V roce 2001 si německý lékař stěžoval Evropské komisi na to, že Německo údajně nedodržuje právní předpisy EU o pracovní době, a zejména pokud jde o dobu, kterou lékaři v nemocnicích stráví v pohotovosti. Příslušná pravidla byla stanovena ve směrnici 93/104/ES a zůstala v platnosti až do té doby, než byla nahrazena směrnicí 2003/88. Ve dvou rozsudcích vynesených v roce 2000 a v roce 2003 Evropský soudní dvůr rozhodl, že čas strávený jako pohotovost má být ve smyslu těchto pravidel považován za pracovní dobu.

Ve stížnosti podané veřejnému ochránci práv v prosinci 2003 (stížnost 2333/2003/GG) stěžovatel tvrdil, že Komise neřešila jeho stížnost na Německo ohledně porušení právních předpisů v přiměřené lhůtě. Po prozkoumání případu veřejný ochránce práv uznal opodstatněnost tvrzení stěžovatele. Poznamenal však, že Německo nedávno zavedlo nové právní předpisy v této oblasti, které Komise tehdy ještě musela přezkoumat, a že Komise, jak se zdá uznala, že rozhodnutí Soudního dvora související otázky právní povahy objasnilo. Veřejný ochránce práv předpokládal, že Komise nebude mít další zpoždění při vyřizování stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů, a své šetření tedy uzavřel.

V listopadu 2005 se stěžovatel na veřejného ochránce práv obrátil znovu. Ve své nové stížnosti (3453/2005/GG) v podstatě zopakoval tvrzení, která již předložil ve své předchozí stížnosti, podle které Komise nevyřídila jeho stížnost na porušení právních předpisů v přiměřené lhůtě. Veřejný ochránce práv se rozhodl zahájit nové šetření.

Ve svém stanovisku Komise uvedla, že v září 2004 předložila zákonodárnému orgánu Společenství návrh na změnu směrnice 2003/88. Komise zdůraznila, že přezkoumá stížnost stěžovatele na porušení právních předpisů na základě tohoto návrhu a její průběžné diskuse s ostatními orgány Společenství.

Veřejný ochránce práv zaujal stanovisko, že předložení návrhu na změnu směrnice nedovoluje Komisi zanedbávat její povinnosti spočívající v zajišťování toho, aby členské státy dodržovaly stávající směrnici. Dále vyjádřil názor, že nepochybné právo Komise na volnost uvážení v záležitostech týkajících se údajných porušení práva Společenství členskými státy ji neopravňuje nekonečně odkládat řešení stížnosti na základě toho, že příslušný předpis bude možná někdy v budoucnu změněn.

Proto dne 12. září 2006 veřejný ochránce práv odeslal návrh doporučení, ve kterém na Komisi naléhal, aby řešila stížnost stěžovatele na porušení právních předpisu co nejpečlivěji a co nejdříve.

Ve svém podrobném stanovisku Komise svůj názor nezměnila.

Proto dne 10. září 2007 veřejný ochránce práv předložil Parlamentu zvláštní zprávu týkající se tohoto případu.