Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv [1]

Shrnutí

1. Projednávaná věc se týká způsobu, jakým Evropská komise řešila stížnost, kterou jí v roce 2006 podalo 27 občanských iniciativ bojujících proti tomu, co považovaly za negativní důsledky rozšíření vídeňského letiště (dále jen „stěžovatelé“). Komise dospěla k závěru, že příslušné práce byly provedeny bez povinného posouzení vlivů na životní prostředí. Za účelem nápravy tohoto opomenutí souhlasila s rakouskými orgány, že tyto orgány provedou následné posouzení vlivů na životní prostředí. Závěrečná zpráva o tomto postupu byla Komisi předložena v únoru 2011.

2. Stěžovatelé nebyli spokojeni se způsobem, jakým bylo provedeno následné posouzení vlivů na životní prostředí. Kritizovali mimo jiné, že i) orgán odpovědný za příslušné řízení je tentýž orgán, který udělil povolení pro příslušné práce, a ocitl se tak ve zjevném střetu zájmů, a ii) že nemají přístup k přezkumnému řízení, jak stanoví příslušná směrnice EU.

3. V roce 2008 se stěžovatelé obrátili na evropského veřejného ochránce práv. Po přezkoumání této záležitosti se veřejný ochránce práv domníval, že argumenty stěžovatelů týkající se výše uvedených dvou otázek se na první pohled jeví jako opodstatněné, a že tedy v té době nemohl dospět k závěru, že Komise zajistila řádné provedení následného posouzení vlivů na životní prostředí. Avšak vzhledem k tomu, že řízení probíhalo a Komise prohlásila, že řízení o nesplnění povinnosti ukončí až poté, co bude přesvědčena, že rakouské orgány přijaly nezbytná opatření, veřejný ochránce práv měl za to, že v této fázi není třeba z jeho strany podnikat další kroky. V prosinci 2009 proto své šetření uzavřel a dal jasně najevo, že věří, že Komise jeho zjištění zohlední.

4. V listopadu 2010 se stěžovatelé znovu obrátili na veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv zahájil druhé šetření, během něhož nahlédl do spisu Komise. Z kontroly vyplynulo, že spis neobsahoval žádnou další významnou korespondenci mezi Komisí a rakouskými orgány v období, kdy se provádělo posouzení vlivů na životní prostředí ex post. Zejména nic nenasvědčovalo tomu, že by tvrzení, která stěžovatelé během tohoto období předložili, byla s rakouskými orgány projednána písemně. Nezdá se ani, že by rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti č. 1532/2008 vedlo k takové korespondenci. Tento stav vedl veřejnou ochránkyni práv k závěru, že Komise nezohlednila jeho zjištění z prvního šetření. Předložil proto návrh doporučení, v němž naléhavě vyzval Komisi, aby svůj postoj přehodnotila. Tento návrh doporučení nebyl úspěšný.

5. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tento případ představuje politováníhodný příklad situace, kdy Komise i) nepřijala vhodná nápravná opatření v souvislosti s jasným porušením práva EU v důležitém případě a ii) se rozhodla ignorovat doporučení veřejné ochránkyně práv. Domnívá se proto, že je vhodné na tuto záležitost upozornit Evropský parlament.

Skutečnosti předcházející stížnosti

6. Od roku 1999 prochází infrastruktura na vídeňském letišti zlepšením a rozšířením prostřednictvím řady stavebních projektů, které byly schváleny rakouskými orgány. Když stěžovatelé v roce 2006 upozornili Komisi na tyto práce, dospěla Komise k závěru, že posouzení vlivů na životní prostředí mělo být provedeno podle směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí [2]. Komise však měla za to, že účelu směrnice 85/337 nelze dosáhnout, pokud bylo povolení vydáno bez provedení posouzení vlivů na životní prostředí a pokud, jako v tomto případě, již byly záměry realizovány nebo pokud se výstavba blížila dokončení. Za těchto okolností se Komise při jednáních s Rakouskem dohodla, že se zdrží dalšího řízení o nesplnění povinnosti, zatímco Rakousko vypracuje „posuzování vlivů na životní prostředí ex post“, které bude co nejlépe simulovat posuzování vlivů na životní prostředí ex ante a umožní úplné posouzení dopadu příslušných projektů na životní prostředí.

7. Stěžovatelé kritizovali způsob, jakým Komise v tomto případě postupovala. Obrátili se proto na veřejného ochránce práv (stížnost 1532/2008/(WP)GG).

8. Ve svém rozhodnutí ze dne 2. prosince 2009 o ukončení šetření v této věci dospěl veřejný ochránce práv mimo jiné k těmto závěrům:

- Orgánem, který byl pověřen následným posouzením vlivů na životní prostředí, bylo rakouské spolkové ministerstvo dopravy, inovací a technologií (dále jen "BMVIT"). Komise nezpochybnila, že toto ministerstvo vydalo některá povolení pro dotčené projekty. To znamenalo, že posouzení vlivů na životní prostředí ex post bylo svěřeno orgánu, který se zpočátku zdál, že nezjistil, zda byla dodržena směrnice 85/337. Za těchto okolností se argument stěžovatelů, že zapojení BMVIT vedlo na první pohled ke zjevnému střetu zájmů, jevil jako opodstatněný.

Komise uvedla, že posouzení vlivů na životní prostředí ex post bude provedeno na základě článků 5 až 10 směrnice 85/337. Podle názoru stěžovatelů se však musel použít i článek 10a. Podle tohoto ustanovení mají „osoby z řad veřejnosti“ za určitých podmínek „přístup k přezkumnému řízení před soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným zákonem, aby mohly napadnout hmotnou nebo procesní zákonnost rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti podléhajících ustanovením této směrnice o účasti veřejnosti“. Komise vysvětlila, že když připustila provedení následného posouzení vlivů na životní prostředí, nepožádala Rakousko o výslovná ujištění ohledně použitelnosti článku 10a směrnice 85/337, jelikož toto ustanovení představuje hmotné právo a nemůže být předmětem dohody s členskými státy. Veřejný ochránce práv tento argument nepochopil. Bez ohledu na to, zda článek 10a představuje hmotné nebo procesní právo, bylo obtížné pochopit, co mohlo Komisi zabránit v tom, aby od rakouských orgánů požadovala výslovné ujištění, že toto ustanovení bude dodrženo, pokud bude v tomto případě použitelné.

9. S ohledem na tyto okolnosti měl veřejný ochránce práv za to, že v tomto okamžiku nemohl dospět k závěru, že Komise zajistila řádné provedení posouzení vlivů na životní prostředí ex post, a že tedy řádně vedla řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku týkající se letiště Vídeň.

10. Veřejná ochránkyně práv však rovněž konstatovala, že v té době nebylo dokončeno posouzení vlivů na životní prostředí ex post ani šetření Komise. Dále poznamenal, že Komise informovala stěžovatele, že řízení o nesplnění povinnosti navrhne ukončit až poté, co se ujistí, že byly náležitě posouzeny možné relevantní dopady různých rozšíření letišť, a zejména že Rakousko přijalo nezbytná opatření, aby zjištění posouzení dopadů mělo praktický účinek.

11. Za těchto okolností měl veřejný ochránce práv za to, že v té době neexistovaly žádné důvody pro další šetření v této věci. Ve svém rozhodnutí o ukončení šetření, které bylo přijato v prosinci 2009, však veřejný ochránce práv zdůraznil, že věří, že Komise jeho zjištění náležitě zohlední.

12. Dne 30. listopadu 2010 se stěžovatelé opět obrátili na veřejného ochránce práv (stížnost 2591/2010/GG). Ve své nové stížnosti poukázaly na to, že pokud je jim známo, Komise od přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv nepodnikla žádné další kroky v řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku.

Předmět šetření

13. Veřejný ochránce práv se proto rozhodl zahájit druhé šetření týkající se tohoto tvrzení a tvrzení:

Tvrzení:

Komise řádně neprovedla řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku týkající se letiště Vídeň, zejména tím, že nezajistila řádné provedení posouzení vlivů na životní prostředí.

Nárok:

Komise by měla buď dohlédnout na to, aby bylo provedeno řádné následné posouzení vlivů na životní prostředí, včetně monitorovacího mechanismu, do něhož mají stěžovatelé právo být zapojeni, nebo, pokud to není možné, předložit věc Soudnímu dvoru.

Šetření

14. Po obdržení stanoviska Komise a připomínek stěžovatelů se veřejný ochránce práv rozhodl přistoupit k nahlédnutí do spisu Komise.

15. Dne 29. července 2011 zaslala veřejná ochránkyně práv Komisi návrh doporučení.

16. Dne 17. listopadu 2011 předložila Komise podrobné stanovisko k návrhu doporučení veřejné ochránkyně práv.

17. Stěžovatelé následně informovali veřejnou ochránkyni práv, že se již nechtějí k postoji Komise vyjadřovat. Poukázali na to, že Komisi opakovaně předkládali své argumenty, a tázali se, zda pro ně veřejný ochránce práv bude schopen něco udělat, nebo zda letecká lobby získá konečné vítězství nad zákonem a právy občanů.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Údajné nesprávné vedení řízení o nesplnění povinnosti a související nároky

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

18. Stěžovatelé zopakovali svůj názor, že Komise řádně nevyřídila jejich stížnost na porušení právních předpisů. Kritizovaly zejména porušení jejich práva na odvolání podle článku 10a směrnice 85/337.

19. Komise ve svém stanovisku zopakovala svůj názor, že je přiměřené a rozumné, aby se zdržela dalšího vedení řízení o nesplnění povinnosti, zatímco Rakousko provádí posouzení vlivů na životní prostředí ex post, které co nejlépe simuluje posouzení vlivů na životní prostředí ex ante. Komise rovněž popsala kroky, které rakouské orgány v této souvislosti podnikly.

20. Komise poukázala na to, že rakouské orgány předložily závěrečnou zprávu o následném posouzení vlivů na životní prostředí dne 15. února 2011. Zopakovala, že řízení o nesplnění povinnosti bude ukončeno až poté, co se přesvědčí, že byly odpovídajícím způsobem posouzeny možné relevantní dopady různých rozšíření letišť, a zejména že Rakousko podniklo nezbytné kroky k tomu, aby zjištění posouzení dopadů získala praktický účinek, tj. po provedení případných vyrovnávacích opatření vyplývajících z posouzení vlivů na životní prostředí.

21. Stěžovatelé ve svých připomínkách zastávali názor, že Komise stále trvá na tom, že předložená zpráva o vlivu na životní prostředí ex post je přijatelná, i když ani vzdáleně neodpovídá následnému posouzení vlivů na životní prostředí. Stěžovatelé tvrdili, že Komise nezohlednila všechny argumenty, které jí byly předloženy, a že rovněž nezohlednila odkazy veřejného ochránce práv na nedostatky příslušného postupu.

22. Stěžovatelé uvedli, že Komise nezohlednila skutečnost, že rakouský účetní dvůr dospěl ve zprávě týkající se letiště Vídeň k následujícímu závěru, pokud jde o následné posouzení vlivů na životní prostředí provedené v tomto případě: „Pokud jde o možnosti účasti občanů a možnosti právní ochrany, tento postup nesplňuje standard postupu posuzování vlivů na životní prostředí“.

23. Stěžovatelé tvrdili, že Komise jednala jako zaměstnanec odvětví letectví. Rakousko po dobu čtyř let nelegálně prodlužovalo letiště ve Vídni. Náklady na tuto investici nyní činily přibližně 1,5 miliardy EUR. Všechny příslušné práce byly provedeny bez posouzení vlivů na životní prostředí.

24. Podle názoru stěžovatelů došlo ke zjevnému nesprávnému úřednímu postupu.

25. Po přezkoumání výše uvedených podání dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že je nezbytné nahlédnout do spisu Komise.

26. Kontrola, která byla provedena v červnu 2011, ukázala, že koncepce posuzování vlivů na životní prostředí ex post byla Komisi předložena v březnu 2008 a že rakouské orgány podaly Komisi zprávu o pokroku při posuzování vlivů na životní prostředí ex post v září 2008, červnu 2009, listopadu 2009 a červenci 2010.

27. Kontrola dále ukázala, že spis neobsahoval žádnou další významnou korespondenci mezi Komisí a rakouskými orgány v období, kdy se provádělo následné posouzení vlivů na životní prostředí. Zejména nic nenasvědčovalo tomu, že by tvrzení, která stěžovatelé během tohoto období předložili, byla s rakouskými orgány projednána písemně. Nezdá se ani, že by rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 2. prosince 2009 o stížnosti 1532/2008/(WP)GG vedlo k takové korespondenci.

28. Stěžovatelé ve svých připomínkách ke zprávě o kontrole uvedli, že kontrola potvrdila, že jejich argumenty nebyly vůbec nebo řádně projednány.

29. Dne 25. července 2011 stěžovatelé předali veřejnému ochránci práv odpověď, kterou paní B., rakouská spolková ministryně dopravy, inovací a technologií, poskytla dne 8. července 2011 na řadu otázek, které jí položili poslanci rakouského parlamentu. V této odpovědi paní B. potvrdila, že vzhledem k právní povaze zprávy o následném posouzení vlivů na životní prostředí nejsou podle rakouského práva k dispozici žádné opravné prostředky, pokud jde o tuto zprávu.

Posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu doporučení

30. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že Komise zopakovala, že řízení o nesplnění povinnosti ukončí až poté, co se přesvědčí, že byly náležitě posouzeny možné relevantní dopady různých rozšíření letišť, a zejména že Rakousko podniklo nezbytné kroky k tomu, aby zjištění posouzení dopadů získala praktický účinek. Právě toto ujištění vedlo veřejného ochránce práv k uzavření jeho prvního šetření v této věci v prosinci 2009.

31. V době přijetí tohoto rozhodnutí však probíhalo následné posuzování vlivů na životní prostředí provedené rakouskými orgány. V této fázi by tedy Komise mohla snadno zasáhnout u rakouských orgánů, aby vyřešila otázky, které veřejný ochránce práv uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 2. prosince 2009.

32. Z kontroly spisu Komise provedené v červnu 2011 však vyplynulo, že Komise nepřijala žádná další opatření, nýbrž pouze vyčkala, až jí rakouské orgány předloží závěrečnou zprávu.

33. Veřejný ochránce práv zdůraznil, že některé z otázek, které vznesl, se týkaly samotného základu následného posouzení vlivů na životní prostředí. Veřejná ochránkyně práv zejména poukázala na to, že s ohledem na okolnosti případu se argument stěžovatelů, že zapojení BMVIT vedlo ke zjevnému střetu zájmů, na první pohled jevil jako opodstatněný. Kromě toho veřejný ochránce práv zdůraznil význam článku 10a směrnice 85/337 a zdůraznil, že není zdaleka jisté, zda občané budou moci využít přezkumného řízení podle rakouského práva, pokud jde o následné posouzení vlivů na životní prostředí.

34. Veřejný ochránce práv se proto domníval, že by bylo vhodné, aby Komise posoudila otázky, které vznesl ve svém rozhodnutí o stížnosti 1532/2008. Nepochopil, proč se nezdá, že by Komise v tomto ohledu podnikla nějaké kroky. Je pravda, že veřejný ochránce práv ve svém uvedeném rozhodnutí uvedl, že věří, že Komise toto rozhodnutí náležitě zohlední při přijímání konečného rozhodnutí o stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů. Avšak vzhledem k povaze otázek vznesených veřejným ochráncem práv by to Komise sotva mohla vykládat v tom smyslu, že by měla odložit řešení těchto otázek až do samého konce.

35. Veřejný ochránce práv dodal, že pokud jde o článek 10a směrnice 85/337, pochybnosti o dostupnosti prostředků přezkumu v projednávané věci, které veřejný ochránce práv vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 2. prosince 2009, byly mezitím posíleny výše uvedenými prohlášeními rakouského účetního dvora a rakouského spolkového ministra dopravy, inovací a technologií.

36. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívala, že tvrzení stěžovatelů, že Komise zjevně řádně neprovedla řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku týkající se letiště Vídeň, je skutečně opodstatněné.

37. Veřejná ochránkyně práv proto předložila Komisi tento návrh doporučení:

Komise by měla opravit svůj přístup, pokud jde o vyřizování stížnosti stěžovatelů na porušení právních předpisů týkající se letiště Vídeň, řešit nedostatky, na které upozornil veřejný ochránce práv ve svém rozhodnutí ze dne 2. prosince 2009 o stížnosti 1532/2008, a co nejrychleji dokončit své posouzení.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho návrhu doporučení

38. Ve svém podrobném stanovisku k návrhu doporučení Komise připomněla, že když byla informována o protiprávním jednání, většina příslušných projektů na vídeňském letišti byla buď dokončena, nebo byla v konečné fázi dokončení. Komise využila své diskreční pravomoci a zdržela se dalších procesních kroků vůči Rakousku pod podmínkou, že rakouské orgány provedou posouzení vlivů těchto záměrů na životní prostředí ex post. Primárním hlediskem bylo, že dopady, které se případně vyskytly během příslušných projektů, již nemohou být předmětem nápravných opatření, ale že dopady, které byly způsobeny využíváním vybudované letištní infrastruktury, lze stále identifikovat a řešit nápravnými opatřeními. Posouzení vlivů na životní prostředí ex post by tak mohlo pomoci určit možná opatření, která jsou vhodná k zamezení, minimalizaci nebo kompenzaci takových pravděpodobných významných dopadů.

39. Komise uvedla, že návrh doporučení veřejné ochránkyně práv by mohl být vykládán jako žádost o obnovení celého postupu posuzování vlivů na životní prostředí ex post. Podle názoru Komise by to nebylo proveditelné a nepřiměřené. Komise dále tvrdila, že kumulativní dopady příslušných záměrů na životní prostředí byly začleněny do pravidelného postupu posuzování vlivů nové třetí dráhy na životní prostředí, který se v současné době provádí v plném souladu se směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí, včetně článku 10a.

40. Komise vysvětlila, že mezitím dokončila posouzení zprávy předložené rakouskými orgány a požádala je o další informace a vysvětlení. Komise zejména požádala rakouské orgány, aby potvrdily, že veřejnost byla řádně informována a že výsledky řízení budou oficiálně zpřístupněny veřejnosti. V této souvislosti Komise uvedla, že nepovažuje závěrečnou zprávu BMVIT za formální rozhodnutí o výsledcích následného posouzení vlivů na životní prostředí a kompenzačních opatření. V zájmu vyjasnění a s přihlédnutím k připomínkám veřejného ochránce práv Komise rovněž požádala Rakousko, aby vysvětlilo, zda by rozhodnutí orgánů o výsledcích následného posouzení vlivů na životní prostředí, zejména o kompenzačních opatřeních, mohlo být předmětem právního přezkumu. Konečně Komise požádala Rakousko o potvrzení, že příslušné orgány pro ochranu životního prostředí byly zapojeny do postupu posuzování vlivů na životní prostředí ex post, jak je stanoveno v čl. 6 odst. 1 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí pro posouzení vlivů na životní prostředí ex ante, a poukázala na to, že závěrečná zpráva nebyla v tomto ohledu jasná.

41. Rakouské orgány ve své odpovědi vysvětlily, že pokud jde o možnosti opravných prostředků v rámci následného posouzení vlivů na životní prostředí, provozovatel letiště Vídeň se zavázal provést všechna opatření určená v tomto procesu a že provádění bude monitorováno BMVIT. V případě, že zmírňující opatření nebyla řádně provedena, mohly je orgány vymáhat na základě článku 141 rakouského zákona o letecké dopravě („Luftfahrtgesetz“). Rakouské orgány kromě toho odkázaly na dohodu uzavřenou v rámci mediačního řízení, které proběhlo v souvislosti s rozšířením letiště. Zmírňující opatření dohodnutá v tomto procesu by mohla být vymáhána na základě občanského práva těmi občany, kteří se k dohodě připojili. Rakouské orgány rovněž poukázaly na posouzení vlivů na životní prostředí u plánované třetí vzletové a přistávací dráhy na vídeňském letišti, které by rovněž zohlednilo účinky záměrů, na něž se vztahuje následné posouzení vlivů na životní prostředí. Tento postup by byl ukončen rozhodnutím, které by mohlo být právně přezkoumáno podle požadavků článku 10a směrnice 85/337.

42. Komise uvedla, že pečlivě přehodnotila rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 2. prosince 2009 s ohledem na závěrečnou zprávu o následném posouzení vlivů na životní prostředí předloženou rakouskými orgány a na další informace, které tyto orgány poskytly.

43. Komise uznala, že formulace použitá rakouskými orgány pro postup dohodnutý s Komisí – „zpráva o posouzení vlivů na životní prostředí ex post“ namísto „posouzení vlivů na životní prostředí ex post“ – mohla být zpočátku skutečně zavádějící. Zdůraznila však, že panovala obecná shoda v tom, že provedený postup zahrnoval proces hodnocení ex post („ex post Umweltprüfung“) a neomezoval se pouze na vypracování hodnotící zprávy.

44. Pokud jde o zapojení BMVIT do postupu posuzování vlivů na životní prostředí ex post jako orgánu, který povolil některé dotčené projekty, Komise se domnívala, že ministerstvo jako správní orgán jedná na základě zásady zákonnosti a právního státu. Pouhá skutečnost, že BMVIT vydal některá povolení týkající se vídeňského letiště, nemůže podle jeho názoru odůvodnit tvrzení o zjevném střetu zájmů.

45. Pokud jde o použitelnost článku 10a směrnice 85/337, Komise uvedla, že se touto otázkou znovu zabývala a je i nadále přesvědčena, že v unijním právu neexistuje žádný právní základ, který by mohl rakouským orgánům uložit povinnost použít toto ustanovení při jednání o koncepci následného posouzení vlivů na životní prostředí, jejímž cílem je co nejvíce simulovat posouzení vlivů na životní prostředí ex ante. Použití článku 10a by proto mohlo být zváženo a případně vyžadováno pouze v případě, že by toto ustanovení bylo použitelné v případě předběžného posouzení vlivů na životní prostředí pro dotčené rozšíření prací. Článek 10a však byl zaveden směrnicí 2003/35/ES, která měla být provedena do 25. června 2005. Podle informací uvedených v koncepci posuzování vlivů na životní prostředí ex post byly žádosti o příslušné záměry předloženy rakouským orgánům před tímto datem a většina z nich byla dokonce dokončena do června 2005. Komise se však domnívala, že tento nedostatek by mohl být odstraněn probíhajícím posuzováním vlivů na životní prostředí pro novou třetí vzletovou a přistávací dráhu na letišti ve Vídni. Toto nové posouzení muselo zohlednit kumulativní účinky již existujících budov a zařízení, včetně těch, na něž se vztahuje následné posouzení vlivů na životní prostředí. Pro toto pravidelné posuzování vlivů na životní prostředí se plně použil článek 10a.

46. Komise dodala, že se na rakouské orgány v těchto otázkách před obdržením závěrečné zprávy o následném posouzení vlivů na životní prostředí znovu neobrátila, neboť své názory na tyto převážně právní otázky již sdělila v souvislosti s šetřením veřejné ochránkyně práv týkajícím se stížnosti 1532/2008/(WP)GG. Komise proto považovala za přiměřené provést konečné posouzení příslušných otázek až po analýze závěrečné zprávy s přihlédnutím k připomínkám obsaženým v rozhodnutí veřejného ochránce práv.

47. Komise na závěr uvedla, že je toho názoru, jak dokládají výše uvedená vysvětlení, že její přístup k této věci je správný.

48. Jak bylo uvedeno výše, stěžovatelé nepředložili k podrobnému stanovisku Komise žádné věcné připomínky.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu doporučení

49. Veřejný ochránce práv považuje za užitečné připomenout, že ve svém rozhodnutí o stížnosti 1532/2008/(WP)GG uznal, že za okolností daného případu rozhodnutí Komise požádat Rakousko o provedení následného posouzení vlivů na životní prostředí, které by objektivně posoudilo vliv záměru na životní prostředí podle kritérií stanovených ve směrnici 85/337 a umožnilo určit na vědeckém základě, zda je nutné přijmout kompenzační opatření, v zásadě vhodné a přiměřené. Zde je tedy třeba přezkoumat, zda Komise zajistila, aby toto následné posouzení vlivů na životní prostředí bylo skutečně provedeno řádně.

50. V této souvislosti veřejný ochránce práv dále připomíná, že pochybnosti, které v tomto ohledu vyjádřil jak ve svém rozhodnutí o stížnosti 1532/2008/(WP)GG, tak ve svém návrhu doporučení v projednávané věci, se zaměřily zejména na dvě otázky, a to i) použitelnost článku 10a směrnice 85/337 a ii) střet zájmů, v němž se nacházel orgán provádějící následné posouzení vlivů na životní prostředí.

51. Veřejná ochránkyně práv s politováním konstatuje, že podrobné stanovisko Komise tyto pochybnosti nerozptýlilo.

52. Pokud jde o první z výše uvedených otázek, Komise uvedla, že článek 10a směrnice 85/337 by nebyl použitelný ratione temporis, pokud by dotčené práce byly před provedením podrobeny posouzení vlivů na životní prostředí. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tento argument je věrohodný.

53. Veřejný ochránce práv však není přesvědčen dalším argumentem Komise, že článek 10a směrnice 85/337 by tedy nemohl být použitelný ani na následné posouzení vlivů na životní prostředí, neboť toto posouzení se mělo co nejvíce podobat posouzení vlivů na životní prostředí ex ante. Příslušné ustanovení se netýká posouzení, které má být provedeno, ale opravných prostředků, které mají být v tomto ohledu k dispozici občanům. Podle názoru veřejného ochránce práv neexistuje žádný přesvědčivý důvod, proč by se toto ustanovení nemělo vztahovat na posouzení vlivů na životní prostředí ex post, jako je posouzení provedené v tomto případě. Právě orgány dotčeného členského státu opomenuly provést posouzení vlivů na životní prostředí v okamžiku, kdy mělo být provedeno. Vzhledem k tomu, že právní úprava se od té doby vyvíjela, bylo by spravedlivé mít za to, že tyto změny je třeba v zájmu dotčených občanů zohlednit při následném posuzování vlivů na životní prostředí.

54. Kromě toho veřejná ochránkyně práv nemůže jinak než konstatovat, že se zdá, že Komise původně tento postoj sdílela. Formulace použitá v podrobném stanovisku, podle níž Komise „zůstávala přesvědčena“, že článek 10a není v tomto případě použitelný, naznačuje kontinuitu přístupu, který jednoduše neexistoval. Během šetření stížnosti 1532/2008/(WP)GG veřejný ochránce práv výslovně požádal Komisi o stanovisko k této otázce. Komise ve své odpovědi uvedla, že se domnívá, „že otázky, na něž se vztahuje posouzení vlivů na životní prostředí ex post, mohou podléhat právnímu přezkumu, jak je uvedeno v článku 10a směrnice“. Když veřejný ochránce práv požádal Komisi o další vysvětlení k této otázce, dodal, že článek 10a směrnice EIA "může být vykládán, a to i v rámci následného posouzení vlivů na životní prostředí, tak, že poskytuje přístup k právní ochraně v souvislosti se správním rozhodnutím týkajícím se možných dalších kroků v důsledku zjištění následného posouzení vlivů na životní prostředí." [3] [90]

55. Ve svém stanovisku k této výtce, v němž stěžovatelé kladli zvláštní důraz na otázku použitelnosti článku 10a směrnice 85/337, se Komise touto otázkou vůbec nezabývala. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise poprvé tvrdila, že uvedené ustanovení není v tomto případě použitelné, až ve svém podrobném stanovisku k návrhu doporučení. Zdá se tedy, že Komise vznesla zcela nový argument téměř tři a půl roku poté, co se s touto záležitostí poprvé setkala ze strany veřejného ochránce práv.

56. Podle názoru veřejné ochránkyně práv ze srovnání podání Komise vyplývá, že Komise buď nepovažovala za nutné důkladně přezkoumat, zda byl článek 10a směrnice 85/337 použitelný na následné posouzení vlivů na životní prostředí, nebo učinila prohlášení, která měla stěžovatele a veřejného ochránce práv přimět k domněnce, že uvedené ustanovení je použitelné, i když se Komise domnívala, že nikoli. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že některý z těchto možných výkladů by poukázal na závažné nedodržování zásad řádné správy. Domnívá se proto, že Parlament by měl mít možnost se touto záležitostí zabývat.

57. Ve svém podrobném stanovisku Komise uvedla, že skutečnost, že nápravná opatření stanovená v článku 10a nebyla k dispozici, pokud jde o následné posouzení vlivů na životní prostředí, by mohla být napravena probíhajícím posouzením vlivů na životní prostředí pro novou třetí vzletovou a přistávací dráhu na letišti ve Vídni [4]. Veřejný ochránce práv není schopen pochopit, jak by posouzení vlivů na životní prostředí u konkrétního nového projektu mohlo napravit nedostatky posouzení vlivů na životní prostředí u jiného projektu. Posouzení vlivů na životní prostředí pro novou vzletovou a přistávací dráhu na vídeňském letišti má totiž posoudit dopad tohoto nového záměru, a nikoli dřívějších záměrů.

58. Pokud jde o druhou z otázek uvedených v bodě 50 výše, veřejný ochránce práv může pouze zopakovat svůj názor, že orgán, který v případě neexistence nezbytného posouzení vlivů na životní prostředí udělil povolení k provedení prací, se nutně ocitne ve střetu zájmů, pokud bude následně požádán o provedení posouzení vlivů na životní prostředí ex post.

59. Ve svém podrobném stanovisku Komise v podstatě tvrdila, pokud jde o tuto otázku, že příslušné ministerstvo jedná na základě zásady zákonnosti a právního státu. Veřejná ochránkyně práv považuje za užitečné znovu připomenout, že uvedené ministerstvo udělilo některá povolení k provedení prací, přestože nebylo provedeno nezbytné posouzení vlivů na životní prostředí. Argument Komise tedy zjevně není přesvědčivý.

60. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že se Komise zjevně řádně nezabývala argumentem stěžovatelů, že se dotčené ministerstvo v tomto případě ocitlo ve zjevném střetu zájmů. Vzhledem k významu této otázky se veřejná ochránkyně práv domnívá, že by se touto otázkou měl zabývat i Parlament.

B. Doporučení veřejného ochránce práv

Veřejný ochránce práv proto předkládá Komisi následující doporučení:

Komise by měla přehodnotit svůj přístup, pokud jde o vyřizování stížností stěžovatelů na porušení právních předpisů týkajících se letiště Vídeň, a řešit nedostatky, na které upozornil veřejný ochránce práv. To znamená, že další kroky Komise v řízení o nesplnění povinnosti by měly zohlednit povinnost vnitrostátních orgánů zajistit, aby i) stěžovatelé měli přístup k přezkumnému řízení a ii) byly podniknuty kroky k řešení zjevného střetu zájmů při uplatňování směrnice 85/337.

Evropský parlament by mohl zvážit přijetí odpovídajícího usnesení.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 14. května 2012.

---

[1] Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (94/262/ESUO, ES, Euratom), Úř. věst. 1994, L 113, s. 15; naposledy pozměněné rozhodnutím Evropského parlamentu ze dne 18. června 2008 (Úř. věst. 2008, L 189, s. 25).

[2] Úř. věst. L 175, s. 40. Tato směrnice byla změněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 (Úř. věst. L 156, s. 17) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 (Úř. věst. L 140, s. 114).

[3] Viz bod 90 rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 1532/2008/(WP)GG.

[4] Je zajímavé poznamenat, že Komise v této souvislosti odkazuje na "nedostatek". Formulace použitá Komisí by mohla naznačovat, že sama Komise má pochybnosti o opodstatněnosti svého stanoviska, podle kterého se článek 10a směrnice 85/337 na následné posouzení vlivů na životní prostředí nepoužije.