Úvod

Dámy a pánové, vážení řečníci, dobré odpoledne!

Jsem rád, že zde mohu hovořit o evropské občanské iniciativě. Rád bych poděkoval vedoucímu kanceláře Parlamentu zde v Edinburghu, panu Jamesi Temple-Smithsonovi, za uspořádání tohoto semináře. Je to obzvláště aktuální. Diskuse o tom, jak nejlépe provádět evropskou občanskou iniciativu, pokračují rychlým tempem a vím, že španělské předsednictví si přeje, aby bylo nařízení o evropské občanské iniciativě přijato do konce června. Návrh Komise se očekává v nadcházejících týdnech.

Jsem velmi rád, že se o pódium mohu podělit s profesorem Jo Shawem z Edinburské univerzity, panem Peterem Cruikshankem z Edinburské univerzity Napier a s poslancem skotského parlamentu a svolavatelem jeho Petičního výboru, panem Frankem McAveetym. Petiční výbor byl skutečným průkopníkem ve vývoji svého on-line systému elektronické petice a domnívám se, že na úrovni EU by se z jeho zkušeností v této oblasti dalo mnohému naučit. Během slyšení zúčastněných stran o evropské občanské iniciativě, které se konalo v únoru v Bruselu, byl jako příklad uveden on-line petiční systém v německém Spolkovém sněmu a vím, že tento systém byl ve skutečnosti inspirován skotským systémem.

Úspěch systému e-petice ve Skotsku i v Německu lze měřit nejen z hlediska tisíců občanů, kteří se v důsledku toho přímo zapojili do rozhodovacích procesů, ale také z hlediska přímého vlivu jejich petic na formulování a provádění politiky.

Tato myšlenka účasti veřejnosti je jedním z klíčových rysů nedávno zavedené Lisabonské smlouvy. Evropská občanská iniciativa spadá do tohoto okruhu a je bezpochyby jedním z nejdiskutovanějších prvků nové Smlouvy.

Domnívám se, že tato nová forma účasti veřejnosti na demokratickém životě Unie by měla významně přispět k posílení postavení evropských občanů. Již nyní existují velmi vysoká očekávání, pokud jde o to, co může evropská občanská iniciativa přinést. Pro úspěch Lisabonské smlouvy je zásadní, aby tato očekávání byla splněna.

Abych pomohl zajistit úspěch evropské občanské iniciativy, přispěl jsem k veřejné konzultaci Komise o tom, jak by měla občanská iniciativa fungovat. Ve svých dnešních poznámkách se zaměřím na body uvedené v mém příspěvku.

Dovolte mi objasnit, že můj příspěvek se nezabýval otázkami, jako je to, co znamená „významný“ počet členských států, jaký by měl být minimální věk signatářů nebo jak nejlépe ověřovat a autentizovat podpisy. To jsou otázky, které by měli klást politici jako pan McAveety a akademičtí odborníci jako profesor Shaw a pan Cruikshank, spíše než evropský veřejný ochránce práv.

Vzhledem k mému mandátu vyšetřovat stížnosti na nesprávný úřední postup v orgánech, institucích, úřadech a agenturách EU jsem si byl vědom toho, že mnoho aspektů budoucí úlohy Komise v souvislosti s iniciativami by mohlo potenciálně vést ke stížnostem veřejnému ochránci práv. Proto jsem chtěl pomoci zajistit, aby evropská občanská iniciativa fungovala co nejtransparentnějším způsobem vstřícným k občanům, a to předcházením případným problémům a podporou řádné správy ze strany Komise.

Zaměřil jsem se proto na registraci a přípustnost iniciativ, na možné stížnosti týkající se transparentnosti iniciativ, na lhůty, které by se měly vztahovat na Komisi, a na dohled nad odpověďmi Komise na iniciativy.

Dovolte mi podrobně se zabývat každým z těchto bodů, počínaje registrací a přípustností.

Registrace a přípustnost iniciativ

Komise i Parlament se domnívají, že z praktických důvodů by iniciativy měly být před zahájením sběru podpisů zaregistrovány u Komise.

Podle mého názoru by úlohou Komise v procesu registrace mělo být usnadnit občanům výkon jejich práva iniciativy. Registrace by se neměla stát byrokratickou nebo politickou překážkou.

Komise by rovněž neměla být postavena do situace, kdy by jí mohlo být vytýkáno, že blokuje nebo naopak upřednostňuje konkrétní iniciativy. Z těchto důvodů by přípustnost občanské iniciativy neměla být podmínkou pro její registraci.

Je třeba nalézt křehkou rovnováhu mezi podporou svobody projevu a podporou diskuse a zároveň zabránit tomu, aby byl čas a úsilí vynaloženy na zbytečné shromažďování podpisů. Chápu, že tento bod byl opakovaně vznesen během slyšení zúčastněných stran v Bruselu v únoru.

Je zřejmé, že by nebylo v zájmu dobrých vztahů mezi Unií a jejími občany, aby organizátoři iniciativy vynakládali čas a úsilí na shromažďování podpisů pouze proto, aby jim bylo následně sděleno, že iniciativa je nepřípustná, a to z důvodů, které Komise mohla snadno vysvětlit již na začátku.

Domnívám se, že jedním ze způsobů, jak dosáhnout rovnováhy, by bylo, aby Komise vydala stanovisko k přípustnosti iniciativy, jakmile bude zaregistrována.

Možné stížnosti týkající se transparentnosti iniciativ

Jednou z hlavních otázek, kterými se evropský veřejný ochránce práv každoročně zabývá, je nedostatečná transparentnost. Toto tvrzení bylo vzato v úvahu u 36 % z celkového počtu šetření zahájených v roce 2009. Zajištění toho, aby evropská občanská iniciativa fungovala co nejtransparentněji, je proto pro mě jako veřejného ochránce práv klíčovým hlediskem.

Parlament i Komise se domnívají, že v zájmu transparentnosti a demokratické odpovědnosti by organizátoři iniciativ měli poskytovat informace o financování a o organizacích, které iniciativu podporují.

Tento zájem by měl být opět vyvážen potřebou zabránit nepřiměřené administrativní zátěži pro organizátory iniciativ.

Lze předpokládat, že přesnost a úplnost informací poskytnutých organizátory iniciativ může být zpochybněna. V zájmu zachování důvěry občanů v proces iniciativy by se Komise měla zabývat stížnostmi na organizátory, kteří poukazují na nedostatečnou transparentnost.

To by mělo být značně usnadněno mechanismem, který již Komise zavedla k řešení stížností týkajících se jejího rejstříku zástupců zájmových skupin, který byl zaveden v rámci Evropské iniciativy pro transparentnost. Otázky vznesené těmito stížnostmi budou pravděpodobně podobné otázkám vzneseným případnými budoucími stížnostmi týkajícími se organizátorů iniciativ.

Lhůty, které by se měly vztahovat na Komisi

Pokud jde o lhůty, jak jsem již uvedl, Komise by měla vydat stanovisko k přípustnosti po registraci iniciativy. To by mělo být obvykle do dvou měsíců od data registrace.

Šest měsíců, které Komise navrhuje ve své zelené knize a během nichž musí rozhodnout, jaké kroky případně podnikne v reakci na dokončenou iniciativu, není jako maximální lhůta příliš dlouhá. Pokud by Komise mohla dospět ke svým závěrům rychleji, měla by tak v rámci řádné správy učinit.

Pokud Komise oznámí svůj záměr předložit legislativní návrh v reakci na iniciativu, měla by si stanovit lhůtu, v níž tak učiní. To je nezbytné k zajištění plného účinku občanské iniciativy, k podpoře dobrých vztahů s občany a k zajištění řádné správy.

Dohled nad reakcemi Komise na iniciativy

A konečně k otázce dohledu: Komise se ve své zelené knize výslovně nezabývala otázkou, jak dohlížet na svou reakci na iniciativu. Opět chápu, že během slyšení zúčastněných stran v Bruselu byly vyjádřeny obavy ohledně toho, do jaké míry by Komise mohla nést odpovědnost za způsob, jakým reaguje na iniciativy.

To je nesmírně důležitá otázka. V případě, že se Komise rozhodne iniciativu nepřevzít, budou organizátoři a signatáři určitě zklamáni. Musí mít přístup k mechanismu nápravy.

Podle mého názoru je přípustnost iniciativy právní otázkou. Komise by například neměla pravomoc navrhovat právní předpisy, které by porušovaly základní práva. Iniciativa požadující právní předpisy, které by porušovaly základní práva, by proto byla nepřípustná.

Veřejný ochránce práv by neměl problém prověřit stížnosti týkající se stanovisek Komise k přípustnosti. Pojem nesprávný úřední postup totiž zahrnuje nedodržování zásad právního státu, nedodržování zásad řádné správy a nedodržování základních práv.

Na druhé straně je pravděpodobné, že věcné závěry Komise, pokud jde o žádost obsaženou v iniciativě, vznesou především politické otázky. Evropský parlament, který přímo zastupuje občany na úrovni Unie, by měl nejlepší předpoklady k tomu, aby v tomto ohledu dohlížel na Komisi.

Aby byl usnadněn účinný dohled nad Komisí, mělo by být nařízení, kterým se provádí občanská iniciativa, vypracováno tak, aby bylo zajištěno, že Komise pokud možno předloží své právní závěry týkající se přípustnosti (které by mohl posoudit veřejný ochránce práv) odděleně od svých politických závěrů týkajících se podstaty iniciativy (kterým by se měl zabývat Parlament).

Přijetí mého návrhu, aby Komise vydala své stanovisko k přípustnosti v rané fázi, by zajistilo nezbytné oddělení právních a politických otázek.

Závěr

Pevně doufám, že myšlenky, které jsem předložil, Komise přijme, až předloží svůj návrh nařízení, kterým se stanoví postupy a podmínky pro občanskou iniciativu.

Těším se na další řečníky a na diskusi s vámi.

Děkuji za pozornost.