Vilnius, 13. prosince 2013

Jsem rád, že jsem dnes ve Vilniusu u příležitosti konce Evropského roku občanů, zejména proto, že rok občanů byl zahájen v lednu loňského roku v mé vlastní zemi na začátku irského předsednictví EU.

Když Maastrichtská smlouva vytvořila občanství EU, bylo jedním z klíčových cílů zcela bezostyšně povzbudit evropské občany, aby cítili silnější a hlubší vazbu na EU. Ambicí Smlouvy, jak ji před několika lety vyjádřil Soudní dvůr, je, že „občanství EU je předurčeno k tomu, aby bylo základním statusem státních příslušníků členských států.“V praxi se tak dosud nestalo.

Pro převážnou většinu z nás je naše primární identita i nadále založena na národnostních nebo etnických hlediscích. Občanství EU je pro většinu z nás na druhém místě. V mé vlastní zemi, která je čtyřicet let členem Evropské unie, je Evropa často označována jako „tam“. Když se nyní vracím do Dublinu ve své nové roli, často se mě ptají: „Jaká je Evropa?“, jako bych se vracel z podivné a vzdálené planety.

Občanství EU samozřejmě nemá za cíl vytěsňovat nebo podkopávat naše státní občanství, ale spíše podporovat stejné pojmy práv, povinností, hodnot a občanské a politické angažovanosti, které jsou nebo by měly být charakteristickými rysy našeho státního občanství. A v době, kdy aktivní občanství v mnoha členských státech klesá, je prosazování myšlenky občanství EU ještě náročnější.

Skutečně se musíme postavit realitě, jak ji vyjádřila Aliance pro Evropský rok občanů, že "občanství EU je nyní v krizi".

EU v posledních několika letech prochází nejen hospodářskou krizí, ale také krizí identity a legitimity. Je to tedy doba, kdy musíme mít na paměti především ty hodnoty a zásady, na nichž byla EU založena, a to nejen ty ekonomické, ale také, a to je ještě důležitější, dodržování základních práv, pojetí svobody, solidarity, ochrany menšin a respektování kulturní a jazykové rozmanitosti.

Irský prezident Michael D.Higgins se zmínil o „lidské Evropě“, a když se lidé snaží popsat to, co je v současném složení naší Unie pociťováno jako chybějící, je to možná právě ono, pocit pulsujícího srdce, a nikoli jen sterilní a tiché odlivy a toky akciového trhu.

Na jedné straně...

Ve své krátké zkušenosti evropského veřejného ochránce práv vidím, že orgány EU jsou od obyčejných lidí vzdáleny, a to navzdory mnoha skutečným snahám samotných orgánů o překlenutí této mezery. Ano, veřejnost může být letargická a apatická, ale primární iniciativa ke změně této situace musí být i nadále přijímána samotnými institucemi.

Volby do Evropského parlamentu, které se budou konat v příštím roce, nám poskytují skutečnou příležitost pro občany, aby vyjádřili svůj názor a měli skutečný vliv na podobu vlády v rámci EU. Miliony voličů si zvolí poslance podle svého výběru a prostřednictvím svých nově zvolených poslanců pomohou určit volbu příštího předsedy Komise.

Vnímaná odlehlost a složitost institucí ztěžuje lidem pochopení toho, jak fungují, jak je mezi nimi rozdělena moc, a to vede k podezření, že se staly příliš pohodlnými a příliš silnými, samosprávnou elitou komunikující v jazyce, který je často tak neproniknutelný, že se zdá být záměrně navržen tak, aby udržel veřejnost v nevědomosti.

Transparentnost - lék na nevědomost - chybí. Naše stávající právní předpisy EU týkající se přístupu k dokumentům jsou nedostatečné a postrádají účinný mechanismus prosazování. Režim EU zdaleka neodpovídá právním předpisům o svobodě informací, které se v některých členských státech uplatňují v době, kdy by měl stát v čele. Proč by orgány EU měly být méně transparentní a méně odpovědné než řídící orgány v členských státech?

Orgány musí učinit mnohem více, aby čelily podezření, že někteří vysocí úředníci a funkcionáři jsou příliš blízko určitým obchodním zájmům. Existuje veřejné podezření, že lobbistická síla těchto podnikatelských zájmů zasvěcených osob je nepřiměřená a nedostatečně regulovaná. Pochybuji, že by se někdo skutečně domníval, že systém dobrovolné registrace lobbistů, který v současné době máme, je obzvláště užitečný.

Veřejnost zpochybňuje, do jaké míry se jednotlivci, o nichž je známo, že jsou zaměstnáni významnými obchodními zájmy nebo jsou s nimi spojeni, nacházejí na pozicích, které mají skutečný vliv na poradní orgány a pracovní skupiny v oblastech, jako jsou léčiva, bankovnictví a životní prostředí. A v oblasti, která je nyní označována jako fenomén „otáčivých dveří“, existují skutečné obavy, že příliš mnoho starších osob opouští pozice v EU a zaujímá lukrativní zaměstnání a radí soukromým zájmům v oblastech, v nichž mají odborné znalosti zasvěcených osob a kontakty.

Naše orgány EU se musí chovat bezchybně a musí být vnímány tak, aby odolaly pokušení k aroganci a sobeckému chování. Vzhledem k vnímanému nedostatku politické legitimity musí být EU sama považována za „zlatý standard“ v těchto oblastech.

Některá z podezření, která jsem právě zmínil, byla vznesena prostřednictvím stížností podaných mému úřadu a neříkám, že jsou všechna nutně opodstatněná. V této fázi však mohu říci, že samotná skutečnost, že tato podezření existují, bez ohledu na konečnou pravdu, poškozuje to, jak jsou orgány EU vnímány obyčejnými lidmi. Jako evropský veřejný ochránce práv budu i nadále podporovat a povzbuzovat orgány, aby žily podle svých nejlepších představ, dodržovaly povinnosti, které jim ukládají Smlouvy a Listina základních práv, a plně se řídily zásadami veřejné služby.

Na druhou stranu...

Vzhledem k tomu, že EU je tak úžasným úspěchem, je důležité si vždy připomínat, že není dokonalá. Je to stále nedokončená práce, ale její úspěchy by nicméně neměly být opomíjeny nebo oslabovány špatným nebo neetickým chováním.

Místopředseda Komise Šefčovič bloguje v průběhu letošního roku ve snaze bojovat proti negativnímu vnímání EU. Obává se, že „se příliš dlouho srážíme“a nevidíme to, co vidí lidé zvenčí snáze.

Mnozí z vás budou vědět o tomto silném a vášnivém projevu polského premiéra Donalda Tuska v Evropském parlamentu v červenci 2011.  Pan Tusk poukázal na to, že mnozí občané EU možná zapomněli nebo jsou příliš mladí na to, aby věděli, co EU znamenala pro země, jako je ta jeho, když probíhal boj o osvobození od komunistického režimu.

„Velmi jasně si vzpomínám,“řekl, „když hnutí Solidarita, velký sen Poláků – který se týkal i Evropy – bylo porušeno zavedením stanného práva v Polsku a o několik hodin později dal Evropský parlament velmi jasný signál, že nezapomněl na ty, kterým nebyla dána možnost žít ve svobodě. Vzpomínám si také, že když jsme o mnoho let později spolu s polovinou Evropy znovu získali nezávislost našich zemí a svobodu našich občanů, ale byli jsme ve stavu totálního hospodářského kolapsu, který zahrnoval mimo jiné obrovskou úroveň dluhu, byl to opět Evropský parlament, kdo vydal velmi silný signál vyzývající k radikálnímu snížení dluhu, které umožnilo Polsku a mnoha dalším zemím postavit se znovu na nohy. Bylo to rozhodnutí, které ukázalo, že evropská solidarita má nejvyšší kvalitu. Bylo to rozhodnutí, které v příštích 20 letech umožnilo desítkám milionů Evropanů uniknout z hospodářské a civilizační krize, která byla nesrovnatelně hlubší než jevy, které dnes nazýváme krizí.“

A to je bod, který považuji za velmi důležitý. Tato současná krize má v relativním vyjádření jiný rozsah než krize, s níž jsme se v Evropě setkali v minulosti. Jak uvedl pan Tusk: „Dnešní krize je důležitou výzvou, ale není nepřekonatelnou a nesnáší srovnání s krizí, z níž jsme vyšli díky solidaritě, kterou projevila celá Evropa.“

Říci to s sebou nese riziko urážky a odcizení těch občanů EU - v Řecku, Portugalsku, na Kypru, ve Španělsku, Itálii, Irsku a dalších - kteří v současné době velmi trpí. Toto odcizení lze vyřešit pouze akcí založenou na solidaritě. A solidarita, jak nám připomněl pan Tusk ve svém projevu, nesmí být chápána jako charita, ale jako spolupráce ve společném dobru.

Závěr

Ve svém inauguračním projevu v lednu 1961, prezident John F Kennedy hodil tuto slavnou výzvu svým spoluobčanům:

A tak, mí drazí Američané: Neptejte se, co pro vás může udělat vaše země – ptejte se, co můžete udělat vy pro svou zemi.“

Doufám, že kandidáti ve volbách do Evropského parlamentu v příštím roce dají tomuto druhu vedení; že budou dostatečně odvážní, aby vyzvali občany EU, aby se nezaměřovali jen na své osobní a národní zájmy. Jako člověk, který už nějakou dobu pozoruje politiku, si nedělám iluze o tom, jak těžké to může být.

Příští rok budeme mít novou Komisi a nový Parlament a je nezbytné, aby bez ohledu na tlaky měly tyto orgány jasný mandát od občanů - mandát pokračovat v jednání a skutečně jednat energičtěji na základě základních hodnot Evropské unie.

Děkuji vám.