učiněné v souladu s čl. 2 odst. 10 statutu evropského veřejného ochránce práv ^[1]

Souvislosti stížnosti

1. Financování EU obecně řídí Evropská komise („přímé řízení“). V závislosti na povaze financování může být řízení rovněž prováděno společně s vnitrostátními orgány („sdílené řízení“) nebo nepřímo soukromými subjekty („nepřímé řízení“).[2] Velké části rozpočtu EU přiděleného na humanitární pomoc a mezinárodní rozvoj jsou prováděny v rámci nepřímého řízení.

2. Bez ohledu na způsob řízení zůstává Komise v konečném důsledku odpovědná za řádné plnění rozpočtu EU. Má-li Komise v úmyslu spoléhat se na nepřímé řízení, musí ověřit, zda má dotyčný subjekt zavedeny vhodné systémy, pravidla a postupy, které zajišťují, že finanční zájmy EU jsou chráněny stejným způsobem, jako když Komise plní rozpočet v rámci přímého řízení [3].

3. Příslušné posouzení (dále jen „posouzení pilířů“) pravidelně provádí externí auditor na základě souboru „referenčních podmínek“[4] stanovených Komisí.

4. Vzhledem k revizi finančního nařízení [5] v letech 2013 a 2018 musela Komise požádat „partnerské organizace“, které již byly posouzeny, aby na základě revidovaných pravidel podstoupily obnovené posouzení pilířů.

5. Stěžovatel, novinář, požádal o přístup veřejnosti [6] ke všem dokumentům a korespondenci související s posouzením pilířů mezinárodní organizace, která vynakládá finanční prostředky EU v oblasti migrace v rámci nepřímého řízení.

6. Komise identifikovala 16 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele o přístup, včetně dvou zpráv o posouzení pilířů ze dne 3. prosince 2014 a 5. října 2020, které vypracoval externí auditor. Komise poskytla úplný nebo široký částečný přístup ke čtrnácti dokumentům obsahujícím korespondenci s dotyčnou mezinárodní organizací. Pokud jde o dva zbývající dokumenty, tj. dvě zprávy, Komise odmítla poskytnout přístup s odvoláním na potřebu chránit osobní údaje [7] a obchodní zájmy [8].

7. Stěžovatel není spokojen s tím, že Komise odmítla poskytnout přístup k oběma hodnotícím zprávám v rozsahu, v němž vycházela z potřeby chránit obchodní zájmy. Poté, co stěžovatel obdržel zápornou odpověď na svou potvrzující žádost, se v září 2022 obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

8. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup ke sporným zprávám o posouzení dvou pilířů na základě potřeby chránit obchodní zájmy.

9. V průběhu šetření vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval obě zprávy, jakož i komunikaci Komise s dotčenou mezinárodní organizací, kterou konzultovala ohledně žádosti stěžovatele o přístup.

Předložené argumenty

10. Komise tvrdila, že zveřejnění zpráv by ohrozilo práva duševního vlastnictví dotčeného externího auditora. Uvedla, že auditor posoudil koncepci a účinnost příslušných systémů, kontrol, postupů a pravidel mezinárodní organizace a že části zpráv lze považovat za dostatečně kreativní, aby mohly být kvalifikovány jako původní práce. Komise dodala, že zprávy byly zaplaceny a že byly určeny pouze pro ni a dotčenou mezinárodní organizaci.

11. Komise rovněž tvrdila, že zprávy obsahují obchodně citlivé informace o dotčené mezinárodní organizaci, jako jsou informace o konkrétní metodice a know-how, odborných znalostech, odborné přípravě a výzkumu a vývoji, jakož i zjištění a doporučení auditora. Komise dospěla k závěru, že zveřejnění těchto informací by ohrozilo obchodní zájmy obou dotčených subjektů.

12. Konečně Komise konstatovala, že neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění a že argumenty stěžovatele v tomto ohledu jsou příliš obecné povahy.

13. Stěžovatel tvrdil, že struktura a forma zpráv o posouzení pilířů jsou silně standardizované, neboť vycházejí ze vzoru poskytnutého Komisí.

14. Stěžovatel rovněž tvrdil, že zamýšlené publikum dokumentů je irelevantní. Uvedl, že vzhledem k tomu, že většina dokumentů, které má Komise v držení, byla vypracována pro interní nebo interinstitucionální použití, přijetí tohoto argumentu by znamenalo, že většinu dokumentů, které má Komise v držení, nelze zpřístupnit. 

15. Kromě toho měl žadatel za to, že riziko zpřístupnění informací stanovené Komisí je čistě hypotetické, a to i s ohledem na zavedené postavení mezinárodní organizace jako partnerské organizace Komise.

16. Stěžovatel rovněž uvedl, že transparentnost je nutná vzhledem k ústřední úloze mezinárodní organizace při provádění migrační politiky EU a značnému objemu finančních prostředků, které od EU každoročně dostává.

Posouzení veřejného ochránce práv

17. Obchodní informace, včetně duševního vlastnictví, mohou být chráněny podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům (nařízení č. 1049/2001).[9] Orgány EU se však nemohou spoléhat na potřebu chránit obchodní zájmy pouze proto, že se informace týkají společnosti nebo její práce. Příslušná výjimka slouží k ochraně obchodně citlivých informací, tj. informací, jejichž zveřejnění by ohrozilo oprávněné obchodní zájmy dotčeného subjektu. Tak tomu může být v případě, kdy se informace týkají obchodní strategie společnosti nebo jejích odborných znalostí (například konkrétní metodiky, která je pro subjekt jedinečná a konkurentům neznámá).

18. Při uplatňování této výjimky musí tedy orgány EU vysvětlit, jak by zpřístupnění konkrétně a skutečně ohrozilo dotčené oprávněné obchodní zájmy. Kromě toho musí být riziko vzniku předpokládané škody rozumně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické [10].

19. Po přezkoumání obou sporných zpráv, jakož i 14 dokumentů, k nimž Komise poskytla stěžovateli široký částečný přístup, není veřejný ochránce práv přesvědčen, že argumenty Komise mohou odůvodnit nezpřístupnění zpráv v plném rozsahu.

20. Konkrétně pokud jde o obchodní zájmy externího auditora [...]. Je proto nepravděpodobné, že by zveřejnění těchto částí mohlo ohrozit práva duševního vlastnictví auditora. Skutečnost, že zprávy byly určeny konkrétnímu publiku a že auditor poskytoval své služby za úplatu, není relevantní pro otázku, zda by zprávy měly být zpřístupněny podle nařízení č. 1049/2001.

21. Pokud jde o obchodní zájmy mezinárodní organizace [...]. Veřejnému ochránci práv proto není jasné, jak by zveřejnění těchto částí zpráv mohlo mít jakékoli negativní důsledky pro dotyčnou mezinárodní organizaci.

22. Pokud jde o ty části zpráv, které obsahují podrobné připomínky, zjištění a doporučení, je obtížné si představit, jak by mohly být považovány za citlivé jako takové. [...] Není proto jasné, jak by zveřejnění těchto informací mohlo ohrozit obchodní zájmy mezinárodní organizace. [...]

23. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že pouze omezené části zpráv lze důvodně považovat za zprávy obsahující obchodní tajemství, které si zaslouží ochranu podle čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001. [...]

24. Výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů může být zrušena, pokud existuje veřejný zájem na zpřístupnění, který je považován za důležitější. Ačkoli argumenty předložené stěžovatelem podporují existenci silného veřejného zájmu na transparentnosti zpráv, nezdá se, že by mohly prokázat převažující veřejný zájem. Tak by tomu bylo pouze v případě, že by existovalo něco, co by naznačovalo, že posouzení pilířů bylo nějakým způsobem chybné.

25. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejný ochránce práv konstatuje, že vzhledem k tomu, že Komise založila své rozhodnutí na výjimce na ochranu obchodních zájmů, nebylo odůvodněné odepřít veřejnosti přístup k příslušným částem zpráv v plném rozsahu.

26. Stěžovatel nenapadl úpravu osobních údajů obsažených ve zprávách.

Návrh řešení

Na základě výše uvedených zjištění veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Evropská komise přehodnotila své rozhodnutí odepřít přístup (v rozsahu, v jakém se netýká osobních údajů) a poskytla široký částečný přístup ke zprávám a podrobně vysvětlila, pokud jde o jakékoli části, o nichž se domnívá, že si zaslouží ochranu podle čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001, jak by jejich zpřístupnění konkrétně a skutečně ohrozilo obchodní zájmy dotčené mezinárodní organizace.

Komise se vyzývá, aby do 16. ledna 2023 informovala veřejnou ochránkyni práv o veškerých opatřeních, která v souvislosti s výše uvedeným návrhem řešení přijala.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 4. listopadu 2022

Pozn.: Některé části návrhu řešení jsou důvěrné a byly odstraněny.

[1] K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2021.253.01.0001.01.ENG&toc=OJ%3AL%3A2021%3A253%3ATOC

[2] Další informace o různých typech řízení naleznete na adrese: https://ec.europa.eu/info/funding-tenders/find-funding/funding-management-mode_en.

[3] Článek 154 nařízení 2018/1046, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie (dále jen „finanční nařízení“): https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A32018R1046.

[4] Současný mandát je k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32019D0606(01)&from=EN.

[5] Viz poznámka pod čarou č. 3.

[6] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise:

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=celex%3A32001R1049.

[7] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

[8] V souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[9] V souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001.

[10] Viz například rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. dubna 2005, VKI v. Komise, T-2/03, bod 69:

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A62003TJ0002&qid=1666343897772.

[11] Viz bod 16 výše.