Mandát evropského veřejného ochránce práv

Evropský veřejný ochránce práv má mandát provádět šetření týkající se případů nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů a institucí Evropských společenství. Jeho pravomoci a povinnosti jsou stanoveny ve Smlouvách - zejména v článku 195 Smlouvy o ES - a ve statutu veřejného ochránce práv (1).

Přátelská řešení

Smlouvy a statut poskytují evropskému veřejnému ochránci práv řadu nástrojů, které může použít, pokud zjistí, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Než se však k těmto nástrojům obrátíme, je důležité poukázat na to, že statut veřejné ochránkyně práv ukládá veřejnému ochránci práv, aby pokud možno hledal s dotčeným orgánem nebo institucí řešení, které by odstranilo nesprávný úřední postup a uspokojilo stěžovatele.
Tato povinnost platí po celou dobu řízení. Pokud například stěžovatel pouze tvrdí, že administrativa na dopis neodpověděla, je obvyklé, že útvary veřejného ochránce práv kontaktují administrativu neformálně, aby zjistily, zda administrativa na dopis stěžovatele již odpověděla nebo se chystá odpovědět. Pokud tomu tak je a jakmile veřejný ochránce práv obdrží kopii této odpovědi, bude stížnost považována za vyřízenou. Úřad veřejného ochránce práv se rovněž snaží prosazovat, aby dotčené orgány nebo instituce hledaly řešení přímo se stěžovatelem. To bylo poměrně úspěšné. Téměř 200 případů bylo během pěti let vyřešeno až poté, co byla stížnost zaslána dotčenému orgánu nebo instituci. Může se jednat například o odpověď na žádost nebo o zveřejnění informací nebo požadovaného dokumentu nebo o opožděnou platbu, která má být splněna, nebo o zrušení nesprávně vyhlášené soutěže nebo nabídkového řízení.
Nedosáhne-li se urovnání, veřejný ochránce práv případně předloží správním orgánům návrhy na smírné řešení. Tento způsob práce byl přijat ve francouzském systému veřejného ochránce práv (la mediace). Tyto návrhy jsou často administrativou přijímány. Vzhledem k tomu, že orgány a instituce vyřešily mnoho případů přímo, bylo méně prostoru pro veřejné ochránce práv, který inicioval návrhy smírných řešení. Pouze v přibližně 10 případech dosáhl veřejný ochránce práv smírného urovnání. Tento údaj, pokud jde o narovnání a smírná řešení iniciovaná veřejným ochráncem práv, rovněž dokládá připravenost evropských orgánů a institucí spolupracovat s veřejným ochráncem práv a napravovat případy nesprávného úředního postupu.
Pokud nelze dosáhnout smírného řešení, využije veřejný ochránce práv nástroje, které má k dispozici.

Kritické poznámky

Veřejná ochránkyně práv vyvinula praxi, která spočívá v tom, že učiní kritickou poznámku v případech, kdy došlo k nesprávnému úřednímu postupu, ale kdy neexistuje (například z důvodu uplynutí času) žádný rozumný způsob, jak situaci napravit. Myšlenkou kritické poznámky je uvést zavedený případ nesprávného úředního postupu a snažit se vyhnout opakování v budoucích činnostech. Nedostatky tohoto řešení spočívají ve skutečnosti, že veřejný ochránce práv dosud nebyl vzhledem ke své velké pracovní zátěži schopen systematicky kontrolovat, zda správa bere tyto kritické připomínky v budoucích případech na vědomí. Na tento problém nedávno upozornil i Evropský parlament. Očekává se, že navýšení zdrojů, které má veřejný ochránce práv k dispozici, mu umožní tento problém řešit.

Další poznámky

V této souvislosti je třeba poznamenat, že existují i případy, kdy veřejný ochránce práv dospěje k závěru, že nedošlo ke zjevnému nesprávnému úřednímu postupu, ale kdy se domnívá, že by bylo žádoucí, aby správa v budoucnu zlepšila své chování. V takových případech veřejný ochránce práv předkládá toto doporučení správním útvarům pod zástěrkou další poznámky na konci rozhodnutí, kterým se případ uzavírá. Je potěšující, že administrativa na tyto další poznámky stále více reaguje.

Návrhy doporučení

Pokud veřejný ochránce práv zjistí nesprávný úřední postup, který lze ještě napravit, informuje o tom správu. Statut mu umožňuje předkládat návrhy ohledně toho, jaká by mohla být náprava. Statut označuje tyto návrhy za „návrhy doporučení“. Jsou spuštěny na veřejnosti. Veřejný ochránce práv této možnosti dosud využil ve 24 případech, v nichž provedl hloubkové šetření. V 11 z těchto případů administrativa návrhy doporučení přijala. Deset věcí bylo ke dni 31. srpna 2000 stále projednáváno (2).

Zvláštní zprávy

Pokud správa nepřijme návrh doporučení veřejného ochránce práv do tří měsíců nebo nenalezne jiný přijatelný způsob, jak napravit nesprávný úřední postup, je veřejná ochránkyně práv oprávněna veřejně předložit zvláštní zprávu Evropskému parlamentu a požádat jej, aby využil svých politických pravomocí a pokusil se přimět správu, aby případ nesprávného úředního postupu odstranila. K tomuto dni veřejná ochránkyně práv předložila Evropskému parlamentu tři zvláštní zprávy.
První z těchto zpráv, která byla předložena v prosinci 1997, se týkala otázky přístupu veřejnosti k dokumentům v držení 15 jiných orgánů a institucí Společenství než Rady EU a Evropské komise. Dotčené orgány a instituce Společenství nyní přijaly pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům, které mají v držení, takže tato záležitost byla úspěšně uzavřena.
Druhá zpráva předložená v říjnu 1999 se týkala odmítnutí Komise poskytnout uchazečům, kteří se účastnili výběrových řízení organizovaných Komisí, přístup k jejich označeným zkušebním dokumentům. V prosinci 1999 Komise informovala veřejného ochránce práv, že nyní přijala argumenty veřejného ochránce práv a že tento přístup umožní v budoucích výběrových řízeních.
Třetí zvláštní zpráva, která byla předložena Evropskému parlamentu v dubnu 2000, se týkala návrhu veřejného ochránce práv, aby orgány a instituce EU přijaly kodex řádné správní praxe. Tato zvláštní zpráva byla stejně jako její dva předchůdci přijata v rámci šetření evropského veřejného ochránce práv z vlastního podnětu.

Šetření z vlastního podnětu

To nás přivádí k dalšímu důležitému bodu. Evropský veřejný ochránce práv je oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu ze strany evropských občanů. Je však rovněž oprávněn zahájit šetření z vlastního podnětu. Veřejná ochránkyně práv tuto možnost dosud záměrně využívala skromně. Obvykle bude zahájeno šetření z vlastního podnětu v případech, kdy se veřejný ochránce práv z řady stížností dozvěděl, že se zdá, že se jedná o obecnější problém.
Případem je šetření z vlastního podnětu týkající se problému opožděných plateb, které bylo zahájeno v prosinci 1999. V průběhu let obdržela veřejná ochránkyně práv řadu stížností od společností a občanů, kteří Evropské komisi poskytovali služby a stěžovali si, že jim nebyly zaplaceny vůbec nebo včas.
Veřejná ochránkyně práv se proto rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu, které se zabývalo obecnějším problémem, jenž se zdál existovat. Je třeba dodat, že veřejný ochránce práv rovněž využil možnosti zahájit šetření z vlastního podnětu v případech, kdy se zdá, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, ale stěžovatel neměl aktivní legitimaci, protože nebyl občanem EU nebo nežil v EU.

Další možnosti ovlivnění administrativy

V neposlední řadě by se nemělo zapomínat na to, že veřejný ochránce práv disponuje jinými prostředky, aby se pokusil ovlivnit způsob, jakým se administrativa chová. Výroční zpráva například poskytuje veřejnému ochránci práv příležitost k obecnějším připomínkám, které, jak se očekává, nezůstanou v administrativě bez povšimnutí.
Veřejný ochránce práv může rovněž poskytnout správním útvarům kladné pokyny ohledně toho, co považuje za řádnou správu. V roce 1999 veřejný ochránce práv dokončil šetření z vlastního podnětu, které ho vedlo k tomu, že orgánům a institucím EU navrhl podrobný kodex řádné správní praxe. Řada těchto orgánů nyní přijala tento kodex nebo kodexy, které vycházejí z návrhu veřejného ochránce práv.
Jak bylo uvedeno výše, veřejný ochránce práv předložil tuto záležitost Evropskému parlamentu ve zvláštní zprávě, v níž navrhl přijetí zákona o řádné správě pro EU. Evropský parlament se touto otázkou stále zabývá.

Závěr

Závěrem lze tedy tvrdit, že evropský veřejný ochránce práv má k dispozici dostatečné nástroje k plnění svých úkolů. Je samozřejmě na ostatních, aby posoudili, zda byl evropský veřejný ochránce práv ve své práci úspěšný. Lze však poukázat na to, že Evropský parlament, jemuž musí veřejný ochránce práv předkládat svou výroční zprávu, dosud evropskému veřejnému ochránci práv soustavně vyjadřoval uznání za jeho úspěchy. Zdá se, že skutečnost, že počet stížností neustále roste - z přibližně 500 během prvního celého roku na přibližně 1500 v loňském roce - dokazuje, že evropští občané jsou rovněž přesvědčeni, že evropský veřejný ochránce práv je schopen jim pomoci.
Je třeba dodat, že stále existuje značný počet stížností, které nespadají do působnosti veřejného ochránce práv, například proto, že jsou zaměřeny na jiné subjekty než orgány nebo instituce EU. Veřejný ochránce práv se snaží stěžovatelům pomoci i v takových případech. Pravidelně proto poskytuje informace o tom, kam by se stěžovatel mohl obrátit, aby našel pomoc, nebo sám postoupí stížnost orgánu (např. vnitrostátnímu veřejnému ochránci práv), který se jí může zabývat.
Závěrem je vhodné uvést, že činnost evropského veřejného ochránce práv je k dispozici na jeho neustále aktualizovaných internetových stránkách (http://www.ombudsman.europa.eu).

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

(2) Ve zbývajících třech případech byla Evropskému parlamentu předložena zvláštní zpráva.