Ctihodný Defensor del Pueblo de España,
Señor Presidente del Foro de la Nueva Economía,
Estimados colegas,
Señoras y señores:

Introducción

Es un gran placer estar presente, de nuevo, en este encuentro organizado por el Foro de la Nueva Economía, para hablarles de mi visión de Europa y de la necesidad de un mayor compromiso con sus ciudadanos en el proceso de integración europea.

Pero antes de entrar en materia, permítanme expresar mi agradecimiento al Presidente de este Foro, Señor José Luís Rodríguez, por brindarme la oportunidad de estar aquí con Ustedes. Querría también dar las gracias a mi colega y amigo, Enrique Múgica, por su halagadora presentación, así como a los Defensores del Pueblo autonómicos que han venido hasta Madrid para presenciar esta conferencia. Sin lugar a dudas, sin la estrecha colaboración con todos ellos, el Defensor del Pueblo Europeo no hubiera podido avanzar en la defensa de los derechos de los ciudadanos europeos.

Hace dos años y medio, la Unión Europea debió iniciar un serio proceso de reflexión como resultado del voto negativo de Francia y Holanda a la Constitución europea. Europa ha vuelto a esa situación de incertidumbre tras el rechazo de Irlanda al Tratado de Lisboa en junio de este año.

Incertidumbre acrecentada con la presente crisis económica que no sólo sacude a nuestro continente, sino al conjunto del planeta, con un impacto que nuestros conciudadanos están sintiendo en su día-a-día. Son esos ciudadanos los que exigen de nuestros políticos una explicación de lo que está pasando y, sobre todo, respuestas a estos desafíos.

Přidat štítky pro "Esto me acerca al objeto de mi discurso". la imperiosa necesidad de que la Unión Europea sea capaz de comprometerse más con sus ciudadanos y responder así a sus exigencias. Pero me permitirán Ustedes que lo haga en inglés, cambiado de idioma, por lo que les ruego su comprensión.

Úkol zvýšit odpovědnost EU vůči jejím občanům je ústředním tématem mé práce evropského veřejného ochránce práv. Měl bych však také zmínit, že během mnoha let, kdy jsem byl profesorem politologie, jsem věnoval značnou pozornost konceptu odpovědnosti a její úloze v moderních demokraciích.

„Odpovědnost“ je často obtížné přeložit do jiných jazyků. Ve španělštině je nejbližší termín "compromiso" nebo "responsabilidad".

Vzhledem k tomu, že neexistuje zcela uspokojivý překlad tohoto výrazu do španělštiny, dovolte mi uvést jeho definici. Být odpovědný znamená mít povinnost poskytnout účet: to znamená vysvětlit a odůvodnit své kroky pomocí vhodných kritérií a dostatečně podrobně. Požadovaná kritéria a míra podrobnosti samozřejmě závisí na kontextu.

Pojem odpovědnosti zahrnuje také odpovědnost za nějakou formu sankce, pokud je výkonnost odhalená na účtu považována za neuspokojivou. Sankce může být zákonná nebo v širším smyslu politická. Například veřejná kritika může být významnou formou sankce v demokracii.

Když se vrátím k mé dřívější zmínce o nedávných "ne" hlasováních v evropských referendech, je jasné, že výsledky představovaly mimo jiné sankci pro EU. Referendum jako nástroj odpovědnosti je samozřejmě tupým nástrojem. Z výsledků však vyplývá, že na úrovni EU stále existuje problém - skutečný nebo vnímaný - nedostatečné odpovědnosti. Mezi EU a jejími občany stále existuje propast, která vyvolává otázku legitimity Unie.

Navzdory skutečnému pokroku, pokud jde o transparentnost a odpovědnost, je EU i nadále mnohými vnímána jako nesrozumitelná a vzdálená. Co dalšího lze udělat pro překlenutí mezery, která stále existuje? Jak konkrétně může evropský veřejný ochránce práv pomoci zlepšit image EU a její vztahy s občany?

Pokusím se na tyto otázky odpovědět.

Problém legitimity

Otázka legitimity Unie není nová.

Před více než patnácti lety se tvůrci Maastrichtské smlouvy snažili tento problém řešit mnoha způsoby. Zavedli občanství Unie a evropského veřejného ochránce práv. Maastrichtská smlouva rovněž zdůraznila zásadu subsidiarity s cílem zajistit, aby rozhodnutí byla přijímána co nejblíže občanům.

Amsterodamská smlouva z roku 1997 řešila problém legitimity prostřednictvím větší transparentnosti. Rozhodnutí v Unii by měla být přijímána co nejotevřeněji a občané a rezidenti Unie mají právo na přístup veřejnosti k dokumentům v držení tří hlavních orgánů EU.

Na konci roku 2000 mezivládní konference o Niceské smlouvě uznala, že problém legitimity zůstává nevyřešen. O rok později zahájila Laekenská deklarace proces, který prostřednictvím Evropského konventu vedl ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu.

Hlasování "ne" v referendech ve Francii a Nizozemsku vedlo k výše uvedenému období reflexe. Hlavy států a předsedové vlád poté v prosinci 2007 podepsali Lisabonskou smlouvu.

Lisabonská smlouva je pokusem o uznání a racionalizaci víceúrovňového systému správy, který byl v Evropské unii vytvořen v posledních padesáti letech. Abychom to značně zjednodušili, Smlouva nepředstavuje více Evropy nebo méně Evropy, ale výslovné uznání Evropy, kterou nyní máme.

Skutečnost, že pro to nebylo možné získat souhlas, je důkazem toho, co jsem jinde nazval problémem legitimity Unie.

Nebudu vám nabízet velkolepý návrh legitimity Unie ani plán, jak se tam dostat. To jsou úkoly politických vůdců, nikoli veřejného ochránce práv.

Nebudu se ani dohadovat o konkrétních důvodech, proč irští voliči řekli Lisabonské smlouvě "ne". Bylo by však ode mne nedbalé, kdybych vám nevyjadřoval své názory na samotnou Smlouvu.

Pevně věřím, že Smlouva je pro Unii dobrá a že by pomohla řešit problémy s legitimitou Unie. V neposlední řadě by to posílilo úlohu Evropského parlamentu i vnitrostátních parlamentů, což je vývoj, který může sloužit pouze k posílení demokratického postavení Unie. Právně závazná Listina základních práv je rovněž vítaným doplněním vzhledem k silnému signálu, který vysílá, pokud jde o význam, který Unie přikládá lidským a základním právům.

Pokud jde o mou vlastní úlohu, Smlouva potvrzuje, že je volen veřejný ochránce práv; To je důležité, pokud jde o mou nezávislost. Rovněž objasňuje, že veřejný ochránce práv se zabývá stížnostmi na orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, a nikoli pouze na orgány a instituce Společenství ve stávající Smlouvě.

Domnívám se, že Lisabonská smlouva představuje krok správným směrem, pokud jde o občany Unie, takže je přirozené, že bych rád viděl pozitivní výsledek současné slepé uličky. Ale znovu, otázka, jak to, že není jeden budu zkoumat dnes ráno.

Veřejný ochránce práv jako čistý poskytovatel legitimity

Budu podrobně hovořit o tom, jak může být evropský veřejný ochránce práv čistým poskytovatelem legitimity pro celkový systém správy EU.

Evropský veřejný ochránce práv byl zřízen s cílem pomoci přiblížit Unii občanům a dát správě EU „lidskou tvář“. Definujícím rysem orgánu je, že veřejný ochránce práv je osoba, která osobně komunikuje s jednotlivými občany, kteří mu píší, přezkoumává jejich případ a usiluje o vyřešení jejich stížnosti.

Každý z nich - mám jim říkat "mikrokomunikace"? pomáhá zlidštit správu EU a přiblížit ji občanům. Ve Španělsku jsem stejně jako můj národní protějšek označován jako „Defensor del Pueblo“. Domnívám se, že tento termín velmi dobře odráží práci veřejného ochránce práv, který pomáhá občanům řešit konflikty s administrativou.

Každý rok se počet stížností zvyšuje a sotva vás překvapí, když slyšíte, že to považuji za uklidňující. Pevně věřím, že více stížností neodráží zhoršující se výkonnost orgánů. Podle mě ukazují, že občané mají pocit, že při uplatňování svých práv stojí za to. Jejich hlas se počítá. Jejich činnost pomůže zlepšit situaci. Zoufalství by jistě nastalo, kdyby cítili, že je nikdo neposlouchá a že stěžování je marné.

Stížnosti, kterými se můj úřad zabýval, přispěly ke skutečné změně, pokud jde o otevřenější a odpovědnější správu EU. Jako evropský veřejný ochránce práv mám zvláštní odpovědnost podporovat větší otevřenost, kdykoli je to možné. Právě k tomuto aspektu práce veřejného ochránce práv se nyní obracím.

Slouží jako strážce transparentnosti

Od svého založení usiluje evropský veřejný ochránce práv o otevřenější a demokratičtější Evropskou unii.

Transparentnost a demokratická odpovědnost jdou ruku v ruce a jsou klíčem k budování důvěry občanů v Unii. Základní myšlenkou transparentnosti je, že občané by měli mít možnost snadno získat informace, které potřebují k tomu, aby mohli volat veřejné orgány k odpovědnosti.

Transparentnost znamená, že orgány veřejné moci by měly aktivně zveřejňovat určité druhy informací způsobem, který je pro zamýšlené publikum snadno srozumitelný. Kromě toho transparentnost vyžaduje, aby orgány veřejné moci reagovaly rychle a kladně na žádosti veřejnosti o přístup k informacím a dokumentům, které nebyly zveřejněny.

Mnoho úspěchů evropského veřejného ochránce práv v této oblasti souvisí s jeho šetřeními týkajícími se údajného odepření přístupu k dokumentům a informacím. Téměř jedna třetina všech našich dotazů se týká neposkytnutí odpovídajících informací.

Sledování toho, jak orgány plní své sliby týkající se konzultací

Větší transparentnost v EU v podobě lepšího přístupu k informacím a otevřenějších rozhodovacích postupů je klíčem k usnadnění účasti občanů na procesu tvorby politik EU.

S ohledem na rostoucí dopad práva a politiky EU na každodenní život občanů, rezidentů a podniků v členských státech by se nemělo podceňovat, že je třeba zajistit, aby dotčené osoby byly řádně konzultovány.

Veřejný ochránce práv nemůže zrušit právní předpisy, ani není mou úlohou vyšetřovat, jak politický proces fungoval. Mohu se však zabývat tím, zda Komise zejména dodržela procesní požadavky, jako je povinnost vést konzultace před navržením právních předpisů.

V tomto ohledu je rovněž důležité memorandum o porozumění, které jsem nedávno podepsal s prezidentem Evropské investiční banky (EIB) Philippem Maystadtem. Dohoda zdůrazňuje, že EIB by měla informovat veřejnost o politikách, normách a postupech, které se vztahují na environmentální, sociální a rozvojové aspekty jejích činností. Účelem dohody je zlepšit ochranu zúčastněných stran před případným nesprávným úředním postupem, pokud jde o činnosti EIB.

K této otázce se brzy vrátím s odkazem na stížnost, kterou jsem nedávno obdržel od španělského občana.

Transparentnost lobbistických činností

Dovolte mi zmínit jednu poslední oblast, která má zvláštní význam v jakékoli diskusi o transparentnosti a orgánech EU, a to potřebu transparentnosti, pokud jde o lobbistické činnosti. V diskusích se zástupci občanské společnosti jsem zjistil, že v Bruselu panuje značná nejistota ohledně příliš tajnůstkářské lobbistické kultury, jak ji mnozí vnímají.

Podle mého názoru by otevřenější postupy tvorby politik měly tvořit nedílnou součást každé strategie určené k posílení legitimity Unie v očích jejích občanů.

Klíčovou součástí Evropské iniciativy pro transparentnost, kterou Komise zahájila v listopadu 2005, je podpora větší transparentnosti činností lobbistických skupin na úrovni EU. Mám v úmyslu pozorně sledovat vývoj v této oblasti a povzbudit ty, kteří identifikují problémy, aby na ně upozornili prostřednictvím postupu pro podávání stížností.

Španělsko jako příklad

Nyní se zaměřím na stížnosti ze Španělska.

Od doby, kdy byla zřízena instituce evropského veřejného ochránce práv, se Španělsko vždy umístilo na předním místě, pokud jde o stížnosti. Například v posledních třech letech bylo Španělsko z hlediska stížností buď první, nebo druhé.

Co však považuji za ještě zajímavější, je vysoce kreativní způsob, jakým španělští občané využívají veřejného ochránce práv k tomu, aby pomohli zvýšit odpovědnost správy EU.

V roce 2004 jsem například obdržel velké množství stížností od španělských občanů na smrt přistěhovalců, kteří byli nelegálně přepravováni ze severoafrického pobřeží na jih Španělska. Stěžovatelé poukázali především na odpovědnost španělské a marocké vlády za úmrtí v důsledku tohoto nedovoleného přistěhovalectví. Navrhli, aby tyto orgány a potažmo orgány EU řešily problém nedovoleného přistěhovalectví a přijaly vhodná opatření.

Vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv se nemůže zabývat stížnostmi týkajícími se vnitrostátních, regionálních nebo místních správních orgánů členských států nebo stížnostmi týkajícími se potřeby nebo opodstatněnosti právních předpisů Společenství, doporučil veřejným ochráncem práv stěžovatelům, aby se obrátili na španělského vnitrostátního veřejného ochránce práv, pokud jde o činnost španělské správy. Pokud jde o návrh stěžovatelů, aby orgány EU zaujaly stanovisko, bylo jim doporučeno předložit petici Evropskému parlamentu, který má vyšetřovací i legislativní pravomoci, jež by mohly být v této věci využity.

Nedávno jsem obdržel stížnost od obyvatele Barcelony, který tvrdil, že projekt tunelu přes centrum Barcelony pro plánovaný úsek vysokorychlostní železnice mezi Madridem a Barcelonou by mohl způsobit vážné škody na životním prostředí okolních budov, zejména na Gaudího "Sagrada Familia". Tvrdil, že souhlas Evropské investiční banky se spolufinancováním tohoto segmentu projektu tím, že poskytla více než čtvrtinu celkových nákladů, byl chybný. Podle jeho názoru by EIB měla projekt znovu přezkoumat a přehodnotit své rozhodnutí o jeho financování.

Během kontroly spisu moji zaměstnanci nenašli žádný záznam o přezkumu posouzení vlivů na životní prostředí provedeného španělskými orgány ze strany EIB pro část projektu, která prochází Barcelonou. Vyzval jsem proto EIB, aby před poskytnutím jakékoli finanční pomoci této části projektu přezkoumala a plně zdokumentovala posouzení.

Podle mého názoru tyto dva příklady dobře ilustrují, že španělští občané obzvláště chtějí pohnat orgány EU k odpovědnosti a využijí svého práva podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, aby pomohli zajistit, že orgány jsou ve skutečnosti odpovědné. Jak jsem řekl, je nanejvýš důležité, aby občané cítili, že při uplatňování svých práv stojí za to a že jejich činnost pomůže situaci zlepšit.

Závěr

Závěrem mi dovolte říci, že ačkoli situace není v žádném případě dokonalá, pevně věřím, že orgány Unie v období od přijetí Maastrichtské smlouvy učinily velmi velký pokrok směrem k zajištění transparentnosti svého fungování. Jednalo se o významnou kulturní změnu, která nemůže být provedena ani přes noc, ani samotnými právními předpisy.

Je však důležité zdůraznit, že větší transparentnost sama o sobě nenabízí rychlou a jistou cestu k větší legitimitě Evropské unie. Naopak se potýkáme s dlouhou a těžkou dřinou při zavádění účinných mechanismů odpovědnosti, podporovaných vhodnými formami transparentnosti.

Když mě uslyšíte říkat, že musíme být připraveni čelit dlouhé a tvrdé dřině, správně uhodnete, že jsem hluboce skeptický ohledně přiměřenosti návrhů na rychlou demokratickou nápravu, jako je volba prezidenta Evropy na celoevropském základě nebo uspořádání celoevropského ústavního referenda. Takové myšlenky se mi zdají dát vůz před koně, používat hovorový výraz.

Jsem spíše přesvědčen, že neexistuje žádná alternativa k dlouhému, tvrdému slogu. Shledávám povzbuzení v dosavadním pokroku a rád bych si myslel, že veřejný ochránce práv v tom sehrál svou úlohu. Ale pořád máme práci. Jsem připraven přispět k tomuto společnému úsilí.

Děkuji za pozornost.