Orgán, který tvrdí, že se čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec použije na stanovisko, musí uvést zvláštní charakteristiku tohoto stanoviska, která by vedla k závěru, že je obzvláště citlivé, a mohla by tedy případně vést k autocenzuře, pokud by bylo zveřejněno. Pokud by orgán nebyl povinen odůvodnit své rozhodnutí tímto způsobem, mohla by být výjimka stanovená v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci uplatněna v souvislosti s jakýmkoli stanoviskem použitým pro vnitřní použití v rámci jednání a předběžných konzultací v rámci orgánu. Takový extenzivní výklad čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce by však byl zjevně v rozporu se zásadou, podle které musí být výjimky ze zásady přístupu stanovené v nařízení č. 1049/2001 vykládány restriktivně.