Dobré odpoledne a děkuji vám, pane předsedo Jahiere, za pozvání na vaše dnešní plenární zasedání.

Když jsem byl před pěti lety zvolen Evropským parlamentem evropským veřejným ochráncem práv, měl jsem velmi přímočarou ambici, a to učinit úřad užitečnějším a efektivnějším. Řekl jsem Parlamentu, že to udělám tím, že to zviditelním pro evropské občany, zvýším relevantnost jeho práce, a tím zvýším náš dopad na správu EU.

Práce, kterou vykonáváte vy a můj úřad, kolektivně podporuje a zesiluje hlas evropského občana. Jste mostem mezi skupinami občanské společnosti, které zastupujete na místě v celé Evropě, a politickou úrovní EU zde v Bruselu. Evropský veřejný ochránce práv je mostem mezi občany a správou EU.

Výzvou pro můj úřad je učinit tento most smysluplným navzdory skutečnosti, že relativně málo občanů má přímý kontakt se správou EU, a proto se nemusí obracet na evropského veřejného ochránce práv s žádostí o pomoc v případě problému. Ti, kteří tak učiní, mohou mít problém se smlouvou, žádostí o výzkum nebo zadávacím řízením s Evropskou komisí, nebo mohou mít procesní problém s rozhodnutími EU o státní podpoře nebo s tím, jak Komise řeší případ nesplnění povinnosti. Jiní mohou usilovat o přístup k dokumentům EU, ale převážná většina každodenních problémů občanů se samozřejmě řeší na vnitrostátní nebo regionální úrovni.

Úkolem úřadu je tedy dosáhnout výsledků, z nichž budou mít prospěch všichni občané, i když si na nás přímo nestěžují.

Jednotlivé stížnosti představují převážnou většinu šetření (až 98 %), ale za účelem poskytování co nejefektivnějších služeb občanům občas využívám své pravomoci z vlastního podnětu, abych se zabýval širšími otázkami, u nichž mám podezření na nesprávný úřední postup nebo u nichž bych mohl orgánu nebo agentuře EU pomoci vyřešit konkrétní administrativní problém.

Jednou z těchto oblastí je transparentnost. Orgány EU již mají vysoké standardy transparentnosti, často vyšší než vnitrostátní nebo regionální správní orgány, ale někdy si ne vždy uvědomují, jak obtížné může být pro občany pochopit, jak fungují, jak jsou přijímána rozhodnutí a jak se mohou občané zapojit do ovlivňování tohoto rozhodování.

Euroskepticismus je posílen, když lidé nevědí, jak jsou rozhodnutí přijímána, proč jsou přijímána a kdo je činí. Skutečná diskuse o EU může proběhnout pouze tehdy, pokud budou mít lidé k dispozici fakta a poznatky. Jinak nám zůstanou nezpochybnitelné karikatury, které živí určité populistické narativy - jak jsme viděli v debatě o brexitu v posledních třech letech.

Proaktivní vyšetřování, které tyto obavy nejvíce odráželo, se zabývalo transparentností právních předpisů v Radě.

V roce 2016 jsem začal zkoumat, zda je možné, aby veřejnost při svém setkání v Bruselu snadno sledovala způsob, jakým národní vlády utvářejí návrhy právních předpisů EU, jinými slovy jejich vlastní ministři.

Šetření bylo vedeno skutečností, že návrh zákona, jakmile jej Komise navrhne, ve skutečnosti zmizí z pohledu veřejnosti, jakmile je předložen Radě. Zástupci vlád členských států, kteří pracují na technické úrovni v různých výborech a na úrovni velvyslanců ve Výboru stálých zástupců, tento zákon mění a revidují, dokud nebude schválen na politické úrovni.

Tento proces odráží dlouhodobý „diplomatický“ styl jednání Rady. To samozřejmě EU po mnoho let dobře sloužilo, ale je třeba, aby to dále odráželo základní právo lidí podílet se na demokratickém životě EU – což mohou udělat pouze tehdy, mají-li přístup k příslušným legislativním informacím.

V návaznosti na naše šetření, které zahrnovalo kontrolu legislativních dokumentů Rady, veřejnou konzultaci a formální otázky položené Radě, jsem doporučil Radě, aby ukončila svou praxi automatického označování dokumentů jako dokumentů, které nejsou určeny pro veřejné mínění – neboli Limité –, a aby začala systematicky zaznamenávat postoje vlád členských států k právním předpisům, aby se právo občanů znát tyto postoje stalo skutečností.

Pokud by se tak stalo, pokud by občané věděli, jaké postoje zaujímají jejich vlastní vlády k právním předpisům, které se jich týkají, bylo by pro některé ministry členských států obtížnější obviňovat „Brusel“ z právních předpisů, s nimiž ve skutečnosti souhlasili, nebo si připisovat zásluhy za populární právní předpisy EU, proti nimž mohli dokonce hlasovat.

Aby bylo jasno, nedoporučoval jsem internetové streamování technických zasedání Rady nebo zasedání velvyslanců a samozřejmě je ve veřejném zájmu mít prostor pro důvěrná jednání.

Čas však ubíhá a v digitálním věku, kdy jsou očekávání ohledně přístupu k informacím stále vysoká, nemůže současný postoj Rady v podobě „černé skříňky“ pokračovat.

S potěšením mohu říci, že zvláštní skupina členských států vidí výhody větší transparentnosti a prosazuje kulturní změnu v Radě. Nizozemsko je v této oblasti silným zastáncem, stejně jako Finsko, které během předsednictví Rady předložilo řadu návrhů na proaktivní transparentnost, které jsou v souladu s mými návrhy.

K nim se připojují Irsko, Švédsko, Dánsko, Belgie, Estonsko, Slovinsko a Lucembursko. Některé větší členské státy však stále váhají. Minulý týden jsem se setkal s nizozemským ministrem zahraničních věcí, abych tuto otázku projednal, a doufám, že zůstane na pořadu jednání Rady.

Odpovědnost za rozhodnutí EU je také za dalšími oblastmi mé práce

Ptali jsme se například předsedy Euroskupiny Centena, zda lze podniknout kroky ke zlepšení transparentnosti pracovní skupiny pro euro. Tento orgán připravuje práci Euroskupiny, jednoho z nejmocnějších orgánů EU - i když to není formální orgán EU jako takový - a jehož diskuse mohou mít významné důsledky pro občany, jak jsme viděli v posledních letech.

Vzhledem k tomu, že nejhorší finanční krize je za námi, je vhodný čas zamyslet se nad tím, jak můžeme v této oblasti zvýšit transparentnost a odpovědnost. Byl jsem potěšen, že naše myšlenky byly projednány na nedávném ministerském zasedání Euroskupiny v Helsinkách a že byly podniknuty některé pozitivní kroky, včetně rozhodnutí zřídit on-line rejstřík dokumentů.

Intenzivní zájem o portfoliové úkoly nastupujících evropských komisařů nám opět připomíná dosah tzv. „měkké síly“ EU neboli tzv. „bruselského efektu“, kdy rozhodnutí, právní předpisy a dohodnuté normy mají dopad nejen v rámci hranic EU, ale i daleko za nimi.

Jak víme, tento druh moci přitahuje ty, kteří chtějí utvářet rozhodnutí ve svůj prospěch, což je legitimní součástí demokracie, ale můj úřad se snaží zajistit, aby lobbisté - přestože hrají důležitou úlohu při informování tvůrců politik - nevyvíjeli nepatřičný vliv a aby to, co dělají, bylo transparentní.

Zkoumali jsme proto, jak Komise a další orgány EU zvládají tyto obtížné otázky. Zveřejnili jsme také příručku „dos and don’ts“ pro úředníky EU o tom, jak komunikovat s lobbisty; a podařilo se jim zpřísnit pravidla pro zvláštní poradce komisařů a pomoci Komisi zvýšit transparentnost jejich stovek odborných skupin, neboť jejich úloha v legislativním procesu EU může být zásadní.

Vzhledem k objemu stížností souvisejících s transparentností, které dostáváme, jsem se rozhodl zavést postup Fast-Track pro podávání stížností týkajících se přístupu k dokumentům, kdy se snažíme uzavřít šetření do 40 dnů. To bylo úspěšné, neboť šetření týkající se přístupu k dokumentům byla zpracována třikrát rychleji než dříve, což stěžovatelům poskytlo posouzení jejich žádosti, zatímco informace jsou stále relevantní.

Někdy není vždy vhodné zahájit formální šetření. V těchto situacích se snažím konstruktivně spolupracovat s orgány EU, nabízet poradenství a pomáhat tam, kde je to možné. To mi umožňuje ukázat, že veřejná ochránkyně práv dohlíží na důležité otázky - což je zdravý signál, který je třeba vyslat veřejnosti, jakož i způsob, jak mohou instituce vysvětlit své kroky v neutrálním rámci.

Tyto iniciativy zaměřené na vyhledávání informací například pomohly přimět Evropskou centrální banku k reformě její vnitřní politiky transparentnosti, vybídly EU, aby během jednání o vystoupení Spojeného království z EU uplatňovala proaktivní politiku zveřejňování dokumentů, a zohlednily několik návrhů úřadu na zlepšení fungování a reakceschopnosti evropské občanské iniciativy.

Tyto změny byly významné, ale stejně tak i výsledky jednotlivých stížností. V důsledku toho byly novinářům včas zpřístupněny dokumenty a došlo k nedorozuměním ohledně toho, jak jsou vynakládány finanční prostředky EU; vedla k nové politice odměňování stážistů pracujících v zahraničních delegacích EU a podnítila vnitřní kulturní změny v mnoha orgánech a agenturách EU směrem k ještě lepším administrativním normám. Mnoha malým skupinám občanské společnosti byla rovněž poskytnuta pomoc při jednání s institucemi, přičemž někdy může administrativní složitost EU vést k obtížím.

Ale naše práce nám také umožňuje vidět to nejlepší ze správy EU, úžasnou, ale často neviditelnou práci tisíců úředníků jménem nás všech. Abych to uznal, začal jsem v roce 2017 udělovat Cenu veřejného ochránce práv za řádnou správu. To je nejen uznáním za skvělou práci - například v letošním roce byla celková cena udělena Evropské komisi za její práci na snížení znečištění plasty -, ale také to povzbuzuje instituce, aby se od sebe navzájem učily.

Rád bych také zdůraznil skvělou práci veřejných ochránců práv v celé Evropě na regionální a vnitrostátní úrovni. Jako evropský veřejný ochránce práv koordinuji Evropskou síť veřejných ochránců práv a usilovně pracujeme na posílení vazeb mezi EU a zeměmi a regiony Evropy. Naše výroční konference v Bruselu vždy podněcují diskusi, neboť veřejní ochránci práv sdílejí své zkušenosti na místě s politiky a úředníky EU.

Na závěr, někdy, jako veřejný ochránce práv, mohu vyřešit problém jednoduchým telefonním hovorem nebo e-mailem. Někdy to trvá déle, než se kultura změní. Letos si však všímám dalšího významného odrazového můstku na cestě ke změně kultury, a to jmenování místopředsedy Komise komisařem pro transparentnost. Doufám, že toto zvýšení transparentnosti bude známkou významného pokroku v oblasti řádné správy obecně v rámci EU. Děkuji za váš čas.