Vážený pane předsedo,
vážený pane Valedore,
vážení hosté,
dámy a pánové,

Je mi velkým potěšením zúčastnit se těchto setkání o mírové výchově, které pořádá Institut Rosalía de Castro, na místě tak příjemném, jako je Santiago. Po více než 50 letech Všeobecné deklarace lidských práv je tato otázka v Evropské unii opět aktuální, nyní v souvislosti s vypracováním základní listiny lidských práv.
Abych objasnil svůj názor na tento proces, rád bych nejprve stručně představil pravomoci orgánu evropského veřejného ochránce práv. Poté se budu zabývat některými předloženými návrhy a zakončím je možnými řešeními pro budoucnost.

1 INSTITUCE EVROPSKÉHO OMBUDSMANA

Údaj o veřejném ochránci práv v Evropské unii byl vypracován v přímé souvislosti s vývojem koncepce evropského občanství. V návaznosti na iniciativu španělské vlády byla do Maastrichtské smlouvy začleněna nová část věnovaná občanství Unie. Nové články zavedly řadu práv pro každého státního příslušníka členských států bez ohledu na jeho postavení hospodářského subjektu, což je zásadní. Tato práva zahrnují mimo jiné:
svobodně se pohybovat a pobývat na území Unie;
možnost volit a být kandidátem v místě obvyklého bydliště pro volby do Evropského parlamentu i pro volby do obecních zastupitelstev;
petiční právo k Evropskému parlamentu;
- a to, co se mě bezprostředně týká, právo odvolat se k evropskému veřejnému ochránci práv v případě, že správa Společenství nejednala správně.
Podle článku 259 Smlouvy má každý občan Unie nebo osoba s bydlištěm v Unii právo stěžovat si veřejnému ochránci práv na nesprávný úřední postup orgánů nebo institucí Společenství, s vyloučením soudů Společenství při výkonu jejich soudních funkcí.
V případě nesprávného úředního postupu Společenství musí veřejný ochránce práv pokud možno usilovat o smírné řešení s příslušným orgánem, aby stěžovatele uspokojil. Pokud toho nelze dosáhnout, může veřejný ochránce práv upozornit příslušný orgán prostřednictvím doporučení a podat zprávu o situaci Evropskému parlamentu.
Vzhledem k tomu, že mým úkolem je zabránit „špatné správě“ na úrovni Společenství, bylo nezbytné vyjasnit definici tohoto pojmu. Jak jsem uvedl ve své výroční zprávě za rok 1997, kterou podpořil Evropský parlament, k nesprávnému úřednímu postupu dochází, pokud veřejný subjekt nedodržuje pravidlo nebo právní zásadu, které se na něj vztahují. Mezi těmito pravidly a zásadami, které musí každý orgán nebo instituce Společenství dodržovat, jsou samozřejmě základní lidská práva stanovená v článku 6 Amsterodamské smlouvy.
Za účelem vytvoření jasného rámce pro uplatňování pojmu nesprávného úředního postupu jsem se zasazoval o to, aby orgány a instituce Společenství uplatňovaly kodexy řádné správní praxe. Nástroje této povahy by mohly jasněji definovat povinnosti správy Společenství vůči občanům. Ty by mohly například zahrnovat kritéria týkající se práva být vyslechnut nebo důvodů pro odůvodnění určitých činů. Kromě informování občanů by tyto kodexy poskytovaly pokyny samotným úředníkům ohledně jejich profesního chování.

2 ZÁVAZKY TÝKAJÍCÍ SE LIDSKÝCH PRÁV

Zatímco mnoho stížností adresovaných evropskému veřejnému ochránci práv se týká ochrany důležitých občanských práv, jen málo z nich se touto otázkou přímo zabývá.
Mezi provedenými vyšetřováními bych mohl poukázat na svou iniciativu, jejímž cílem je zajistit větší transparentnost přístupu veřejnosti k dokumentům orgánů; pokud jde o věkové hranice ve výběrových řízeních a jejich možný diskriminační účinek; nebo o úctě administrativy ke svobodě projevu jejích úředníků.
Jednou z otázek, kterou bych vám měl zmínit, je velká práce, kterou jsme odvedli na cestě k větší transparentnosti v rámci orgánů Společenství, zejména v oblasti přístupu k dokumentům. Podle mého názoru účinná kontrola ze strany správy vyžaduje uznání práva každého občana na přístup k informacím v držení správy, jak je uznáno v článku 10 Evropské úmluvy o právech člověka. V této věci obdržel evropský veřejný ochránce práv velký počet stížností a byla rovněž podporována řada iniciativ z moci úřední.

3 ZÁKLADNÍ PRÁVA A SVOBODY V SYSTÉMU SPOLEČENSTVÍ

Je zřejmé, že při výkonu své práce a za účelem zajištění dodržování základních práv a svobod na úrovni Společenství je třeba nejprve vymezit, jaká jsou tato práva a svobody ve světle práva Společenství.
Po dlouhé cestě, v níž měl Soudní dvůr převažující úlohu, zopakoval článek 6 Amsterodamské smlouvy již existující vzorec, kterým se Unie zavázala:

„Dodržovat základní práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv [...] a ta, která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům jako obecné zásady práva Společenství“.

Vůle Unie hájit práva občanů je tedy jasná a potvrzuje se rovněž ochranná úloha Soudního dvora Společenství v této oblasti.
Tato základní práva jsou uznávána jako základ Unie a status členského státu může být v případě porušení těchto práv pozastaven. Orgány Společenství musí sledovat provádění těchto závazků všemi členskými státy. Lze předpokládat, že tato úloha bude muset být vykonávána ještě horlivěji v případě států střední a východní Evropy, jejichž přistoupení k Unii se očekává v nadcházejících letech.
Dalším velmi důležitým příspěvkem nové Smlouvy k otázkám týkajícím se práv občanů jsou politiky spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Některé z těchto otázek, jako je azyl, přistěhovalectví a víza, se stávají pravomocemi Společenství. Pod dohledem evropského veřejného ochránce práv a pod dohledem Soudního dvora by měl být vytvořen rámec Společenství pro rozvoj. Pokud jde o aspekty, které nebyly přesunuty do pilíře Společenství, zejména policejní a soudní spolupráci v trestních věcech, musí evropské orgány a členské státy spolupracovat s cílem vytvořit „prostor svobody, bezpečnosti a práva“. Iniciativy v této oblasti, včetně činnosti evropských policejních sil EUROPOL, budou spadat do pravomoci evropského veřejného ochránce práv, aby tento orgán mohl sledovat, zda dodržují zásady řádné správy.
Vzhledem k citlivosti záležitostí, jako je právo na azyl nebo udělování víz z hlediska individuálních práv, bude nezbytné, aby orgány Společenství zajistily, že tato práva budou při řešení jednotlivých případů vnitrostátními orgány dodržována. Z velkého počtu těchto případů se pravděpodobně stanou stížnosti adresované vnitrostátním veřejným ochráncům práv a také evropskému veřejnému ochránci práv.
Účinné řešení těchto problémů vyžaduje, aby evropský veřejný ochránce práv nejednal sám, ale aby přímoji spolupracoval s kolegy na vnitrostátní a regionální úrovni. I když bylo na této cestě dosaženo značného pokroku a mezi námi již existuje síť spolupráce, je třeba tuto spolupráci prohloubit. Pouze tak bude možné zajistit, aby výzvy, jako je společná zahraniční politika nebo svoboda pohybu v rámci Unie, byly řešeny bez újmy na právech našich občanů.
Na druhé straně doufám, že při rozvíjení těchto nových oblastí týkajících se lidských práv budou mít orgány Společenství na paměti zkušenosti Rady Evropy. Vzhledem ke zdlouhavé práci tohoto orgánu, k níž členské státy léta přispívaly, by bylo vhodné zlepšit spolupráci s tímto orgánem.

4 Iniciativy ke zlepšení současné situace

Navzdory ústavním reformám provedeným v posledních letech představuje ochrana lidských práv v Unii podle mého názoru dva hlavní problémy.
Zaprvé Smlouvy hovoří o právech, aniž by je identifikovaly nebo stanovily jejich obsah. Jeho začlenění do rámce Unie se provádí prostřednictvím rozptýleného čísla, jako jsou obecné zásady. Občan, který se odváží položit takovou otázku, musí nejen znát právo Společenství, ale také se stát odborníkem na srovnávací právo.
Druhým problémem je, že s tímto modelem není jasné, jak by tato práva mohla být v rámci Unie chráněna. Členské státy ratifikovaly řadu příslušných úmluv, z nichž nejdůležitější je Evropská úmluva o ochraně lidských práv. Jejich orgány jsou proto povinny je respektovat a každý občan se může dovolávat své obhajoby. Naproti tomu, pokud žaloba pochází od orgánu Společenství v rámci jeho pravomocí, nemají občané tak jasný referenční bod pro výkon tohoto práva na obhajobu svých práv.
K nápravě tohoto možného nedostatku byly navrženy alternativy, jako je přistoupení Společenství k Evropské úmluvě o lidských právech. Po negativním stanovisku Soudního dvora v březnu 1996 byla tato možnost ponechána neopodstatněná.
Vzhledem k této patové situaci německé předsednictví Rady během svého funkčního období prosazovalo myšlenku vypracovat novou Listinu základních práv Unie. Tento cíl byl formálně přijat hlavami států a předsedy vlád Unie na jejich zasedání v Kolíně nad Rýnem v červnu 1999.
Tato listina
by měla zahrnovat i) práva na svobodu a rovnost a základní procesní zásady stanovené v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv;
ii) základní práva občanů Unie;
iii) další hospodářská a sociální práva.
Jeho vypracováním byl pověřen zvláštní orgán, do něhož jsou zapojeni delegáti z členských států a jejich vnitrostátních parlamentů, z Evropské komise a poslanci Evropského parlamentu. Instituce evropského veřejného ochránce práv se tohoto fóra účastní jako pozorovatel.
Cílem je, aby tento orgán vypracoval návrh do konce roku. Tento dokument, jakmile bude přijat, bude Listinou základních práv Evropské unie, která může být v budoucnu nedílnou součástí evropských smluv.

5 NÁVRHŮ EVROPSKÉHO OMBUDSMANA

Tato iniciativa je velmi pozitivní v tom, že by měla sloužit k tomu, aby si všichni evropští občané lépe uvědomili svá práva. A z tohoto pohledu občana by bylo třeba přistoupit k vypracování této Charty, jak jsem uvedl ve svém projevu před orgánem odpovědným za její vypracování 2. února.
Před tímto datem již předložila řadu návrhů s cílem napravit stávající situaci a zvýšit od nynějška účinnost ochrany lidských práv v Unii, aniž by čekala na zdlouhavý proces přípravy složitého dokumentu.
Navrhl proto, aby bylo do Smlouvy zahrnuto jednoduché ustanovení. Podle ní by Unie a její orgány byly povinny dodržovat dohody o lidských právech ratifikované všemi nebo většinou členských států. To by zahrnovalo nejen Evropskou úmluvu o lidských právech, ale i další úmluvy Rady Evropy, jako je Evropská sociální charta, Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluva o ochraně etnických menšin. Zahrnuje rovněž nástroje OSN, jako je Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jakož i několik úmluv MOP.
Uznávám však, že výsledek by nebyl dokonalý, neboť občan by byl stále povinen znát několik různých textů, aby znal svá základní práva. Neexistují ani jasné mechanismy pro dodržování těchto práv.
Pokud se Unie rozhodne přejít na základní listinu práv, měla by být její ustanovení jasná pro občany a závazná pro jakýkoli orgán nebo instituci EU.
Za tímto účelem jsem navrhl, aby Listina obsahovala jako zásadu právo občanů na řádnou správu. Za účelem uvedení této zásady do praxe by bylo nezbytné přijmout určitá prováděcí pravidla, jako jsou pravidla týkající se řádné správní praxe, jakož i pravidla upravující přístup k informacím a dokumentům.
Zahrnutí tohoto práva do listiny by mohlo mít široký dopad na všechny současné i budoucí členské státy a přispět k tomu, aby se 21. století stalo „stoletím řádné správy věcí veřejných“.
V neposlední řadě by této listině měly být poskytnuty přiměřené prostředky k zajištění jejího dodržování, protože práva zůstávají bezcenná, s výjimkou existence účinných opravných prostředků. A odkazuji zvláště na tento bod, protože považuji za politováníhodné, co se stalo se sliby danými občanům Unie v Amsterodamské smlouvě. Podle jejího názoru je Evropská unie založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu. A v tomto rámci by měla být rozhodnutí přijímána "co nejotevřeněji".
Navzdory těmto dobrým záměrům rozhoduje o právních předpisech Společenství Rada ministrů i nadále za zavřenými dveřmi. Podle mého názoru by v demokracii měli mít občané právo znát rozpravy, které vedou k přijetí zákonů.
Smlouva rovněž dává občanům ústavní právo na přístup k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Toto právo by podle samotné Smlouvy mělo být rozvíjeno regulačními prostředky. S ohledem na návrh, který nedávno zveřejnila Komise, jsme však spíše konfrontováni s legislativním vývojem výjimek, které by správa Společenství mohla použít k vyloučení výše uvedeného práva.
Účinná kontrola těchto práv často vyžaduje externí sledování jejich dodržování. Jak ukázaly zkušenosti v členských státech, ochrana práv může být posílena, pokud existuje možnost mezinárodního dohledu. Nejrozvinutějším a nejúčinnějším monitorovacím systémem je systém stanovený v Evropské úmluvě o lidských právech. Všechny členské státy EU přijaly mezinárodní kontrolu prostřednictvím systému úmluvy. Podle mého názoru by tedy bylo vhodné, aby unijní orgány a instituce podléhaly podobnému dohledu, který by mohl vyplynout z přistoupení Unie k této úmluvě.

6 Závěr

Ať se na těchto vysokých úrovních stane cokoliv, pro mě musí obrana práv evropských občanů pokračovat ze dne na den. Evropský veřejný ochránce práv by proto bez ohledu na tyto ústavní změny v Unii měl i nadále hledat způsoby, jak zajistit dodržování práv přiznaných evropským občanům. Lepší ochrany občanů a jejich práv lze dosáhnout pouze tehdy, pokud orgány, které se této misi věnují, včetně vnitrostátních a regionálních veřejných ochránců práv, navážou mezi nimi užší vazby spolupráce. Jsem přesvědčen, že překážky mnoha občanských práv vyplývajících z práva Společenství - jako je tomu například v případě volného pohybu osob na území Unie - by mohly být zlepšeny prostřednictvím spolupráce.
Cílem této cesty do Galicie je zajistit užší spolupráci s institucemi, jako je Valedor do Pobo, které jsou měřítky pro účinnou obranu práv evropských občanů.
Výsledky této spolupráce jsou slibné a ukazují, že orgán veřejného ochránce práv je schopen čelit novým výzvám, aby mohl požívat práv občanů na všech úrovních Evropské unie.
Děkuji za pozornost.