Vážený pane předsedo,

Vážení poslanci Evropského parlamentu,

Děkuji, že jste mě pozvali na tuto důležitou a aktuální diskusi. Je mi vždy ctí přijít do tohoto Parlamentu. Pevně věřím, že náš strukturovaný dialog a – což je ještě důležitější – naše společné úsilí mají konkrétní pozitivní dopad na překlenutí propasti mezi evropskými občany a Evropskou unií. Dnešní diskuse – a její náležitá návaznost – je velmi dobrým příkladem.

Téměř přesně před rokem jsem seděl před tímto výborem. V té době stále probíhala naše šetření ohledně toho, jak Komise připravila naléhavé právní předpisy, a já jsem vám mohl říci jen to, co jsme zkoumali. Dnes se vracím, abych vám řekl, co jsme našli, co Komise odpověděla a co zbývá udělat.

Na této praxi záleží. Odpovědnost není jediný okamžik. Jedná se o konverzaci, která pokračuje. Vracet se sem rok co rok, abychom se zodpovídali za naši práci a slyšeli vaši, je způsob, jakým dvě instituce sloužící stejným občanům proměňují dialog v následná opatření.

Za chvíli se podělím o svůj pohled na zlepšení tvorby právních předpisů jako evropská veřejná ochránkyně práv. Jak možná víte, můj úřad obdržel různé stížnosti týkající se toho, jak Evropská komise připravila nedávné legislativní návrhy. Provedli jsme také několik šetření a předložili konkrétní návrhy na zlepšení legislativních postupů Komise.

Než se však dostanu k podrobnostem, dovolte mi krátce se dotknout úlohy mého orgánu, pokud jde o to, jak jsou přijímána rozhodnutí EU a jak jsou navrhovány právní předpisy EU.

Svůj úřad vnímám jako most mezi občany a jejich správou EU. Stručně řečeno, jsme tu, abychom zajistili, že administrativa bude se všemi občany zacházet spravedlivě a bude respektovat všechna jejich práva.

V demokracii je jedním z takových práv právo podílet se – mít slovo v pravidlech a předpisech, které se nás týkají.

Demokracie se samozřejmě neomezuje pouze na volby. Evropané chtějí být zapojeni do samotného rozhodovacího procesu, zejména pokud se tato rozhodnutí týkají jejich živobytí, zdraví, bezpečnosti nebo hodnot.

Lidé stále více očekávají, že budou mít slovo nejen v tom, kdo jim vládne, ale také v tom, jak jsou řízeni.

Přesto, stejně jako se občané ubírají tímto směrem, hrozí, že řada překrývajících se globálních krizí vytáhne jejich veřejné instituce opačným směrem. Geopolitické a hospodářské tlaky stále více vedou k urychlenému rozhodování, větší centralizaci a upřednostňování rychlosti před procesem.

Dovolte mi říci, že uznávám tlak, kterému čelí celý institucionální rámec – Komise, ale také tato sněmovna a Rada –, aby reagovaly na mnoho výzev, kterým EU čelí. Z místa, kde stojím, se občané, podniky a organizace také potýkají se stejnou nejistotou a pociťují stejnou úzkost – toto je okamžik, který vyžaduje přizpůsobení.

Ale tento zcela pochopitelný instinkt urychlit, když se svět rychle mění, může mít důsledky, pokud nenajdeme novou rovnováhu.

Hrozí zejména, že vznikne mezera v legitimitě mezi tím, co občané chtějí, aby jejich veřejná správa dělala, a tím, co tato správa nakonec dělá. A pokud tato mezera zůstane nevyřešena, nejenže podkope účinnost politik, ale také naruší základy důvěry a začlenění, na nichž stojí naše demokracie.

Součástí mé úlohy veřejné ochránkyně práv je právě zajistit, aby se správa EU neodchýlila od pravidel tvorby právních předpisů, která chrání participativní demokracii; zajistit, aby se nevzdal postupů a procesů, které podporují legitimitu a důvěru občanů.

To neznamená, že můj úřad prošetří samotnou politiku. Nechceme. Dovolte mi, abych byl naprosto jasný: veřejný ochránce práv se zaměřuje výhradně na postupy. Zabýváme se přípravou politiky, která zajistí, aby byla dostatečně transparentní, založená na důkazech a inkluzivní – tři pilíře evropského projektu. Nezpochybňujeme opodstatněnost zjednodušení právních předpisů.

V posledních několika letech můj úřad provedl tři významná šetření, která se týkala toho, jak Komise při přípravě legislativních návrhů, které považovala za naléhavé, uplatňovala svá vlastní pravidla pro zlepšování právní úpravy.

Tato šetření byla výsledkem stížností, které nám zaslaly organizace občanské společnosti. Tvrdily, že Komise neprovedla nezbytné veřejné konzultace a posouzení dopadů u návrhů na zjednodušení pravidel náležité péče v oblasti udržitelnosti pro podniky (Omnibus I), změn společné zemědělské politiky EU a nových pravidel pro boj proti převaděčství migrantů.

Vzhledem k tomu, že otázky v každém šetření byly podobné, rozhodli jsme se zveřejnit společná zjištění. V nich jsme identifikovali procesní nedostatky, které ve svém souhrnu představovaly nesprávný úřední postup.

K těmto nedostatkům patřilo zejména to, že Komise plně neodůvodnila naléhavost svých legislativních návrhů pro veřejnost a nezdokumentovala své důvody pro odchylku od pravidel pro zlepšování právní úpravy.

Ačkoli se tyto otázky týkaly všech tří legislativních procesů, zjistili jsme také problémy specifické pro každý z nich.

Například v případě společné zemědělské politiky zveřejnila Komise dokument s důkazy na podporu svého legislativního návrhu až poté, co již byly právní předpisy schváleny. Pokud jde o Omnibus I, Komise mezitím zkrátila dobu konzultací mezi svými vlastními útvary na méně než dvacet čtyři hodin během víkendu.

Předložili jsme řadu doporučení a návrhů, abychom v budoucnu zajistili předvídatelnější, konzistentnější a nesvévolnější uplatňování pravidel zlepšování právní úpravy. Doporučili jsme například, aby Komise formálně definovala pojem „naléhavost“ a komplexně zaznamenávala a vysvětlovala rozhodnutí, která přijímá s cílem vyjmout určité návrhy z obvyklých požadavků na tvorbu pravidel.

Rád bych zde zdůraznil, že rozhodnutí, že návrh je „naléhavý“, není pouze technickou nebo sémantickou záležitostí. Jak jsme viděli v těchto případech, toto rozlišení je stále více využíváno k vynětí klíčových prvků běžného legislativního procesu, jako je provádění veřejných konzultací a posouzení dopadů, což jsou prvky, které pomáhají zajistit, aby právní předpisy EU byly dobře informovány a aby tvorba právních předpisů EU byla participativní.

Povinnost široce konzultovat není vodítkem. Jedná se o povinnost vyplývající ze Smlouvy. I vlastní naléhavá výjimka uvedená ve Smlouvě vyžaduje odůvodnění.

Kromě toho jsme Komisi rovněž doporučili zavést postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů, pokud k ní dojde, byla stále v souladu se zásadami transparentní tvorby právních předpisů založené na důkazech a inkluzivní tvorby právních předpisů.

Respektování těchto zásad není abstraktním institucionálním cílem. Jedná se o konkrétní - a strukturální - požadavek na osoby s rozhodovací pravomocí, zejména na instituci, která má právo iniciativy. Tento Parlament, jakožto zástupce evropských občanů, není pouze vyzván, aby rozhodoval o budoucích právních předpisech; má rovněž právo znát všechny okolnosti, které odůvodňují každou iniciativu.

To je důležité i pro zásady, které jsou jádrem vaší zprávy. Vnitrostátní parlamenty mají osm týdnů na to, aby posoudily, zda je návrh v souladu se zásadou subsidiarity. Mohou tak učinit pouze na základě důkazů, které jim byly předloženy. Pokud je posouzení dopadů přeskočeno a podpůrná analýza dorazí o několik měsíců později, je tato kontrola před zahájením oslabena. Řádný postup není oddělen od subsidiarity a proporcionality; je to jejich předpoklad.

Reakce Komise na naše zjištění byla celkově konstruktivní, ale nebyla příliš konkrétní. Opatření, která hodlá přijmout, byla popsána obecně a často chyběla podrobně.

Jak víte, Komise rovněž zveřejnila sdělení o tom, jak hodlá reformovat svá pravidla pro zlepšování právní úpravy. Při vyvozování konečných závěrů jsme se zabývali i tímto dokumentem. Zjistili jsme, že ani tento dokument neobsahuje dostatečné informace o tom, zda budou v naléhavých situacích dodržovány zásady řádné tvorby právních předpisů a zda Komise naše doporučení a návrhy plně provede.

Jedním z parametrů, které Komise uvedla pro posouzení potřeby naléhavých opatření, je například „politický kontext“. Podle našeho názoru je to příliš vágní. Zvyšuje rovněž vyhlídku, že pouhé sledování politických cílů by mohlo ospravedlnit použití naléhavých postupů. To zase zvyšuje riziko, že se naléhavá tvorba právních předpisů EU stane spíše normou než výjimkou.

Komise se veřejně zavázala zlepšit provádění pokynů pro zlepšování právní úpravy a uvedla, že dva souhrnné návrhy na zjednodušení předložené po našem šetření a jejím sdělení již tyto nové zásady uplatňují, včetně posouzení dopadů a hodnocení Výborem pro kontrolu regulace.

Celkově nám obecná povaha reakce Komise v současné době neumožňuje určit, zda budoucí naléhavé legislativní návrhy budou výsledkem dostatečně transparentního, inkluzivního a fakticky podloženého procesu.

Mým záměrem je proto i nadále sledovat, jak Komise řeší naléhavou tvorbu právních předpisů a jak dodržuje pravidla pro zlepšování právní úpravy.

Kromě naléhavé tvorby právních předpisů můj úřad nadále dostává stížnosti na rozhodovací postupy v Komisi. Nedávno jsem zahájil šetření s cílem prozkoumat, jak Evropská komise zajišťuje, aby její schůzky se zúčastněnými stranami zaměřené na „kontrolu reality“ splňovaly požadavky na transparentnost. Toto vyšetřování stále probíhá a nemohu nyní předvídat naše závěry, ale ukazuje, jak je participativní demokracie v dnešní době vysoce aktuální.  

Mohu předložit jeden konkrétní návrh: aby Vaše zpráva vyzvala Komisi, aby Parlamentu po revizi svých pravidel pro zlepšování právní úpravy podala zprávu o tom, jak tato doporučení provedla.

Vážení poslanci,

Dovolte mi uzavřít s jednou poslední myšlenkou.

Náš dnešní svět je světem rychlých změn a zvratů.

Takové časy nemohou pomoci, ale testují limity našich tradičních způsobů vládnutí – otevřené, poradní a inkluzivní tvorby pravidel. Existuje stále rostoucí pokušení najít zkratky a řezané rohy; rychle opravit starou strukturu, spíše než stavět nové základy.

Uznávám, že se musíme přizpůsobit. Musíme však najít způsoby, jak toho dosáhnout, abychom neohrožovali naše hodnoty ani neohrožovali náš závazek k participativní demokracii. Musíme občanům ukázat, že tvorba právních předpisů EU může být současně agilní a inkluzivní. Zákony, které vytváříme, budou lepší ne navzdory pravidlům, ale kvůli nim. A naše unie bude silnější.

Doufám, že se v příštím roce vrátím, jakmile budou v praxi uplatňována revidovaná pravidla pro zlepšování právní úpravy, a řeknu vám, zda byly závazky dodrženy.

Děkuji. Těším se na vaše případné dotazy.