Pane předsedající, vážení poslanci Evropského parlamentu !

Dovolte mi začít tím, jak jsem vděčný za příležitost oslovit Evropský parlament v souvislosti s mou výroční zprávou za rok 1998. Jedná se o čtvrtou výroční zprávu evropského veřejného ochránce práv a poslední, která má být předložena během tohoto volebního období.

Výsledky za rok 1998

Když se Parlament zabýval výroční zprávou za rok 1997, některé kritické hlasy naznačovaly, že veřejný ochránce práv uspěl pouze v malém procentu případů. Tohoto názoru bylo dosaženo na základě všech obdržených stížností, včetně těch, které byly mimo mandát. Nedomnívám se, že tento způsob posuzování výsledků veřejného ochránce práv je skutečně spravedlivý. Ohledně stížnosti, která je mimo mandát, není třeba dělat mnoho jiného, než informovat stěžovatele nebo předat stížnost příslušnému orgánu. Učinili jsme tak v téměř 80 % takových případů, takže občané, jejichž stížnosti jsou mimo mandát, nás obvykle nenechávají bez pomoci, zejména pokud jde o jejich práva podle práva Společenství.
V mnoha případech by stížnost mohla být rychle a účinně vyřízena veřejným ochráncem práv nebo podobným orgánem (např. petičním výborem) na vnitrostátní úrovni. Proto se důsledně snažíme prosazovat myšlenku, aby tyto mimosoudní orgány byly podporovány a asistovány při vyřizování stížností evropských občanů týkajících se práva Společenství. I když se objevily výzvy k rozšíření mandátu evropského veřejného ochránce práv tak, aby se zabýval i stížnostmi na vnitrostátní orgány, zejména v případech týkajících se svobody pohybu, stále se domnívám, že je vhodnější vytvořit účinný systém spolupráce s vnitrostátními veřejnými ochránci práv a podobnými orgány a informovat evropské občany, že v každém členském státě existuje mimosoudní orgán, který jim může pomoci v konfliktech s vnitrostátními, regionálními nebo místními správními orgány ohledně jejich práv vyplývajících z práva Společenství. Proto jsem se zavázal zvýšit své úsilí o dosažení úspěchu v této oblasti v roce 1999.
V roce 1998 obdržel úřad veřejného ochránce práv 1372 nových stížností ve srovnání s 1181 stížnostmi v roce 1997 a 842 stížnostmi v roce 1996. Rovněž jsme uzavřeli 185 šetření odůvodněným rozhodnutím (ve srovnání se 101 šetřeními v roce 1997). Ve 45 % těchto případů orgán záležitost vyřešil, bylo nalezeno smírné řešení nebo byl případ uzavřen s kritickou připomínkou. V letech 1997 a 1996 činily srovnatelné údaje 40 % a 35 %. V roce 1998 nebyl zjištěn nesprávný úřední postup v 52 % případů, v nichž bylo šetření provedeno. Zjištění, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, není pro stěžovatele vždy negativním výsledkem. Orgán nebo subjekt musí stěžovateli vysvětlit své chování a v některých případech se mu dokonce podaří stěžovatele přesvědčit, že jednal správně.
Vždy je nutné, aby úřad ombudsmana bedlivě dohlížel na jeho výsledky z pohledu občana. Přestože bylo dosaženo značného pokroku, zbývá v této oblasti ještě mnoho práce. Tomu lze věnovat větší pozornost, neboť doba zřizování úřadu veřejného ochránce práv může být brzy ukončena a poté se lze plně zaměřit na vyřizování stížností.
Je také důležité vést záznamy o době potřebné k vyřízení stížností. V tomto ohledu jsme si stanovili dva cíle. Prvním je rozhodnout o přípustnosti stížností do jednoho měsíce. Druhým je, že šetření stížnosti by mělo být obvykle ukončeno odůvodněným rozhodnutím do jednoho roku. První cíl se zdá být docela možné dosáhnout a udržet. Nemáme žádné stížnosti, které by čekaly na rozhodnutí o přípustnosti z loňského roku. K dosažení druhého cíle je však třeba vykonat více práce. Zatím máme otevřeno 30 případů z roku 1997.
Je nanejvýš důležité řešit nahromaděné nevyřízené případy, kdy vyšetřování trvalo déle než jeden rok. Podle mých zkušeností se nahromaděné nevyřízené stížnosti mohou snadno stát trvalým rysem úřadu veřejného ochránce práv, pokud se problém neřeší rázně, když nastane. Stále tedy doufám, že s dodatečnými zdroji, které budou k dispozici od příštího července, bude v budoucnu dosaženo ambiciózního cíle uzavřít stížnosti po šetření do jednoho roku.

Výsledky spolupráce s Evropským parlamentem

Vzhledem k tomu, že dnešek by mohl být v tomto volebním období poslední příležitostí k diskusi o naší vzájemné spolupráci v Petičním výboru a s Evropským parlamentem, je možná ten správný okamžik pokusit se shrnout, čeho jsme dosud společně dosáhli.
Především jsme dosáhli praxe spolupráce při vyřizování stížností a petic, která byla popsána ve výročních zprávách obou orgánů. Kromě toho jsme rozvinuli plodný dialog prostřednictvím zpráv výboru o výročních zprávách veřejného ochránce práv, počínaje první zprávou paní Ahernové, prostřednictvím zpráv pana Papakyriazise, pana Newmana a letos paní de Estebanové (1). Například výzva ve zprávě pana Papakyriazise k jasné definici pojmu "nesprávný úřední postup" mě vedla k tomu, že jsem nabídl definici ve výroční zprávě za rok 1997. V návaznosti na zprávu pana Newmana jménem Petičního výboru přijal Evropský parlament usnesení, v němž tuto definici uvítal (2). Postup bezproblémového a účinného nakládání se zprávami veřejného ochránce práv v Evropském parlamentu byl nyní řádně a formálně zaveden uvedením jednacího řádu Parlamentu do souladu se statutem veřejného ochránce práv a výslovným ustanovením, že příslušný výbor (tj. Petiční výbor) se bude zabývat výročními i případnými zvláštními zprávami veřejného ochránce práv (3).
Za druhé, šetření z vlastního podnětu týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům, podporované výborem prostřednictvím zprávy paní Thorsové a Evropským parlamentem (4), vedlo všechny dotčené orgány a instituce Společenství k přijetí pravidel pro přístup veřejnosti k dokumentům, s výjimkou Soudního dvora. Nedávno jsme se obrátili na Evropskou centrální banku s dotazem, zda již přijala pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům.
Za třetí bych se rád zmínil o myšlence kodexu řádné správní praxe, který byl poprvé zmíněn v Perryho zprávě o činnosti Petičního výboru za období 1996–2007 a podpořen v Newmanově zprávě o výroční zprávě veřejného ochránce práv za rok 1997. Zdá se pravděpodobné, že takový kodex se brzy stane skutečností, neboť Evropská komise přijala návrh v prvním čtení před tím, než komisaři odstoupili. Nová Komise má samozřejmě možnost návrh ještě před jeho přijetím vylepšit.
Začtvrté se nám podařilo zlepšit správní postup, který Evropská komise používá jako „strážce Smlouvy“ při vyřizování stížností nebo petic evropských občanů. Postup se v důsledku toho stal otevřenějším a účinnějším, i když před tím, než se s občanem v tomto řízení zachází jako s účastníkem řízení, zbývá ještě určitý kus cesty.
Na závěr mi dovolte zmínit některé globální statistiky týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv od roku 1995, na které Petiční výbor dohlíží při zpracování výročních zpráv. Do konce března 1999 bylo zahájeno šetření v 624 případech (včetně 5 šetření z vlastního podnětu); Bylo uzavřeno 441 šetření, včetně těchto pozitivních zjištění pro stěžovatele:
- orgán urovnal 94 případů ke spokojenosti stěžovatele;
- 7 případů bylo uzavřeno s přátelským řešením;
- V 89 případech byla vydána kritická poznámka, aby se předešlo opakování nesprávného úředního postupu;
- 5 šetření vedlo k návrhu doporučení, z nichž 2 dotčený orgán přijal, jedno vedlo ke zvláštní zprávě pro Parlament (přístup veřejnosti k dokumentům) a dvě v současné době probíhají.
Rád bych také řekl několik slov o nedávných odhaleních a obviněních z podvodů a korupce ve správě EU, zejména v rámci Evropské komise. Z mých odborných zkušeností vyplývá, že díky otevřené správě je většina případů podvodů a korupce velmi obtížně proveditelná a velmi snadno zjistitelná. Uzavřená administrativa, která vykonává svou činnost prostřednictvím tajných schůzek a držením tajných spisů a dokumentů, poskytuje přesně ty kalné okolnosti, které umožňují rozkvět podvodů a korupce. Otevřenost je tedy účinným nástrojem při předcházení podvodům a korupci a boji proti nim.
V současné správní praxi stále existuje staromódní princip přehnané hierarchie. Domnívám se, že uplatňování této zásady vede k nedostatečné motivaci zaměstnanců, kteří skutečně komunikují s občany. Kromě toho usnadňuje všechny druhy nekalých praktik, protože řádně jednající zaměstnanci nemohou vyjadřovat své obavy ohledně činnosti svého orgánu. Pokud úředník nemůže mluvit a psát o své každodenní práci bez souhlasu nadřízených, nepodporuje to motivovanou a zdravou atmosféru na pracovišti. Větší transparentnost a méně staromódní hierarchie by tak poskytly zaměstnancům větší motivaci a ušetřily by administrativu EU mnoha jejích problémů.
Pro zlepšení transparentnosti je nezbytné, aby nové nařízení o přístupu veřejnosti k dokumentům podle Amsterodamské smlouvy bylo přijato co nejdříve. Musí obsahovat moderní a komplexní zásady v této oblasti.
Je rovněž nezbytné, aby statut evropského veřejného ochránce práv obsahoval jasné ustanovení, které veřejnému ochránci práv poskytne právo nahlížet do všech nezbytných spisů a dokumentů, má-li se zabránit zbytečným a časově náročným sporům s orgány.
Jsem spokojen, že Petiční výbor podporuje mou iniciativu v tomto ohledu ve zprávě pana De Estebana. Doufám, že Evropský parlament tento postoj potvrdí.
Pane předsedo!
Rád bych využil této příležitosti a poděkoval všem orgánům a institucím Společenství za další rok konstruktivní spolupráce. Obzvláště bych ráda oslovila Komisi a její odpovědnou členku Anitu GRADINOVOU a poděkovala jí za její pevné a trvalé úsilí o otevřenou a odpovědnou správu.
Děkuji také předsedovi Petičního výboru panu FONTANOVI a všem členům výboru za podporu a spolupráci při kontaktech s úřadem veřejného ochránce práv. Zvláštní poděkování patří paní DE ESTEBANOVÉ za její profesionální a kompetentní práci při přípravě zprávy, která je nyní před vámi.
Pane předsedající, poslanci Evropského parlamentu, děkuji vám za pozornost.

(1) Ahernova zpráva, A4-0176/96; Papakyriazisova zpráva, A4-0211/97; Newmanova zpráva, A4-0258/98.

(2) Úř. věst. 1998, C 292/168.

(3) Viz zprávy Výboru pro jednací řád, ověřování pověřovacích listin a imunit A4-0416/97 (zpravodaj: pan Crowley) přijaté dne 16. července 1998; A4-0016/99 (zpravodaj: pan Voggenhuber).

(4) Zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu v návaznosti na šetření z vlastního podnětu týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům (616/PUBAC/F/IJH), 1998, Úř. věst. C 44/9; Thorsova zpráva A4-0265/98, usnesení EP, Úř. věst. 1998, C 292/170.