Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 5 statutu evropského veřejného ochránce práv [1]

Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovateli, který je úředníkem Komise, byla diagnostikována rakovina prsu. Dne 6. dubna 2010 podstoupila mastektomii k odstranění prsu se zhoubným nádorem. Dne 4. února 2011 a znovu dne 24. června 2011 podstoupila operaci rekonstrukce prsu. Dne 13. července 2011 podala žádost o předchozí schválení rekonvalescenční kúry, kterou Evropská komise zamítla.

2. Dne 18. října 2011 stěžovatel napadl toto odmítnutí podáním stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie. Tvrdila, že její lékař potvrdil, že bude muset nejprve podstoupit mastektomii a poté několikastupňovou rekonstrukci prsu, která byla nedílnou součástí terapie. Lékaři Komise s tím souhlasili, neboť Komise uznala, že její onemocnění je závažným onemocněním, které odůvodňuje plnou náhradu příslušných nákladů. Stěžovatel zdůraznil, že rekonstrukce prsu nemohla být zahájena bezprostředně po mastektomii, ale až v pozdější fázi, protože tkáně se nejprve musely zotavit (mastektomie byla velmi traumatickou událostí z fyzického i psychologického hlediska) a lékař se chtěl před schválením druhé fáze rekonstrukce ujistit, že neexistuje riziko relapsu. Po mastektomii a před rekonstrukční operací podstoupil stěžovatel fyzioterapii po dobu více než půl roku, aby obnovil normální užívání postižené paže. Měla další operaci, rekonstrukci dvorce, naplánovanou na prosinec 2011. Stěžovatelka zdůraznila, že splnila všechny nezbytné požadavky a včas předložila všechny požadované dokumenty. Komise však nezohlednila názor svého lékaře, že je nutná rekonvalescenční léčba, aniž by její lékaři stěžovatelku někdy vyšetřili. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti požádala stěžovatelka Komisi, aby její spis důkladně přezkoumala.

3. Komise si vyžádala stanovisko řídícího výboru společného systému zdravotního pojištění Evropské unie k případu stěžovatele. Řídící výbor nebyl schopen dosáhnout většinového hlasování, a proto nemohl vydat požadované stanovisko.

4. Dne 1. února 2012 Komise odpověděla na stížnost stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Uvedla, že „ze spisu vyplývá, že rekonvalescenční kúra měla proběhnout od 11. července 2011 do 10. července 2012 v [...] centru specialis [ed] v rekonvalescenčních kúrách [v členském státě X]“. Odkázala na rozhodnutí Komise, kterým se stanoví obecná prováděcí ustanovení pro úhradu léčebných výloh (dále jen „OPU“), a tvrdila, že lékař Komise a později lékařská rada pečlivě posoudili žádost stěžovatele a přiloženou lékařskou dokumentaci. Komise dodala, že s ohledem na „[t]ype nemoci a specifikovaný zásah [stěžovatele] [,] se domnívají, že tento zásah neodůvodňuje rekonvalescenční léčbu - ve [...] specializovaném středisku [členského státu X]“. V tomto ohledu Komise „zdůraznila, že poslední operací, kterou stěžovatelka podstoupila (červen 2011), byla plastická chirurgie, která jednoduše znamenala krátkou hospitalizaci v délce čtyř dnů, zatímco [její] velká operace již proběhla [v] dubnu 2010.“Nakonec poznamenala, že když stěžovatelka podala žádost, nezmínila centrum zvolené pro rekonvalescenční léčbu ani náklady na ni. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise "s politováním nad zdravotní situací stěžovatele"potvrdila "rozhodnutí Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků"ze dne 1. srpna 2011.

5. Dne 25. července 2012 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Předmět šetření

6. Stěžovatelka tvrdila, že rozhodnutí Komise, kterým jí Komise odmítla udělit povolení pro léčebnou kúru, bylo nespravedlivé.

7. Stěžovatelka tvrdila, že by jí Komise měla udělit povolení pro rekonvalescenční léčbu v zemi původu.

Šetření

8. Dne 29. listopadu 2012 postoupil veřejný ochránce práv stížnost Komisi k vyjádření stanoviska.

9. Dne 12. února 2013 obdržela veřejná ochránkyně práv stanovisko Komise ve francouzštině a dne 20. února 2013 jeho překlad do angličtiny, který byl předán stěžovatelce k vyjádření. Veřejná ochránkyně práv obdržela připomínky stěžovatele dne 3. dubna 2013.

Analýza veřejné ochránkyně práv a předběžné závěry

A. Tvrzení o nepřiměřenosti a související nárok

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

10. Na podporu svého tvrzení stěžovatelka tvrdila, že její lékař považoval všechny operace, které podstoupila, za jedinou léčbu jejího závažného onemocnění, což nadále odůvodňovalo rekonvalescenční léčbu (kromě lékařského potvrzení, které již bylo předloženo Komisi, stěžovatelka předložila nové lékařské potvrzení ze dne 17. října 2012). Toto lékařské osvědčení potvrzuje, že stěžovatel (v původním francouzském znění):

„[a] été opérée ... en date du 06.04.2010 d'un cancer du sein. Cette intervenční a consisté en une mastectomie avec évidement axillaire. La patiente a subi par la suite une rekonstrukce mammaire. Cette rekonstrukce s'est faite en plusieurs temps. La patiente est par ailleurs sous traitements proti hormonům. Il est souhaitable que cette patiente puisse bénéficier de ses jours de convalescence ...".

11. Komise ve svém stanovisku zopakovala vysvětlení, která již poskytla přímo stěžovateli. Dodala, že stěžovatelce poskytla dovolenou za účelem rekonvalescence, což bylo odůvodněno lékařskými osvědčeními stěžovatelky a na které měla plný nárok. Její rekonstrukční operace v únoru a červnu 2011 však nebyly velkou operací a nezahrnovaly chemoterapii ani radioterapii. Povolení rekonvalescenční léčby proto nebylo vhodné.

12. Stěžovatelka ve svém vyjádření uvedla, že její lékař měl za to, že orgán nesprávně vyložil její lékařský posudek. Lékař stěžovatelky proto vydal nové lékařské potvrzení, které stěžovatelka připojila ke svým připomínkám. Stěžovatelka zdůraznila, že její lékař potvrdil, že tyto tři operace byly součástí jednoho léčebného cyklu a že rekonvalescenční léčba je nezbytná, neboť bude mít příznivý vliv na zdraví stěžovatelky.

13. Dále tvrdila, že stanovisko Komise bylo neodůvodněné a neodůvodněné z lékařského hlediska. Podle OPU jsou všechny druhy rakoviny považovány za závažné onemocnění a pravidla nerozlišují mezi léčbami. Proto skutečnost, že se nejednalo o chemoterapii nebo radioterapii, nehrála žádnou roli. Stěžovatel podstoupil tři závažné, těžké a obtížné operace za méně než dva roky a byl pod hormonální léčbou s četnými vedlejšími účinky.

14. Nakonec uvedla, že na rozdíl od toho, co tvrdila Komise, neměla žádný odpočinek pro rekonvalescenci. Měla pouze období pracovní neschopnosti, která byla nezbytná k tomu, aby podstoupila operaci a zotavila se z ní.

Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu smírného řešení

15. Hlava II kapitola 10 oddíl 1 odst. 1 OPU stanoví:

„[c] onvalescentní a pooperační kúry mohou být hrazeny na základě předchozího povolení pod podmínkou, že:

1. jsou prováděny pod lékařským dohledem v rekonvalescenčních střediscích s vhodnou lékařskou a nelékařskou zdravotnickou infrastrukturou; všechny ostatní typy středisek jsou vyloučeny;

2. jsou zahájeny do tří měsíců od operace nebo nemoci, pro které byly předepsány, s výjimkou případů, kdy je lékařská kontraindikace řádně odůvodněna ve zprávě přiložené k lékařskému předpisu a schválena posudkovým lékařem. Povolení může být obnoveno v případě relapsu nebo nového onemocnění."(zvýraznění doplněno)

16. Komise předložila dva argumenty pro zamítnutí povolení rekonvalescenčního léčení. Zaprvé stěžovatel neuvedl centrum v členském státě zvoleném pro rekonvalescenční léčbu a náklady na léčbu. Zadruhé, její velká operace, která mohla odůvodnit rekonvalescenční léčbu, se uskutečnila v dubnu 2010 a její poslední rekonstrukční operací byla plastická chirurgie vyžadující pouze čtyřdenní pobyt v nemocnici a podle názoru Komise neodůvodnila léčbu.

17. Pokud jde o první z výše uvedených argumentů, z důkazů, které má veřejný ochránce práv k dispozici, vyplývá, že žádost stěžovatele pouze odkazovala (v původním francouzském znění) na „Etablissement spécialisé en [Member State X] en cures de revalescence“. Neidentifikovala přesně rekonvalescenční centrum, kam se chtěla zaregistrovat. Její obecný odkaz na "zotavovací středisko v [členském státě X]" výslovně neinformuje ani neprokazuje, že středisko má "vhodnou lékařskou a nelékařskou zdravotnickou infrastrukturu".

18. Veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že tento nedostatek v žádosti lze snadno napravit. Stěžovatel může jistě chybějící informace Komisi kdykoli předložit. Veřejná ochránkyně práv rovněž chápe, že pro stěžovatele je mnohem snazší určit centrum, zkontrolovat jeho dostupnost a podmínky, za nichž by mohlo poskytnout rekonvalescenční léčbu, jakmile Komise schválí léčbu v členském státě X, zemi jejího původu.  S ohledem na traumatickou zkušenost stěžovatelky veřejná ochránkyně práv chápe, že stěžovatelka se nejprve pokusila potvrdit, že si může zvolit rekonvalescenční léčbu v členském státě, který je její zemí původu, kde by mohla být nablízku své rodině a přátelům.

19. Pokud jde o druhý argument Komise, veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že podle výše uvedeného článku OPU mohou být rekonvalescenční léčby zahájeny do tří měsíců od nemoci, pro kterou byly předepsány.

20.  Stanovisko stěžovatelky, potvrzené jejím lékařem, že všechny její operace byly součástí jednoho léčebného cyklu, se jeví jako správné. Osvědčení z října 2012, které stěžovatelka předložila spolu se svou stížností a které bylo předloženo již v červenci 2011, prokazuje trvalou povahu jejího zacházení.  Stěžovatelka ke svým připomínkám rovněž připojila nové potvrzení od svého lékaře, které uvádí, že po dlouhé a obtížné léčbě, kterou podstoupila, potřebuje rekonvalescenční léčbu. Podle osvědčení vydaného lékařem stěžovatele dne 20. března 2013 stěžovatel (v původním francouzském znění):

„[a] été opérée ... en date du 06.04.2010 d'un cancer du sein. Cette intervence a consisté en une mastectomie avec évidement axillaire suivi d'une rekonstrukce mammaire en deux temps. La patiente est par ailleurs sous traitements proti hormonům. Une cure de convalescence aurait des effets bénéfiques sur la santé de la patiente et il est donc nécessaire qu'elle puisse en bénéficier après les traitements lourds subis."(zvýraznění doplněno)

21. Lze se tedy důvodně domnívat, že nemoc stěžovatelky lze považovat za vyléčenou až po její poslední operaci (dne 24. června 2011), a to bez ohledu na délku všech předchozích nemocničních ošetření a/nebo jejich povahu.  Stěžovatelka tedy správně tvrdí, že podáním žádosti o rekonvalescenční léčbu dne 13. července 2011 dodržela lhůtu tří měsíců od poslední ze sérií operací, které musela podstoupit [2].

22. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že řídící výbor společného systému nemocenského pojištění Evropské unie nebyl schopen dosáhnout shody ohledně případu stěžovatele a zaujmout k němu stanovisko. Odmítnutí Komise poskytnout stěžovateli rekonvalescenční léčbu se proto zakládalo výhradně na stanovisku jejího posudkového lékaře a její lékařské rady.

23. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti zastává veřejný ochránce práv předběžný názor, že při rozhodování o žádosti o rekonvalescenční léčbu Komise nezohlednila skutečnost, že následné operace stěžovatele představují jediné ošetření. Může se jednat o nesprávný úřední postup a veřejný ochránce práv předloží návrh smírného řešení v souladu s čl. 3 odst. 5 svého statutu.

B. Návrh přátelského řešení

S ohledem na zjištění veřejné ochránkyně práv by Komise mohla vzít v úvahu skutečnost, že následné operace stěžovatelky představují jediné ošetření, a souhlasit s tím, že tříměsíční lhůta pro podání žádosti o rekonvalescenční léčbu začala běžet od její poslední operace. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka tuto lhůtu dodržela, mohla jí Komise udělit povolení pro rekonvalescenční léčbu ve středisku v členském státě X za předpokladu, že stěžovatelka rovněž předloží důkazy o vhodné lékařské a nelékařské zdravotnické infrastruktuře střediska.

Emily O'Reillyová

Ve Štrasburku dne