečních pozičních dokumentů EU a informace o významných jednáních, jakož i o pokroku dosaženém v jednáních jsou k dispozici na zvláštních internetových stránkách Komise [2]. Kromě toho se Komise v zájmu transparentnosti zavázala, že po konzultaci s vyjednávacími partnery USA zveřejní některé dokumenty, které odrážejí výhradně postoj EU k jednáním o TTIP.

Názory občanské společnosti jsou zohledňovány prostřednictvím veřejných konzultací a dialogu v přípravné fázi vyjednávacího procesu a prostřednictvím schůzí v závěrečné fázi, kdy je výsledek jednání přezkoumáván, předtím, než je schválen Radou a Parlamentem.

Parlament přispěl k přípravě jednání a prostřednictvím usnesení [3] vyslal politický signál. Parlament bude Komisi i nadále připomínat, že je třeba zaujmout proaktivní postoj, pokud jde o osvětu a transparentní zapojení do mezinárodních obchodních jednání.

V tiskové zprávě vydané dne 28. ledna 2014 veřejná ochránkyně práv uvítala oznámení, že budoucí obchodní jednání, zejména probíhající jednání o TTIP, budou transparentnější a otevřenější pro zapojení zúčastněných stran. Poté, co veřejná ochránkyně práv vzala na vědomí obavy, které vyjádřila občanská společnost, a bez ohledu na výše uvedená zlepšení následně zahájila šetření z vlastního podnětu týkající se transparentnosti a účasti veřejnosti na jednáních o TTIP (OI/10/2014/RA). Toto šetření probíhalo v době, kdy byla tato zpráva dokončována.

Věc 2407/2011/CK: Údajné nesrovnalosti při vyřizování řady žádostí podaných poslancem Evropského parlamentu

Případ se týkal reakce Parlamentu na řadu žádostí, které mu stěžovatel předložil po zveřejnění novinového článku nazvaného „Europoslanci vystaveni skandálu „cash-for-laws“. Stížnost veřejnému ochránci práv se týkala i) toho, že Parlament nezabránil novinářům ve vstupu do svých prostor a jejich neoprávněným nahrávkám a nereagoval na ně, ii) toho, že Parlament neposkytl stěžovateli pomoc při jeho obraně před údajnými pomlouvačnými obviněními novinářů, a iii) rozhodnutí Parlamentu uzavřít kanceláře stěžovatele v Parlamentu krátce po zveřejnění článku.

Po provedení šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Pokud jde o i) nedošlo k porušení bezpečnostních pravidel Parlamentu, za něž by mohly být odpovědné jeho útvary, ii) Parlament neměl povinnost hájit poslance EP před pomlouvačnými obviněními ani v tomto ohledu zřídit specializovaný orgán a iii) rozhodnutí Parlamentu uzavřít kanceláře stěžovatele bylo zákonné. Veřejná ochránkyně práv rovněž učinila dvě další poznámky s cílem pomoci Parlamentu vyhnout se problémům v budoucnu. Veřejná ochránkyně práv zejména vyzvala Parlament, aby přehodnotil svá pravidla týkající se skrytých kamer a záznamových zařízení a rozhodl, zda by jejich používání mělo být zakázáno, pokud jde o všechny návštěvníky Parlamentu. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby Parlament zvážil přijetí zvláštních pravidel týkajících se zapečetění kanceláří v jeho prostorách.

Ve své odpovědi Parlament informoval veřejnou ochránkyni práv, že pokud jde o první poznámku, Parlament se rozhodl zakázat používání skrytých kamer a záznamového zařízení. Pokud jde o druhou poznámku, Parlament považoval za nejlepší nepřijímat pravidla, ale pokračovat v řešení každého případu ad hoc. Podle Parlamentu žádosti o zapečetění kanceláře pocházejí od soudních orgánů nebo úřadu OLAF a bylo by obtížné vypracovat obecné pravidlo, kterým by se řídila odpověď na tyto žádosti.

Veřejná ochránkyně práv vítá reakci Parlamentu na první další poznámku. Pokud jde o odpověď na druhou poznámku, veřejný ochránce práv uznává, že ačkoli by přijetí obecného pravidla bylo v zájmu právní jasnosti a řádné správy, mohou tomu bránit praktické překážky.

Věc 1040/2012/VL: Řádná správa vyžaduje řádnou dokumentaci přijímacích řízení

Úředník Parlamentu si stěžoval na to, jak Parlament vedl výběrové řízení zaměřené na nábor asistenta v informační kanceláři v hlavním městě členského státu.  Po provedení šetření nezjistila veřejná ochránkyně práv žádný nesprávný úřední postup, doporučila však Parlamentu, aby zlepšil své interní postupy náboru zaměstnanců tím, že zajistí, aby všechny procesní kroky a fáze byly řádně zdokumentovány.

Parlament v reakci na to zastával názor, že není třeba podnikat žádné kroky, neboť jeho interní postupy náboru zaměstnanců jsou již řádně zdokumentovány. Podle odpovědi vypracovávají výbory provádějící pohovory zprávy, které tvoří jádro návrhu sdělení, jež má podepsat generální ředitel pro personál a v němž se navrhuje přijetí úspěšného uchazeče.

Veřejná ochránkyně práv v průběhu šetření nahlédla do spisu Parlamentu a zjistila, že neobsahuje žádné dokumenty, z nichž by sdělení generálního ředitele vycházelo. To bylo důvodem pro další poznámku, jak je vysvětleno v rozhodnutí o uzavření případu. Je politováníhodné, že Parlament na tuto další poznámku nereagoval konstruktivně.

Věc 1283/2012/AN: Lepší řešení případů sexuálního obtěžování

Stížnost se týkala nečinnosti parlamentního výboru pro obtěžování v návaznosti na stížnost týkající se sexuálního obtěžování podanou bývalým stážistou. Poté, co veřejný ochránce práv zahájil šetření, výbor pro obtěžování obnovil své šetření. Veřejná ochránkyně práv se rozhodla stavět spíše na důvěře než na vině a dospěla k závěru, že žádná další šetření nejsou nutná, a případ uzavřela. Veřejná ochránkyně práv přitom zdůraznila, že pro údajné oběti sexuálního obtěžování je životně důležité mít spolehlivou kontaktní osobu, která účinně reaguje na jejich stížnosti. V nepřítomnosti takové osoby se oběti mohou cítit jen bezmocnější. Závěrečné rozhodnutí rovněž obsahovalo dvě další poznámky, které vybízely výbor, aby při jednání se stěžovatelem jednal svědomitě a citlivě, dospěl co nejdříve k rozhodnutí a v budoucnu uplatnil poznatky získané z tohoto případu.

V reakci na to Parlament informoval veřejnou ochránkyni práv, že vyšetřování bylo nyní uzavřeno a že nový předseda výboru pro obtěžování se pevně zavázal k urychlení vyšetřovacího řízení v souladu s platnými pravidly.

Veřejná ochránkyně práv oceňuje konstruktivní návazná opatření Parlamentu.

2. Rada EU

Věc 1649/2012/RA: Účast EU na Partnerství pro otevřenou vládu

Tato stížnost se týkala odmítnutí Rady poskytnout veřejnosti přístup k dokumentu obsahujícímu společné kroky k bezvízovému režimu pro krátkodobé cesty ruských občanů a občanů EU. Poté, co ruské orgány souhlasily s návrhem EU na poskytnutí přístupu veřejnosti k dokumentu, Rada jej zveřejnila ve svém veřejném rejstříku dokumentů. V další poznámce veřejná ochránkyně práv vyzvala Radu, aby zvážila přijetí opatření směřujících k účasti EU na Partnerství pro otevřenou vládu ^[1], mnohostranné iniciativě, jejímž cílem je zvýšit transparentnost, odpovědnost a schopnost vlád reagovat na potřeby občanů. To by mohlo zvýšit důvěryhodnost Unie v této oblasti a poskytnout fórum pro podporu větší otevřenosti Ruska, které poté, co oznámilo svůj záměr připojit se k OGP, následně stáhlo své prohlášení o záměru.

Rada ve své odpovědi poukázala na skutečnost, že vnější činnost Unie může být dokončena prostřednictvím iniciativ členských států EU na mezinárodních fórech, jichž EU není členem nebo se jich neúčastní. To je případ organizací, jako je OGP, která je mezinárodní platformou, k níž se připojují některé členské státy EU a organizace občanské společnosti. Rada však na otázku možné účasti EU v OGP neodpověděla.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Rada nevyužila této příležitosti k tomu, aby se zabývala otázkou možné účasti EU na Partnerství pro otevřenou vládu. V květnu 2014 vystoupila veřejná ochránkyně práv na evropském zasedání OGP. Oznámila svůj záměr učinit vše, co je v jejích silách, aby pomohla správě EU naplnit očekávání otevřenosti, odpovědnosti a účasti občanů v souladu s ustanoveními Smluv Unie.

3. Evropská komise

Věc 217/2008/FOR: Přístup veřejnosti k politickým sdělením GŘ pro obchod

Stížnost se týkala odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k politickým poznámkám používaným jejím generálním ředitelstvím pro obchod jako vodítko pro zaměstnance provádějící šetření v oblasti obchodního práva.

Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o údajné odmítnutí, ale doporučila, aby Komise ve veřejném rejstříku identifikovala dokumenty obsahující její interní pokyny pro zaměstnance týkající se používání nástrojů na ochranu obchodu. Druhá další poznámka požádala Komisi, aby při přijímání žádostí o přístup veřejnosti náležitě identifikovala požadované dokumenty.

V reakci na to Komise veřejného ochránce práv ujistila, že vždy pomáhá osobám identifikovat dokumenty, k nimž je požadován přístup veřejnosti, a že vynaložila úsilí na identifikaci nejdůležitějších dokumentů, které má ve veřejném rejstříku k dispozici. Navrhla, že by v tomto ohledu mohla být provedena další zlepšení.

Veřejná ochránkyně práv vítá úsilí Komise pomoci veřejnosti identifikovat dokumenty, které má v držení, a vybízí Komisi, aby v tomto ohledu obnovila své úsilí.

Věc 2335/2008/CK: Přístup k dokumentům týkajícím se navrhovaných investic do jaderné energie

Stěžovatel, celosvětová organizace, která bojuje za ochranu a zachování životního prostředí, se obrátila na veřejného ochránce práv, aby zpochybnila odmítnutí Komise zpřístupnit dokumenty týkající se navrhovaného investičního projektu na výstavbu nové jaderné elektrárny v Bulharsku. Podle názoru Komise článek 44 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouva o Euratomu“) znamenal, že přístup k dokumentům týkajícím se investičního projektu musí být odepřen, pokud jak investor, tak dotčený členský stát neudělili výslovný souhlas se zpřístupněním. Veřejná ochránkyně práv učinila předběžné zjištění, že postoj Komise není přesvědčivý, a vyzvala orgán, aby přehodnotil svůj výklad článku 44 Smlouvy o Euratomu a zvážil přijetí aktivnějšího přístupu ke zveřejňování dokumentů uvedených v článcích 43 a 44 Smlouvy o Euratomu. Komise ve své odpovědi zopakovala své dříve vyjádřené názory a veřejná ochránkyně práv případ uzavřela kritickými a dvěma dalšími připomínkami.

V kritické poznámce veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že Komise při výkladu a uplatňování článku 44 Smlouvy o Euratomu a článku 15 SFEU nezohlednila nedávný vývoj právních předpisů EU týkajících se zásady transparentnosti a základního práva na přístup k dokumentům. Ve dvou dalších poznámkách veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby i) přijala pokyny, které stanoví procesní pravidla pro vyřizování žádostí o přístup k dokumentům Euratomu, a ii) vypracovala proaktivní přístup ke zveřejňování dokumentů Euratomu.

V reakci na to Komise trvala na svém názoru, že článek 44 má přednost před článkem 15 SFEU a že požadavek souhlasu uvedený v článku 44 je absolutním požadavkem na zpřístupnění. Zavázala se však vypracovat a přijmout soubor procesních pravidel pro přístup k dokumentům Euratomu ve formě veřejně dostupných pokynů. Informovala rovněž veřejnou ochránkyni práv o svém proaktivním přístupu, pokud jde o: i) vypracování svých stanovisek a ii) zveřejnění informací o jaderných zařízeních na svých internetových stránkách.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise trvá na svém úzkém výkladu článku 44 Smlouvy o Euratomu, který vyvolává otázky ohledně toho, zda Unie plní své povinnosti podle Aarhuské úmluvy.

Pozitivní a konstruktivní opatření Komise v návaznosti na další připomínky jsou vítána.

Věc 2781/2008/FOR: Přístup k odborným zprávám o žádostech o financování

Stěžovatel neúspěšně požádal o finanční prostředky EU na projekt v oblasti informačních technologií. Požádal o přístup ke zprávám jednotlivých odborníků, kteří jeho návrh hodnotili. Komise přístup odmítla s odůvodněním, že zpřístupnění by vážně ohrozilo rozhodovací proces. Obávala se zejména poškození kolektivní povahy rozhodnutí a toho, že nepatřičný vnější tlak může odborníkům bránit v tom, aby vyjádřili své plné a upřímné stanovisko.

Veřejná ochránkyně práv nebyla tímto odůvodněním přesvědčena a kritizovala skutečnost, že Komise své rozhodnutí řádně a dostatečně neodůvodnila. Byla učiněna další poznámka, v níž byla Komise vyzvána, aby přezkoumala svůj celkový přístup týkající se zveřejňování jednotlivých znaleckých posudků a zvážila poskytnutí přístupu veřejnosti k anonymizovaným jednotlivým znaleckým posudkům.

V reakci na to Komise odkázala na svůj kodex chování nezávislých odborníků, který byl připojen k pravidlům pro předkládání návrhů. To výslovně uvádí, že "t požadavek na e xp ert je p a rti cip jedl v con fid enti al […] ev alution".

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise pouze odkázala na své stávající postupy, místo aby využila příležitosti k jejich přezkumu.

Věc 563/2009/VL: Nedostatečné vysvětlení rozhodnutí o uzavření řízení o nesplnění povinnosti

Jeden člen německé ornitologické společnosti si stěžoval na rozhodnutí Komise ´s ukončit řízení o nesplnění povinnosti proti Německu týkající se jeho povinnosti zřídit zvláště chráněnou oblast (ZCHO) pro některé volně žijící ptáky uvedené ve směrnici Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků.

Veřejná ochránkyně práv kritizovala Komisi ´s za to, že neposkytla přesvědčivé a přiměřené vysvětlení svého postoje, pokud jde o metodiku vymezení ZCHO.

V reakci na to Komise pouze zopakovala svůj názor, že posoudila všechny argumenty stěžovatele ´s a poskytla úplné vysvětlení svého rozhodnutí.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že se Komise z tohoto případu nepoučila.

Věc OI/10/2010/JF: Důkazy o odpracované době na projektech EU

Stížnost se týkala grantové dohody mezi GŘ pro životní prostředí a libanonskou univerzitou na provádění projektu zaměřeného na posílení libanonských právních předpisů v oblasti životního prostředí. Komise prohlásila dokončený projekt za úspěšný, ale odmítla zaplatit za pracovní dobu místopředsedy univerzity, který působil jako koordinátor projektu, protože nebyly předloženy příslušné důkazy o odpracované době. Místopředseda poté zpřístupnil svůj osobní program ve snaze doložit čas, který na projektu strávil.

GŘ pro životní prostředí odmítlo považovat agendu za dostatečný důkaz. Stěžovatel se poté obrátil na veřejného ochránce práv a tvrdil, že Komise již dříve přijala stejný druh důkazů od jiných příjemců projektů Komise v Libanonu. Po šetření veřejná ochránkyně práv předložila návrh smírného řešení, a když Komise tento návrh odmítla, návrh doporučení, v němž navrhla, aby přehodnotila důkazní hodnotu programu na základě výsledků projektu a aby znovu zvážila náklady stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby při rozhodování v této věci zohlednila její dlouhodobý vztah důvěry se stěžovatelem a riziko, že by Unie mohla být vnímána jako nespravedlivá. Komise doporučení zamítla a veřejná ochránkyně práv případ uzavřela kritickou připomínkou.

V reakci na to Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že s cílem zabránit podobným situacím v budoucnu přijala několik opatření, aby zdůraznila potřebu a zlepšila využívání pracovních výkazů k odůvodnění nákladů na zaměstnance jako způsobilých výdajů na projekty LIFE. Finančním iniciátorům, auditorům ex post a všem příjemcům objasnila, co lze přijmout jako pracovní výkazy. Zveřejnila rovněž soubor pokynů na internetových stránkách LIFE+, který obsahuje pokyny k pracovním výkazům. Kromě toho Komise při zahajovacích schůzkách s příjemci klade další důraz na otázku pracovních výkazů. Externí monitorovací týmy provádějí během svých návštěv projektů LIFE specifické a systematické kontroly pracovních výkazů. Komise rovněž kontroluje vzorky pracovních výkazů během svých návštěv projektů LIFE.

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že opatření popsaná Komisí by měla snížit riziko výskytu podobného nesprávného úředního postupu v budoucnu na přijatelnou úroveň.

Věc 202/2010/VL: Zveřejnění totožnosti hodnotitelů projektů financovaných EU

Stěžovatelská společnost požádala o financování výzkumu v rámci šestého rámcového programu Komise (dále jen „6. RP“) a sedmého rámcového programu (dále jen „7. RP“). Návrhy stěžovatele týkající se 7. RP získaly nízké bodové hodnocení, zatímco stejný návrh týkající se 6. RP získal velmi dobré bodové hodnocení. Pokud jde o veřejnou ochránkyni práv, stěžovatel rovněž poukázal na řadu otázek týkajících se hodnocení návrhů vědeckého výzkumu ze strany Komise, zejména na to, že jí Komise neposkytla jména hodnotitelů a že tito hodnotitelé mohli být ve střetu zájmů.

Po prostudování spisu Komise, včetně životopisů hodnotitelů, nezjistil veřejný ochránce práv žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o hodnocení návrhů stěžovatele. Rozhodnutí, kterým se uzavírá závěrka, obsahovalo návrh, aby Komise v zájmu zvýšení transparentnosti zvážila změnu svých pravidel tak, aby umožňovala zveřejnění totožnosti hodnotitelů žadatelům, jakmile budou hodnocení provedena a výsledky sděleny žadatelům.

V reakci na to Komise souhlasila s tím, že návrh veřejného ochránce práv by žadateli umožnil posoudit, zda jsou odborníci ve střetu zájmů, a že by mohl zvýšit odpovědnost odborníků. Měl však za to, že takový návrh by byl v rozporu s ochranou osobních údajů a účinností postupů. V této souvislosti uvedla, že i) osobní údaje mohou být předány třetí straně pouze tehdy, pokud příjemce prokáže nezbytnost předání údajů a pokud neexistuje důvod se domnívat, že by mohl být poškozen oprávněný zájem subjektu údajů, ii) zpřístupnění by mohlo mít potenciálně závažné dopady na osobní a profesní život dotčených odborníků vzhledem k velikosti výzkumných/průmyslových komunit, iii) i když došlo k rotaci odborníků, zůstala určitá část odborníků, kteří by mohli být v následujícím roce vystaveni tlaku, a iv) mohla vyzvat stovky žadatelů, aby předložili nejrůznější subjektivní a falešná tvrzení, která by bylo téměř nemožné posoudit a vyřešit v přiměřené lhůtě.

Veřejný ochránce práv není přesvědčen argumenty předloženými Komisí. Právo na ochranu osobních údajů by mohlo být zajištěno tím, že odborníkům budou předem poskytnuty odpovídající informace a budou mít právo vznést námitku proti zveřejnění své totožnosti ze závažných důvodů. Vhodná opatření by mohla odhalit pokusy vyvíjet tlak na odborníky a odradit je. A konečně, subjektivní a falešná tvrzení by mohla být snadno identifikována a rychle zodpovězena.

Věc 768/2010/VL: Uznávání kvalifikací pro účely vnitřního výběrového řízení

Stěžovatel, který pracoval jako dočasný zaměstnanec, byl vyloučen z vnitřního výběrového řízení z důvodu, že jeho vzdělání nesplňovalo požadavky oznámení o výběrovém řízení. Stížnost veřejnému ochránci práv vycházela ze skutečnosti, že předložil prohlášení a osvědčení od Národního informačního střediska Spojeného království pro uznávání (NARIC), které potvrzuje, že jeho kvalifikace odpovídá bakalářskému titulu (vyznamenání) ve Spojeném království.

Vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv měl za to, že proces náboru dostatečně nezohlednil osvědčení vydané příslušným vnitrostátním orgánem, navrhl smírné řešení a vyzval Komisi, aby svůj postoj přehodnotila. Jelikož tak Komise odmítla učinit, veřejná ochránkyně práv případ uzavřela kritickou připomínkou.

V reakci na to Komise pouze zopakovala svůj názor, že správně použila příslušná pravidla a ustanovení.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise nevynaložila žádné úsilí, aby se z tohoto případu poučila, a neučinila nic, aby snížila riziko, že v budoucnu dojde k podobnému nesprávnému úřednímu postupu. Přístup Komise v tomto případě nepříznivě kontrastuje s hlavním případem EPSO 962/2011/AN.

Viz věc 828/2010/JF v oddíle B.3 výše.

Věc 1533/2010/MMN: Povinnost bývalých komisařů jednat čestně a uvážlivě

Ustanovení čl. 245 odst. 2 SFEU ukládá členům Komise „povinnost jednat čestně a uvážlivě, pokud jde o přijímání některých funkcí nebo výhod po skončení jejich funkčního období“.

Projednávaná věc se týkala zmocnění uděleného Komisí bývalému komisaři k nástupu na zvláštní pracovní místo v soukromém sektoru po odchodu z Komise.

Stěžující si nevládní organizace byla toho názoru, že se Komise touto záležitostí řádně nezabývala, a obrátila se na veřejného ochránce práv. Po šetření, které zahrnovalo dvě kontroly spisu Komise, nezjistil veřejný ochránce práv žádný nesprávný úřední postup. Komise dodržela postup, který pro tyto případy zavedla, a požádala svůj etický výbor ad hoc, aby se touto záležitostí zabýval předtím, než o ní rozhodne. Tento výbor si vyžádal a získal určitá vysvětlení. Komise navíc záležitost znovu zvážila poté, co stěžovatel mimo jiné vyjádřil obavy.

Veřejný ochránce práv však zaznamenal interní e-mail, v němž úředník Komise požádal jiného úředníka, který byl obeznámen s činností bývalého komisaře, aby poskytl další informace o údajném zapojení bývalého komisaře do konkrétního projektu, na němž se podílel zamýšlený zaměstnavatel. Tato žádost zůstala nezodpovězena. Veřejná ochránkyně práv učinila následující poznámku:

„Při provádění nezbytného hloubkového posouzení možných střetů zájmů týkajících se bývalých komisařů by bylo vhodné, aby Komise zajistila, že všechna nezbytná šetření nebo jiná vyšetřovací opatření provedená v souvislosti s tímto posouzením budou řádně dokončena a že o všech těchto krocích budou vedeny odpovídající záznamy.“

Ve své odpovědi Komise uvedla, že dotčený e-mail byl zaslán na konci února 2010, zatímco Komise přijala své rozhodnutí o slučitelnosti činností bývalého komisaře na konci ledna 2010. Tento e-mail byl zaslán za účelem poskytnutí informací mluvčímu Komise, aby mohl zodpovědět případné dotazy novinářů v tiskovém sále.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že odpověď Komise se zdá být založena na nesprávném předpokladu, že vzhledem k tomu, že již přijala rozhodnutí, které považuje zamýšlené povolání za slučitelné se Smlouvou, cokoli, co by se mohlo následně objevit, by bylo relevantní pouze pro prezentaci a nemohlo by zpochybnit samotné rozhodnutí. Předmětný e-mail se týkal údajné účasti bývalého komisaře na konkrétním projektu, na němž se podílel zamýšlený zaměstnavatel. Pokud by to bylo potvrzeno, mohlo by to zpochybnit rozhodnutí Komise, že (zamýšlená) okupace je slučitelná se Smlouvou. Je proto zřejmé, že Komise měla na tento e-mail, který vyvolal potenciálně velmi důležitou otázku, navázat.

Veřejná ochránkyně práv se i nadále aktivně zajímá o to, jak Komise řeší etické otázky, jako jsou možné střety zájmů.

Věc 1817/2010/RA: Lhůty pro odpovědi na žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům

Šetření veřejné ochránkyně práv v této věci bylo uzavřeno poté, co Komise souhlasila s poskytnutím přístupu k danému dokumentu (viz oddíl B.3 výše). Byly učiněny tři další poznámky s cílem zlepšit postupy Komise do budoucna. Týkaly se konzultací s autory, kteří jsou třetími stranami, podle článku 4 nařízení č. 1049/2001, lhůt pro odpovědi na původní a potvrzující žádosti a informací o opravných prostředcích.

V reakci na první poznámku Komise přislíbila, že vynaloží maximální úsilí na co nejrychlejší konzultaci s externími autory, ale poukázala na to, že potřebu konzultace lze zjistit pouze na základě předchozí analýzy dokumentů. Doba, kterou to trvá, se liší v závislosti na faktorech specifických pro požadované dokumenty (jako je jejich počet a délka) a obecné pracovní zátěži.

Pokud jde o druhou poznámku, Komise připomněla, že se systematicky řídí doporučením veřejné ochránkyně práv vydaným v souvislosti s věcí 87/2012/KM tím, že v potvrzení o přijetí uvádí datum, kdy byla žádost zaregistrována, a datum, kdy je třeba odpovědět.

V odpovědi na třetí poznámku Komise vysvětlila, že není vždy schopna přesně odhadnout datum, kdy může žalobkyně očekávat rozhodnutí, ale v souladu s duchem poznámky přislíbila, že se vynasnaží žadatele co nejlépe informovat o vyřizování jejich žádostí, včetně případných zpoždění a jejich důvodů. Pokud jde o informace o nápravných opatřeních, Komise se domnívá, že by bylo předčasné je poskytovat vždy, když si je vědoma toho, že nedodrží lhůty, vzhledem k tomu, že rozhodnutí jsou v takových případech obvykle přijímána těsně po původní nebo prodloužené lhůtě. Tyto informace by byly rovněž zavádějící v případech, kdy se Komisi nakonec podaří dosáhnout rozhodnutí ve stanovené lhůtě. Potvrzující rozhodnutí systematicky uvádějí dostupné postupy pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy, což žadatelům umožňuje získat přezkum nejen toho, do jaké míry Komise dodržela platné postupy, ale také podstaty svého rozhodnutí. Komise rovněž upozornila na rozsudek ve věci T-494/08, který potvrzuje, že pokud orgán přijme výslovné potvrzující rozhodnutí po uplynutí prodloužené lhůty, stává se napadnutelným aktem a žalobci ztrácejí zájem na zrušení implicitního zamítnutí.

Veřejná ochránkyně práv vítá slib Komise, že vyvine maximální úsilí, pokud jde o dosažení cílů první a třetí poznámky. Odpověď Komise na druhou další poznámku je rovněž užitečná a přiměřená. Pokud jde o poskytování informací o opravných prostředcích, veřejná ochránkyně práv uznává, že potřeba interních a externích konzultací znamená, že nemusí být vždy možné, aby útvar odpovědný za zaslání rozhodnutí věděl s dostatečným předstihem, aby byl užitečný, zda pouze dodrží lhůtu, nebo ji jen zmešká.

Je důležité, aby judikatura, na kterou Komise odkazuje, nebyla chápána v tom smyslu, že na lhůtách podle nařízení č. 1049/2001 nezáleží, pokud dotčený orgán nakonec odpoví. Dne 11. prosince 2013 zaslala veřejná ochránkyně práv Evropskému parlamentu, Radě a Komisi šetření z vlastního podnětu týkající se dodržování lhůt pro vyřizování původních a potvrzujících žádostí o přístup (OI/6/2013/KM).

Věc 10/2011/AN: Uchazeči by měli být informováni o tom, které instituce je mohou přijmout.

Stěžovatel uspěl ve výběrovém řízení, jehož cílem bylo vytvoření databáze uchazečů způsobilých k přijetí delegacemi (tehdy) Komise ve třetích zemích a mezinárodních organizacích. V dopise, v němž byl stěžovatel informován o tom, že jeho jméno je v databázi, bylo uvedeno, že bude způsobilý pro přijetí do zaměstnání všemi orgány, institucemi a jinými subjekty EU. Na základě těchto informací a s vědomím, že několik uchazečů z databáze bylo skutečně přijato jinými subjekty než delegacemi, se stěžovatel úspěšně zúčastnil výběrových řízení organizovaných agenturami EU. Komise však informovala všechny agentury EU, že nemohou přijmout uchazeče z dotčené databáze.

Během šetření veřejného ochránce práv otevřela Komise databázi všem orgánům, institucím, úřadům a agenturám EU, čímž tuto záležitost vyřešila. Jelikož však Komise veřejného ochránce práv o tomto výsledku ani neinformovala, ani nezveřejnila jasné informace určené kandidátům, učinila veřejná ochránkyně práv dvě další poznámky. První připomínkou bylo, že v budoucnu by Komise měla veřejnému ochránci práv poskytovat informace, které jsou relevantní pro výsledek probíhajícího šetření. Druhá poznámka spočívala v tom, že v zájmu zajištění spravedlivého a rovného zacházení by Komise měla informovat všechny uchazeče v databázi, že je přístupná všem orgánům, institucím a jiným subjektům EU.

Komise ve svých následných opatřeních informovala veřejnou ochránkyni práv, že požadované informace zveřejnila na internetových stránkách Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO).

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že v návaznosti na první další poznámku nejsou nutná žádná konkrétní opatření a že opatření přijatá v návaznosti na druhou další poznámku jsou uspokojivá.

Věc 851/2011/KM: Zpoždění v odpovědi na stížnost na porušení právních předpisů týkající se víz pro více vstupů

Stěžovatel, německý státní příslušník, si dne 9. dubna 2010 stěžoval Komisi na způsob, jakým Německo vyřizuje žádosti o víza pro více vstupů. Dne 25. listopadu 2010 připomněl Komisi svou stížnost. Komise nakonec dne 4. dubna 2011 odpověděla, že příslušná pravidla umožňují členským státům ověřit, zda mají žadatelé o vízum dostatečné prostředky. Z informací, které stěžovatel předložil, nemohl zjistit, zda došlo k porušení pravidel EU. 

Ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv Komise podrobněji vysvětlila svůj postoj a dodala, že německé orgány uznaly, že se dopustily chyby. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány jejich chybu přijaly, neexistují důvody pro další opatření. Byla však vznesena kritická poznámka týkající se skutečnosti, že Komise odpověděla téměř rok po prvním e-mailu stěžovatele a více než čtyři měsíce po jeho druhém e-mailu, aniž by toto zpoždění vysvětlila.

V reakci na to Komise přislíbila, že zlepší své postupy pro odpovědi občanům s cílem odpovědět co nejdříve.

Veřejná ochránkyně práv vítá závazek Komise přezkoumat své postupy, aby zajistila, že na dopisy občanů odpoví v přiměřené lhůtě.

Věc 875/2011/JF: Činnost Komise v oblasti jednostopých motorových vozidel

Stěžovatel, motocyklista, korespondoval s Komisí ohledně nové politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Zastával názor, že Komise řádně neprovedla průzkum s cílem zjistit názory zúčastněných stran. Když Komise odmítla dále komunikovat se stěžovatelem, obrátil se na veřejného ochránce práv. V návaznosti na šetření veřejná ochránkyně práv i) vyzvala Komisi, aby zvážila poskytnutí pokynů svým zaměstnancům, pokud jde o okolnosti, za nichž se lze oprávněně dovolávat kodexu řádné správní praxe s cílem ukončit korespondenci; ii) vybídla Komisi, aby v tomto případě uznala, že by bylo lepší neomezovat průzkum pouze na angličtinu, a aby zvážila, zda existuje nějaké ponaučení pro budoucnost; a iii) vyzvala Komisi, aby potvrdila, že připomínky a stanoviska stěžovatele ke svým návrhům právních předpisů postoupila k posouzení skupinám odborníků, které pracují na příslušných právních předpisech.

V reakci na to Komise vysvětlila, že poskytuje pokyny ohledně uplatňování kodexu, a to jak v rámci povinných školení pro své zaměstnance, tak na svých internetových stránkách „MyIntracom“. Další pokyny poskytují v případě potřeby její korespondenti pro etiku a generální ředitelství pro lidské zdroje a bezpečnost. Komise rovněž uznala, že by bylo lepší provést průzkum i v jiných jazycích než v angličtině. Závěrem uvedla, že připomínky stěžovatele, které byly obecně známy, předložila svým odborníkům pracujícím na příslušných právních předpisech.

Veřejná ochránkyně práv vítá, že Komise přijala užitečná opatření v návaznosti na další připomínky.

Věc 940/2011/JF: Opožděná platba na akci financovanou EU

Stěžovatel byl koordinátorem konsorcia, které realizovalo akci v oblasti výstavby šetrné k životnímu prostředí financovanou EU. Stěžovatel se obrátil na veřejnou ochránkyni práv se sporem ohledně procentního podílu způsobilých nákladů, které by Komise měla prozatímně uhradit.

Po šetření, které zahrnovalo návrh smírného řešení, dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že žádná další šetření nejsou odůvodněná. V další poznámce veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby vysvětlila, jak dodržuje ujištění, která poskytla během šetření, že na konci akce vyplatí konsorciu zůstatek, aniž by došlo ke zbytečným prodlevám.

Ve své odpovědi Komise vysvětlila, že poslední soubor finančních důkazů obdržela od stěžovatele dne 4. července 2013. Tyto důkazy se však ukázaly jako neúplné a v jednotlivých případech nesprávné. Komise proto požádala konsorcium, aby poskytlo chybějící finanční dokumentaci a objasnilo nesprávné nebo nekonzistentní informace. Konsorcium předložilo poslední zbývající dokumentaci a vysvětlení dne 13. prosince 2013. V návaznosti na to byla Komise připravena okamžitě vyplatit zbývající částku konsorciu. Bohužel v této fázi nebyly k dispozici dostatečné prostředky na provedení platby do konce roku. Platba proto musela být odložena na rok 2014. Komise ji nicméně upřednostnila a poté, co konsorcium podalo poslední drobné vysvětlení a konsorcium dne 24. ledna 2014 předložilo konečnou konsolidovanou žádost o proplacení nákladů, vyplatila konsorciu dne 3. února 2014 zůstatek ve výši 643 037,11 EUR. Kromě toho Komise dne 14. února 2014 zaplatila konsorciu úroky z prodlení ve výši 402,88 eura.

Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí skutečné úsilí Komise o konstruktivní následná opatření v tomto případě.

Věc 1235/2011/MMN: Dodržování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením

Stěžovatel uspěl ve výběrovém řízení EPSO a získal pozici smluvního zaměstnance v Úřadu pro publikace v Lucemburku.  O několik let později získal stěžovatel prostřednictvím belgické společnosti prozatímní smlouvu na Úřad pro infrastrukturu Komise v Bruselu. Později téhož roku se stěžovatel zúčastnil pohovorů konaných za účelem obsazení stálého pracovního místa v Komisi. Stěžovatel však nebyl vybrán a byl zařazen na rezervní seznam.

Stěžovatel a jeho právník zaslali Komisi několik dopisů. V těchto dopisech stěžovatel tvrdil, že i) mu Komise měla nabídnout smlouvu na dobu neurčitou, když začal pracovat pro Úřad pro infrastrukturu v Bruselu, a že ii) mu Komise měla nabídnout stálé pracovní místo z důvodu jeho zdravotního postižení. Komise tato tvrzení zamítla, ale ujistila stěžovatele, že ho bude průběžně informovat o případných možnostech náboru do Komise. Stěžovatel se následně obrátil na veřejného ochránce práv, který neshledal žádný nesprávný úřední postup.

V další poznámce veřejná ochránkyně práv doporučila Komisi, aby přezkoumala, zda je její kodex osvědčených postupů pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením plně v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením.

V reakci na to Komise uvedla, že provedla analýzu požadovanou veřejnou ochránkyní práv, a dospěla k závěru, že kodex je plně v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Odpověď Komise je uspokojivá.

Věc 1325/2011/VL: Rozhodnutí použít vyjednávací řízení po zrušení nabídky by mělo být transparentní.

Slovinská společnost se neúspěšně zúčastnila výběrového řízení vedeného delegací EU v Černé Hoře. Delegace následně zadávací řízení zrušila. Slovinská společnost si přála zúčastnit se nového nabídkového řízení. Delegace však místo toho, aby vypsala novou výzvu k podávání nabídek, zadala zakázku ve vyjednávacím řízení. Slovinská společnost se obrátila na veřejného ochránce práv s tvrzením, že delegace jednala neobjektivně, nespravedlivě a v rozporu s pravidly pro zadávání veřejných zakázek.

Šetření veřejného ochránce práv neshledalo žádný nesprávný úřední postup. Na závěr případu veřejná ochránkyně práv učinila další poznámku, v níž uvedla, že pokud delegace EU zruší nabídkové řízení a poté vstoupí do vyjednávacího řízení s některými původními uchazeči, bylo by vhodné o tomto vývoji otevřeně a proaktivně informovat neúspěšné uchazeče. Tím by se dále posílilo vnímání zákonnosti a transparentnosti nabídkových řízení prováděných delegacemi EU.

V reakci na to Komise uznala, že korespondence s neúspěšnými uchazeči by měla být vyřizována transparentním a vstřícným způsobem. Poukázala však na to, že není v zájmu řádné správy, aby se nabídková řízení a granty staly nekonečnými a spotřebovávaly zdroje. Kromě toho použitelná ustanovení neukládají žádnou povinnost informovat neúspěšné uchazeče o následném vyjednávacím řízení. 

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že se Komise tímto návrhem v další poznámce, která by byla snadno proveditelná, nezabývala. Ačkoli se Komise dovolávala zásady řádné správy, z její odpovědi vyplývá, že bude činit pouze to, k čemu ji platná pravidla výslovně zavazují. Podle názoru veřejného ochránce práv se nejedná o postoj, který by měla zaujmout instituce, která se stará o řádnou správu.

Věc 1640/2011/MMN: Vyjasnění významu záštity Komise nad akcemi a činnostmi

Stížnost se týkala výstavy fotografií pod záštitou místopředsedkyně Komise Redingové a byla umístěna v budově Komise. Výstava se týkala stejnopohlavních párů. Veřejná ochránkyně práv nepodpořila tvrzení stěžovatele, že Komise překročila své pravomoci a že urazila a diskriminovala ty občany EU, kteří nesdílejí názory propagované výstavou. Poté, co veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že neexistují důvody pro další šetření, učinil dvě další poznámky.

První doporučila Komisi, aby v případě, že se rozhodne uspořádat, financovat nebo umístit akce nebo činnosti pod svou záštitu, uvedla vhodné prohlášení o vyloučení odpovědnosti, aby se zabránilo riziku, že veřejnost bude mít zavádějící dojem, že schválila konkrétní obsah nebo sdělení dané akce nebo činnosti. To by bylo obzvláště vhodné, pokud by obsah akce nebo výstavy mohl pravděpodobně alespoň částečně přesahovat rozsah její působnosti nebo pokud by obsah nebo sdělení mohly být kontroverzní.

Druhá další poznámka spočívala v tom, že kdykoli Komise obdrží žádost o informace týkající se využívání finančních prostředků EU, mohla by od samého počátku zvážit poskytnutí co nejúplnějších informací o relevantních skutečnostech a právním základu pro takové financování.

V reakci na to se Komise zavázala aktualizovat své pokyny týkající se záštity tak, aby zahrnovaly doporučení ohledně používání vhodných prohlášení o vyloučení odpovědnosti. Komise rovněž vyjádřila souhlas s druhou další poznámkou. Rozhodla se zveřejnit obě připomínky interně, zejména v kabinetech komisařů a v dalších útvarech zabývajících se záštitou akcí nebo činností.

Veřejná ochránkyně práv vítá konstruktivní návazná opatření Komise.

Věc 1786/2011/MHZ: Údajný podvod při čerpání finančních prostředků EU

Stěžovatel podal Komisi stížnost na porušení Smlouvy proti Polsku v souvislosti se stavebním projektem spolufinancovaným z fondů EU. Tvrdil, že za volbou umístění projektu jsou skryté důvody (podvod a politický tlak). Komise stížnost uzavřela s odůvodněním, že nedošlo k porušení unijního práva. Stěžovatel se poté obrátil na veřejného ochránce práv a zpochybnil jak způsob, jakým Komise řešila jeho stížnost, tak rozhodnutí o spolufinancování projektu.

Šetření veřejné ochránkyně práv objasnilo důvody, proč Komise nezjistila žádné protiprávní jednání. Během šetření se však rovněž ukázalo, že Komise případ neuzavřela, když toto zjištění učinila v červenci 2011. Namísto toho pozastavila šetření o nesplnění povinnosti do 20. prosince 2012, kdy stěžovateli zaslala dopis o předběžném uzavření šetření.

Veřejná ochránkyně práv kritizovala skutečnost, že Komise nebyla schopna přesvědčivě vysvětlit, proč neuzavřela řízení o nesplnění povinnosti dříve, když zjistila, že k porušení nedošlo.

Pokud jde o schválení polské žádosti o spolufinancování Komisí, veřejný ochránce práv neshledal žádný nesprávný úřední postup. Byla učiněna další poznámka, v níž bylo Komisi doporučeno, aby se při vyřizování žádosti o spolufinancování zabývala veškerými možnými obviněními z podvodu nebo korupce ihned po jejich podání a před přijetím konečného rozhodnutí o žádosti o spolufinancování.

Ve své odpovědi na tuto kritickou poznámku Komise vysvětlila, že pozastavila šetření do 20. prosince 2012, protože u příslušného vnitrostátního orgánu nebylo vyřízeno odvolání proti rozhodnutí o environmentálních podmínkách záměru.

V reakci na další poznámku Komise v podstatě vysvětlila, že nařízení č. 1083/2006 stanoví, že Komise přijme rozhodnutí nejpozději tři měsíce po předložení projektu. Pouhé podezření z podvodu nebo dokonce probíhající vyšetřování nestačí k odmítnutí projektu. Pokud jsou obvinění z podvodu nebo korupce následně potvrzena, může Komise pozastavit platby nebo požádat členský stát o provedení finančních oprav. Pokud tak členský stát neučiní, může Komise příspěvek EU na operační program snížit. Komise rovněž vysvětlila, že OLAF v projednávané věci odmítl tvrzení o podvodu.

Veřejná ochránkyně práv je spokojena s opatřeními, která Komise přijala v návaznosti na obě připomínky.

Věc 2086/2011/ER: Uvedení možností odvolání proti rozhodnutí, které má vliv na úhradu léčebných výloh.

Úředník EU požádal o uznání svého zdravotního stavu jako vážné nemoci.  Toto uznání znamená, že příslušné léčebné výlohy jsou plně hrazeny v rámci systému zdravotního pojištění. Komise žádost stěžovatele zamítla s odůvodněním, že jeho podmínka nesplňuje příslušná kritéria. Po vyčerpání vnitřních správních opravných prostředků se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv, který ve většině vznesených otázek neshledal nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv však kritizovala skutečnost, že Komise neposkytla stěžovateli informace o možnostech odvolání proti rozhodnutí.

V reakci na to se Komise zavázala, že v těchto rozhodnutích v budoucnu uvede možnosti odvolání, a zahájila proces nezbytných úprav IT.

Veřejná ochránkyně práv vítá kladnou odpověď Komise.

Viz věc 2097/2011/RA výše v části „Případy hvězd“.

Věc 47/2012/AN: Vyšetřování porušení právních předpisů trvalo příliš dlouho

V roce 2006 podal španělský občan stížnost proti španělským orgánům na údajné nesrovnalosti v zadávacím řízení týkajícím se výstavby přístavu v La Coruña. Na konci roku 2011 Komise o stížnosti ještě nerozhodla. Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv, který zahájil šetření.

V průběhu šetření Komise rozhodla o ukončení řízení o nesplnění povinnosti. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že odůvodnění jejího rozhodnutí ze strany Komise je přiměřené. Délka šetření Komise, která činila šest a půl roku, však nebyla přiměřená ve smyslu článku 41 Listiny základních práv. Kromě toho Komise až do zásahu veřejné ochránkyně práv včas neinformovala stěžovatele o krocích, které podnikla během svého šetření.

V reakci na kritickou poznámku Komise uznala, že délka jejího šetření byla nepřiměřená, a to i s ohledem na obtíže případu a potřebu důkladně přezkoumat skutečnosti. Rovněž uznala, že mohla být se stěžovatelem v kontaktu pravidelněji.

Odpověď Komise na tuto kritickou poznámku ukazuje ochotu poučit se z chyb.

Věc 452/2012/CK: Jasnější pokyny k nabídkovým řízením

Stěžující si společnost vedla konsorcium, které se zúčastnilo nabídkového řízení. Zpochybnil způsob, jakým Komise vykládala kritéria výběru týkající se technické způsobilosti uchazečů. Po šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že i když rozhodnutí nezařadit stěžovatele mezi vybrané uchazeče bylo správné, Komise stěžovateli neposkytla jasné, soudržné a jednoznačné odůvodnění rozhodnutí.

V reakci na to Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že Praktická příručka pro smluvní postupy pro vnější činnost EU (PRAG) byla v lednu 2012 a lednu 2013 změněna. Nová verze PRAG obsahuje jasnější pokyny k užšímu výběru a k uplatňování výběrových kritérií. Pozměněná ustanovení by měla pomoci zabránit podobným situacím v budoucnu a pomoci hodnotícím výborům při jejich rozhodování a Komisi při poskytování jasných odpovědí uchazečům.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že oddíl 2.4.11.1.3 PRAG („Kontrola technické a odborné způsobilosti zájemců nebo uchazečů“) byl změněn a nyní jasně vysvětluje, kdy a jak může žadatel použít dokončené části neúplných projektů jako platné reference.

Věc 277/2012/RA: Provoz rejstříku transparentnosti

Stěžovatel, nevládní organizace, tvrdil, že Komise řádně nevyřídila jeho stížnosti týkající se přesnosti prohlášení dvou nadnárodních společností v rejstříku zástupců zájmových skupin Komise. Nevládní organizace rovněž tvrdila, že Komise řádně nevyřídila její žádost o přístup veřejnosti k dokumentům.

Veřejná ochránkyně práv nahlédla do spisu a zjistila, že Komise má pro zamítnutí stížností dobré důvody. Veřejná ochránkyně práv však kritizovala Komisi za to, že stěžovateli tyto důvody dostatečně nevysvětlila. Veřejná ochránkyně práv rovněž kritizovala skutečnost, že Komise upravila informace z požadovaných dokumentů jako „nerelevantní“. Tím neuplatnil správně nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům.

Vzhledem k tomu, že Komise a Parlament právě přezkoumávaly, co je nyní jejich společným rejstříkem transparentnosti, veřejná ochránkyně práv předložila tři návrhy:

i) přezkum by měl plně zohlednit zásady OECD pro transparentnost a integritu lobbingu;

ii) mohl by přezkoumat, zda by mohly být poskytnuty metodické pokyny, které by zajistily nejen větší přesnost, ale také dosažitelnou míru srovnatelnosti prohlášení v rejstříku;

iii) stížnosti jsou cenným příspěvkem k účinnému provádění rejstříku a měly by být vítány jako příležitost ke zvýšení přesnosti informací v něm obsažených. Tyto stížnosti by měly být důkladně prošetřeny a odpovědi na ně by se měly dostatečně podrobně zabývat argumenty stěžovatele.

Veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby při přijímání opatření v návaznosti na tyto návrhy zohlednila názory Evropského parlamentu.

Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby Komise před schůzkami se zaměstnanci Komise systematicky informovala zástupce zájmových skupin o tom, že má v úmyslu zveřejnit jména zástupců zájmových skupin, bude-li o to požádána v souvislosti se žádostmi o přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001.

Ve své odpovědi na první kritickou poznámku Komise uvedla, že poskytnutí podrobnějšího odůvodnění stěžovateli by znamenalo zveřejnění informací, které dotčené společnosti nebyly povinny zveřejnit v rámci svých prohlášení v rejstříku zástupců zájmových skupin.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise nepochopila kritickou poznámku. Veřejný ochránce práv neočekával, že by Komise stěžovateli sdělila informace, které by dotčené společnosti v rámci svých prohlášení v rejstříku odhalovat neměly. Rozhodnutí veřejné ochránkyně práv v tomto případě upozornilo na prvky odůvodnění Komise, které mohly být stěžovateli poskytnuty. Například ve svém interním posouzení Komise několikrát odkazuje na své často kladené otázky, což je veřejně přístupný dokument, přičemž tyto informace ponechává mimo svou odpověď stěžovateli.

Pokud jde o druhou kritickou poznámku, Komise trvala na tom, aby správně uplatňovala pravidla pro přístup k dokumentům tím, že části dokumentů upraví a jasně označí upravené části jako „mimo oblast působnosti“.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise promarnila příležitost dozvědět se, jak jí postupy stanovené nařízením č. 1049/2001 umožňují dosáhnout účinnosti a zároveň respektovat práva žadatelů. Ustanovení čl. 6 odst. 3 nařízení umožňuje orgánu poradit se s žadatelem za účelem získání jeho souhlasu s poskytnutím přístupu pouze k některým částem velmi dlouhého dokumentu. Tímto způsobem může orgán skrýt části dokumentu (dokumentů), které nejsou relevantní pro žádost žadatele, aniž by musel provést hloubkovou (a případně časově náročnou) analýzu toho, zda se uplatňují výjimky. Aby však mohl orgán tento článek správně uplatňovat, musí dodržovat řadu důležitých procesních požadavků. Zejména by měl žadateli jasně vysvětlit, že podle jeho názoru nejsou části dotčeného dokumentu (dotčených dokumentů) pro žadatele relevantní. Kromě toho by měl obecně vysvětlit, čeho se tyto části dokumentů týkají, aby se žadatel mohl informovaně rozhodnout, zda si přeje požádat o přístup k těmto částem, ^{či nikoli [1].}

Pokud jde o návrhy veřejné ochránkyně práv týkající se společného rejstříku, Komise veřejnou ochránkyni práv informovala, že systém již zlepšila. Společný sekretariát rejstříku konkrétně poskytl žadatelům o registraci konkrétní pokyny, včetně jasné metodiky týkající se prohlášení. Pokud jde o zásady OECD pro transparentnost a bezúhonnost v lobbingu, Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že její útvary přispěly k práci vedoucí k těmto zásadám a že sdílí myšlenky vyplývající z těchto zásad. Komise však v souvislosti s návrhem na zveřejnění jmen lobbistů v budoucnu nepřijala žádná konkrétní opatření.

Kladná reakce Komise na první tři návrhy je vítána. Veřejný ochránce práv se bude i nadále intenzivně zajímat o fungování společného rejstříku a vyřizování stížností a žádostí o přístup k informacím a dokumentům, jakož i návrhů, které mohou vyplynout z veřejné diskuse o možném povinném rejstříku.

Věc 295/2012/MMN: Komise by měla vysvětlit zpoždění v řízení o nesplnění povinnosti

V roce 2002 zahájila Komise z vlastního podnětu řízení o nesplnění povinnosti proti Španělsku. V květnu 2008 zaslala Komise Španělsku odůvodněné stanovisko. V prosinci 2010 se stěžovatel dotázal Komise na stav šetření. Komise odpověděla, že se dosud nerozhodla, zda věc předloží Soudnímu dvoru.

Veřejná ochránkyně práv prošetřila tvrzení, že Komise nepřijala opatření v přiměřené lhůtě, a to buď předložením věci Soudnímu dvoru, nebo uzavřením případu, jakož i související tvrzení. Pokud jde o věc samou, veřejná ochránkyně práv považovala vysvětlení Komise za přiměřená a případ uzavřela. Bylo by však lepší, kdyby Komise poskytla tato vysvětlení stěžovateli dříve, než pouze v průběhu šetření veřejného ochránce práv. Veřejná ochránkyně práv proto učinila další poznámku, v níž vyzvala Komisi, aby v budoucnu zvážila poskytnutí přiměřených informací občanům o důvodech, proč pozastavuje vyšetřování řízení o nesplnění povinnosti.

V reakci na to Komise sice uznala přínosy zvýšené transparentnosti a lepší komunikace, ale návrh veřejné ochránkyně práv zamítla.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad nekonstruktivními následnými opatřeními Komise v tomto případě.

Věc 412/2012/MHZ: Zamezení prodlevám a zajištění transparentnosti v případech nesplnění povinnosti

Stěžovatel podal Komisi stížnost na porušení právních předpisů proti Polsku. Ve stížnosti veřejné ochránkyni práv se uvádělo, že Komise svou stížnost na porušení právních předpisů nevyřídila s náležitou péčí a neposkytla náležité odůvodnění uzavření případu.

Během šetření veřejného ochránce práv, které zahrnovalo kontrolu spisu Komise v této věci, Komise prokázala, že stěžovatele řádně informovala. Kromě toho polský soud mezitím předložil Soudnímu dvoru k rozhodnutí předmět stížnosti na nesplnění povinnosti. Z těchto důvodů veřejná ochránkyně práv shledala, že žádná další šetření stížnosti nejsou odůvodněná. S cílem pomoci Komisi zlepšit její řešení budoucích případů nesplnění povinnosti učinil veřejný ochránce práv dvě další poznámky vycházející ze skutečností případu, které odhalila kontrola.

První poznámka se týkala orientační lhůty jednoho roku pro rozhodnutí, zda zahájit řízení o nesplnění povinnosti (uvedené v bodě 8 sdělení Komise z roku 2012). Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise svým útvarům objasnila, že potřeba konzultací mezi útvary sama o sobě neodůvodňuje překročení jednoleté lhůty.

Druhá poznámka spočívala v tom, že při zdůvodňování svých rozhodnutí v případech nesplnění povinnosti by Komise mohla vzít v úvahu, že proaktivní zveřejnění, alespoň v hrubých rysech, různých názorů jejích útvarů by mohlo pomoci přesvědčit stěžovatele a občany obecně o tom, že uvedené důvody, na nichž je založeno uzavření případu, jsou skutečné.

Odpověď Komise na první poznámku se týkala především skutečností konkrétního případu.

V odpovědi na druhou poznámku Komise uvedla, že rozhodnutí o zahájení nebo ukončení řízení o nesplnění povinnosti přijímá Komise jako kolegiální orgán. Rozdílné názory odpovědných útvarů, které se účastní konzultačního procesu předcházejícího přijetí rozhodnutí v případech nesplnění povinnosti, jsou výlučně interní záležitostí.

Komise rovněž uvedla, že si je vědoma toho, že větší transparentnost a lepší komunikace jsou klíčem ke vztahům mezi evropskými orgány a evropskými občany. To platí i pro úkol „strážkyně Smluv“ svěřený Komisi v čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii. Komise to veřejně uznala ve svém sdělení „Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství“. Dobrým důkazem toho jsou výroční zprávy zveřejňované Komisí o každoročním provádění práva EU, souhrnné informace poskytnuté stěžovatelům o všech hlavních krocích podniknutých v jejich stížnostech nebo tiskové zprávy vydané v souvislosti s odůvodněnými stanovisky zaslanými členským státům.

Komise rovněž uvedla, že cílem řízení o nesplnění povinnosti není především poskytnout jednotlivcům prostředky nápravy, ale zajistit, aby členský stát správně uplatňoval právo EU. Jak Komise veřejně uznala, stěžovatelé se mohou někdy cítit frustrovaní. Nic to však nemění na tom, že nejsou účastníky řízení a že uspokojování jejich individuálních zájmů není sledovaným cílem.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že se Komise nezabývala podstatou první další poznámky.

Pokud jde o druhou další poznámku, veřejný ochránce práv konstatuje, že v konkrétním případě byli stěžovatelé nejprve informováni o záměru zaslat polským orgánům výzvu, byť předběžnou. Následně jim bylo sděleno, že žádný takový dopis nebude zaslán. Za těchto okolností je veřejná ochránkyně práv překvapena, že by Komise měla reagovat negativně na návrh, že proaktivní zveřejňování, alespoň v hrubých rysech, různých názorů jejích útvarů by mohlo pomoci přesvědčit stěžovatele a občany obecně, že uváděné důvody pro uzavření případu jsou skutečné.

Věci 519/2012/AN a 547/2012/AN: Komise by měla informovat stěžovatele o odložení uzavření

Veřejná ochránkyně práv zahájila společné šetření dvou stížností týkajících se rozhodnutí Komise uzavřít stížnost na porušení právních předpisů. Komise ve svém stanovisku informovala veřejnou ochránkyni práv, že poté, co stěžovatelům oznámila svůj záměr případ uzavřít, rozhodnutí o uzavření ve skutečnosti odložila. V další poznámce veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že v takových případech by bylo užitečné, vstřícné k občanům a v souladu s administrativní kulturou služeb občanům, aby Komise i) včas informovala stěžovatele o odkladu a ii) uvedla důvody odkladu.

V reakci na to Komise odkázala na důvěrnost jednání s členským státem jako na důvod, proč stěžovatele neinformovala o tom, že jejich případ zůstává nevyřešen.

Odpověď Komise je nepřesvědčivá. Skutečnost, že odložil uzavření, sama o sobě nepředstavuje důvěrnou informaci. Kromě toho by Komise mohla uvést důvody odkladu, aniž by zveřejnila důvěrné informace.

Věc 984/2012/EIS: Vymáhání rodinných přídavků

Stěžovatel byl zaměstnancem Komise. Při podání žádosti o příspěvek na dítě stanovený služebním řádem nahlásila rodinnou dávku pobíranou od vnitrostátních orgánů. Útvary Komise zastávaly názor, že příspěvek na dítě by neměl být s ohledem na tuto dávku snížen. O dva roky později uvedli, že toto rozhodnutí bylo chybné, a přistoupili k vymáhání odpovídajících částek z měsíčního platu stěžovatele. Stěžovatelka se obrátila na veřejnou ochránkyni práv, aby zpochybnila jak revidované rozhodnutí týkající se povahy dávky, tak harmonogram vymáhání dotčených částek, což vedlo k měsíčnímu odpočtu, který ji postavil do obtížné finanční situace.

Při zahájení šetření veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby zvážila pozastavení nebo snížení výše měsíčních srážek. Komise tak neučinila ani se touto otázkou ve svém stanovisku nezabývala.

V návaznosti na šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k názoru, že rozhodnutí o zpětném získání příslušných částek je přiměřené a v souladu s příslušnou judikaturou. Veřejná ochránkyně práv však kritizovala skutečnost, že Komise nezvážila stanovení měsíční částky srážené z platu stěžovatelky na částku, která byla za jejích konkrétních okolností spravedlivá a přiměřená.

V reakci na to Komise odkázala na svá vnitřní pravidla. Měl za to, že žádosti stěžovatelky na základě její finanční situace nejsou přijatelným důvodem pro snížení měsíční částky. Nevysvětlila však, proč jí její vnitřní pravidla neumožňovala zohlednit situaci stěžovatele.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise nejednala tak, aby snížila riziko opětovného výskytu podobné situace. Z odpovědi Komise naopak vyplývá, že se z případu nic nedozvěděla.

Věc 1108/2012/RT: Vyřizování žádostí o přístup veřejnosti, pokud má žadatel rovněž právo na přístup jako subjekt údajů

Stěžovatel požádal Komisi o přístup k dokumentu podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům. Dotčený dokument se týkal jejího zaměstnání v rámci projektu financovaného Komisí. V průběhu šetření veřejného ochránce práv poskytla Komise stěžovateli dokument. Vysvětlila, že jejím právním základem je nařízení č. 45/2001 o ochraně osobních údajů. (Článek 13 nařízení 45/2001 stanoví, že subjekty údajů mají právo na přístup k údajům o sobě). Komise vysvětlila, že z důvodu administrativní chyby nebyl dokument připojen k jejímu rozhodnutí o předchozí žádosti podané stěžovatelem podle nařízení 45/2001. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že další šetření případu není nutné.

V další poznámce veřejná ochránkyně práv poskytla obecné pokyny, jak vyřizovat žádosti, u nichž by bylo možné požádat o přístup buď podle nařízení 45/2001, nebo podle nařízení 1049/2001.

V reakci na to Komise potvrdila, že pokud žadatel, kterému již byl poskytnut přístup k dokumentu podle nařízení č. 45/2001, podá následnou žádost podle nařízení č. 1049/2001 o přístup ke stejnému dokumentu, Komise provede posouzení podle posledně uvedeného nařízení, pouze pokud o to žadatel výslovně požádá.

Komise rovněž potvrdila, že pokud je žádost podána podle nařízení č. 1049/2001, ale žadateli by mohl být poskytnut širší nebo úplný přístup podle nařízení č. 45/2001, použije jako základ pro své rozhodnutí posledně uvedené nařízení.

V ojedinělých situacích, kdy žadatel usiluje o přístup ke konkrétnímu dokumentu za použití postupů podle nařízení 45/2001 i nařízení 1049/2001, by Komise použila postup, který vede k co nejširšímu přístupu žadatele.

Veřejná ochránkyně práv vítá konstruktivní reakci Komise, která zajišťuje, že dotčená základní práva mohou být vykonávána účinně a způsobem, který je účinný jak pro žadatele, tak pro orgán.

Věc 1111/2012/AN: Zpoždění při vyřizování žádostí o přístup k dokumentům

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise porušila procesní práva stěžovatele jakožto žadatele o přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001. Kritická připomínka veřejné ochránkyně práv poukázala na to, že Komise i) dvakrát prodloužila lhůtu pro odpověď na potvrzující žádost stěžovatele a ii) neposkytla odhadované datum rozhodnutí, když zaslala druhou předběžnou odpověď.

Veřejná ochránkyně práv rovněž učinila dvě další poznámky, které mají Komisi pomoci při vyřizování budoucích žádostí. První poznámka zdůraznila, že příloha dokumentu, k němuž je požadován přístup, není samostatným dokumentem, ale tvoří nedílnou součást dokumentu, k němuž je připojena. Posouzení, zda musí být zpřístupněn, či nikoli, by tedy mělo být provedeno současně s posouzením týkajícím se hlavního dokumentu. Druhá poznámka spočívala v tom, že konzultace týkající se osobních údajů by se měly uskutečnit co nejdříve, aby byly dodrženy lhůty stanovené v nařízení č. 1049/2001.

V reakci na kritickou připomínku Komise uznala, že ve stanovené lhůtě nevyřídila potvrzující žádost stěžovatele. Uvedl, že obecně skutečnosti, které vedou k překročení lhůt (jako je počet, velikost, rozsah a složitost požadovaných dokumentů a, jako je tomu v projednávané věci, nutnost konzultovat třetí osoby), mu rovněž brání v tom, aby mohl přesně odhadnout dobu potřebnou k zaslání věcné odpovědi žadateli. Komise však uvedla, že usiluje o to, aby byli žadatelé co nejúplněji informováni o vývoji svých žádostí.

V reakci na první další poznámku Komise uvedla, že se daným případem zabývala v souladu s připomínkou veřejné ochránkyně práv.

V reakci na druhou další poznámku Komise poukázala na to, že potřeba konzultace je zřejmá až po posouzení požadovaných dokumentů. Komise však plně sdílí názor veřejné ochránkyně práv, že konzultace musí proběhnout co nejdříve, a snaží se tak učinit co nejrychleji.

Veřejná ochránkyně práv je spokojena s odpovědí Komise v tomto případě. Obecná otázka dodržování lhůt pro vyřizování žádostí o přístup podle nařízení č. 1049/2001 je předmětem šetření z vlastního podnětu u Evropského parlamentu, Rady a Komise (OI/6/2013/KM). Šetření probíhalo v době, kdy byla tato studie dokončena.

Věc 1146/2012/AN: Řízení o nesplnění povinnosti proti Španělsku

V prosinci 2009 podal stěžovatel Komisi stížnost na porušení právních předpisů proti španělským orgánům. Komise zahájila řízení EU Pilot. V červnu 2012 se stěžovatel obrátil na veřejnou ochránkyni práv, která si stěžovala na zpoždění Komise při řešení této záležitosti. Během šetření Komise uvedla, že ponechala řízení EU Pilot otevřené, protože si přála vyřešit problémy vznesené stěžovatelem prostřednictvím spolupráce s členským státem. Délka řízení byla způsobena zpožděním španělských orgánů v odpovědích na jejich žádosti o informace a neúplností poskytnutých odpovědí.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že běžné lhůty v rámci řízení EU Pilot byly značně překročeny a že více než tři roky poté, co stěžovatel podal stížnost na porušení právních předpisů, zůstala situace naprosto stejná. Veřejná ochránkyně práv kritizovala Komisi za nedodržení běžné lhůty jednoho roku pro rozhodnutí, zda zahájit řízení o nesplnění povinnosti, a za zpoždění při informování stěžovatele.

Komise ve své odpovědi informovala veřejnou ochránkyni práv, že zahájila řízení o nesplnění povinnosti zasláním výzvy španělským orgánům, protože v rámci projektu EU Pilot nebylo dosaženo žádného hmatatelného pokroku. Kromě toho uznala, že stěžovatelé mají právo obdržet informace o své stížnosti, i když v důsledku faktorů, které Komise nemůže ovlivnit, nebylo dosaženo žádného pokroku.

Veřejná ochránkyně práv vítá konstruktivní reakci Komise na tuto kritickou připomínku.

Věc 1832/2012/EIS: Pomáhat žadatelům o grant porozumět požadavkům Komise

Komise zamítla žádost stěžovatele o grant z důvodu nepředložení technické/narativní zprávy. Po šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že výklad toho, co představuje technickou/narativní zprávu, ze strany Komise se s ohledem na příslušná ustanovení finančního nařízení a prováděcích pravidel jeví jako přiměřený. Avšak vzhledem k tomu, že z tohoto případu vyplynulo, že tento pojem může být nesprávně vykládán, veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby zvážila možnost zahrnout do svých budoucích výzev k předkládání návrhů a/nebo pokynů pro žadatele vysvětlení nebo popis toho, co je třeba chápat pod pojmem „technická/narativní zpráva“.

V reakci na to Komise vysvětlila, že příslušné generální ředitelství (GŘ pro spravedlnost) do své příručky pro žadatele z roku 2013 zahrnulo vysvětlení pojmu „technická/narativní zpráva“.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že znění příslušné příručky pro žadatele popisuje a podrobně vysvětluje, jak Komise tento pojem chápe. Tato rychlá reakce na další poznámku je vítána.

Věc 2347/2012/PMC: Platnost nabídek, jejichž platnost již skončila, nelze prodloužit.

Stěžovatelská společnost se neúspěšně ucházela o zakázku týkající se technické pomoci pro rozvoj kapacit státních i nestátních subjektů ve všech zemích Východního partnerství.

Stěžovatel tvrdil, že Komise požádala uchazeče o prodloužení platnosti jejich nabídek, která již vypršela, což je v rozporu s Praktickou příručkou pro postupy zadávání zakázek pro vnější činnost EU a pokyny pro uchazeče (PRAG). Tvrdila, že Komise měla zrušit nabídkové řízení a zahájit nové.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že toto tvrzení je oprávněné. PRAG jasně uvádí, že takovou žádost lze podat pouze před uplynutím doby platnosti.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, Komise zdůraznila, že se všemi uchazeči bylo zacházeno stejně. Veřejná ochránkyně práv nebyla přesvědčena, že by to bylo dostatečným důvodem k tomu, aby Komise pokračovala v nabídkovém řízení. Zrušení nabídkového řízení by však znamenalo, že částka 5,5 milionu EUR vyčleněná na rok 2012 by zůstala nevyužita, protože nebyl dostatek času na zahájení nového nabídkového řízení. Za těchto okolností byla veřejná ochránkyně práv toho názoru, že nebylo nepřiměřené, aby Komise zaujala stanovisko, že přijetí tvrzení stěžovatele by bylo nepřiměřené. Případ byl proto uzavřen s kritickou připomínkou týkající se nedodržení PRAG.

V reakci na to Komise uvedla, že stávající postupy a procesní pokyny jsou jasné, pokud jde o zjištění veřejného ochránce práv týkající se nesprávného úředního postupu, a vyjádřila politování nad chybou, k níž došlo. Vzhledem k jasnosti pravidel nepovažovala Komise za nutné je měnit. Komise však uvedla, že její příslušné útvary budou informovat své zaměstnance o tomto případu a připomenou jim, aby v takových situacích věnovali zvláštní pozornost lhůtám.

Veřejná ochránkyně práv vítá, že Komise uznala její chybu a že přijala pozitivní a konstruktivní opatření v návaznosti na tuto kritickou připomínku.

Věc 297/2013/FOR: Střety zájmů a etický výbor Komise ad hoc

Stěžovatel, korporátní lobbistická skupina, podal stížnost týkající se etického výboru Komise ad hoc. Stěžovatel konkrétně vznesl otázku členství bývalého vedoucího právní služby Komise ve výboru.

Stěžovatel tvrdil, že i) rozhodnutí Komise o opětovném jmenování jednoho z členů jejího etického výboru ad hoc porušilo článek 4 rozhodnutí Komise z roku 2003 o zřízení výboru; a ii) činnost etického výboru ad hoc nebyla dostatečně transparentní.

Stěžovatel tvrdil, že: i) Komise by měla uvedené opětovné jmenování zrušit a jmenovat náhradníka, který splňuje požadavek nezávislosti; ii) Komise by měla zavést proaktivní politiku transparentnosti spočívající v a) zveřejňování životopisů a prohlášení o zájmech členů etického výboru ad hoc on-line; b) zlepšení transparentnosti on-line, pokud jde o členy etického výboru ad hoc a jeho rozhodnutí; a iii) Komise by měla v dlouhodobějším horizontu zřídit nezávislou etickou komisi s širším a lépe vymezeným mandátem než stávající výbor, která by měla být zcela nezávislá a složená z odborníků na etiku veřejné správy.

Po šetření veřejná ochránkyně práv zjistila, že nahrazením dotčeného člena Komise podnikla nezbytné kroky k vyřešení prvního obvinění. V souvislosti s druhým tvrzením a druhým a třetím tvrzením nebyla považována za nezbytná žádná další šetření.

Veřejný ochránce práv uzavřel případ další poznámkou v tom smyslu, že Komise by měla dodržet svůj závazek vytvořit na internetových stránkách EUROPA zvláštní stránku týkající se ad hoc etického výboru a jeho práce.

V reakci na to Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že má v úmyslu vytvořit takovou internetovou stránku, která bude obsahovat příslušná rozhodnutí Komise o zřízení výboru a jmenování jeho členů, jakož i jejich životopisy a „čestná prohlášení“ potvrzující neexistenci střetu zájmů mezi jejich funkcí členů výboru a jejich jinými činnostmi nebo zájmy.

Veřejná ochránkyně práv vítá skutečnost, že dotčená internetová stránka byla nyní zpřístupněna na adrese: https://commission.europa.eu/about-european-commission/service-standards-and-principles/ethics-and-good-administration/commissioners-and-ethics/code-conduct-members-european-commission_en (v angličtině)

Věc 349/2013/EIS: Zaměření se na služby ve vztahu ke stěžovatelům protiprávního jednání

Italský občan si stěžoval Komisi, že Itálie nepřijala opatření k řádnému provedení směrnice EU o hromadném propouštění (směrnice 98/59/ES). Komise se rozhodla předložit věc Soudnímu dvoru dne 24. října 2012 a téhož dne zveřejnila v tomto smyslu tiskovou zprávu.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že ho Komise neinformovala o tom, že věc týkající se nesplnění povinnosti postoupila Soudnímu dvoru.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise v průběhu šetření podnikla kroky k vyřešení této záležitosti, a proto případ uzavřela. V další poznámce však veřejná ochránkyně práv navrhla, že pokud by v budoucnu došlo k podobným situacím, bylo by v souladu s kulturou služeb, aby se Komise omluvila za zpoždění v odpovědi dotčenému občanovi.

Ve své odpovědi na další poznámku Komise vysvětlila, že i) informuje stěžovatele o každém procesním kroku týkajícím se jejich případu; a ii) je běžnou praxí útvarů Komise omluvit se, pokud v tomto ohledu dojde ke zpoždění.

Veřejná ochránkyně práv vítá závazek Komise uplatňovat vůči stěžovatelům v případech nesplnění povinnosti přístup orientovaný na služby.

Věc 583/2013/MHZ: Úloha vnitrostátních veřejných ochránců práv při získávání nápravy v případech nesplnění povinnosti

Stěžovatel, polský ekozemědělec, podal Komisi dvě stížnosti na porušení právních předpisů proti Polsku. Poukázal na to, že je třeba jednat rychle, protože chráněné druhy jsou v nebezpečí. Jelikož od Komise nic neslyšel, obrátil se na veřejného ochránce práv, který zahájil šetření. V návaznosti na šetření se Komise obrátila na stěžovatele a zahájila řízení „Pilot EU“. Nicméně v době, kdy tak učinila, uplynulo 11 měsíců bez opatření. Veřejná ochránkyně práv toto zpoždění kritizovala, což Komise nebyla schopna odůvodnit. Závěrečné rozhodnutí rovněž obsahovalo další poznámku, jejímž cílem bylo zlepšit standardní dopisy používané Komisí k informování stěžovatele o postupu EU Pilot:

Veřejná ochránkyně práv vyzývá Komisi, aby ke svým standardním dopisům, v nichž bude stěžovatele informovat o pilotním postupu, doplnila, že si mohou stěžovat u vnitrostátních veřejných ochránců práv nebo podobných orgánů, jejichž postupy obvykle nevyžadují žádné náklady, na údajné porušení práva EU ze strany vnitrostátních správních orgánů.

Odpověď Komise na kritickou připomínku potvrdila závazek uvedený v jejím sdělení v této věci přijmout rozhodnutí o vydání výzvy nebo uzavřít případ do jednoho roku ode dne registrace stížnosti, včetně řízení EU Pilot, a informovat stěžovatele o překročení této lhůty.

Komise vítá, že potvrdila svůj závazek včas vyřizovat stížnosti na porušení právních předpisů. Veřejná ochránkyně práv se bude o tuto záležitost i nadále aktivně zajímat.

Pokud jde o další poznámku, Komise vysvětlila, že stěžovatelům doporučila, aby se domáhali opravných prostředků u vnitrostátních soudů, „jelikož o právu stěžovatele na náhradu škody mohou rozhodovat pouze vnitrostátní soudy. V tomto ohledu nejsou vnitrostátní veřejní ochránci práv tím správným adresátem pro získání nápravy. Kromě toho článek 47 Listiny ukládá členským státům mimo jiné povinnost poskytnout právní pomoc osobám, které nemají dostatečné prostředky, pokud je tato pomoc nezbytná k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti, neboť podle článku 51 Listiny se ustanovení Listiny vztahují na členské státy při provádění práva EU.“Komise dospěla k závěru, že bere na vědomí návrh upozornit na možnost obrátit se v případě potřeby rovněž na vnitrostátní veřejné ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise zřejmě nechápe, že vnitrostátní veřejní ochránci práv často dosahují nápravy pro jednotlivce. Veřejná ochránkyně práv to považuje za překvapivé, neboť sama Komise aktivně podporuje mimosoudní metody řešení sporů na úrovni členských států v různých kontextech, včetně programu Solvit a samotného projektu EU Pilot. Veřejný ochránce práv vyvine další úsilí, aby Komisi pomohl pochopit úlohu mimosoudního řešení sporů a formulovat v tomto ohledu jednotnou politiku.

Věc 1745/2013/TN: Informace o úhradě léčebných výloh

Stěžovatel, úředník Účetního dvora v důchodu, požádal o úhradu některých léčebných výloh v rámci společného systému zdravotního pojištění úředníků orgánů EU. Jeho žádost byla zamítnuta a podal stížnost Komisi podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Nedostal žádnou odpověď.

Po kontaktu mezi útvary veřejné ochránkyně práv a útvary Komise byly stěžovateli proplaceny náklady. Komise tak záležitost vyřešila a věc byla uzavřena. Stěžovatel, který odešel do důchodu v roce 1987, se však obával, že ho Komise neaktualizovala ohledně platných pravidel a formulářů pro úhradu. Veřejná ochránkyně práv proto učinila další poznámku, v níž vyzvala Komisi, aby stěžovateli poskytla úplné informace ve svém jazyce o platných pravidlech, postupech a formulářích pro žádosti o úhradu v rámci společného systému zdravotního pojištění.

Komise zaslala stěžovateli příslušné informace.

Veřejná ochránkyně práv vítá kladnou odpověď Komise.

Zpožděné kroky v návaznosti na případ uzavřený v roce 2012

Věc 914/2009/ER: Povinnost loajální spolupráce při šetřeních veřejného ochránce práv

Stěžovatel požádal Komisi o přístup ke všem dokumentům týkajícím se zavedení a provádění režimu prémií za jakost, který poskytuje peněžní podporu zemědělcům produkujícím určité odrůdy pšenice tvrdé. Poté, co stěžovatel neobdržel žádnou odpověď, obrátil se na veřejného ochránce práv. Komise přijala návrh veřejné ochránkyně práv na smírné řešení a informovala veřejnou ochránkyni práv, že stěžovateli poskytla přístup ke všem dostupným dokumentům. Stěžovatel následně předložil veřejnému ochránci práv novou stížnost, v níž tvrdil, že Komise poskytla nepřesné informace v reakci na návrh smírného řešení veřejného ochránce práv a dostatečně neodpověděla na jeho žádost o přístup.

Po šetření veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že povinnost loajální spolupráce vyžaduje, aby orgány EU při reakci na návrh smírného řešení poskytovaly přesné informace. Komise tak v projednávané věci neučinila, když uvedla, že zpřístupnila všechny dostupné dokumenty, což se ukázalo, že tomu tak nebylo. Neexistence úplného zpřístupnění rovněž představovala porušení nařízení č. 1049/2001.

V reakci na to Komise vyjádřila politování nad tím, že veřejná ochránkyně práv se domnívá, že její chování je v rozporu s povinností loajální interinstitucionální spolupráce, a zdůraznila, že je odhodlána tuto povinnost dodržovat. Komise rovněž uvedla, že se zavázala k pozitivnímu výsledku případu, a konkrétněji, že je ochotna poskytnout stěžovateli veškeré další dostupné dokumenty.

Veřejná ochránkyně práv považuje odpověď Komise za uspokojivou.

4. Evropská centrální banka (ECB)

Viz věc 1339/2012/FOR výše v části „Star cases“.

5. Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)

Věc 532/2011/CK: Diskriminace na základě věku ze strany mise EU

Stížnost se týkala odmítnutí mise EULEX-Kosovo umožnit stěžovateli pokračovat v práci i po dosažení věku 65 let. Po zvážení stanoviska ESVČ veřejná ochránkyně práv navrhla smírné řešení, které ESVČ odmítla. Veřejná ochránkyně práv případ uzavřela dvěma kritickými připomínkami.

První kritická poznámka se týkala toho, že ESVČ dostatečně neodůvodnila své rozhodnutí neobnovit smlouvu stěžovatele po dosažení věku 65 let. Ve druhé poznámce veřejná ochránkyně práv kritizovala skutečnost, že ESVČ i) neuznala chyby, k nimž došlo při řešení případu stěžovatele, a ii) se stěžovateli plně a účinně omluvila.

ESVČ v reakci na to trvala na tom, že za nesprávný úřední postup zjištěný veřejnou ochránkyní práv nemůže nést odpovědnost. Tvrdila, že vedoucí mise odpovídá za správu a logistiku mise. Rovněž konstatovala, že zaměstnanci mise nejsou zaměstnanci ESVČ.

Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že ESVČ odmítla převzít odpovědnost za nesprávný úřední postup, k němuž došlo. V souvislosti s OI/12/2010/MMN se vysoká představitelka a ESVČ dohodly, že přijmou procesní odpovědnost za stížnosti týkající se misí EU.

Projednávaný případ ukazuje, že nikdo není ochoten přijmout odpovědnost, pokud veřejný ochránce práv zjistí nesprávný úřední postup v souvislosti s misí EU. To svědčí o systémovém problému v oblasti ochrany základních práv ve vztahu k misím EU. Veřejný ochránce práv na tento problém upozorní Evropský parlament.

6. Evropská investiční banka (EIB)

Věc 48/2012/MHZ: EIB zlepšuje informovanost stěžovatelů o zpožděních

Mechanismus EIB pro vyřizování stížností (CM) prošetřil stížnost týkající se stavebního projektu v Polsku. Stěžovatel se následně obrátil na veřejného ochránce práv, protože nesouhlasil se zjištěními CM. Rovněž si stěžoval, že CM odložil své rozhodnutí o jeho stížnosti.

Po provedení šetření veřejný ochránce práv nezjistil žádný důvod k pochybnostem o zjištěních CM. Pokud jde o zpoždění, stanovisko EIB ke stížnosti řádně vysvětlilo jeho důvody. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. V další poznámce byla EIB vyzvána, aby vysvětlila důvody takového zpoždění v budoucnu v dřívější fázi; to znamená, když informuje stěžovatele, že dojde ke zpoždění při vyřizování stížnosti.

V reakci na to EIB aktualizovala své operační postupy pro mechanismus pro vyřizování stížností tím, že do bodu 4.11 doplnila tento text:

„Není-li mechanismus EIB-CM schopen poskytnout stěžovatelům odpověď ve stanovených lhůtách, informuje o tom stěžovatele (stěžovatele) před uplynutím lhůty a uvede důvody zpoždění.“

Veřejná ochránkyně práv opatření EIB vítá. Změna provozních postupů je plně v souladu se zásadami řádné správy.

Věc 526/2012/ER: Informace o příspěvcích na vzdělání

Stěžovatelem je zaměstnanec EIB v důchodu, který má bydliště v Lucembursku. Obě její děti pobírají příspěvky na vzdělání od EIB. V roce 2012 začala EIB od příspěvků na vzdělání odečítat částku odpovídající lucemburskému „příspěvku CEDIES“.

Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv a tvrdil, že pro odpočet neexistuje žádný základ, protože příspěvek CEDIES a příspěvek EIB na vzdělání nemají podobnou povahu.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že stanovisko EIB, že obě povolenky jsou podobné povahy, je přiměřené. V rozhodnutí o uzavření případu učinila veřejná ochránkyně práv další poznámku, v níž uvítala připravenost EIB´s pokračovat ve svém úsilí o podporu interinstitucionální výměny informací s cílem snížit administrativní zátěž příjemců finanční pomoci CEDIES, kteří mají nárok na příspěvky EIB. Veřejná ochránkyně práv vybídla EIB, aby tento cíl sledovala a informovala o něm své stávající i bývalé zaměstnance.

V reakci na to přijala EIB řadu opatření s cílem informovat své stávající a bývalé zaměstnance o změnách provedených v systému CEDIES od září 2013.

Veřejná ochránkyně práv vítá konstruktivní reakci EIB.

7. Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO)

Viz věc 962/2011/AN výše v části „Případy hvězd“.

Věc 1906/2011/TN: Vyřizování žádostí o informace a přezkum úřadem EPSO

Stížnost se týkala toho, jak úřad EPSO vyřizuje žádosti o informace a žádosti o přezkum podané v rámci otevřeného výběrového řízení. Veřejná ochránkyně práv kritizovala skutečnost, že úřad EPSO neinformoval stěžovatelku o datu jejího posouzení nejméně dva týdny předem. Dále bylo uvedeno, že by bylo vhodné, aby úřad EPSO vypracoval obecné pokyny, které by výběrovým komisím doporučovaly přijímat rozhodnutí o žádostech o přezkum takovým způsobem, aby úřad EPSO mohl uchazeče informovat alespoň dva týdny předem o datu jejich hodnotících cvičení.

V reakci na to se úřad EPSO stěžovateli za způsobené nepříjemnosti omluvil. Zavázala se, že učiní vše, co je v jejích silách, aby zajistila, že uchazeči obdrží co nejvíce oznámení předem a že bude dodržena minimální lhůta dvou týdnů.

Veřejná ochránkyně práv vítá konstruktivní reakci úřadu EPSO na tyto připomínky.

Věc 2006/2011/ER: Informace o označování písemných zkoušek

Stěžovatel se zúčastnil otevřeného výběrového řízení na výběr asistentů v oblasti sekretariátu. Stěžoval si, že mu úřad EPSO neposkytl dostatečné informace o hodnocení jeho praktických testů c) a d).

Šetření veřejné ochránkyně práv zjistilo, že úřad EPSO nezaznamenal a neuvedl v příslušných hodnotících listech nebo v kompetenčním pasu a) hodnotící kritéria/kompetence posuzované s ohledem na praktické testy a b) dílčí známky za tato kritéria/kompetence. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že úřad EPSO nesplnil závazek, který učinil v rámci dřívějšího šetření z vlastního podnětu týkajícího se míry podrobnosti informací poskytovaných uchazečům.

V reakci na tuto kritickou připomínku úřad EPSO tento nedostatek uznal a omluvil se za něj. Úřad EPSO rovněž uvedl, že mezitím přijal opatření k zajištění toho, aby kompetenční pasy obsahovaly odpovídající popisnou zpětnou vazbu týkající se obecných kompetencí i kompetencí specifických pro jednotlivá pracovní místa.

Veřejná ochránkyně práv vítá kladnou odpověď úřadu EPSO.

Věci 2022/2011/RT a 2430/2011/RT: Zpětná vazba k výkonu v praktických zkouškách

Stěžovatelé se zúčastnili výběrového řízení pořádaného úřadem EPSO pro asistenty v oblasti sekretariátu. Stěžovali si, že jim úřad EPSO neposkytl dostatečnou zpětnou vazbu ohledně jejich výsledků v praktických testech.

Úřad EPSO vysvětlil, že výběrová komise rozhodla, že vzhledem k „technické povaze“ testů nezahrne do kompetenčního pasu žádné konkrétní připomínky, které by se jich týkaly. Veřejný ochránce práv byl toho názoru, že závazek, který úřad EPSO přijal v rámci šetření z vlastního podnětu OI/05/2005/PB, znamená, že by měl v příslušných hodnotících listech nebo v kompetenčním pasu zaznamenat a uvést a) hodnotící kritéria/kompetence posuzované s ohledem na praktické testy a b) dílčí známky za tato kritéria/kompetence. Vzhledem k tomu, že úřad EPSO tak neučinil, učinil veřejný ochránce práv kritickou poznámku.

V reakci na to úřad EPSO zdůraznil význam, který přikládá transparentnosti svých procesů, a vysvětlil, že cílem kompetenčního pasu je poskytnout uchazečům smysluplnou (kvantitativní a kvalitativní) zpětnou vazbu. Představuje významný krok vpřed ve srovnání s předchozí praxí, což kandidátům velmi ztížilo pochopení toho, jak si vedli. V projednávané věci však výběrová komise nezahrnula připomínky do pasu kompetencí pro praktické zkoušky c) a d) otevřeného výběrového řízení EPSO/AST/111/10. Úřad EPSO se zavázal, že v budoucích řízeních zohlední kritickou připomínku veřejné ochránkyně práv, a zdůraznil své odhodlání i nadále zlepšovat kvalitu zpětné vazby poskytované uchazečům.

Veřejná ochránkyně práv vítá, že úřad EPSO uznal, že je řádnou administrativou poskytovat uchazečům odpovídající informace o jejich výsledcích v praktických testech, a věří, že úřad EPSO bude odpovídajícím způsobem informovat výběrové komise.

Věc 2163/2011/ER: Údajná záměna písemného testu kandidáta s testem jiného kandidáta

Stěžovatel, rumunský občan, se zúčastnil otevřeného výběrového řízení pro právníky-lingvisty pořádaného úřadem EPSO. Stěžovala si veřejné ochránkyni práv, že úřad EPSO zaměnil její písemný test s testem jiného uchazeče, a odmítla jí poskytnout informace o anonymizaci testů.

Po šetření, včetně inspekce, nezjistil veřejný ochránce práv žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o údajné směšování dokumentů. Kromě toho neexistovaly žádné důvody pro další šetření, pokud jde o poskytnutí informací stěžovateli, neboť úřad EPSO tyto informace během šetření poskytl. V další poznámce však veřejná ochránkyně práv navrhla, aby úřad EPSO v budoucnu uchazečům, kteří se domnívají, že jejich zkušební doklady mohly být smíchány s doklady ostatních uchazečů, poskytl řádný popis opatření, která přijal, aby se takovému riziku vyhnul.

Úřad EPSO ve své odpovědi vyjádřil připravenost poskytnout uchazečům na jejich žádost informace o opatřeních, která přijal k zajištění toho, aby písemné testy a jejich výsledky byly správně propojeny s uchazeči. Úřad EPSO rovněž objasnil, že s ohledem na své zkušenosti jsou uchazeči, kteří vyjadřují pochybnosti o možné kombinaci písemných testů, obecně ujištěni, jakmile obdrží neoznačenou kopii svého zkušebního dokumentu.

Veřejná ochránkyně práv vítá vysvětlení úřadu EPSO´s týkající se jeho přístupu v těchto případech.

Věc 2383/2011/ER: Kontrola podkladů

Stížnost se týkala postupu předběžného výběru v otevřeném výběrovém řízení pořádaném úřadem EPSO pro administrátory v oblasti správy strukturálních fondů. Veřejná ochránkyně práv nezjistila žádný nesprávný úřední postup, ale učinila další poznámku, v níž úřad EPSO vyzvala, aby zvážil možnost kontroly podpůrných dokumentů uchazečů v dřívější fázi výběrového řízení.

Odpověď úřadu EPSO rozlišovala mezi výběrovými řízeními založenými čistě na testech a výběrovými řízeními založenými jak na kvalifikačních předpokladech, tak na testech. Pokud jde o prvně uvedené, pokyny k otevřeným výběrovým řízením předpokládají možnost provést kontrolu přímo na základě podkladů. Úřad EPSO však přistoupí k předběžné kontrole pouze tehdy, pokud si to orgán žádající o organizaci výběrového řízení přeje. V takovém případě je oznámení o výběrovém řízení vypracováno odpovídajícím způsobem. V případě výběrových řízení založených jak na kvalifikačních předpokladech, tak na zkouškách příručka a oznámení o výběrovém řízení jasně uvádějí, že první kontrola se provádí pouze na základě informací poskytnutých uchazeči v elektronické přihlášce. Výběrová komise je však povinna později ověřit, zda jsou tyto informace doloženy dokumenty. Podle názoru úřadu EPSO tento postup potvrdil Soud pro veřejnou službu ve svém rozsudku ze dne 24. dubna 2013 ve věci F-73/11. Úřad EPSO dospěl k závěru, že v případě výběrových řízení založených pouze na testech se bude řídit přáním žádajícího orgánu, zatímco v případě výběrových řízení založených jak na kvalifikačních předpokladech, tak na testech zachová stávající postup.

Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že příslušné ustanovení Příručky pro otevřená výběrová řízení, čl. 5 odst. 1, je formulováno široce a nebrání úřadu EPSO, aby se návrhem veřejné ochránkyně práv řídil.

Podle bodu 83 výše uvedeného rozsudku je postup spočívající v tom, že se až po předvýběrových zkouškách ověří, zda uchazeči splňují zvláštní podmínky pro připuštění do výběrového řízení, v souladu jednak s články 4 a 5 přílohy III služebního řádu, jednak se zájmem Komise zajistit, aby se zkoušek účastnili pouze uchazeči splňující tyto podmínky, a jednak se zásadou řádné správy.  Je třeba uvést, že toto zjištění bylo učiněno v rámci návrhových žádání žalobkyně směřujících ke zrušení výběrového řízení z důvodu, že zvýhodňovalo uchazeče, kteří nadhodnotili své zkušenosti s on-line přihláškou.

Veřejný ochránce práv je toho názoru, že úřad EPSO zkreslil dotčený rozsudek Soudního dvora tím, že jej předložil jako odůvodnění pro odmítnutí zavést postup, který by v co největší míře snížil riziko vyloučení uchazečů v první fázi výběrového řízení, protože získají nižší bodové hodnocení než uchazeči, kteří jsou následně sami vyloučeni z výběrového řízení z důvodu nedostatku příslušné dokumentace.

Věc 2518/2011/MHZ: Postup úřadu EPSO týkající se „žádosti o přezkum“

Stěžovatel uspěl v testech otevřeného výběrového řízení pořádaného úřadem EPSO. Výběrová komise se rozhodla nezařadit ji na rezervní seznam z důvodu, že nepředložila doklady prokazující požadovanou odbornou praxi. Požádala o přezkum tohoto rozhodnutí a nebyla spokojena s vysvětlením jeho ponechání v platnosti. Poté se obrátila na veřejného ochránce práv s tvrzením, že odůvodnění rozhodnutí výběrové komise je chybné. Uvedla, že úřad EPSO by měl do sboru zasahovat. Během šetření veřejného ochránce práv získal úřad EPSO od výběrové komise další informace a poskytl podrobné vysvětlení svého rozhodnutí. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že nedošlo k žádné podstatné chybě a že žádná další šetření nejsou odůvodněná. Na závěr případu učinil veřejný ochránce práv dvě další poznámky.

První připomínka vyzvala úřad EPSO, aby učinil vše, co je v jeho silách, aby zajistil, že uchazeči, kteří nejsou spokojeni s rozhodnutími výběrových komisí, budou mít přístup k účinnému vnitřnímu přezkumnému řízení, které dostatečně a jasně odůvodní jeho závěry. Druhá poznámka vyzvala úřad EPSO, aby přijal vhodná opatření ve fázi interního přezkumu, pokud je rozhodnutí výběrové komise právně chybné. Veřejný ochránce práv rovněž zdůraznil, že účinný mechanismus vnitřního přezkumu by veřejnému ochránci práv umožnil posoudit, zda existují důvody pro zahájení šetření, pokud je uchazeč stále nespokojen, a pomohl by vyhnout se těžkopádnému odvolacímu řízení podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

V reakci na to úřad EPSO vysvětlil změny, které provedl ve svém postupu „žádosti o přezkum“, jehož prostřednictvím mohou uchazeči požádat výběrovou komisi, aby znovu posoudila rozhodnutí a opravila chyby.

Podle úřadu EPSO měl postup před změnami dvě hlavní slabiny. Zaprvé nedošlo k harmonizaci přístupu k přezkumu mezi různými výběrovými řízeními. Za druhé, výběrové komise neměly přístup k právním odborným znalostem, což vedlo k lakonickým odpovědím, které často ignorovaly právní argumenty uchazečů a ponechávaly právní nedostatky v rozhodnutích neodhalené a nenapravené. Kvůli těmto nedostatkům byli uchazeči často nespokojeni s odpověďmi rad na žádosti o přezkum a záležitost stupňovali u Účetního dvora nebo veřejného ochránce práv nebo podali stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

V listopadu 2012 byly provedeny změny s cílem zajistit, aby i) všechny odchozí odpovědi vycházely z právně opodstatněných rozhodnutí; ii) žádosti o přezkum obdržely přiměřené, jasné a přesvědčivé odpovědi; a iii) při odpovídání na žádosti ve všech výběrových řízeních jsou uplatňovány jednotné normy.

Za účelem dosažení těchto výsledků byl zaveden nový pracovní postup spravovaný specializovaným týmem v oblasti právních záležitostí úřadu EPSO. Jakmile uplyne lhůta pro podání žádostí týkajících se konkrétního výběrového řízení, pracovník týmu odpovědný za vyřizování případů identifikuje platné argumenty všech uchazečů a oddělí ty, které vyžadují konkrétní informace od výběrové komise a/nebo právníka úřadu EPSO, od těch, které lze zodpovědět pomocí katalogu standardních odpovědí založených na judikatuře. Osoba zodpovědná za vyřizování případů vypracuje odpovědi pro výběrovou komisi a předloží je na schůzi komise. Rada obvykle přijímá návrhy zpracovatele případu, někdy s dodatečným odůvodněním. Své rozhodnutí o každém jednotlivém případu zaznamená do přehledu, který je součástí spisu uchazeče. Osoba zpracovávající případ následně aktualizuje každý návrh odpovědi tak, aby odrážel rozhodnutí rady přijaté během zasedání. Návrh odpovědi je poté předložen právnímu zástupci úřadu EPSO ke konečné kontrole kvality a spolupodepisování. V této fázi může advokát ještě posílit a/nebo upravit odůvodnění uvedené v replice, aniž by však změnil podstatu rozhodnutí senátu.

Pokud se rozhodnutí komise jeví jako chybné, nebo pokud je její odůvodnění neúplné nebo vyvolává právní obavy, advokát buď věc vrátí komisi s písemnými připomínkami, nebo požádá o schůzku s komisí s cílem vyřešit problém prostřednictvím diskuse. Správní rady se obvykle řídí právním poradenstvím úřadu EPSO. Pokud tak komise neučiní, může ředitel úřadu EPSO (jako orgán oprávněný ke jmenování ve výběrovém řízení) rozhodnout o vhodných následných opatřeních s ohledem na judikaturu, podle níž nemůže být orgán oprávněný ke jmenování vázán protiprávními rozhodnutími přijatými výběrovou komisí.

Klíčovým faktorem, který je třeba zohlednit při zvažování toho, co může úřad EPSO udělat pro zajištění účinného mechanismu vnitřního přezkumu uchazečů, je nezávislost výběrových komisí. Orgán oprávněný ke jmenování (v tomto případě EPSO) nemůže svým úsudkem nahradit úsudek výběrové komise při hodnocení způsobilosti nebo výkonu uchazečů. (Stejná omezení platí i v případě, že uchazeči podávají stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu). Jak však správně zdůraznil úřad EPSO, judikatura uznává pravomoc a odpovědnost orgánu oprávněného ke jmenování přijmout vhodná opatření, pokud výběrová komise přijme protiprávní rozhodnutí.

V této souvislosti se zdá, že nový postup úřadu EPSO týkající se „žádosti o přezkum“ je dobře koncipován tak, aby i) pomáhal výběrovým komisím zjišťovat a opravovat možné chyby v jejich rozhodnutích; ii) zajistí, aby uchazeči, kteří podají žádost o přezkum, obdrželi včasnou a odůvodněnou odpověď; a iii) umožnit úřadu EPSO odhalit a napravit všechny případy, kdy výběrová komise jedná protiprávně.

Nový postup byl zaveden koncem roku 2012. Silnou známkou toho, že se zdá, že funguje dobře, je 65% snížení počtu stížností podaných veřejné ochránkyni práv, které poskytlo důvody pro zahájení šetření úřadu EPSO v roce 2013.

Veřejná ochránkyně práv bere žádost o přezkum v úvahu při uplatňování čl. 2 odst. 4 svého statutu, který vyžaduje, aby stížnostem předcházely „vhodné administrativní přístupy“ k dotčenému orgánu. V praxi to znamená, že před podáním stížnosti veřejnému ochránci práv na úřad EPSO v souvislosti s rozhodnutím výběrové komise se obvykle očekává, že stěžovatel použil řízení o přezkumu. Kromě toho by stížnost měla být důvodem k domněnce, že žádost o přezkum nebyla řádně vyřízena.

Veřejná ochránkyně práv vítá pozitivní a konstruktivní opatření úřadu EPSO v návaznosti na další připomínky.

Věc 688/2012/MHZ: Hluk v testovacím centru

Uchazeč ve výběrovém řízení EPSO byl narušen hlukem ze stavebních prací prováděných vedle testovacího centra v Barceloně. Po šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že úřad EPSO neodpověděl stěžovateli odpovídajícím způsobem a včas, v důsledku čehož byla ztracena příležitost přijmout vhodná opatření a účinně se touto záležitostí zabývat. V další poznámce veřejná ochránkyně práv navrhla, aby úřad EPSO zaujal proaktivní přístup k řešení podobných situací, které by mohly nastat v budoucnu. Konkrétně by úřad EPSO mohl stanovit obecná pravidla použitelná v situacích, kdy testy nemohou být provedeny optimálním způsobem z důvodu okolností, které úřad EPSO nemůže ovlivnit. Tato pravidla by byla nejen užitečným vodítkem pro dodavatele EPSO odpovědného za testovací centra, ale také by zvýšila transparentnost výběrových řízení tím, že by uchazečům umožnila vědět, jaká opatření lze očekávat v případě, že během testů dojde k narušení.

V reakci na to úřad EPSO uvedl, že se stěžovateli omluvil a že bude i nadále přijímat veškerá opatření nezbytná k zajištění plného souladu a spravedlivých podmínek testování ve všech testovacích centrech, aby se zabránilo jakémukoli nepříznivému dopadu na výkonnost uchazečů. Úřad EPSO souhlasil s tím, že obecná pravidla navržená veřejnou ochránkyní práv budou užitečná, a zavázal se důkladně vyhodnotit příslušný praktický a operační rámec.

Veřejná ochránkyně práv vítá pozitivní a konstruktivní reakci úřadu EPSO.

Věc 717/2012/CK: Vyhovující speciálním potřebám

Stěžovatelka byla v osmém měsíci těhotenství, když ji úřad EPSO pozval k účasti na testu v hodnotícím centru v Bruselu. Stěžovatelka, která nemohla cestovat, požádala úřad EPSO, aby jí vyhověl. Poté, co úřad EPSO odmítl změnit termín ústní zkoušky nebo umožnit účast na ní prostřednictvím videokonference, se stěžovatelka obrátila na veřejného ochránce práv. Po šetření veřejná ochránkyně práv zjistila, že ačkoli úřad EPSO správně zamítl žádost o účast prostřednictvím videokonference, přesvědčivě nevysvětlil, proč nemohl vyhovět žádosti stěžovatele o krátké prodloužení lhůty pro provedení testů.

V reakci na to se úřad EPSO zavázal, že v budoucnu zváží proveditelnost prodloužení zkušební doby o přiměřenou dobu, aby byly uspokojeny potřeby těhotných uchazečů a byla umožněna větší flexibilita při počátečním plánování.

Veřejná ochránkyně práv vítá pozitivní a konstruktivní reakci úřadu EPSO.

Věc 2302/2012/RT: Úřad EPSO předchází sporům

Uchazečka výběrového řízení pořádaného úřadem EPSO si stěžovala, že úřad EPSO přišel o jednu ze stránek svého praktického testu, který zahrnoval textové zpracování dokumentu. Veřejná ochránkyně práv nahlédla do spisu, zjistila, že nic nechybí, a případ uzavřela.

Veřejný ochránce práv však navrhl, aby úřad EPSO v budoucích testech požádal každého uchazeče, aby na každé straně zkušebního skriptu kromě svého jména, podpisu a čísla uchazeče ručně uvedl číslo stránky a celkový počet stran (například „1/7“ na první straně skriptu sestávajícího ze 7 stran).

V reakci na to úřad EPSO tuto další připomínku uvítal a uvedl, že bude zohledněna při podobných testech v otevřených výběrových řízeních, která se budou konat v budoucnu.

Odpověď úřadu EPSO je uspokojivá.

8. Úřad pro publikace

Věc 2741/2008/CK: Nedostatečné vysvětlení vedlo k vnímání nespravedlivého zacházení

Úřad pro publikace Evropské unie uzavřel rámcovou smlouvu, na jejímž základě by mu stěžovatel poskytoval služby související s aplikací IT (dále jen „žádost“). Stěžovatel předložil Úřadu pro publikace řadu stížností týkajících se zejména i) rozhodnutí Úřadu pro publikace nařídit přechod aplikace na novou technologii od předchozího dodavatele před převedením aplikace na stěžovatele; ii) zpoždění při zahájení a iii) nedostatek informací o procesu převzetí. Stěžovatel nebyl s odpovědí úřadu spokojen a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Po provedení šetření veřejný ochránce práv zjistil, že Úřad pro publikace neposkytl komplexní a odpovídající vysvětlení v reakci na stížnosti stěžovatele, což stěžovatele vedlo k domněnce, že úřad jednal zneužívajícím, nespravedlivým nebo částečným způsobem.

V reakci na kritiku veřejného ochránce práv se Úřad pro publikace zavázal, že bude věnovat větší pozornost řádné komunikaci s dodavateli s cílem zajistit, aby byli náležitě informováni a porozuměli fungování úřadu a opatřením, která úřad přijal. Rovněž přislíbila, že bude pokračovat ve svém úsilí o zajištění spravedlivého zacházení se svými dodavateli.

Veřejná ochránkyně práv vítá pozitivní a konstruktivní opatření přijatá Úřadem pro publikace v návaznosti na tuto kritickou připomínku.

Věc 1859/2010/ER: Použití vyjednávacího řízení

V roce 2009 zadal Úřad pro publikace zakázku na poskytování služeb souvisejících se softwarem používaným pro jeho internetový portál EU Bookshop. Namísto vyhlášení výzvy k podávání nabídek zadala zakázku prostřednictvím vyjednávacího řízení. Stěžovatel, řecká společnost působící v oblasti informačních technologií a komunikací, vznesl proti použití tohoto postupu námitku.

Veřejný ochránce práv po šetření zjistil, že příslušná pravidla stanoví, že orgány mohou použít vyjednávací řízení pouze tehdy, je-li z technických nebo uměleckých důvodů nebo z důvodů souvisejících s ochranou výlučných práv naprosto nezbytné zadat zakázku určitému dodavateli. V projednávané věci Úřad pro publikace nepředložil dostatečné důkazy, které by prokazovaly, že je naprosto nezbytné svěřit zakázku na služby vývojáři softwaru, kterému zakázku zadal.

V odpovědi Úřadu pro publikace na kritickou poznámku se odkazovalo na události a okolnosti související s uzavřením jiné smlouvy, v souvislosti s níž byla na konci roku 2012 vyhlášena první výzva k podávání nabídek.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že se odpověď Úřadu pro publikace nezabývala otázkami, které vyvstaly v souvislosti s kritickou připomínkou.

Věc 1922/2010/ER: Neobnovení smlouvy

Stěžovatelská společnost vyhrála výběrové řízení na vývoj, údržbu a podporu informačních systémů. Smlouva stanovila, že bude trvat dva roky s možností dvou automatických prodloužení, každé o jeden rok, nerozhodne-li Úřad pro publikace jinak. Smlouva byla jednou prodloužena. Po schůzce s úředníkem Úřadu pro publikace odpovědným za správu zakázky mu obchodní ředitel stěžovatele zaslal následný e-mail. Poděkoval úředníkovi za setkání a uvedl, že kolegům sdělil, že Úřad pro publikace plánuje smlouvu znovu obnovit. Následující měsíc informoval Úřad pro publikace stěžovatele, že si nepřeje smlouvu obnovit.

Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv, který zahájil šetření. Úřad pro publikace zaujal stanovisko, že během schůze nebyla poskytnuta žádná ujištění ohledně prodloužení smlouvy. Nahlédnutí do spisu odhalilo interní poznámky, z nichž vyplynulo, že interní diskuse v době schůzky předpokládaly neprodloužení smlouvy. Veřejný ochránce práv se proto domníval, že je nepravděpodobné, že by dotčený úředník na schůzce poskytl údajná ujištění. Kromě toho za okolností daného případu nelze skutečnost, že Úřad pro publikace nereagoval na následný e-mail stěžovatele, považovat za tichý souhlas.

Veřejná ochránkyně práv zároveň poukázala na to, že Úřadu pro publikace by nic nebránilo v odpovědi na e-mail stěžovatele. V této odpovědi mohla stěžovatele informovat o časovém rámci pro rozhodnutí o obnovení či neobnovení smlouvy. Toho bylo možné dosáhnout bez zveřejnění tehdy probíhajícího interního rozhodovacího procesu. Veřejná ochránkyně práv učinila za tímto účelem další poznámku s cílem poskytnout pokyny, pokud v budoucnu dojde k podobným případům.

V reakci na to Úřad pro publikace upozornil vedení úřadu na další připomínku veřejného ochránce práv a na potřebu zajistit přiměřenou a včasnou komunikaci s dodavateli.

Veřejná ochránkyně práv tato pozitivní opatření vítá.

9. Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích (Frontex)

Věc 2053/2012/AN: Potřeba procesní spravedlnosti při řešení personálních otázek

Stěžovatel pracoval jako tlumočník ve společných operacích agentury Frontex na základě dohody mezi agenturou Frontex a jeho členským státem. Agentura Frontex požádala členský stát, aby ho znovu nevyslal. Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv s tvrzením, že se stal obětí nespravedlivého zacházení. Po šetření veřejná ochránkyně práv zjistila, že tvrzení stěžovatele o nespravedlivém zacházení je oprávněné.

V reakci na kritiku veřejné ochránkyně práv agentura Frontex poskytla další vysvětlení svých opatření v konkrétním případě a uvedla, že je ochotna spolupracovat s veřejnou ochránkyní práv s cílem nalézt systémová řešení pro spravedlivé a účinné řešení těchto případů.

Veřejná ochránkyně práv vítá konstruktivní reakci agentury Frontex.

10. Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA)

Věc 51/2011/AN: Politiky agentury EASA v oblasti whistleblowingu a střetu zájmů

Stěžovatel vznesl u agentury EASA obavy ohledně bezpečnosti a střetu zájmů v souvislosti s konkrétním typem letadla. Veřejná ochránkyně práv kritizovala skutečnost, že agentura EASA dostatečně neřešila obavy stěžovatele ohledně střetu zájmů v certifikačním postupu. Veřejná ochránkyně práv navíc vybídla agenturu EASA, aby pozměnila nebo vyložila svá vnitřní pravidla s cílem zajistit, aby oznamovatelé obdrželi smysluplnou zpětnou vazbu, pokud jde o výsledek šetření agentury EASA na základě jejich obav. Druhá další poznámka vybídla agenturu EASA, aby zavedla novou politiku pro řešení střetů zájmů.

V reakci na to agentura EASA vysvětlila, že účelem jejího postupu pro whistleblowery je získat informace o bezpečnostních obavách z externích zdrojů. Podle názoru agentury EASA se v zásadě liší od postupů založených na článku 22b služebního řádu. Tento postup je v současné době přezkoumáván a bude rovněž přejmenován na „důvěrné zprávy o bezpečnosti“, aby se předešlo nedorozuměním a nejasnostem. Pokud jde o střety zájmů, agentura EASA odkázala na provádění politiky, kterou přijala v srpnu 2012 pro předcházení střetům zájmů a jejich zmírňování. Zejména kodex chování zaměstnanců nyní obsahuje zvláštní oddíl „Politika nestrannosti a nezávislosti: předcházení střetům zájmů a jejich zmírňování“.

Veřejná ochránkyně práv chápe, že postup agentury EASA pro důvěrné oznamování bezpečnostních problémů má zvláštní účel. Veřejná ochránkyně práv je však i nadále toho názoru, že agentura EASA by měla osobám, které oznámí vážné obavy, poskytovat odpovídající zpětnou vazbu. Tato zpětná vazba poskytuje ujištění, že agentura EASA se touto záležitostí řádně zabývala a dospěla k odůvodněnému závěru. Zajišťuje tak odpovědnost a podporuje podávání zpráv, což je ve veřejném zájmu.

Veřejná ochránkyně práv vítá nová ustanovení o střetu zájmů obsažená v kodexu chování zaměstnanců agentury EASA.

Viz věc 434/2012/VL výše v části „Star cases“.

11. Evropský orgán pro bankovnictví (EBA)

Věci 1321/2011/LP, 1875/2011/LP, 1876/2011/LP a 1966/2011/LP: Složení skupiny zúčastněných stran

Stížnosti se týkaly rozhodnutí Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) z roku 2011 o složení jeho třicetičlenné skupiny subjektů působících v bankovnictví (BSG). Toto rozhodnutí bylo přijato v souladu se zřizovacím nařízením orgánu EBA.

Po prošetření stížností veřejná ochránkyně práv kritizovala orgán EBA za to, že uplatnil požadavek stanovený v čl. 37 odst. 3 nařízení, aby v co největší míře zajistil „přiměřenou zeměpisnou a genderovou vyváženost a zastoupení zúčastněných stran v celé Unii“, pouze pokud jde o složení rozpočtové skupiny jako celku, a nikoli také v rámci každé kategorie členů. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že tím, že orgán EBA jmenoval do řídící skupiny pouze jednoho zástupce zaměstnanců, nesplnil požadavek čl. 37 odst. 2 nařízení, aby bylo v co největší míře zajištěno vyvážené zastoupení zúčastněných stran v celé Unii. V neposlední řadě veřejná ochránkyně práv zjistila, že tím, že do kategorie „uživatelé“ zahrnula žádosti zástupců subjektů, které zjevně nejsou retailovými uživateli služeb poskytovaných finančním/bankovním sektorem, ale spíše poskytovateli placených služeb pro tento sektor, dopustil se orgán EBA dalšího případu nesprávného úředního postupu.

Veřejná ochránkyně práv rovněž doporučila, aby orgán EBA: i) v budoucnu se vyvarovat rizika, že se jeden nebo více členských států může jevit jako nadměrně zastoupené; ii) zveřejňovat budoucí výzvy k vyjádření zájmu o členství v BSG nejen na svých internetových stránkách, ale také ve specializovaném finančním tisku, a obecně využívat jakýkoli jiný komunikační kanál, který by mohl zvýšit povědomí a zájem kandidátek; iii) požadovat, aby budoucí žadatelé uvedli pouze jednu ze šesti kategorií, pro které by chtěli být zvažováni; a iv) po jmenování členů řídící skupiny pro bankovnictví v budoucnu zveřejní smysluplné informace, které by mohly ukázat, jak s ohledem na různé obdržené žádosti orgán EBA splnil požadavek na zajištění vyváženého zastoupení všech různých kategorií dotčených zúčastněných stran a jak tím rovněž zajistil „v co největší míře (...) odpovídající zeměpisnou a genderovou vyváženost a zastoupení zúčastněných stran v celé Unii“.

Orgán EBA ve své odpovědi uvedl, že je ochoten provést všechny návrhy veřejné ochránkyně práv při vytváření nové rozpočtové skupiny.

Veřejná ochránkyně práv vítá pozitivní a konstruktivní reakci orgánu EBA.

12. Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

Věc 1826/2010/VL: Veřejné šíření informací podle nařízení REACH

Nařízení REACH (nařízení 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek) vyžaduje, aby výrobci a dovozci chemických látek tyto látky registrovali u Evropské agentury pro chemické látky (ECHA). Stížnost v této věci, kterou podala společnost jednající v zájmu svých dceřiných společností v chemickém průmyslu, se týkala toho, jak ECHA vyřizuje žádost o přístup veřejnosti k registrační dokumentaci podanou třetí stranou podle nařízení č. 1049/2001.

Po šetření veřejný ochránce práv nezjistil žádný nesprávný úřední postup. Na závěr případu učinil veřejný ochránce práv dvě další poznámky. První vyzvala agenturu ECHA, aby v případě, že tak již neučinila, varovala žadatele o registraci, aby do polí, která musí být zveřejněna podle nařízení REACH, nevkládali informace, které považují za důvěrné. Druhá poznámka se týkala skutečnosti, že pokud ECHA konzultuje třetí osoby, které jsou autory dokumentů, k nimž obdržela žádost o přístup veřejnosti, musí těmto třetím osobám poskytnout nejméně pět pracovních dnů na vyjádření jejich názorů. Poznámka zněla v tom smyslu, že v budoucích případech by agentura ECHA měla zajistit, aby příslušná lhůta skutečně zahrnovala pět pracovních dnů.

Agentura ECHA ve své odpovědi vysvětlila stávající opatření, která žadatele o registraci varují, aby do polí zveřejňovaných podle nařízení REACH nevkládali informace považované za důvěrné. Rovněž oznámila několik nových opatření, jejichž cílem je zajistit řádné uplatňování požadavku pěti pracovních dnů.

Veřejná ochránkyně práv vítá kladnou odpověď agentury ECHA na další připomínky.

13. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA)

Věc 775/2010/ANA: Řešení možného střetu zájmů vyplývajícího z přesunu zaměstnance do soukromého sektoru

Bývalý zaměstnanec úřadu EFSA se dva měsíce po skončení své smlouvy s úřadem EFSA přestěhoval do soukromého sektoru. V návaznosti na šetření předložil veřejný ochránce práv tři návrhy doporučení, z nichž dvě úřad EFSA přijal (viz oddíl C.3 výše).

Návrh doporučení, který nebyl přijat, vyzval úřad EFSA, aby uznal, že nedodržuje příslušná procesní pravidla, a aby provedl posouzení střetu zájmů. Rozhodnutí veřejné ochránkyně práv o ukončení šetření kritizovalo skutečnost, že úřad EFSA nepřijal návrh doporučení. Kromě toho veřejná ochránkyně práv učinila čtyři další poznámky. Tyto připomínky poskytly úřadu EFSA podrobné pokyny, pokud jde o provádění prvního návrhu doporučení přijatého úřadem EFSA.

V reakci na to se úřad EFSA zavázal, že do probíhajícího přezkumu svých postupů zahrne první tři další připomínky. Pokud jde o čtvrtou další poznámku, EFSA vysvětlil, proč považuje platná pravidla za dostatečná.

Veřejná ochránkyně práv považuje odpověď úřadu EFSA na další připomínky za přiměřenou a konstatuje, že úřad EFSA podstatně zlepšil svá pravidla a postupy v otázkách střetu zájmů a efektu otáčivých dveří. Veřejná ochránkyně práv však vyjadřuje politování nad tím, že úřad EFSA na kritickou poznámku v tomto případě nereagoval.

Věc 1228/2011/MMN: Zpětné získání příspěvku na zařízení

Úřad EFSA zaměstnal stěžovatelku jako smluvního zaměstnance a vyplatil jí příspěvek na zařízení. Po uplynutí zkušební doby se úřad EFSA rozhodl nepotvrdit smlouvu stěžovatele a získat zpět příspěvek na zařízení v plné výši. Stěžovatel se v souvislosti se zpětným získáním prostředků obrátil na veřejného ochránce práv.

V průběhu šetření veřejná ochránkyně práv předložila odůvodněný návrh, aby úřad EFSA zvážil platbu ex gratia odpovídající přiměřenému procentnímu podílu příspěvku na zařízení. Úřad EFSA návrh smírného řešení zamítl. Vzhledem k tomu, že její vysvětlení nebylo přesvědčivé a nezabývalo se některými úvahami uvedenými v návrhu, uzavřela veřejná ochránkyně práv případ kritickou poznámkou.

EFSA ve své odpovědi potvrdil, že změnil svou praxi a nyní vyplácí příspěvek na zařízení až na konci zkušební doby, pokud dotyčný zaměstnanec výslovně nepožádá o zálohu.

Veřejná ochránkyně práv nadále lituje tvrdohlavosti úřadu EFSA v konkrétním případě stěžovatele. Změna jeho praxe by však měla zajistit, aby se podobné problémy v budoucnu již neopakovaly.

Věc 622/2012/ANA: Řešení údajného střetu zájmů

Stížnost se týkala toho, jak úřad EFSA řešil údajný střet zájmů týkající se předsedy vědecké komise úřadu EFSA (dále jen „předseda“). Stěžovatel, nevládní organizace, tvrdil, že předseda má trvalý zájem o institut (dále jen „institut“), který úřad EFSA neoslovil.

Podle stěžovatele se údajný střet zájmů týkal období od roku 2003 do roku 2012. Pravidla upravující střet zájmů v úřadu EFSA se však v roce 2009 změnila a úřad EFSA byl na tuto záležitost upozorněn až v roce 2010. S ohledem na tyto skutečnosti se šetření veřejného ochránce práv zaměřilo na roky 2009–2012.

Po šetření, které zahrnovalo kontrolu spisu úřadu EFSA, dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že z věcného hlediska byl úřad EFSA oprávněn se domnívat, že v období, kterého se šetření týkalo, nedošlo ke střetu zájmů.

Pokud jde o postup, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že ačkoli se zdá, že zapojení předsedy v institutu skončilo v roce 2005, výroční prohlášení předsedy o zájmech tuto skutečnost neodráželo až do aktualizace provedené v listopadu 2010. Bylo rovněž zřejmé, že úřad EFSA si této chyby nevšiml. Veřejná ochránkyně práv se na základě kontroly domnívala, že se jedná o jednorázovou chybu, kterou úřad EFSA od té doby napravil.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že žádná další šetření nejsou nutná, a přesto učinila další poznámku:

V souladu s kulturou odpovědnosti, kterou chce veřejná ochránkyně práv vštípit orgánům EU do jejich vztahů s občany a občanskou společností, by úřad EFSA mohl zvážit informování svých útvarů o tom, že pokud dojde k chybě, kromě přijetí nápravných opatření k její nápravě by bylo vhodné tuto chybu uznat a omluvit se za ni.

V reakci na to zaslal úřad EFSA stěžovateli omluvný dopis. Úřad EFSA se rovněž zavázal, že bude pokračovat ve svém úsilí o zvýšení povědomí zaměstnanců o řádných administrativních zásadách a etických normách.

Veřejná ochránkyně práv vítá pozitivní následná opatření úřadu EFSA.

14. Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)

Věc 1701/2011/ANA: Přístup veřejnosti k dlouhodobé epidemiologické studii

Tento případ se týká žádosti o přístup veřejnosti k dlouhodobé epidemiologické studii (dále jen „studie SAGhE“). Francouzská agentura pro léčivé přípravky (dále jen „agentura AFSSAPS“) předala studii agentuře EMA, čímž zahájila postup přezkoumání týkající se léčivého přípravku zvaného Genotropin. Stěžovatel, farmaceutická společnost, která je držitelem registrace genotropinu v EU, požádala o přístup veřejnosti ke studii s odvoláním na nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům. EMA odepřela přístup z důvodu, že jí byla studie zaslána důvěrně a že její zpřístupnění by ohrozilo obchodní zájmy vědeckých zkoušejících, kteří se na ní podíleli. Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv.

Během šetření vyšlo najevo, že skutečným cílem stěžovatele bylo získat přístup ke studii SAGhE na jiném základě než na základě nařízení č. 1049/2001. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela. Předtím veřejný ochránce práv zastával názor, že EMA neposkytla dostatečně podrobné vysvětlení toho, jak by zpřístupnění studie SAGhE ohrozilo obchodní zájmy dotčených vědeckých výzkumných pracovníků. Veřejná ochránkyně práv na to poukázala v další poznámce a vyzvala agenturu EMA, aby se do budoucna náležitě poučila.

EMA v odpovědi uvedla, že chápe, proč by žadatelé, jejichž žádosti o přístup k dokumentům byly zamítnuty, měli obdržet podrobné odůvodnění, a zavázala se, že v budoucnu poskytne lepší odůvodnění.

Veřejná ochránkyně práv vítá kladnou odpověď a závazek agentury EMA.

Věc 1877/2010/FOR: Přístup veřejnosti k dokumentům a veřejný rejstřík

EMA zamítla žádosti o přístup veřejnosti k různým dokumentům ,, konkrétně k i) vzorovým obalům; ii) pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti, iii) zprávy o kombinaci dextropropoxyfenu a paracetamolu a o topickém ketoprofenu a iv) referenční zpráva členského státu o hodnocení plánu řízení rizik pro rimonabant.

Veřejný ochránce práv nezjistil žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o bod i), a usoudil, že žádná další šetření, pokud jde o bod ii), nejsou odůvodněná. Kriticky se vyjádřila k bodům iii) a iv). Dále poznamenala, že agentura EMA by měla zřídit komplexní veřejně přístupný rejstřík dokumentů.

Agentura EMA následně zveřejnila dokumenty, které byly předmětem kritických připomínek.

Pokud jde o další poznámku, agentura EMA odkázala na různé internetové služby zaměřené na zlepšení její transparentnosti. Odmítl však návrh, aby měla k dispozici úplný rejstřík dokumentů.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že agentura EMA neuznala právní a administrativní důvody pro vytvoření komplexního rejstříku dokumentů.

15. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA)

Věc 1967/2011/LP: Složení skupiny zúčastněných stran

Stížnost se týkala rozhodnutí Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) z roku 2011 o složení jeho třicetičlenné skupiny subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů (SMSG). Rozhodnutí vycházelo ze zřizovacího nařízení orgánu ESMA.

Po prošetření stížnosti veřejná ochránkyně práv kritizovala orgán ESMA za to, že uplatnil požadavek stanovený v čl. 37 odst. 3 nařízení, aby v co největší míře zajistil „přiměřenou zeměpisnou a genderovou vyváženost a zastoupení zúčastněných stran v celé Unii“, a to pouze pokud jde o složení skupiny SMSG jako celku, a nikoli také v rámci každé kategorie členství. Rovněž kritizovala orgán ESMA za to, že do skupiny pro malé a střední podniky jmenoval pouze jednoho zástupce malých a středních podniků, čímž porušil požadavek čl. 37 odst. 2 nařízení, aby bylo v co největší míře zajištěno vyvážené zastoupení zúčastněných stran v celé Unii. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že orgán ESMA tím, že řádně nevysvětlil svou volbu, pokud jde o zástupce zaměstnanců, nedodržel čl. 37 odst. 2 nařízení, a dopustil se tak nesprávného úředního postupu.

Veřejná ochránkyně práv rovněž doporučila, aby orgán ESMA i) zveřejnil budoucí výzvy k vyjádření zájmu stát se členem skupiny SMSG, a to nejen na svých vlastních internetových stránkách, ale také ve specializovaném finančním tisku, a aby obecně využíval jakýkoli jiný komunikační kanál, který by mohl zvýšit povědomí a zájem kandidátek; ii) požadovat, aby budoucí žadatelé uvedli pouze jednu ze šesti kategorií, pro které by chtěli být zváženi; iii) pokud možno zajistit, aby kategorie "uživatelé" nebyla nadměrně číselně upřednostňována na úkor míst, která mají být přidělena zbývajícím čtyřem kategoriím SMSG; a iv) v zájmu zachování požadované úrovně transparentnosti při zřizování a fungování SMSG se v budoucnu vyvarovat sestavování seznamu náhradníků.

Orgán ESMA v reakci na to uvedl, že se snaží provést všechny návrhy veřejné ochránkyně práv při vytváření nové SMSG.

Veřejná ochránkyně práv vítá pozitivní a konstruktivní reakci orgánu ESMA.

16. Výkonná agentura pro výzkum (REA)

Věc 2111/2011/RA: Transparentnost hodnocení výzkumných návrhů

Stížnost se týkala přezkumu provedeného výborem agentury pro nápravu a odmítnutí agentury zveřejnit určité informace o procesu přezkumu. Veřejný ochránce práv neshledal v souvislosti s přezkumem žádný nesprávný úřední postup. Kromě toho stěžovatel na základě stížnosti obdržel předmětné informace. Na závěr případu učinil veřejný ochránce práv dvě další poznámky.

První poznámka vybídla agenturu, aby mezi svými zaměstnanci zvyšovala povědomí o informacích, které mohou být zveřejněny v rámci příslušných postupů.

Druhá poznámka naznačovala, že agentura by v budoucnu mohla zvážit zveřejnění jmen hodnotitelů. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že ačkoli se hodnotitelům v současné době říká, že jejich jména nebudou zveřejněna, agentura by to mohla v budoucnu změnit. Veřejná ochránkyně práv upozornila agenturu na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů ze dne 24. března 2011 nazvané „Přístup veřejnosti k dokumentům obsahujícím osobní údaje po rozhodnutí ve věci Bavarian Lager“. Část tohoto dokumentu nazvaná "Proaktivní přístup"poskytuje pokyny pro orgány EU, které chtějí pracovat transparentně a zároveň respektovat právo na soukromí a ochranu osobních údajů.

V návaznosti na první poznámku agentura připomněla svým koordinátorům výzvy, že mohou na požádání poskytnout informace o bodovém hodnocení nezbytném k zařazení na konečný seznam seřazený podle pořadí nebo na rezervní seznam.

Pokud jde o druhou poznámku, agentura vysvětlila, že otázka, zda zveřejnit jména jednotlivých odborných hodnotitelů, přesahuje její působnost. Agentura na tuto připomínku upozornila GŘ Komise pro výzkum a inovace (GŘ RTD), které je hlavním útvarem pro tyto horizontální otázky. GŘ RTD bude tuto otázku projednávat se všemi dotčenými generálními ředitelstvími a agenturami při přípravě nového rámcového programu Horizont 2020.

Veřejná ochránkyně práv vítá kladnou reakci agentury na připomínky a informace, které poskytla ohledně příprav rámcového programu Horizont 2020.

17. Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF)

Věc 637/2009/FOR: Rovné zacházení v rámci systému včasného varování

Stížnost se týkala fungování systému včasného varování (EWS), počítačového informačního systému určeného k identifikaci hrozeb pro finanční zájmy a pověst EU. Systém včasného varování obsahuje různé úrovně varování. Stěžovatel byl předmětem „výstrahy W3b“, která se vydává ve vztahu k osobám, proti nimž je vedeno soudní řízení pro závažné administrativní chyby nebo podvody. Stěžoval si, že žádost úřadu OLAF o registraci varování proti němu byla neoprávněná, stejně jako jeho odmítnutí toto varování zrušit, protože nebyl předmětem „soudního řízení“, jak vyžaduje rozhodnutí o zřízení EWS.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že výklad podmínek pro vydávání varování ze strany úřadu OLAF by mohl vést k tomu, že osoby ve srovnatelných situacích budou rozděleny do různých kategorií podle vnitrostátního právního systému, který se na ně vztahuje. Veřejná ochránkyně práv navrhla jako smírné řešení, aby úřad OLAF zrušil varování W3b proti stěžovateli a zvážil, zda by nebyl vhodný jiný druh varování. Úřad OLAF návrh nerespektoval a veřejný ochránce práv vznesl kritickou připomínku.

Úřad OLAF ve své odpovědi veřejnému ochránci práv rozumí, že varování W3b je odůvodněné pouze tehdy, pokud byla fyzická nebo právnická osoba zapojená do vyšetřování úřadu OLAF obžalována před příslušným vnitrostátním soudním orgánem na základě zjištění úřadu OLAF. OLAF byl toho názoru, že pojem „soudní řízení“ použitý v článku 12 rozhodnutí o EWS zahrnuje rovněž soudní vyšetřování.

Úřad OLAF rovněž informoval veřejného ochránce práv, že stěžovatel v konkrétním případě byl nyní obžalován v Belgii.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že se úřad OLAF nezabýval otázkou, jak zajistit, aby rozdíly mezi vnitrostátními právními systémy nevedly k nerovnému zacházení pro účely systému včasného varování.

Věc 1560/2010/FOR: Nové pokyny k vyšetřovacím postupům pro zaměstnance úřadu OLAF

Nevládní organizace se sídlem ve Spojeném království si stěžovala na vyšetřování prováděné úřadem OLAF. V návaznosti na šetření veřejná ochránkyně práv zjistila, že úřad OLAF i) nedodržel procesní pokyny pro pohovory stanovené v příručce úřadu OLAF; ii) nezajistila, aby její vyšetřovatelé vypracovali písemná povolení, a iii) nesprávně předala svá zjištění dárcům stěžovatele.

V reakci na to úřad OLAF vysvětlil, že poté, co vstoupilo v platnost nové nařízení týkající se vyšetřování úřadu OLAF, přijal nové pokyny k vyšetřovacím postupům pro zaměstnance úřadu OLAF. Pokyny mají stejné odůvodnění jako kritické poznámky: tj. zajistit, aby vyšetřování úřadu OLAF byla vedena při plném dodržování lidských práv a základních svobod, zejména zásady spravedlnosti, práva zúčastněných osob vyjádřit se ke skutečnostem, které se jich týkají, a zásady, že závěry vyšetřování mohou být založeny pouze na skutečnostech, které mají důkazní hodnotu.

Veřejná ochránkyně práv vítá přijetí nových pokynů k vyšetřovacím postupům pro zaměstnance úřadu OLAF.

Věc 1697/2010/JN: Oznamování (whistleblowing)

V rámci svých pracovních povinností úředníka Evropského účetního dvora (EÚD) stěžovatel odhalil informace týkající se uzavřeného vyšetřování úřadu OLAF. Měl za to, že tyto informace spadají do oznamovací povinnosti stanovené v článku 22a služebního řádu. Informaci oznámil úřadu OLAF, ale neobdržel žádnou odpověď. Stěžovatel se ve své stížnosti veřejnému ochránci práv dovolával článku 22b služebního řádu. Měl za to, že na základě jeho sdělení mohl OLAF pokračovat ve vyšetřování. Úřad OLAF ve svém stanovisku tvrdil, že uvedený postup použít nemusí, protože zveřejnění stěžovatele souviselo s auditem, na němž pracoval. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že postup úřadu OLAF v této záležitosti představoval nesprávný úřední postup, a učinila čtyři kritické připomínky.

OLAF ve své odpovědi nejprve vysvětlil, že okolnosti případu jsou neobvyklé a je nepravděpodobné, že by se opakovaly: auditor využil ustanovení služebního řádu týkajících se whistleblowingu, ačkoli tytéž záležitosti již projednal s úřadem OLAF v rámci auditu. Úřad OLAF rovněž zdůraznil, že oznamovatelé představují pro úřad OLAF cenný zdroj informací. OLAF se již několik let podílí na vypracování komplexní politiky v oblasti whistleblowingu. Přispěla k vypracování pokynů pro whistleblowing, které Komise přijala v roce 2012.

V odpovědi úřadu OLAF bylo rovněž vysvětleno zlepšení jeho vnitřních postupů. Pravidla pro nakládání s informacemi poskytovanými oznamovateli byla zahrnuta do pokynů úřadu OLAF pro zaměstnance o vyšetřovacích postupech (ISIP). Generální ředitel vydal interní sdělení zakazující zahrnutí osobních údajů oznamovatelů do závěrečných zpráv předaných orgánům a institucím EU a vnitrostátním soudním orgánům. To má za následek významné omezení rizika zveřejnění totožnosti oznamovatele. Kromě toho má nyní úřad OLAF jednotné místo pro posuzování příchozích informací, které poskytuje jednotný přístup k oznamovatelům. Zvláštní ustanovení týkající se oznamovatelů jsou součástí pracovních ujednání, která jsou uzavírána mezi úřadem OLAF a dalšími orgány a institucemi Unie.

Veřejná ochránkyně práv souhlasí s úřadem OLAF, že okolnosti případu byly neobvyklé a je nepravděpodobné, že by se opakovaly. Pokud lze z případu vyvodit ponaučení, je veřejný ochránce práv spokojen s tím, že odpověď úřadu OLAF naznačuje obecně konstruktivní přístup.

Věc 2515/2011/CK: Úřad OLAF by měl poskytovat rychlé informace o výsledku vyšetřování.

Případ se týkal údajných nesrovnalostí a diskriminace ve způsobu, jakým OLAF vedl správní vyšetřování stěžovatele a tří dalších poslanců Evropského parlamentu, jejichž jména se objevila v novinovém článku nazvaném „Europoslanci vystaveni skandálu „cash-for-laws“.

Po šetření způsobu, jakým úřad OLAF prováděl svá vyšetřování, se veřejný ochránce práv domníval, že ačkoli se čtyři vyšetřování zakládala na podobných tvrzeních, skutečnosti nebyly totožné a úřad OLAF musel každý případ posoudit zvlášť. Pouhá skutečnost, že délka jednotlivých vyšetřování se lišila, tedy neprokazuje existenci diskriminace. Ani nic nenasvědčovalo tomu, že by OLAF zacházel se stěžovatelem méně příznivě než ostatní tři dotčení poslanci Evropského parlamentu. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že celková délka řízení zůstala v přiměřených lhůtách. Došlo však ke zpoždění o dva měsíce předtím, než OLAF informoval stěžovatele o ukončení vyšetřování. S cílem pomoci úřadu OLAF zlepšit jeho správu učinil veřejný ochránce práv další poznámku, že v budoucnu by měl úřad OLAF informovat dotčenou osobu o výsledku co nejrychleji po ukončení vyšetřování.

V reakci na to OLAF vysvětlil, že nové nařízení upravující jeho činnost, které vstoupilo v platnost dne 1. října 2013, stanoví, že dotyčná osoba musí být informována do deseti pracovních dnů od ukončení vyšetřování, pokud nebyly nalezeny žádné důkazy. OLAF dodal, že jeho útvary rovněž obecně informují dotčenou osobu ve stejné lhůtě, a to i v případech, kdy vyšetřování odhalí existenci důkazů proti této osobě, pokud neexistuje riziko ohrožení následných opatření přijatých příslušným orgánem.

Veřejná ochránkyně práv vítá pozitivní a konstruktivní reakci úřadu OLAF.

Věc 598/2013/OV: Přístup veřejnosti ke zprávě úřadu OLAF o vyšetřování

Stížnost se týkala odmítnutí úřadu OLAF poskytnout nevládní organizaci přístup k vyšetřovací zprávě úřadu OLAF týkající se obvinění vznesených proti bývalému komisaři Johnu Dallimu. Veřejný ochránce práv neshledal žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o údajné odmítnutí, ale doporučil, aby úřad OLAF při odepření přístupu k dokumentům z důvodu probíhajících vnitrostátních řízení poskytl odůvodnění, které žadateli umožní pochopit, proč by zpřístupnění dokumentů konkrétně a účinně ohrozilo probíhající vnitrostátní řízení. Veřejná ochránkyně práv rovněž doporučila, aby si úřad OLAF před odepřením přístupu k dokumentům vyžádal informace a stanoviska vnitrostátních orgánů, protože jejich zpřístupnění by ohrozilo probíhající vnitrostátní řízení.

V reakci na to úřad OLAF uvedl, že při vyřizování podobných žádostí o přístup veřejnosti v budoucnu zohlední další připomínky veřejného ochránce práv. Poukázala na to, že žádá vnitrostátní orgány, aby pravidelně aktualizovaly svá následná opatření, a snaží se být co nejkonkrétnější, pokud je tento bod relevantní pro odpovědi na žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům.

Veřejná ochránkyně práv vítá prohlášení úřadu OLAF, že při vyřizování budoucích žádostí o přístup veřejnosti zohlední další připomínky.