Pane předsedající, vážení poslanci Evropského parlamentu!

V roce 1993 Maastrichtská smlouva zavedla petiční právo k Evropskému parlamentu a právo podat stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv jako práva evropského občanství. Na summitu v Nice v prosinci 2000 byla tato práva zakotvena v Listině základních práv. Zprávy a usnesení, o nichž dnes Evropský parlament diskutuje, se týkají současného stavu a budoucího vývoje těchto životně důležitých ústavních práv evropských občanů. Jsem vděčná za příležitost promluvit v této důležité rozpravě, která je jádrem evropského občanství.

Než se vyjádřím k některým zprávám, rád bych poděkoval komisařce Loyole DE PALACIOOVÉ za to, že i nadále dbá na to, aby Komise dodržovala lhůty pro odpovědi na dotazy veřejné ochránkyně práv a poskytovala odpovědi, které jsou úplné a přesné. Tato dobrá spolupráce má zásadní význam pro zajištění toho, aby veřejný ochránce práv mohl rychle a účinně vyřizovat stížnosti, a plnit tak své poslání spočívající v posilování vztahů mezi občany a orgány a institucemi Společenství.

Rád bych také dnes vzdal hold práci pana Jeana-Clauda EECKHOUTA. Brzy odejde z funkce v generálním sekretariátu Komise, kde se mimo jiné zabývá vztahy mezi Komisí a evropským veřejným ochráncem práv. Pro mě představuje vzorného státního úředníka. Věnuje se nejen evropskému ideálu, ale také tvrdé praktické práci na zlepšení správy ve prospěch občanů.

Kodex řádné správní praxe

Pane předsedo!

Nyní se obracím na Kodex řádné správní praxe a blahopřeji panu Royovi PERRYMU k jeho vynikající zprávě. Je vhodné, aby byl zpravodajem pan PERRY, neboť myšlenku takového kodexu poprvé představil před několika lety ve zprávě Petičního výboru o jeho vlastní činnosti v letech 1996–2007. Důležitou úlohu sehrála také zpravodajka Výboru pro právní záležitosti a vnitřní trh JEAN-MAURICE DEHOUSSE. Zdůraznil, že kodex by měl mít pevný právní základ, a navrhl praktický způsob, jak toho dosáhnout.

Doufám, že po této zprávě bude následovat rychlé přijetí nařízení. To by mělo zajistit, aby občané požívali stejných práv jako občané a aby byl dodržován právní stát, pokud jednají s orgánem nebo institucí Společenství, jako když jednají se správou členského státu. Niceská charta zahrnuje řádnou správu jako jedno ze základních občanských práv. Nechápu, proč by se někdo měl stavět proti myšlence práva Společenství, které občanům poskytuje ve vztahu k evropské správě tak vysokou úroveň právní ochrany, jakou již vnitrostátní právní předpisy poskytují ve vztahu ke správním orgánům členských států.

Podle mého názoru by účinná publicita právně závazného kodexu řádné správní praxe mohla pomoci zlepšit vztahy mezi občany a orgány a institucemi Společenství mnohem účinněji než pouhé nabádání úředníků, aby se chovali slušně.

Statut veřejného ochránce práv

Pane předsedo!

Zpráva Výboru pro ústavní záležitosti o statutu evropského veřejného ochránce práv je neobvyklá, protože Smlouva činí z Evropského parlamentu normotvůrce a také mu svěřuje pravomoc iniciativy. Úloha Rady je omezena na udělení souhlasu se zněním Parlamentu kvalifikovanou většinou, zatímco Komise vydává nezávazné stanovisko.

Ráda bych poděkovala zpravodajce Terese ALMEIDA GARRETTOVÉ za principiální přístup, který zaujala k legislativnímu procesu. Jak zdůraznila, původní statut byl vypracován téměř před deseti lety. Jeho ustanovení týkající se nahlížení do dokumentů a výslechu svědků je třeba aktualizovat s ohledem na větší důraz na správní otevřenost a transparentnost a na potřebu získat důvěru veřejnosti a podporovat moderní správní kulturu na úrovni Společenství.

Navrhované změny by zajistily, že občané budou moci důvěřovat přesnosti šetření veřejného ochránce práv. Znamenalo by to také, že texty, jimiž se řídí úřad evropského veřejného ochránce práv, by mohly být příkladem pro státy, které doufají, že se k Unii připojí nebo že se z ní budou inspirovat ve vztahu k demokratickým ideálům a právnímu státu. Proto doufám, že stanovisko Komise bude založeno na skutečném závazku posílit odpovědnost vůči občanům.

Böschova zpráva

Pane předsedo!

Zpráva Petičního výboru o výroční zprávě veřejného ochránce práv za rok 2000 je také před námi. Blahopřeji zpravodaji panu BÖSCHOVI k jeho vynikající a konstruktivní zprávě, která se správně zaměřuje na potřebu účinně sloužit evropským občanům.

Rychlé vyřizování stížností

Plně souhlasím se zpravodajem, že veřejná ochránkyně práv by se měla stížnostmi zabývat co nejrychleji. Za tímto účelem jsme pokračovali v úsilí o odstranění zbytečných prodlev tím, že jsme trvali na tom, aby orgány a instituce dodržovaly lhůty pro odpověď na stížnosti, a zlepšili jsme svou vlastní účinnost.

Dosáhli jsme významného pokroku na cestě k dosažení našich interních cílů v oblasti řízení, tj. uznání stížností do jednoho týdne, rozhodnutí o jejich přípustnosti do jednoho měsíce a uzavření šetření do jednoho roku. Na konci srpna loňského roku bylo po jednom roce stále otevřeno 65 případů. Do srpna 2001 bylo srovnatelné číslo 25 případů. Jeden z nich zůstává otevřený, protože jsme Evropskému parlamentu předložili zvláštní zprávu. V pěti dalších případech statut stanoví, že dotyčný orgán má další tři měsíce na vypracování podrobného stanoviska k návrhu doporučení.

Propagace

Pan BÖSCH rovněž správně zmiňuje potřebu zlepšit poskytování informací občanům o petičním právu k Evropskému parlamentu a právu podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv. Pokud jde o veřejného ochránce práv, statistiky Eurobarometru zveřejněné v dubnu 2001 ukazují, že o evropském veřejném ochránci práv slyšelo 32 % občanů. I když se snažíme tento počet zvýšit, je již poměrně příznivý ve srovnání s uznáním orgánů, jako je Výbor regionů a Hospodářský a sociální výbor, které mají širší mandát než úřad evropského veřejného ochránce práv. V průběhu roku 2000 byla navíc výroční zpráva veřejného ochránce práv jedním z nejoblíbenějších dokumentů stažených z internetového serveru Evropského parlamentu.

Nejjasnějším ukazatelem trvalého zlepšování informovanosti veřejnosti o veřejném ochránci práv je nárůst počtu stížností. Celkový počet stížností se od roku 1999 do roku 2000 zvýšil o necelých 10 % (1577 až 1732 stížností). Toto tempo růstu pokračovalo i v roce 2001 a v letošním roce bychom mohli dosáhnout 2 000 stížností.

Posílení spolupráce

Pane předsedo!

Zpráva BÖSCH se rovněž zmiňuje o problémech, s nimiž se Petiční výbor potýkal při získávání informací potřebných k účinnému vyřizování petic občanů. Příkladem takových problémů je případ petice týkající se regulace pojistného trhu Lloyds, která se nedávno dostala do tisku.

Podle mého názoru by nejúčinnějším způsobem, jak zlepšit situaci, mohlo být posílení spolupráce mezi veřejným ochráncem práv a Petičním výborem, zejména pokud jde o petice týkající se porušování práva Společenství ze strany členských států, kde Komise hraje zásadní úlohu prostřednictvím tzv. postupu podle článku 226.

Byli bychom připraveni zabývat se přípravou těchto případů profesionálním způsobem, a usnadnit tak práci Petičního výboru.

Aby to bylo možné, je třeba vyřešit některé zásadní otázky. Existují také praktické otázky, včetně potřeby změny statutu a odpovídajících zdrojů. Řešení by se jistě dalo najít rychle, pokud k tomu existuje vůle. Za sebe jsem připraven zahájit jednání s Výborem a administrativou Evropského parlamentu za účelem dosažení tohoto cíle.

Co se stalo s občanstvím?

Závěrem, pane předsedající, učiním několik stručných poznámek k nedávno zveřejněné bílé knize Komise o správě věcí veřejných.

Bílá kniha obsahuje mnoho řečí, ale jen málo konkrétních návrhů na opatření ve prospěch občanů.

Mohla obsahovat pevné závazky týkající se:

• navrhnout zákon o řádném správním chování s cílem zajistit právní stát a respektování občanů ze strany správy EU;
• reformovat způsob, jakým Komise jedná jako strážce Smlouvy, aby se řízení stalo otevřeným, spravedlivým a srozumitelným;
• poradit úředníkům, aby aktivně využívali své svobody projevu s cílem podpořit diskusi a pomoci zaměřit pozornost občanů na evropské otázky;
• posílit právní poradenské služby pro občany (EuroJus) v zastoupeních Komise, a tím podpořit správné uplatňování práva Společenství v celé Unii.

Ale není.

Je mi líto, že musím říci, že se zdá, že Komise zapomněla na občanství. Toto zanedbávání dokládá brožura, kterou Komise nedávno zveřejnila pod názvem „Kdo je kdo v Evropské unii?“. Tato brožura zmiňuje Listinu základních práv a skutečnost, že Evropský parlament vykonává demokratickou kontrolu nad činností Komise. Neobsahuje však žádný odkaz na občanství ani na právo předkládat petice Evropskému parlamentu a podávat stížnosti veřejnému ochránci práv, což Niceská charta zahrnuje jako základní práva evropského občanství.

Rád bych využil této příležitosti a vyzval současnou Komisi, aby se vrátila na cestu k tomu, aby se evropské občanství stalo živou realitou. Pro mě je to jediný způsob, jak dosáhnout důvěry občanů, která se dnes zdá být ztracenější než kdy předtím.

Občanství může být méně módní než technokraticky znějící "vláda", ale neexistuje žádné technické řešení hluboké propasti mezi vládci a ovládanými v Evropě. Tato propast byla odhalena nejen irským referendem, ale i každým jiným referendem o Evropě v posledním desetiletí a také událostmi v Göteborgu. Lze ji překlenout jen pomalu, rozvojem evropského občanství čestným, spravedlivým a spravedlivým způsobem.

Pane předsedající, poslanci Evropského parlamentu, děkuji vám za pozornost.