---

Vaše Excelence Síndic de Greuges,
Vaše Excelence,
Vážení hosté,
dámy a pánové,

Je pro mě velkou osobní spokojeností, že s vámi mohu s trochou očekávání oslavit Den Evropy. A to v Barceloně, symbolu města s proevropským povoláním a otevřeností.

Než začnu, budu moci vyjádřit svou veřejnou vděčnost Antónu Cañellasovi, jehož úkol jako Síndic de Greuges de Cataluña byl vždy příkladem pro všechny veřejné ochránce práv. Drahý Antone, děkuji ti, že bez tvé houževnatosti a podpory by se tento čin nemohl uskutečnit. Rád bych zde také ocenil velkou pomoc, kterou poskytly delegace Parlamentu a Evropské komise, a za to bych rád poděkoval jejich zástupcům, panu Ribotovi a panu Collovi.

Tato slova vyslovuji před tak významným publikem poté, co jsem téměř sedm let zastával funkci evropského veřejného ochránce práv. V tomto období jsem měl tu čest navštívit Katalánsko při mnoha příležitostech, abych vysvětlil svou práci. Se všemi těmito zkušenostmi je nyní možné uvést milníky cesty a cestu před sebou.

Za tímto účelem byla rozeslána řada důležitých dokumentů, včetně:

Listina základních práv Evropské unie;
nový Evropský kodex řádné správní praxe; a
- brožuru o činnosti evropského veřejného ochránce práv.

Myšlenka Evropy občanů byla v jihoevropských zemích v 80. letech 20. století silně prosazována. Z tohoto důvodu bylo přirozené, že španělská vláda v rámci reformy Smluv v roce 1991 předložila v tomto ohledu soudržný návrh. V rámci tohoto projektu navrhla španělská vláda dlouhý seznam práv evropských občanů, jehož uplatňování by měl sledovat evropský veřejný ochránce práv na všech úrovních Evropské unie.

Španělský návrh byl částečně přijat v Maastrichtu v roce 1993. Ve Smlouvě o Evropské unii byl zaveden pouze omezený seznam práv evropských občanů. Z nich je nejdůležitější široké právo na volný pohyb, pobyt a práci v členských státech; právo volit a být volen v obecních volbách a také ve volbách do Evropského parlamentu, pokud má občan bydliště v kterékoli zemi EU.

V Maastrichtské smlouvě byla rovněž zavedena dvě nová ústavní práva: na jedné straně právo zasílat petice Evropskému parlamentu ve všech záležitostech týkajících se činnosti Evropské unie a na všech úrovních Unie, ať už nadnárodní, celostátní, regionální nebo místní, a na straně druhé právo podávat stížnosti evropskému veřejnému ochránci práv. Je třeba poznamenat, že mandát evropského veřejného ochránce práv byl omezen pouze na případy údajného nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Společenství. To znamená, že občan, organizace nebo společnost mohou podat stížnost, pokud se domnívají, že jednání správy Společenství je neuspokojivé nebo nedostatečné.

Členské státy však nepřijaly žádný dohled evropského veřejného ochránce práv nad činností správních orgánů samotných členských států, a to ani v případě, že uplatňovaly právo Společenství. Rád bych vám připomněl, že tento druh opatření je velmi důležitý, neboť právo Společenství je decentralizovaným právem. To znamená, že jeho provádění a rozvoj nezávisí na Bruselu, ale na vnitrostátních správních orgánech každého členského státu. V této oblasti může občan podat stížnost Evropské komisi jakožto strážkyni Smluv nebo zaslat petici Evropskému parlamentu nebo příslušnému veřejnému ochránci práv v daném členském státě. Samozřejmě bude záležet na typu stížnosti.

Vážení přátelé,

Tak tomu bylo v době, kdy jsem začal pracovat jako první evropský veřejný ochránce práv dne 1. září 1995 (905).

Ale kde jsme teď? Co se stalo se španělským snem nebo vizí z roku 1991?

Aspirace na práva občanů, které Španělsko v té době vzneslo, se dobře odrazily v Listině základních práv vyhlášené v Nice. Podle mého názoru představuje základní zásady a práva, která musí být dodržována právem Společenství, jak je stanoveno v článku 6 Smlouvy o Evropské unii.

Tři orgány Společenství, Parlament, Komise a Rada, jejichž předsedové vyhlásili Listinu, musí jít dobrým příkladem a uplatňovat její ustanovení a zásady při své běžné činnosti. To se nedávno ukázalo v souvislosti s otázkou zrušení věkových hranic v přijímacích řízeních pro komunitní správu.

Niceská charta stanoví právo každého hledat zaměstnání (článek 15) a právo nebýt diskriminován na základě věku (článek 21). S ohledem na toto uznání jsem se rozhodl zahájit šetření z moci úřední ve věci diskriminace na základě věku při náboru do komunit. Snažil jsem se ukončit jakoukoli případnou diskriminační situaci, která nebyla dostatečně odůvodněna. Požádal jsem všechny orgány a instituce EU o podrobnosti týkající se jejich praxe a možného odůvodnění této praxe.

Předseda Evropského parlamentu pan Cox a předseda Evropské komise pan Prodi evropskému veřejnému ochránci práv formálně potvrdili, že budou při činnosti svých orgánů dodržovat ustanovení a zásady Listiny. A v praxi to již prokázali tím, že v tomto ohledu zrušili věkové hranice.

Rada ministrů a její administrativa mají o této záležitosti pochybnosti. Zdá se, že jeho argumentace trvá na tom, že Listina je "pouhým politickým prohlášením", a proto ji není třeba dodržovat. Domnívám se, že evropští občané mají právo očekávat, že charta, která byla slavnostně vyhlášena v Nice v prosinci 2000 nejvyššími orgány Unie, by měla být dodržována všemi, kdo k tomu mají pravomoc. To nepochybně posílí vztahy mezi Evropskou unií a jejími občany.

Jinými slovy, naopak, pokud by politici byli schopni vyhlásit a slíbit občanům významný pokrok, ale necítili by se být odhodláni plnit své úkoly, až přijde čas, bylo by to špatné pro budoucnost Unie a pro její vztahy s občany.

Doufám proto, že Rada ministrů přehodnotí svůj postoj a zaváže se při své činnosti dodržovat základní práva zakotvená v Niceské chartě, včetně práv správní povahy. Tím by znovu potvrdily své povolání ve službách evropských občanů.

Pokud jde o mě, snažil jsem se následovat linii respektu k Niceské chartě, jak můžete vidět, když odkazuji na svou práci později na této výstavě.

Ačkoli jsou základní práva zakotvena v ústavách nebo úmluvách o lidských právech, které se členské státy zavázaly dodržovat, závazný účinek Niceské charty je stále otevřenou otázkou a jejich názory na tuto záležitost se liší.

Konvent o budoucnosti Evropy se touto záležitostí zabývá rovněž při přípravě ústavní smlouvy pro Unii. Názory The.

Dovolte mi nyní podrobněji vysvětlit mé aktivity:

Nejdůležitějším úkolem evropského veřejného ochránce práv je podporovat řádnou správu v činnosti jakéhokoli orgánu nebo instituce Společenství. Zde je důležité poznamenat, že řádná správa je základním právem občanů, jak je zakotveno v článku 41 Niceské charty. Podle tohoto článku má každý právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny nestranně a v přiměřené lhůtě. Za tímto účelem musí tato akce respektovat:

- právo být vyslechnut,
- právo každé osoby na přístup ke spisu, který se jí může dotýkat, a
- povinnost odůvodnit správní rozhodnutí.

Právo na řádnou správu navíc rovněž vyžaduje, aby:

každá osoba, která utrpěla škodu způsobenou orgány Společenství a jejich zaměstnanci, může požadovat náhradu škody a
- právo obracet se na orgány Unie v jednom z dvanácti jazyků Smluv a obdržet odpověď ve stejném jazyce.

Můj mandát se vztahuje na činnost orgánů a institucí Společenství, včetně všech agentur a dokonce i Europolu. V případě soudů Společenství mám pravomoc pouze provádět vyšetřování jejich správních řízení.

Zatímco ústředním prvkem mé práce je zabránit nesprávnému úřednímu postupu, Evropský parlament mě požádal, abych tento pojem definoval. Definice, kterou jsem navrhl ve své výroční zprávě za rok 1997 a kterou Parlament a Komise přijaly, byla následující:

K nesprávnému úřednímu postupu dochází, pokud veřejný subjekt nejedná v souladu s pravidly nebo zásadami, které je povinen dodržovat.

Podle mého názoru musí tento pojem zahrnovat dodržování lidských práv. Není pochyb o tom, že mezi normy a zásady, jimiž se řídí činnost jakéhokoli orgánu nebo instituce Společenství, patří základní lidská práva zakotvená v Niceské chartě. Z pohledu evropského veřejného ochránce práv jsem uvedl, že porušení práv vyplývajících z Niceské charty musí být proto považováno za nesprávný úřední postup.

* * *

Veřejný ochránce práv obvykle projednává údajné případy nesprávného úředního postupu prostřednictvím stížností podaných občany. Orgán má však rovněž možnost provádět šetření z moci úřední.

Každý evropský občan nebo občan s bydlištěm v jednom z členských států je oprávněn podat stížnost veřejnému ochránci práv. Stejně tak společnosti, sdružení nebo jiné subjekty se sídlem registrovaným na území Unie. Stížnosti musí být podány písemně, a to buď dopisem, nebo elektronickou zprávou. To lze provést přímo nebo prostřednictvím poslance Evropského parlamentu.

Přezkum stížností předložených veřejnému ochránci práv je veřejný, pokud stěžovatel nepožádá o jejich důvěrnost. Je důležité, aby veřejný ochránce práv jednal co nejtransparentněji a šel ostatním příkladem, aby evropští občané mohli jeho práci porozumět.

Ze statistického hlediska jsem od začátku svého mandátu až do konce roku 2001 obdržel téměř 9000 stížností, z nichž 14 % pocházelo ze Španělska. Během roku 2001 bylo přijato téměř 1900 osob, z nichž 30 % bylo v rámci mého mandátu.

Kromě čtyř iniciativ z moci úřední jsem se rozhodl zahájit vyšetřování ve 204 z těchto případů. Většina stížností směřovala proti Evropské komisi (77 %). Komise je orgánem Společenství, jehož rozhodnutí mají často přímý dopad na občany, takže je logické, že tento orgán je hlavním předmětem jejich stížností. Příčinou nesprávného úředního postupu v těchto případech byla především nedostatečná transparentnost, diskriminace, zneužití pravomoci a neodůvodněná zpoždění.

V témže roce bylo 80 případů vyřešeno samotnými orgány nebo institucemi poté, co veřejný ochránce práv zahájil šetření. Kritická připomínka byla adresována odpovědnému orgánu nebo subjektu ve 46 případech. Ve dvou případech bylo dosaženo smírného urovnání. Pro dotčené orgány nebo instituce bylo vypracováno třináct návrhů doporučení, z nichž 10 bylo přijato (6 z nich bylo předloženo v průběhu roku 2000). Ve čtyřech případech byly předloženy návrhy doporučení a ve dvou případech byla Evropskému parlamentu zaslána zvláštní zpráva.

Mezi dokumenty, které vám byly distribuovány, máte stručnou statistickou poznámku, která může tyto údaje ilustrovat. Všechny tyto informace, jakož i různé publikace a výroční zprávy veřejného ochránce práv jsou k dispozici na internetových stránkách orgánu, jehož adresu jsem rovněž uvedl v dokumentaci.

S cílem zlepšit vyřizování obdržených stížností, a zejména nepřípustných stížností, pracuji již řadu let na vytvoření sítě veřejných ochránců práv a podobných orgánů na celostátní, regionální a místní úrovni v rámci Evropské unie. Když navštívíte naše webové stránky, najdete odkazy na všechny instituce, které mají své vlastní webové stránky. Je třeba poznamenat, že Sindic de Greuges, pan Antón Cañellas, hrál v těchto činnostech spolupráce zásadní úlohu tím, že v roce 1997 uspořádal první setkání regionálních veřejných ochránců práv v Barceloně.

Účelem této sítě obránců práv je umožnit každému evropskému občanovi, aby měl na dosah ruky kompetentní a profesionální službu pro vyřizování stížností v případě, že by byl v rozporu s právem Společenství, s orgány kteréhokoli členského státu nebo s jeho správou. Jakmile bude tato síť plně funkční, můžeme říci, že španělská vize Evropy v roce 1991 bude blíže realitě.

* * *

Dovolíte mi podrobně popsat níže tři oblasti, v nichž orgán vykonal důležitou práci: vypracování kodexu řádné správní praxe, dodržování lidských práv a prosazování transparentnosti.

 

Evropský kodex řádné správní praxe

Aby se právo na řádnou správu stalo pro občany skutečností, je nezbytné, aby věděli, jaká jsou jejich práva, pokud jde o správu, a aby úředníci věděli, jaká opatření se od nich očekávají. To je možné pouze formálním zohledněním těchto práv a povinností v písemném textu, a to buď prostřednictvím kodexu, nebo prostřednictvím zákona.

Za tímto účelem jsem v roce 1998 zahájil šetření z moci úřední. Útvary v mé pravomoci proto vypracovaly kodex řádné správní praxe pro orgány a instituce Společenství. Příslušné usnesení přijaté Evropským parlamentem dne 6. září 2001 obsahovalo kodex založený na mém návrhu a jeho obsah musí být respektován orgány a institucemi Unie, jakož i jejich úředníky, v jejich vztazích s občany.

Usnesení Parlamentu požaduje, aby evropský veřejný ochránce práv uplatňoval kodex s cílem ověřit, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, čímž se provádí článek 41 Listiny, který prohlašuje právo občanů na řádnou správu.

Usnesení rovněž vyzývá Evropskou komisi, aby předložila návrh nařízení, tj. evropského zákona, o řádném správním chování. Tyto právní předpisy existují ve většině členských států EU.

Ve Španělsku například zákon o správním řízení pozměněný v roce 1999 upravuje postup veřejné správy a zvažuje, jak by se veřejná správa a její úředníci měli chovat ve vztazích se svými občany.

Navzdory stanovisku Evropského parlamentu a mým vlastním doporučením Evropská komise dosud nepředložila žádný návrh takového evropského správního práva.

 

Obrana lidských práv

V mé každodenní práci nebyla lidská práva okrajová, ale byla neustálým problémem. Ze stížností a šetření z moci úřední, které evropský veřejný ochránce práv v poslední době zahájil, se nejrelevantnější zaměřily na ochranu základních práv, zejména těch, která jsou zakotvena v Listině základních práv Evropské unie.

Stručně se zmíním o některých z těchto iniciativ zaměřených na ochranu práv, jako jsou:

nediskriminace na základě pohlaví při výběru národních odborníků;

odstranění rasových předsudků v přijímacích řízeních;

- svobodu projevu úředníků Společenství;

- dodržování práva na řádnou správu při vyřizování stížností zaslaných občany Evropské komisi jako strážkyni Smluv; o

vyloučení diskriminace na základě věku při náboru do komunit.

Chtěl bych poukázat na to, že dosud bylo dosaženo značného pokroku, ale před tím, než se Listina stane živou realitou ve správě Společenství, je ještě třeba vykonat mnoho práce.

 

Transparentnost

Evropská unie často hovoří o opatřeních ke zvýšení transparentnosti, ale zdá se, že je obtížné dosáhnout účinného pokroku.

Podle mého názoru transparentnost znamená:

a) že rozhodovací procesy jsou srozumitelné,
b) že samotná rozhodnutí jsou odůvodněná,
c) že informace, na nichž jsou tato rozhodnutí založena, jsou pokud možno přístupné veřejnosti a d)
že schůze veřejných subjektů, které přijímají rozhodnutí o záležitostech s přímým dopadem na občany, jsou otevřené a veřejné, aby se jimi mohly řídit a naslouchat argumentům v nich uvedeným.

Bylo by rovněž praktické, aby návrhy byly před těmito zasedáními předmětem veřejné diskuse.

Nyní bych chtěl poukázat na tři konkrétní oblasti, v nichž jsem se snažil uskutečnit cíl transparentnosti: přístup k dokumentům, nábor úředníků Společenství a kontrola práva Společenství.

Přístup veřejnosti k dokumentům: Od roku 1993 přijaly Rada a Komise kodex chování upravující přístup veřejnosti k jejich dokumentům. Ostatní orgány a instituce Společenství se však touto praxí neřídily. Abych tento nedostatek napravil, zahájil jsem v roce 1996 šetření z moci úřední. V důsledku toho již všechny orgány a instituce Společenství, včetně agentur a dokonce i Europolu, přijaly svá vlastní pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům.

Amsterodamská smlouva zavedla zásadu, že všechna rozhodnutí v Evropské unii by měla být přijímána co nejtransparentněji. Stanoví rovněž přijetí nařízení o přístupu veřejnosti k dokumentům. Toto nařízení vstoupilo v platnost v prosinci 2001. To umožní otevřenější práci Rady, Parlamentu, Komise a dalších orgánů. Nemáme dostatek zkušeností k vyhodnocení výsledků. Bohužel existují určité náznaky, že orgány využily nové nařízení o ochraně údajů způsobem, který naznačuje, že ještě nejsou plně přesvědčeny o výhodách otevřené správy.

Postupy přijímání zaměstnanců: Nedostatek transparentnosti při náboru do komunity byl pro většinu lidí vždy obtížně pochopitelný. Vzhledem k vysokému počtu obdržených stížností jsem se rozhodl zahájit v tomto ohledu šetření.

Na základě tohoto šetření jsem Evropskému parlamentu zaslal zvláštní zprávu, v níž jsem trval na doporučení, aby v budoucích výběrových řízeních vyhlašovaných Evropskou komisí tento orgán umožnil uchazečům, kteří o to požádají, přístup ke svým vlastním opraveným testům. Předseda Evropské komise se zavázal řídit se tímto doporučením. Na konci roku 2000 přijal Parlament usnesení, v němž vyzval všechny orgány a instituce Společenství, aby následovaly příkladu Komise.

Kontrola uplatňování práva Společenství: Účelem tohoto šetření bylo zajistit práva stěžovatelů v řízeních zahájených Komisí proti členským státům pro porušení práva Společenství. Ve většině případů byl tento postup zahájen na základě předchozí stížnosti občanů. V mnoha stížnostech adresovaných veřejnému ochránci práv tito stěžovatelé vyjádřili širokou nespokojenost s pomalým postupem Komise a jeho nedostatečnou transparentností.

Navrhl jsem Komisi, aby své vyřizování stížností občanů učinila transparentnějším a aby stěžovateli poskytla řadu procesních záruk. Komise se zavázala přijmout rozhodnutí o existenci protiprávního jednání do jednoho roku. Před rozhodnutím o archivaci se také zaručil, že se o svůj názor obrátí na oznamovatele. Komise nedávno přijala nařízení o správním postupu pro vyřizování stížností, které jí zaslali občané jakožto strážci Smlouvy. Jedná se o krok vpřed na cestě k řádné správě.

Zkušenosti ukazují, že otevřená správa, jako je ta, která existuje v mnoha členských státech, se jeví jako účinný nástroj proti podvodům a korupci, zatímco uzavřené a důvěrné zacházení s veřejnými záležitostmi jim nabízí příležitosti. Obávám se, že ti, kdo se staví proti stále rostoucím požadavkům na otevřenost, přehlížejí tuto velmi zásadní otázku. Navzdory svým argumentům a důvodům jejich tvrdohlavý odpor vůči nezbytné otevřenosti správy EU boj proti podvodům a korupci ztěžuje.

Vážení přátelé,

Ideálem Evropy občanů byla vize Evropské unie, kde jsou dodržována základní práva a právní stát. Kromě toho jsem přesvědčen, že občané usilují o otevřenou, poctivou a na služby orientovanou správu. Tento cíl vyžaduje tvrdou práci, neboť dosud nebyl plně dosažen.

Velice vám děkuji za pozornost.