Vážená předsedkyně Sophie Wilmèsová, vážení poslanci,

Dobré ráno a děkuji, že jste mě pozvali na tuto důležitou diskuzi.

Právní stát často označujeme za základní hodnotu Evropské unie. A právem. Podporuje naši demokracii, chrání základní práva a zajišťuje řádnou správu věcí veřejných. Poskytuje rámec, jehož prostřednictvím je moc vykonávána spravedlivě a transparentně. Především umožňuje občanům důvěřovat svým vládám, právním systémům a veřejné správě.

Ale jak všichni víme, právní stát se bránit nebude. Potřebuje neustálou pozornost a aktivní ochranu. Právě v tom hrají instituce, jako jsou úřady veřejných ochránců práv, klíčovou úlohu.

Veřejní ochránci práv jsou již od svého vzniku úzce spjati s vytvářením a posilováním demokracie a právního státu, které byly vytvořeny za účelem dohledu nad výkonem veřejné moci a ochrany lidských práv.

Vezměme si příklad Portugalska, kde byla instituce veřejného ochránce práv zřízena krátce po obnovení demokratického režimu – jedná se o porevoluční a dokonce předústavní instituci.

Veřejní ochránci práv plní dvě základní funkce: zaprvé slouží jako nezávislé kontroly vlády a veřejné správy; a za druhé poskytují občanům přístupnou ochranu při jednání s orgány veřejné moci.

Soudy zůstávají primárními strážci zákonnosti, ale samotné soudnictví nemůže zaplnit každou mezeru – zejména v době rychlých technologických změn, politických změn a rostoucích očekávání veřejnosti.

V tomto okamžiku hrají veřejní ochránci práv klíčovou doplňkovou úlohu. Kontrolou správních opatření a ochranou práv jednotlivců pomáhají zajistit, aby veřejná moc byla vykonávána spravedlivě a transparentně a aby byla dodržována základní práva.

Jako evropská veřejná ochránkyně práv mám za úkol předcházet nesprávnému úřednímu postupu a řešit jej, podporovat řádnou správu věcí veřejných a pomáhat prosazovat právní stát v celé Unii. Nemohu vydávat závazná rozhodnutí, ale prostřednictvím své práce – vždy založené na řádném a nezávislém odůvodnění – se snažím zajistit, aby orgány, agentury a subjekty EU jednaly transparentním, spravedlivým a odpovědným způsobem.

Velká část diskuse o právním státu se právem zaměřuje na členské státy. Ale musíme se také zeptat: jak orgány EU tyto zásady dodržují?

EU očekává, že členské státy budou dodržovat zásady právního státu – a má nástroje k jejich prosazování. Aby však byla EU důvěryhodná, musí jít příkladem. Praktikujte to, co káže. Transparentnost poptávky? Buďte transparentní. Očekáváte spravedlnost? Buďte spravedliví. Výzva k odpovědnosti? Buďte zodpovědní. Jedině tak si může získat skutečnou důvěru – doma i v zahraničí.

Tak jak to uděláme?

Důležitou zúčastněnou stranou je evropský veřejný ochránce práv. Můj úřad chrání právo EU, základní práva a řádnou správu. Občané, podniky a organizace se na nás obracejí vždy, když mají pocit, že orgán EU jednal nespravedlivě nebo nezákonně.

Soudy prosazují právo, ano, ale nemohou se zabývat všemi otázkami, které se dotýkají občanů při jejich každodenních jednáních s orgány EU.

To je síla veřejného ochránce práv. Naše flexibilní postupy nám umožňují jít nad rámec zákona. Přesouváme minulé formality, abychom obnovili spravedlnost, integritu a důvěru

Dovolte mi to ilustrovat.

V loňském roce jsme zkoumali, jak Rada EU a Evropská komise vyřizují žádosti o přístup k legislativním dokumentům. Zjistili jsme, že oba orgány nedosáhly vysokých standardů transparentnosti vyžadovaných judikaturou. Vyzvali jsme je, aby aktivně zveřejňovaly legislativní dokumenty a omezily odepření přístupu na skutečně výjimečné případy.

V Unii založené na právním státu musí být transparentnost pravidlem, nikoli výjimkou. Bez transparentnosti odpovědnost oslabuje. A bez odpovědnosti důvěra veřejnosti nevyhnutelně narušuje.

Pokud jde o transparentnost, další velkou součástí mé práce je prosazování toho, aby orgány EU byly otevřenější a konzistentnější, pokud jde o způsob, jakým přijímají rozhodnutí – zejména pokud tato rozhodnutí ovlivňují práva občanů.

Právě jsme vydali rozhodnutí o takzvaném případu Omnibus. Dospěli jsme k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu kvůli řadě procesních nedostatků ve způsobu, jakým Evropská komise připravovala naléhavé legislativní návrhy.

Uznáváme, že Komise musí být schopna urychleně reagovat na různé situace, zejména v současném geopolitickém kontextu. Musí však zajistit, aby odpovědnost a transparentnost byly i nadále součástí jejích legislativních procesů a aby její opatření byla občanům jasně vysvětlena.

V budoucnu je třeba dosáhnout lepší rovnováhy mezi agilní – flexibilní – správou a zaručením minimálních procesních norem pro tvorbu právních předpisů. S ohledem na nadcházející revizi pokynů pro zlepšování právní úpravy se domnívám, že by Komise měla zlepšit svá pravidla tak, aby příprava naléhavých právních předpisů zůstala transparentní, inkluzivní a založená na důkazech.

Jádrem právního státu je ochrana jednotlivců – zejména těch, kteří mají menší moc – před nespravedlivým nebo nespravedlivým zacházením ze strany odpovědných osob.

Proto má evropský veřejný ochránce práv rovněž zásadní význam pro zajištění toho, aby orgány EU dodržovaly základní práva občanů: od ochrany oznamovatelů až po náborové a náborové postupy nebo zkoumání toho, jak jsou finanční prostředky EU využívány s cílem zabránit tomu, aby byly finanční prostředky vynakládány způsobem, který porušuje základní práva. 

Nedávno jsme Komisi doporučili posílit dohled nad finančními prostředky EU využívanými na správu hranic, aby se zajistilo, že nebudou využívány způsobem, který porušuje práva migrantů. Zkoumali jsme také financování EU pro osoby se zdravotním postižením a naléhali jsme na důraznější monitorování s cílem podpořit odklon od institucionalizace. Je důležité zdůraznit, že této práci velmi prospěla spolupráce s vnitrostátními veřejnými ochránci práv v rámci Evropské sítě veřejných ochránců práv, kterou mám tu čest koordinovat.

Před pouhým týdnem jsme uspořádali výroční konferenci ENO a mezi mnoha projednávanými tématy byla zvláštní pozornost věnována právnímu státu.

Více než 100 zástupců vnitrostátních a regionálních veřejných ochránců práv se podělilo o své zkušenosti z každodenní práce. Tyto diskuse zdůraznily, že některé otázky v některých jurisdikcích nadále vyvolávají obavy, zejména pokud jde o ochranu nezávislosti veřejných ochránců práv. Přetrvávají problémy týkající se jmenování, zajištění funkčního období, mandátu, vyšetřovacích pravomocí a především účinnosti dohledu veřejného ochránce práv.

Kromě toho byla rovněž projednána metodika Evropské komise pro vypracování zpráv o právním státu, přičemž mnozí veřejní ochránci práv se shodli na tom, že je důležité zaručit rozpoznatelnější, aktivnější a účinnější zapojení, a to jak samostatně, tak prostřednictvím sítě ENO. Nyní se nacházíme v procesu zajištění následných opatření v návaznosti na tyto závěry, které budou poté sdíleny s Parlamentem a Komisí.

Dovolte mi, abych to uzavřel.

Dodržování zásad právního státu je sdílenou odpovědností. Není úkolem jediného orgánu – ani samotných soudů, ani vlád členských států, ani veřejného ochránce práv. Vyžaduje to trvalý závazek od nás všech: ze strany soudnictví, orgánů EU, občanské společnosti a nezávislých orgánů dohledu.

Spoluprací – tím, že trváme na transparentnosti, spravedlnosti a odpovědnosti – posilujeme právní stát. A tím pomáháme zajistit, aby Evropská unie zůstala tím, čím má být: Unie založená na spravedlnosti, demokracii a základních právech.

Děkuji vám.