Dobré ráno, pane předsedo, vážení členové, dhaoine uaisle.

děkuji Vám za přivítání a za příležitost diskutovat o mé práci během krize COVID-19 a v souvislosti s ní.

Nepotřebujete, abych vám říkal, jak náročný byl uplynulý rok pro nás všechny, a tyto výzvy budou pokračovat po většinu roku 2021, a to navzdory zázračnému příchodu očkovacích látek vyvinutých a registrovaných s nebývalou rychlostí.

Jako národní politici jste měli nezáviděníhodný úkol sledovat rozhodnutí o životě nebo smrti, která učinila vláda a NPHET, a v nedávné paměti jste neměli žádnou srovnatelnou situaci, s níž byste se mohli řídit. Vyvážení rizik a potřeb muselo být provedeno s malým časovým odstupem, aby bylo možné se plně zamyslet nad krátkodobými i dlouhodobými výsledky. Přeji vám, abyste pokračovali v tomto náročném úkolu a zároveň se snažili udržet sebe a své rodiny v pořádku.

Pandemie COVID-19 má i nadále ničivé důsledky v celé Evropě i ve světě a nadále monopolizuje pozornost vlád a orgánů veřejné správy a společností, kterým slouží.

Krátce poté, co WHO prohlásila Evropu za „epicentrum pandemie“, bylo zřejmé, že tento virus, který nerespektuje hranice, bude pro EU velkou výzvou. Pro mě, jako hlídacího psa správy EU, bylo jasné, že nadnárodní krize takového rozsahu by vážně otestovala kapacitu orgánů EU, a začal jsem brzy sledovat jejich reakci s využitím svých pravomocí v oblasti vyšetřování z vlastního podnětu.

Kromě toho jsem také začal dostávat stížnosti týkající se pandemie a reakce EU.

V dubnu loňského roku jsem napsal předsedům Evropské komise a Evropské rady návrhy, jak během krize zachovat vysoké standardy transparentnosti, zejména v souvislosti s mimořádnými nebo zrychlenými rozhodovacími postupy a výjimkami ze standardních pravidel pro schůze.

Poukázal jsem na to, že během tak velké krize je ještě důležitější, aby veřejné orgány byly otevřené ohledně toho, jak fungují a přijímají rozhodnutí. Transparentnost pomáhá zajistit důvěru veřejnosti v rozhodovací procesy a posiluje jejich legitimitu.

Jsem si jist, že jste si všichni velmi dobře vědomi toho, jak lidé v této děsivé době budou neustále hledat ujištění o tom, co vláda dělá a zda jim, lidem, jsou dávána všechna fakta nezbytná k tomu, aby mohli rozhodovat o svých životech a o životech svých dětí. Jakékoliv znamení, že informace jsou skryty, vyvolává nejen nedůvěru, ale také zvýšený duševní stres.

Obdržel jsem od obou orgánů povzbudivé odpovědi, že by skutečně upřednostňovaly transparentnost.

Jak se však krize vyvíjela, považoval jsem za důležité podrobněji se zabývat některými konkrétnějšími aspekty reakce EU a úlohami jednotlivých orgánů a agentur. V červenci jsem za tímto účelem zahájil řadu šetření a iniciativ.

Jedna z nich se týkala práce Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) při shromažďování a posuzování údajů souvisejících s pandemií.

Jak pravděpodobně víte, středisko ECDC bylo zřízeno v roce 2004 po vypuknutí SARS, a to především s cílem pomoci koordinovat reakci EU na budoucí a mnohem závažnější epidemii.

Přibližně 30 osob v Evropě bylo nakaženo virem SARS, což je ve srovnání s onemocněním COVID-19 nepatrný počet, který mohl vést k určité spokojenosti s nezbytnými pravomocemi, jež mají být této nové agentuře uděleny.

Tomu, aby to fungovalo, samozřejmě nepomohla skutečnost, že pravomoc nad zdravotní politikou si ponechaly členské státy, a nikoli EU. Takže zatímco ECDC získalo lichotivý titul a vznešené ambice, nebyly mu uděleny doplňkové pravomoci, které by se vynořily spíše jako slabá agentura s malou nezávislostí na činnosti. Může si od členských států vyžádat údaje o zdravotním stavu a další údaje, ale nemá žádnou právní povinnost je poskytnout.

Mé šetření poukázalo na nedostatky ve způsobu, jakým ECDC sděluje a shromažďuje údaje, a to jak z hlediska načasování a úplnosti, tak z hlediska toho, jak ECDC tyto informace prezentuje vnějšímu světu. Nastolil jsem otázky týkající se například měnících se doporučení ohledně nošení roušek a toho, proč byly zveřejněny některé průzkumy týkající se schopnosti členských států vypořádat se s krizí, zatímco jiné nikoli.

Předložil jsem řadu návrhů zaměřených na podporu větší transparentnosti a lepších prostředků, které umožní větší kontrolu údajů a hodnocení shromážděných střediskem ECDC.

Pokud však EU chce agenturu, která by dokázala dostát názvu celoevropské prevence a kontroly nemocí, budou muset zákonodárci EU v konečném důsledku uvažovat o mandátu střediska ECDC. Bez zvláštních nových pravomocí k zajištění úplnosti a kvality údajů, které obdrží od vnitrostátních orgánů, nemůže tuto úlohu účinně plnit. Zbývá zjistit, jak se bude návrh Komise v tomto ohledu vyvíjet.

Druhé šetření, které jsem zahájil, se týkalo Rady EU a transparentnosti jejího rozhodování. Mé šetření posoudilo rozhodnutí Rady dočasně se odchýlit od svého jednacího řádu během krize a důsledky, které to mělo pro její rozhodovací proces a transparentnost tohoto procesu.

Jak možná víte, Rada přešla na zasedání prostřednictvím videokonference a na přijímání všech rozhodnutí písemným postupem. Z mého šetření vyplynulo, že způsob, jakým Rada provedla tento zásadní posun ve svém způsobu fungování, je značně netransparentní. Zatímco zasedání přípravných orgánů v Radě jsou nyní přístupnější veřejnosti, stále existují oblasti, v nichž by se Rada měla zlepšit, a toto šetření jsem právě minulý týden uzavřel několika návrhy.

Kromě těchto šetření jsem také jednal s Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA), Komisí a Evropskou investiční bankou o jejich úloze.

Obdržel jsem také řadu stížností týkajících se transparentnosti jednání o systému zadávání veřejných zakázek na očkovací látky, jakož i přístupu veřejnosti k tzv. „zálohovým smlouvám o nákupu“, což jsou smlouvy, o nichž se tolik diskutovalo.

Zatímco mé dotazy týkající se žádostí o přístup veřejnosti ke smlouvám probíhaly (žádosti o svobodu informací), Komise se sama rozhodla většinu těchto smluv zveřejnit. Jak tomu často bývá, opožděně si uvědomila, že transparentnost je ve skutečnosti v jejím vlastním zájmu.

Další nedávné šetření se týkalo žádosti, aby Komise zveřejnila podrobnosti o vyjednávacím týmu odpovědném za tyto smlouvy o očkovacích látkách. Vzhledem k obviňující hře kolem nákupu a zavádění očkovacích látek se domnívám, že je v zájmu Komise zajistit větší transparentnost jednání, včetně tohoto týmu, neboť se skládá převážně ze zástupců vnitrostátních orgánů v členských státech. Občané EU musí vědět, do jaké míry jsou do smluv zapojeny jejich vlastní vlády a že práci neprovádí pouze Komise.

**************

Doufám, že vám to poskytlo určitý vhled do mé práce v souvislosti s krizí COVID-19.

V případě pandemie COVID-19 si myslím, že je jasné, že existuje negativní vnímání toho, jak „EU“ na krizi reagovala. I když orgány byly nepochybně nepřipraveny na řešení zdravotní krize v tomto rozsahu, je možná příliš snadné obviňovat Brusel, aniž by uznaly, že skuteční činitelé s rozhodovací pravomocí často sídlí v hlavních městech členských států, a nikoli v tzv. bruselské bublině.

Tato krize upozornila na rozhodování na úrovni EU a může časem ovlivnit budoucí směřování samotné Unie, neboť diskuse o tom, co by mělo být nejlépe provedeno na vnitrostátní úrovni a co by mohlo být lépe provedeno na úrovni EU, pokračuje v souvislosti s pandemií COVID-19.

Jak jsem již uvedl, EU nemá v oblasti zdravotní politiky žádnou skutečnou pravomoc, což orgánům velmi ztížilo jakoukoli úlohu při koordinaci reakce, což odhalilo mé šetření týkající se ECDC.

Pokud jde o režim společného zadávání veřejných zakázek na očkovací látky, nebylo to bez nedostatků. Jednalo se však o první svého druhu, kdy Komise byla omezena požadavky členských států ohledně toho, které očkovací látky chtějí za jakou cenu. Vyjednávací tým byl jednoznačně také společným úsilím s vnitrostátními správními orgány, které byly aktivními členy.

Plně očekávám, že než se konečně vymaníme z krize, dojde k dalším zvratům a jako veřejný ochránce práv se budu pravděpodobně zabývat více stížnostmi. Můj prvořadý vzkaz orgánům však zůstane, že plnění jejich úkolů co nejtransparentnějším způsobem je jak ve veřejném zájmu, tak, jak Komise zjistila v souvislosti se smlouvami o očkovacích látkách, i v jejich vlastním zájmu.

Těším se na naši diskusi. Děkuji vám. Jděte raibh maith agaibh.