Dámy a pánové!

Děkuji vám, pane předsedo, za vaše bystré poznámky a povzbudivá slova.

Dne 25. května jsem se setkal se sborem komisařů a velmi mě povzbudila podpora předsedy pro myšlenku zlepšení spolupráce s evropským veřejným ochráncem práv ve prospěch občanů. Od našeho zasedání přijala Komise dne 1. listopadu sdělení, kterým se zavádí nový interní postup pro odpovědi na šetření veřejného ochránce práv. To předpokládá, že jednotliví komisaři převezmou silnou politickou odpovědnost za každý případ a zároveň si zachovají cennou úlohu generálního sekretariátu. Velmi vítám tento nový postup, jehož cílem je, jak jsem pochopil, posílit konzistentnost a kvalitu odpovědí Komise a zajistit rychlé přijetí opatření v návaznosti na doporučení a připomínky veřejné ochránkyně práv.

To je jasným znamením našeho společného odhodlání spolupracovat v nadcházejících letech na zajištění plného dodržování práv občanů v celé Unii. A za tím vším. Nedávné iniciativy Komise - jako je Evropská iniciativa pro transparentnost, iniciativa pro zlepšování právní úpravy a samozřejmě plán D pro demokracii, dialog a diskusi - nás jistě přibližují k cíli otevřenější a odpovědnější správy EU, jejímž konečným cílem je služba občanům.

Jakožto orgán, který vede k přibližně 70 % šetření veřejného ochránce práv, je nezbytné, aby se Komise ujala vedoucí úlohy při řešení nesprávného úředního postupu a při podpoře kultury služeb ve vztahu k občanům. Každý orgán, instituce a jiný subjekt EU však může také sehrát svou úlohu při zlepšování vztahů s občany. Ve svých dnešních poznámkách bych rád nastínil některé způsoby, kterými se podle mého názoru můžeme společně posunout kupředu. Ale než tak učiním, dovolte mi stručně pohovořit o posledních deseti letech.

První veřejný ochránce práv

Předchozí zapojení brání zakládajícímu evropskému veřejnému ochránci práv Jacobu Södermanovi, aby tu dnes večer byl s námi. To mi umožňuje mluvit upřímně a nebát se ho ztrapnit. Jacob dosáhl toho, co se na začátku zdálo jako „mise nemožná“. Jeho schopnost vést tuto instituci v raném věku a v raném věku poskytla evropskému veřejnému ochránci práv autoritu, respekt a legitimitu. Zajistila totiž, aby se tato instituce podle jeho vlastních slov stala „smysluplným a respektovaným aktérem na evropské scéně“.

Aby toho dosáhl, musel překonat mnoho překážek. Po prvním roce ve funkci napsal: „Někdy mám pocit, že v každém veřejném orgánu je dinosaurus. Žije ve sklepě a střeží složky. Tato zvířata mají odpor k otevírání dveří a dennímu světlu..." Naštěstí po odchodu z úřadu mohl jako významný úspěch uvést míru, do jaké s ním různé správy byly ochotny spolupracovat na řešení stížností občanů. Orgány a instituce, které zastupujete, projevily zájem o vyhnání dinosaura z jejich středu a o spolupráci s veřejným ochráncem práv při zlepšování služeb občanům, od zrušení věkových hranic při náboru až po zlepšení v oblasti opožděných plateb a od většího přístupu k dokumentům až po rostoucí dodržování Listiny základních práv EU. Za tyto úspěchy a za mnohé další, které mi čas nedovoluje vyjmenovat, jsme my, stejně jako občané Unie, navždy zavázáni Jacobu Södermanovi.

Tento večer je pro mě vhodnou příležitostí, abych poděkoval a ocenil všechny, kteří v posledním desetiletí poskytli veřejnému ochránci práv životně důležitou podporu. Bez pomoci administrativy Evropského parlamentu by tento orgán nemohl začít fungovat. Informovanost o právu podat stížnost veřejnému ochránci práv by byla mnohem nižší, nebýt poradenství a pomoci Komise i komunikačních služeb Parlamentu. Šetření zahájená veřejným ochráncem práv by byla mnohem méně účinná, nebýt pozornosti a významu, který jim přikládají všechny orgány, instituce a jiné subjekty EU. Díky píli, dobré vůli a vynalézavosti, s nimiž mnozí z vás veřejné ochránkyni práv odpověděli, se tato instituce rozrostla v to, co můj předchůdce nazval "smysluplným a respektovaným aktérem na evropské scéně".

Když jsem byl v lednu 2003 poprvé zvolen evropským veřejným ochráncem práv, někteří skeptičtí členové tisku se ptali, zda je moudré svěřit tuto cennou instituci někomu z členského státu, jehož pověst v oblasti veřejné správy umožňuje, řekněme, prostor pro zlepšení. Když jsem přemýšlel o tom, jak nejlépe řešit tyto obavy, byl jsem zachráněn mým předchůdcem, který mě označil za nejvíce "severského Řeka", kterého znal. Ať už tím myslel cokoli, toto označení se velmi hodilo pro řadu volebních obvodů veřejného ochránce práv! Byl také obzvláště vhodný, protože pocházel od muže, jehož jméno znamená „muž z jihu“ a který často čerpal zvláštní inspiraci ze systému veřejných ochránců práv na jihu – ze Španělska.

Reakce na stížnosti

Za posledních deset let se evropský veřejný ochránce práv zabýval více než 20 000 stížnostmi a pomohl bezpočtu dalších občanů tím, že odpověděl na jejich žádosti o informace. I když občan ne vždy ví, na koho se obrátit, vždy se snažíme řešit jeho obavy. Rozvoj Evropské sítě veřejných ochránců práv pomohl zajistit, aby bez ohledu na to, na kterého veřejného ochránce práv se občané obrátí na evropské, vnitrostátní nebo regionální úrovni, mohli mít jistotu, že jim bude poskytnuta náležitá pomoc a poradenství.

Každý rok se počet stížností zvyšuje a sotva vás překvapí, když uslyšíte, že to považuji za uklidňující. Pevně věřím, že více stížností neodráží zhoršující se výkonnost orgánů. Pro mě spíše nabízejí jasný důkaz, že občané mají pocit, že při uplatňování svých práv stojí za to. Jejich hlas se počítá. Jejich činnost pomůže zlepšit situaci. Zoufalství by jistě nastalo, kdyby cítili, že je nikdo neposlouchá a že stěžování je marné.

Samozřejmě je mnohem lepší, když stížnosti mohou být vyřešeny v co nejranější fázi, konkrétně administrativou zapojenou do stížnosti. Občanům koneckonců nevadí, kdo jejich problém vyřeší. Často prostě hledají vysvětlení, důvod, omluvu nebo radu a vy jste nejlépe připraveni to poskytnout. Stěžovatelé se chtějí posunout dál. Měli bychom také mít na paměti, že urovnání navržené VY je rychlejší a nakonec více uspokojující v celém kole, protože vám připisuje řešení problému, zvyšuje vaši legitimitu v očích stěžovatele a zajišťuje oboustranně výhodný výsledek pro všechny zúčastněné. Jinak řečeno, způsob, jakým reagujeme na stížnosti, je klíčovým měřítkem toho, jak jsme zaměřeni na občany.

Tím, že to říkám, chápu, že je jak nákladné, tak časově náročné reagovat na stížnosti. Vyřešení stížnosti může navíc znamenat významné gesto - omluvu, vyplacení odškodnění, dohodu o opětovném zahájení řízení. Když přemýšlíte o výhodách a nevýhodách této míle navíc, může vám připadat užitečné připomenout moudrá slova velkého anglického autora Samuela Johnsona, že "nic se nikdy nepokusí, pokud musí být nejprve překonány všechny možné námitky." Takže ať už se jedná o řešení smluvních problémů, poskytnutí přístupu k dokumentům nebo vysvětlení, proč kandidát nebyl vybrán, existuje mnoho způsobů, jak můžeme ukázat, že nasloucháme.

Veřejný ochránce práv jako zdroj

Jak víte, stížnosti jsou často příznaky závažnějších, složitějších nebo systémových problémů nebo problémů. Jednou z funkcí veřejného ochránce práv je tyto problémy identifikovat a podporovat způsoby jejich řešení. Veřejná ochránkyně práv jako taková kromě toho, že slouží jako vnější mechanismus kontroly, představuje také cenný zdroj pro vedoucí pracovníky, zdroj, který vám může pomoci zlepšit výkonnost vaší správy tím, že zaměří pozornost na oblasti, v nichž je třeba dosáhnout zlepšení.

Dovolte mi jednoznačně říci, že vám chceme v této oblasti více pomoci. Od nástupu do funkce v dubnu 2003 jsem se osobně setkal s vrcholným vedením a zaměstnanci mnoha orgánů, institucí a agentur, abych vysvětlil důvody, na nichž jsou založena má rozhodnutí, a obecněji svou práci, abych navrhl způsoby, jak nejlépe reagovat na stížnosti, na které vás upozorníme, a jak zlepšit administrativní postupy. Během doby mého předchůdce, ale také v poslední době, byla řada orgánů, institucí a agentur v tomto ohledu aktivní a žádala o setkání s veřejným ochráncem práv nebo s mými zaměstnanci. Tleskám těmto iniciativám, které se zapisují do logiky politiky systematického oslovování institucí a spolupráce s nimi při podpoře kultury služby občanům, které hodlám v nadcházejících letech přiřadit prioritu. A právě v tomto duchu chci říci: Pokud si myslíte, že bychom v tomto ohledu mohli udělat více, dejte nám prosím vědět.

Evropský kodex řádné správní praxe

Neocenitelným zdrojem v této souvislosti je Evropský kodex řádné správní praxe. Kodex byl schválen Evropským parlamentem v roce 2001 a vysvětluje občanům, co mohou od evropské správy očekávat. Slouží rovněž jako užitečný průvodce pro úředníky a podporuje nejvyšší standardy správy.

Jen letos v létě bylo zveřejněno nové vydání kodexu ve 24 jazycích. V Evropě i mimo ni již bylo distribuováno více než 100 000 kopií. V reakci na to požádaly státní správy a místní orgány, školy a univerzity, vzdělávací střediska a veřejné knihovny spolu s jednotlivými občany o kopie pro další distribuci. Jedna žádost přišla z turistického střediska na Madeiře v Portugalsku s těmito slovy:

„Je naší zkušeností, že mnozí z těch, kdo zastávají důležité administrativní funkce, běžně ignorují práva občanů. Propagací vaší příručky bychom rádi přispěli svým malým dílem ke zlepšení této situace.

Jedná se skutečně o evropský úspěch. Kodex byl přijat a je uplatňován v celostátních, regionálních a místních správních orgánech od Portugalska po Itálii, od Valonska po Řecko a od Rumunska po Chorvatsko. S ohledem na skutečnost, že evropský kodex byl přijat takovou řadou správních orgánů v celé Evropě, i nadále doufám, že jej mohou přijmout všechny orgány a instituce EU, možná ve formě interinstitucionální dohody. Kontakty, které jsem v tomto ohledu navázal s předsedou Komise a místopředsedy Wallströmem a Kallasem, byly velmi pozitivní a já velmi doufám, že můžeme rychle pokročit v posunu tohoto projektu blíže k realizaci. V tomto duchu, ale také v duchu dnešní večerní akce, bych rád navrhl, aby byl jednotný kodex velmi vítaným dárkem k 11. výročí, a to nejen pro veřejného ochránce práv, ale především pro občany!

Přechod k otevřenější a odpovědnější správě

Dámy a pánové!

Nelze popřít, že se jedná o zkušební dobu pro Evropskou unii. Občané ve Francii a Nizozemsku hlasovali pro neratifikaci ústavy, volební účast v evropských volbách nadále klesá a Unie se stále snaží řešit dojem, že se jedná o vzdálenou byrokracii vybudovanou politickou elitou. Z nejnovějšího průzkumu Eurobarometr vyplývá, že pouze 38 % veřejnosti se domnívá, že „můj hlas má v EU váhu“.

Evropský veřejný ochránce práv byl zřízen s cílem pomoci přiblížit Unii občanům a dát správě EU „lidskou tvář“. Definujícím rysem orgánu je, že veřejný ochránce práv je osoba, která osobně komunikuje s jednotlivými občany, kteří mu píší, přezkoumává jejich případ a usiluje o vyřešení jejich stížnosti. Každá z nich, nazývaná "mikrokomunikace", pomáhá zlidštit správu EU a přiblížit ji občanům.

Jak napsal jeden stěžovatel: "Pro mě tento případ konečně skončil a doufám, že se nyní může otevřít nová stránka, pokud jde o mé činnosti, které jsou úzce spjaty s Evropou. Rád bych vám poděkoval za vaši užitečnou mediaci. Váš orgán nabízí velmi důležitou pomoc, která občanům umožňuje přátelsky řešit citlivé problémy, s nimiž se mohou v souvislosti s evropskými orgány potýkat.“

Tyto poznámky poukazují na další úlohu, kterou veřejný ochránce práv plní ve svých vztazích s orgány: facilitátora, který je schopen pomoci vám a vaší instituci vysvětlit se občanům, dát jim pocit, že jejich hlas se počítá a že tím, že si stěžují, mohou pomoci zlepšit stávající problémy nebo vyřešit situace, které ovlivňují jejich život. Konečným cílem, kterého bychom se měli společně snažit dosáhnout, je špičková správa EU zaměřená na občany. Je to cíl, který stojí za to sledovat jak kvůli samotnému konečnému výsledku, tak možná ještě důležitější kvůli obohacení zkušeností získaných při službě občanům, které budou získány při cestování do této destinace.

Závěr

V této poznámce mi dovolte zakončit citátem z klasického televizního seriálu BBC "Ano, pane ministře", který tak úspěšně parodoval mimo jiné negativní postoje veřejné služby, včetně odporu vůči změnám a arogance. V jedné epizodě stálý tajemník sir Humphrey poté, co byl ministrem obviněn, že se více zajímá o "prostředky" než o "konce", odpovídá: „V administrativě nejsou žádné cíle, pane ministře, kromě těch volných. Správa je věčná.

Pro veřejného ochránce práv znamená vyřizování stížností vázání co největšího počtu volných konců. Ale mnohem víc než to: zajištění špičkové administrativy je skutečně, půjčit si přídavné jméno sira Humphreyho, „věčným“ úkolem, který můžeme nejlépe řešit společně. Plnění slibů, poskytování řádných nápravných mechanismů, učení se z chyb, otevřená práce a umožnění veřejné kontroly - to vše jsou důležité "prostředky" k budování důvěry mezi občany. A ve snaze o dosažení tohoto vznešeného cíle je veřejný ochránce práv připraven a ochoten být vaším spojencem a partnerem.

Zbývá mi jen se těšit na dynamické druhé desetiletí pro evropského veřejného ochránce práv, na stále užší spolupráci mezi našimi orgány a na světlou budoucnost pro evropské občany. Skutečnost, že dnes v noci vidím jen lidské tváře a nic se nepodobá "zvířatům", o kterých mluvil můj předchůdce, mě velmi povzbuzuje a naplňuje mě nadějí a očekáváním!

S touto nadějí a očekáváním vás proto žádám, abyste se ke mně připojili a pronesli přípitek na připomenutí našeho společného závazku spolupracovat v nadcházejících letech koordinovaně a systematicky na zajištění lepších výsledků pro občany a prohloubení kultury služeb Unie.

Užijte si zbytek večera a děkujeme, že jste tady.