- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Návrh řešení odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se spotřeby energie a emisí skleníkových plynů v keramickém průmyslu vykazovaných v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (věc 2000/2022/PVV)
Řešení - Datum Pátek | 05 května 2023
Případ 2000/2022/PVV - Otevřeno dne Úterý | 15 listopadu 2022 - Rozhodnutí ze dne Úterý | 19 prosince 2023 - Dotčený orgán Evropská komise ( Zjištěn nesprávný úřední postup ) - Země Belgie
Stížnost podána
08/11/2022Analýza stížnosti
08/11/2022Probíhající šetření
15/11/2022Předběžný výsledek
05/05/2023Výsledek šetření
19/12/2023
Vyrobeno v souladu s čl. 2 odst. 10 statutu evropského veřejného ochránce práv [1]
Souvislosti stížnosti
1. Za účelem snížení emisí skleníkových plynů zavedla EU systém [2] pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (dále jen „systém Evropské unie pro obchodování s emisemi“ – „EU ETS“). Cílem systému EU ETS je podporovat nákladově efektivní snižování emisí a investice do nízkouhlíkových technologií.
2. Úkolem Evropské komise je přijmout celounijní a plně harmonizovaná prováděcí opatření pro přidělování „bezplatných“ emisních povolenek. Za tímto účelem musí Komise předem stanovit odvětvové referenční hodnoty, přičemž jako výchozí bod použije průměrnou výkonnost 10 % nejúčinnějších zařízení v daném odvětví nebo pododvětví. Za tímto účelem musí členské státy EU oznámit [3] Komisi seznam všech zařízení, na něž se na jejich území vztahuje systém EU ETS, a předběžné množství bezplatných povolenek, které mají být těmto zařízením na dané období přiděleny. Tato oznámení se nazývají „vnitrostátní prováděcí opatření“ nebo „vnitrostátní prováděcí opatření“.
3. V listopadu 2021 podal stěžovatel, organizace na ochranu životního prostředí, Komisi žádost o přístup veřejnosti, v níž požádal o
i) údaje (specifické pro zařízení nebo proces) získané podle směrnice o ETS týkající se spotřeby energie a emisí skleníkových plynů v keramickém průmyslu a technik, procesů, nákladů, přínosů a dekarbonizačních technik,
ii) seznam keramických zařízení, jejichž výkonnost byla použita jako základ pro referenční hodnotu bezplatných povolenek v rámci systému EU pro obchodování s emisemi,
iii) možné výměny s členskými státy v souvislosti s procesem stanovování referenčních hodnot pro keramický průmysl a
iv) další dokumenty obdržené v této souvislosti od zúčastněných stran (včetně e-mailů).
4. Komise identifikovala 24 dokumentů, konkrétně 23 oznámení předběžných vnitrostátních prováděcích opatření, která předložily členské státy EU, a jeden poziční dokument o aktualizaci referenčních hodnot, který předložila soukromá zúčastněná strana. Komise poskytla stěžovateli plný přístup k písemnému stanovisku, ale odepřela mu přístup ke zbývajícím 23 dokumentům. Při odepření přístupu vycházela Komise z potřeby chránit obchodní zájmy dotčených výrobců keramiky.[4] Komise dodala, že informace obsažené v těchto 23 dokumentech se neomezují na odvětví keramiky, takže velká část dokumentů nespadá do oblasti působnosti žádosti žadatele o přístup.
5. V březnu 2022 požádal stěžovatel Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala (podáním „potvrzující žádosti“). Stěžovatel konkrétně zpochybnil odmítnutí Komise zpřístupnit 23 sporných oznámení. Kromě toho stěžovatel vyjádřil obavy ohledně toho, že Komise neidentifikovala žádné e-mailové výměny s členskými státy.
6. V srpnu 2022 Komise odpověděla a potvrdila své odmítnutí poskytnout přístup k 23 oznámením. Komise rovněž určila další dokument, konkrétně excelovou tabulku obsahující seznam 10 % nejúčinnějších zařízení souvisejících se čtyřmi referenčními úrovněmi produktu (obkladové cihly, dlažební kostky, střešní tašky a sprejově sušený prášek). Komise odmítla poskytnout přístup k tomuto dokumentu na základě téže výjimky a vysvětlila, že do oblasti působnosti žádosti nespadají žádné další dokumenty. Neidentifikovala žádné e-mailové výměny s členskými státy a uvedla, že se tyto výměny týkaly technických záležitostí týkajících se vnitrostátních prováděcích opatření, které vzhledem ke své krátkodobé povaze nesplňují kritéria pro registraci ve své politice správy záznamů.
7. Stěžovatel nebyl s potvrzující odpovědí Komise spokojen a dne 8. listopadu 2022 se obrátil na veřejnou ochránkyni práv.
Šetření
8. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k 24 sporným dokumentům a údajného neurčení všech dokumentů, které spadají do rozsahu žádosti stěžovatele o přístup.
9. V průběhu šetření vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval dokumenty, jakož i další dokumenty týkající se vyřizování předchozí podobné žádosti o přístup veřejnosti, která vedla k soudnímu rozhodnutí („Rogesa“[5]). Komise měla za to, že toto rozhodnutí lze analogicky použít na projednávaný případ. Komise veřejné ochránkyni práv rovněž poskytla další vysvětlení, pokud jde o vyřizování této předchozí žádosti o přístup a o její výměny s orgány členských států ohledně sporných oznámení.
Předložené argumenty
10. Žadatel tvrdil, že Komise nezjistila konkrétní újmu, kterou by poskytnutí informací způsobilo, a zpochybnil, že by poskytnutí informací poškodilo obchodní zájmy dotčených výrobců. Podle názoru stěžovatele nejsou dotčené informace obchodně citlivé povahy, neboť by se týkaly všech zařízení stejně a některé informace jsou již starší než pět let, a proto by měly být považovány za „historické“. Stěžovatel rovněž uvedl, že na rozdíl od žalobkyně ve věci Rogesa není konkurentem dotčených výrobců a je navíc připraven podepsat dohodu zavazující se k tomu, že dokumenty dále nezpřístupní.
11. Stěžovatel se domníval, že informace obsažené v dokumentech lze považovat za „informace o životním prostředí“nebo dokonce „informace týkající se emisí do životního prostředí“ve smyslu Aarhuského nařízení [6], a že tedy existuje převažující veřejný zájem na zveřejnění. Pokud jde konkrétně o systém EU ETS, stěžovatel uvedl, že zveřejnění by veřejnosti umožnilo ověřit, zda jsou emise skleníkových plynů vykázané dotčenými zařízeními správné. To je důležité, protože nesprávné údaje by mohly vést spíše ke zvýšení než ke snížení těchto emisí. Umožnilo by to rovněž veřejnosti ověřit základ pro příslušné referenční hodnoty a způsob přidělování „bezplatných“ povolenek. To by zase poskytlo přehled o možném úniku uhlíku ze zařízení. Stěžovatel dodal, že s ohledem na již tak významný dopad změny klimatu by bylo pro veřejnost zásadní určit, kolik emisí CO₂ produkují konkrétní zařízení „bezplatně“, zejména proto, že systém EU ETS umožňuje výrobcům vyhnout se zásadě „znečišťovatel platí“, pokud jim jsou přiděleny bezplatné povolenky CO₂.
12. Kromě toho by informace v dokumentech žadateli umožnily smysluplně se podílet na probíhajícím přezkumu referenčního dokumentu EU o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro výrobu keramiky (CER BREF)[7], což je proces, který stanoví normu environmentální výkonnosti, kterou musí zařízení v EU splňovat, jako jsou mezní hodnoty emisí, bez ohledu na úroveň ceny uhlíku.
13. Komise tvrdila, že dokumenty zpřístupněné podle nařízení č. 1049/2001 jsou zpřístupněny široké veřejnosti („erga omnes“), a že se proto stěžovatel nemohl platně zavázat k tomu, že nebude dále šířit žádné dokumenty obdržené na základě žádosti o přístup veřejnosti.
14. Pokud jde o uplatněnou výjimku, Komise uvedla, že dokumenty obsahují důvěrné obchodní informace, jako jsou údaje o výrobní činnosti, spotřebě energie, tepelných bilancích, přiřazení emisí na úrovni dílčích zařízení a druhu a množství výrobků vyrobených během pěti let předcházejících předložení oznámení členskými státy. Měl za to, že zveřejnění těchto informací by odhalilo situaci zařízení v současném tržním kontextu.
15. Komise rovněž odkázala na rozsudek Tribunálu ve věci Rogesa [8], který se týkal podobných dokumentů, tj. grafů znázorňujících množství emisí CO₂ na tunu výrobku vyrobeného společnostmi působícími v jiném odvětví, než je keramický průmysl. Podle jejího názoru by toto rozhodnutí mohlo být použito analogicky. V této věci soud zjistil, že znalost konkrétních objemů emisí CO₂ na tunu umožňuje třetím stranám vyvodit závěry o situaci v oblasti hospodářské soutěže a uhlíkové účinnosti podniku. Dospěla proto k závěru, že tyto informace jsou obchodně citlivé.
16. Komise tvrdila, že v tomto případě by zpřístupnění rovněž umožnilo třetím stranám (alespoň těm, které mají odborné znalosti) vyvodit podrobné závěry o výrobním procesu dotčených zařízení, jejich potenciálu ke snížení emisí, jejich konkurenčním postavení a struktuře nákladů.
17. Pokud jde o nově identifikovaný dokument, Komise uvedla, že zveřejnění by odhalilo identitu a uhlíkovou účinnost dotčených zařízení. Umožnilo by rovněž třetím stranám určit množství produktů vyrobených za rok a počet bezplatných povolenek, které zařízení obdrželo. Komise dodala, že dokument obsahuje informace o zařízeních, která byla vyloučena, a jejich důvody.
18. Komise dospěla k závěru, že zveřejnění by ovlivnilo konkurenční postavení dotčených zařízení, neboť dotčené informace odrážejí jejich současnou situaci na trhu a umožňují vyvodit závěry o organizaci a strategiích příslušných výrobců.
19. Pokud jde o existenci možného převažujícího veřejného zájmu, Komise uznala, že informace obsažené v dokumentech lze považovat za „informace o životním prostředí“ve smyslu Aarhuského nařízení. Uvedla však, že informace o skutečných emisích ze zařízení jsou již veřejně dostupné [9] Komise tak již proaktivně zpřístupňuje veřejnosti značné množství informací.
20. Pokud jde o zbývající informace v oznámeních, jako jsou údaje o spotřebě energie a množství energie vypočítané podle jednotlivých výrobků, Komise dospěla k závěru, že tyto informace „nejsou považovány za „informace týkající se emisí do životního prostředí“ podle Aarhuského nařízení. Tento pojem zahrnuje pouze informace, které veřejnosti umožňují vědět, „co je skutečně uvolňováno do životního prostředí nebo co, jak lze předpokládat, bude uvolňováno do životního prostředí (...)“. [10] Komise odkázala na věc Rogesa, ve které to soud potvrdil v souvislosti s podobnými dokumenty. Na tomto základě, pokud sporné dokumenty neobsahují „informace týkající se emisí do životního prostředí“, Komise uvedla, že neexistuje žádná domněnka převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění.
21. Komise dospěla k závěru, že ačkoli existuje veřejný zájem, pokud jde o téma přidělování bezplatných povolenek, tento zájem nepřevažuje nad dotčenými obchodními zájmy. Pokud jde o zájem žadatele - plně se účastnit procesu přezkumu referenčního dokumentu EU o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro výrobu keramiky (BREF CER)[11] - Komise tvrdila, že se jedná o soukromou (spíše než veřejnou) povahu. V důsledku toho stěžovatel neprokázal naléhavou potřebu zpřístupnění sporných dokumentů.
22. Pokud jde o výměny informací s orgány členských států, Komise tvrdila, že není povinna uchovávat každý dokument, ale pouze dokumenty, které obsahují důležité informace, které nemají krátkou životnost nebo vyžadují následná opatření. Veškeré e-mailové výměny s členskými státy se v tomto případě týkaly „technických záležitostí zaměřených na opravu a vyjasnění údajů předložených s vnitrostátními prováděcími opatřeními. Tyto výměny nejsou dokumenty, které vzhledem ke své krátkodobé povaze splňují kritéria pro registraci.“ Ve svých dodatečných vysvětleních veřejnému ochránci práv Komise odkázala na „kontroly souladu“, které předkládá členským státům při ověřování jejich podání podle směrnice o ETS. Komise vyloučila tyto kontroly z oblasti působnosti žádosti, protože se „týkají velkého množství zařízení, jakož i údajů uvedených v seznamech vnitrostátních prováděcích opatření“, které se netýkají konkrétně odvětví keramiky.
Posouzení veřejného ochránce práv
K rozsahu žádosti o přístup a účinku erga omnes nařízení č. 1049/2001
23. Žádost žadatele o přístup veřejnosti se týká pouze dokumentů obsahujících údaje týkající se keramického průmyslu. Komise uvedla, že velká část určených oznámení vnitrostátních prováděcích opatření nespadá do oblasti působnosti žádosti. Po přezkoumání dokumentů může veřejný ochránce práv potvrdit, že informace v nich obsažené se skutečně neomezují na odvětví keramiky. Tvrzení Komise, že velká část oznámení není zahrnuta v žádosti stěžovatele o přístup, je proto přesné.
24. Kromě toho Komise správně vysvětlila, že rozhodnutí o zpřístupnění dokumentů podle nařízení č. 1049/2001 je zpřístupňuje veřejnosti, a že se proto žadatelé nemohou platně zavázat, že nebudou dále šířit dokumenty, které obdrží na základě žádosti o přístup veřejnosti.
K ochraně obchodních zájmů právnických osob
25. Komise může oprávněně odepřít přístup veřejnosti k dokumentům, pokud by jejich zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví. Komise však musí prokázat skutečnou a konkrétní újmu zájmu, který má být chráněn, která je rozumně předvídatelná, a nikoli čistě hypotetická.
26. Při odepření přístupu Komise tvrdila, že zpřístupnění by ohrozilo oprávněné obchodní zájmy společností provozujících dotčená zařízení.[12] Konkrétně by tyto informace umožnily vyvodit závěry například o výrobním procesu dotčených zařízení, jejich struktuře nákladů a jejich konkurenčním postavení. Komise dodala, že informace odrážejí situaci společností v současném tržním kontextu.
27. Přezkum dokumentů ukázal, že skutečně obsahují velmi podrobné a neanonymizované informace, například o spotřebě energie a emisích CO₂ na tunu výrobku dotčených zařízení a dílčích zařízení. Ukázala rovněž, že dokumenty obsahují podobné druhy informací jako dokumenty dotčené ve věci Rogesa [13], ačkoli tyto dokumenty byly mnohem méně podrobné (ale také anonymizované). Navzdory tomu soud potvrdil, že informace v něm obsažené jsou obchodně citlivé, a proto bylo rozumné, aby Komise v té době uplatnila výjimku týkající se obchodních zájmů.
28. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že se Komise v tomto případě oprávněně dovolávala výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů. Komise přesně vysvětlila povahu informací obsažených v dokumentech a prokázala konkrétní a skutečné poškození obchodních zájmů společností provozujících dotčená zařízení, pokud by tyto dokumenty byly zpřístupněny. Veřejný ochránce práv se domnívá, že Komise se oprávněně opírala o rozsudek soudu ve věci Rogesa, a to na základě povahy dotčených dokumentů a posouzení újmy provedeného soudem.
29. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že informace jsou „historické“ povahy, soud rozhodl, že v případech, kdy jsou informace starší pěti let, existuje vyvratitelná domněnka, že již nejsou důvěrné.[14] Komise ve své potvrzující odpovědi poskytla přiměřené vysvětlení, proč zůstávají informace z let 2014 až 2018 důvěrné, neboť nadále tvoří základ stávající referenční hodnoty pro přidělování bezplatných povolenek na emise v keramickém průmyslu (mezi lety 2021 a 2025).
K použití Aarhuského nařízení a existenci převažujícího veřejného zájmu
30. Pokud Komise zjistí, že by poskytnutí přístupu veřejnosti k požadovaným dokumentům ohrozilo ochranu obchodních zájmů, musí přístup odepřít, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění [15].
31. Cílem Aarhuského nařízení je zajistit, aby „informace o životním prostředí“ byly postupně zpřístupňovány a šířeny veřejnosti.[16] Účelem přístupu k těmto informacím je podpořit účast veřejnosti na rozhodovacím procesu, a tím zvýšit odpovědnost za rozhodování a přispět k informovanosti veřejnosti a podpoře přijatých rozhodnutí. Má se tedy za to, že existuje veřejný zájem na přístupu k „informacím o životním prostředí“, a Komise by to měla zohlednit při posuzování žádostí o přístup veřejnosti [17].
32. Tento veřejný zájem na přístupu k „informacím o životním prostředí“automaticky nepřevažuje nad zájmem, který má být chráněn nezpřístupněním požadovaných dokumentů, ale musí být posouzen na základě individuálního posouzení dokumentů a kontextu [18]. To je odlišné v případě konkrétního druhu „informací o životním prostředí“, tj. informací, které „se týkají emisí do životního prostředí [...]“. U tohoto specifického druhu informací o životním prostředí se předpokládá, že podle Aarhuského nařízení existuje převažující veřejný zájem, pokud jde o výjimku týkající se obchodních zájmů [19].
33. Stěžovatel tvrdí, že požadované dokumenty obsahují informace „týkající se emisí do životního prostředí“, a že proto existuje převažující veřejný zájem na jejich zpřístupnění. Komise uznává, že informace obsažené v dokumentech jsou „informacemi o životním prostředí“, ale není jasné, zda se domnívá, že se tyto informace týkají „emisí do životního prostředí“.
34. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že sporné dokumenty obsahují částečně celkovou hodnotu emisí CO₂ každého dotčeného zařízení za roky 2014 až 2018. Je obtížné pochopit, jak tyto údaje nepředstavují informace „týkající se emisí do životního prostředí“ podle Aarhuského nařízení. Tyto informace by veřejnosti umožnily zjistit, „co je skutečně uvolňováno do životního prostředí nebo co, jak lze předpokládat, bude do životního prostředí uvolňováno (...)“. [20] Veřejný ochránce práv nemůže souhlasit s tvrzením Komise, že dokumenty jsou podobné dokumentům ve věci Rogesa, a proto „neobsahují informace o celkovém množství CO₂ emitovaného daným zařízením“. Komise ve svém potvrzujícím rozhodnutí uznává, že požadované dokumenty „[obsahují] celkové množství CO₂ emitovaného daným zařízením“.
35. Ačkoli veřejná ochránkyně práv uznává, že údaje o celkové hodnotě emisí CO₂ již byly aktivně zveřejněny (jak za dotčené roky, tak za roky 2019 až 2022),[21] konstatuje, jak sama Komise uvedla ve svém potvrzujícím rozhodnutí a ve svých dodatečných vysvětleních, že „[tyto] údaje jsou širší než údaje zveřejněné v EUTL (evidenci transakcí Evropské unie)“a jsou „mnohem podrobnější“ než v případě Rogesa. Také ve věci Rogesa Komise uznala, že veřejně dostupné informace plně neodpovídají přesnějším informacím, které má Komise k dispozici. Například veřejně dostupné informace jsou často omezeny na globální počet společností, které spravují několik zařízení [22].
36. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Komise přehodnotila své posouzení informací obsažených ve sporných dokumentech, pokud „obsahují [...] celkové množství CO2 emitovaného daným zařízením“. Pokud Komise souhlasí s tím, že se jedná o informace „týkající se emisí do životního prostředí“, měla by poskytnout přístup k příslušným částem dokumentů v souladu s čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení. Podpůrně by Komise měla podrobněji vysvětlit, proč se tyto informace „netýkají emisí do životního prostředí“.
37. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že sporné dokumenty obsahují rovněž informace o množství CO₂, které je emitováno během výroby jedné tuny výrobku, a další informace, jako jsou „údaje o výrobní činnosti, spotřebě energie, tepelných bilancích, přiřazení emisí na úrovni dílčího zařízení a druhu a množství výrobků vyrobených za pět let předcházejících předložení“. Jak rozhodl soud ve věci Rogesa, tyto informace lze použít k vyvození závěrů o uhlíkové účinnosti zařízení a jeho výrobních nákladech, a jako takové je lze považovat za důvěrné. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s Komisí, že tyto informace neumožňují veřejnosti informovat se o skutečných nebo předvídatelných emisích dotčených zařízení. Tyto informace proto nepředstavují informace „týkající se emisí do životního prostředí“podle Aarhuského nařízení [23].
38. V důsledku toho a na rozdíl od celkové hodnoty emisí CO₂ každého zařízení tedy neexistuje žádný převažující zájem na zveřejnění těchto informací.
39. Stěžovatel se snažil prokázat veřejný zájem na zveřejnění těchto informací. Tvrdila, že zveřejnění by bylo zapotřebí „k zajištění a potvrzení řádného fungování systému ETS jakožto základu pro práva na bezplatné emise a k lepšímu pochopení toho, která zařízení v [EU] nejvíce přispívají ke stávajícím úrovním CO₂“. Zveřejnění by rovněž „zlepšilo monitorování finančního obchodování s povolenkami a dohled nad ním, zejména pokud jde o bezplatné povolenky, a pomohlo by zajistit, aby systém ETS účinně tlačil průmysl k ekologičtějším materiálům a procesům, které EU umožní dosáhnout jejích cílů v oblasti dekarbonizace“. Zveřejnění by rovněž zajistilo „dobré fungování tzv. „sevillského procesu“, který umožňuje výměnu informací mezi [odborníky z členských států], průmyslem a organizacemi působícími v oblasti životního prostředí a jehož výsledkem jsou referenční dokumenty o BAT (BREF) a závěry o BAT, které se používají jako reference pro stanovení podmínek povolení“.
40. Veřejný ochránce práv není přesvědčen, že informace obsažené ve sporných dokumentech jsou i nadále natolik citlivé, že by zájem na jejich ochraně převážil nad veřejnými zájmy uváděnými stěžovatelem. I když je pravda, že značné množství informací týkajících se ETS [24] je již veřejně dostupné, Komise přesvědčivě nevysvětlila, proč neexistuje převažující veřejný zájem na zveřejnění. Jediným odůvodněním poskytnutým Komisí je, že stěžovatel tím, že žádá o přístup ke sporným dokumentům, sleduje soukromý zájem. Veřejný ochránce práv s tím nesouhlasí. Článek 13 směrnice o průmyslových emisích stanoví, že „za účelem vypracování, přezkumu a v případě potřeby aktualizace referenčních dokumentů o BAT uspořádá Komise výměnu informací mezi členskými státy, dotčenými průmyslovými odvětvími, nevládními organizacemi podporujícími ochranu životního prostředí a Komisí“.[25] Stěžovatel uvádí, že v probíhajícím přezkumu „referenčního dokumentu EU o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro výrobu keramiky“ (CER BREF) zastupuje nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí. To nelze považovat za soukromý zájem.
41. Komise rovněž tvrdí, že je vyžadována menší otevřenost, protože dokumenty se týkají správního řízení. Ačkoli je pravda, že legislativní procesy vyžadují vyšší úroveň otevřenosti, cílem Aarhuského nařízení je zajistit, aby „informace o životním prostředí“byly postupně zpřístupňovány a šířeny veřejnosti s cílem dosáhnout jejich co nejširší systematické dostupnosti a šíření. Má se tedy za to, že existuje veřejný zájem na přístupu k „informacím o životním prostředí“, a veřejný ochránce práv se domnívá, že stěžovatel předložil dostatečně konkrétní okolnosti, které odůvodňují zpřístupnění dotčených informací [26] Přístup by zejména mohl zajistit, aby „sevillský proces“, který je sám o sobě formou veřejné konzultace a účasti na rozhodování v oblasti životního prostředí, probíhal s rovným přístupem k informacím pro různé zúčastněné subjekty, včetně subjektů zastupujících občanskou společnost.
42. Veřejná ochránkyně práv proto navrhuje, aby Komise znovu posoudila, zda existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění „informací o životním prostředí“obsažených v dokumentech, a to na základě konkrétních argumentů veřejného zájmu předložených stěžovatelem, a poskytla podrobné a soudržné odůvodnění svého posouzení. Komise by měla zejména zvážit, zda veřejný zájem umožnit veřejnosti „ověřit základ referenční hodnoty a [...] vykázané skutečné emise skleníkových plynů na zařízení“ a řádné fungování „sevillského procesu“ převažují nad zájmem, který má být chráněn.
O výměnách informací mezi Komisí a členskými státy
43. Stěžovatel rovněž požádal o přístup veřejnosti k dalším dokumentům, jako jsou výměny s orgány členských států. V odpovědi Komise tvrdila, že veškeré e-mailové výměny, které se uskutečnily s členskými státy, se týkaly technických záležitostí a z důvodu jejich krátkodobé povahy nesplňovaly kritéria pro registraci dokumentů. Tyto výměny proto nebyly označeny za dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti stěžovatele.
44. Jak veřejný ochránce práv opakovaně zdůraznil,[27] „dokument“ podle nařízení č. 1049/2001 se týká „jakéhokoli obsahu na jakémkoli nosiči [...] v oblasti působnosti orgánu“ [28] Zda jsou dokumenty následně zaregistrovány v systému správy dokumentů dotčeného orgánu, není z právního hlediska relevantní pro účely definice „dokumentu“ podle nařízení č. 1049/2001.
45. Technická povaha a krátkodobá povaha e-mailové komunikace s členskými státy tedy nevylučují, že se jedná o „dokumenty“ podle nařízení č. 1049/2001. Kromě toho, i když se „kontroly souladu“ za účelem ověření podání členských států podle směrnice o systému ETS netýkají konkrétně odvětví keramiky, zahrnují keramická zařízení.
46. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Komise znovu posoudila, zda existují nějaké další dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti stěžovatele o přístup, pokud stále existují.
Návrh řešení
Na základě výše uvedených zjištění veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Evropská komise:
1) přehodnotila své posouzení informací obsažených ve sporných dokumentech v rozsahu, v němž „obsahují [...] celkové množství CO2 emitovaného daným zařízením“. Pokud Komise souhlasí s tím, že se jedná o informace „týkající se emisí do životního prostředí“, měla by poskytnout přístup k příslušným částem dokumentů v souladu s čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení. Podpůrně by Komise měla podrobněji vysvětlit, proč se tyto informace „netýkají emisí do životního prostředí“.
2) znovu posoudit, zda existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění „informací o životním prostředí“obsažených v dokumentech, a to na základě konkrétních argumentů veřejného zájmu předložených stěžovatelem, a poskytnout podrobné a soudržné odůvodnění svého posouzení.
3) přehodnotí, zda existují nějaké další dokumenty spadající do rozsahu žádosti stěžovatele o přístup, pokud stále existují.
Komise se vyzývá, aby do 7. srpna 2023 informovala veřejnou ochránkyni práv o veškerých opatřeních, která v souvislosti s výše uvedeným návrhem řešení přijala.
Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv
Štrasburk, 5. května 2023
[1] K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2021.253.01.0001.01.ENG&toc=OJ%3AL%3A2021%3A253%3ATOC.
[2] Viz směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02003L0087-20230301 (poslední konsolidované znění).
[3] Pokud jde o období 2013–2020, v souladu s článkem 15 rozhodnutí Komise 2011/278/EU, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice 2003/87/ES: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=celex%3A32011D0278.
[4] V souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001.
[5] Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2018, Rogesa Roheisengesellschaft Saar mbH v. Komise, T-643/13:
[6] Nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství: http://data.europa.eu/eli/reg/2006/1367/oj.
[7] Další informace o referenčních dokumentech o BAT a BREF CER naleznete na adrese: https://eippcb.jrc.ec.europa.eu/reference.
[8] Viz poznámka pod čarou 5 výše.
[9] Komise odkázala na tyto internetové stránky: https://ec.europa.eu/clima/ets/ a https://climate.ec.europa.eu/eu-action/eu-emissions-trading-system-eu-ets/union-registry_en#european-union-transaction-log.
[10] Viz poznámka pod čarou 5 výše, bod 103.
[12] V souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001.
[13] Viz poznámka pod čarou č. 5.
[14] Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. června 2018, Baumeister, C-15/16: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=654ABA499EB95736C8801335903E7517?text=&docid=203107&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=8587728, bod 54.
[15] V souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001.
[16] Článek 1 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.
[17] Viz rovněž rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věcech 1132/2022/OAM a 1374/2022/OAM (https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/168684), bod 34.
[18] Viz rovněž rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věcech 1132/2022/OAM a 1374/2022/OAM (https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/168684), bod 35.
[19] V souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.
[20] Viz poznámka pod čarou 5 výše, bod 103.
[21] Viz: https://climate.ec.europa.eu/eu-action/eu-emissions-trading-system-eu-ets/union-registry_en#european-union-transaction-log.
[22] Viz poznámka pod čarou 5 výše, bod 88.
[23] Viz poznámka pod čarou 5 výše, bod 103.
[24] Viz například https://climate.ec.europa.eu/system/files/2021-10/policy_ets_allowances_bm_curve_factsheets_en.pdf.
[25] Směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění): https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32010L0075&from=EN.
[26] Viz rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C-514/11 P a C-605/11 P, body 93 a 94: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=0E7DD62A8879CB06AA6E455856939BF8?text=&docid=144492&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=974910 a rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 1. února 2023, ClientEarth v. Komise, T-354/21: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=220D7344D99BDDA184E0113506A47CE6?text=&docid=270046&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=2499112, body 94–96. V posledně uvedeném rozsudku soud konstatoval, že veřejný zájem na účinné účasti na legislativní diskusi o záležitostech životního prostředí může být příliš obecný na to, aby představoval převažující veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění. Informace v tomto případě by však veřejnosti umožnily účastnit se výměny výslovně stanovené v článku 13 směrnice o průmyslových emisích.
[27] Viz také doporučení veřejné ochránkyně práv ve věci 1316/2021/MIG (https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/151678) a rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ve věci 211/2022/TM (https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/157768).
[28] V souladu s čl. 3 písm. a) nařízení č. 1049/2001.