Stěžovatel pracoval jako odborník pro externího dodavatele EU na projektu financovaném EU v Tanzanii, který řídila Delegace Evropské unie v Tanzanii a Východoafrické společenství. Stěžovatel tvrdil, že dodavatel porušil tanzanské právo tím, že se nezaregistroval v Tanzanii, což mu znemožnilo získat platné pracovní povolení. Dodavatel následně informoval stěžovatele o svém rozhodnutí ukončit jeho smlouvu, přičemž zohlednil obavy týkající se práce stěžovatele, které vznesla delegace EU.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření obav stěžovatele ohledně toho, jak delegace řešila obě záležitosti. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv odkázala na svůj soustavný názor, že pokud orgány EU usilují o nahrazení odborníků pracujících na projektech EU, měly by být tyto osoby před jejich nahrazením vyslechnuty. Zatímco Komise tvrdila, že nepožádala o nahrazení odborníka, veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise byla do rozhodnutí o nahrazení zapojena. Veřejná ochránkyně práv tak konstatovala, že Komise nezajistila, aby bylo před jeho nahrazením respektováno právo stěžovatele být vyslechnut, což představuje nesprávný úřední postup.  Předložila návrh na zlepšení, jehož cílem je zabránit tomu, aby se tento problém vyskytl v budoucnu. 

Veřejná ochránkyně práv navíc zjistila, že vzhledem k tomu, že smlouva stěžovatele byla ukončena, nebyla odůvodněna žádná další šetření týkající se vydání pracovního povolení. Předložila však Komisi návrh na zlepšení a vyzvala ji, aby tuto záležitost ověřila, neboť může ovlivnit další odborníky pracující na projektu EU. 

 

Případ se týkal rozhodnutí Evropské výkonné agentury pro výzkum (REA) neudělit „pečeť excelence“ návrhu na financování EU v rámci výzvy k předkládání návrhů na postdoktorandské stipendium Marie Curie-Skłodowska (MSCA-PF), které je součástí programu EU Horizont Evropa, z roku 2023. Agentura REA odmítla udělit návrhu pečeť excelence, protože žalobkyně měla sídlo ve Spojeném království.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že agentura REA poskytla pro své rozhodnutí přiměřené vysvětlení a jednala v souladu s platnými pravidly. Vyšetřování proto uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Předložila však agentuře REA návrh na zlepšení, který stěžovateli a dalším žadatelům se sídlem ve Spojeném království ve stejné situaci poskytne vysvětlující poznámku a/nebo vydá veřejné prohlášení, v němž objasní specifickou situaci žadatelů se sídlem ve Spojeném království ve výzvách k předkládání návrhů MSCA-PF z roku 2023, zejména pokud jde o pečeť excelence.

Případ se týkal rozhodnutí Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA) získat zpět finanční prostředky vyplacené neziskové organizaci na projekt financovaný v rámci programu Evropa pro občany.

Agentura EACEA žádost stěžovatele o prodloužení projektu zamítla a shledala některé náklady, které stěžovatel uvedl, nezpůsobilými, protože se týkaly činností, které byly provedeny po datu ukončení projektu, nebo činností s nedostatečným počtem účastníků.

V průběhu šetření agentura EACEA uznala, že existují nedostatky v tom, jak komunikovala se stěžovatelem ohledně možného prodloužení projektu, a nabídla stěžovateli odškodnění. Veřejná ochránkyně práv to uvítala.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že postoj agentury EACEA k prodloužení projektu a zpětnému získávání finančních prostředků je přiměřený a v souladu s platnými pravidly. Případ byl proto uzavřen závěrem, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany agentury EACEA.

Dne 14. června 2023 se rybářské plavidlo (Adriana) přepravující odhadem 750 migrantů převrhlo a potopilo v mezinárodních vodách u pobřeží řeckého města Pylos. Při následné pátrací a záchranné operaci (SAR) bylo zachráněno 104 lidí a bylo nalezeno 82 těl. Zbývající pasažéři jsou považováni za mrtvé. Zatímco v minulosti došlo k četným ztroskotáním lodí přepravujících migranty do Evropské unie, včetně ztroskotání lodi v italském Crotone dne 26. února 2023, kdy podle odhadů zahynulo 100 lidí, tragédie Adriana je považována za nejsmrtelnější a vyvolala mezinárodní pobouření.

Incident vyvolal obavy veřejnosti ohledně úlohy a odpovědnosti EU při ochraně životů v souvislosti s migrační a pohraniční politikou. Byla vznesena obvinění, že činnost řecké pobřežní stráže (HCG) přímo či nepřímo přispěla ke kapitulaci. Existují různá vnitrostátní vyšetřování úlohy HCG, včetně probíhajícího vyšetřování řeckého veřejného ochránce práv, které bylo zahájeno poté, co se HCG rozhodla nezahájit vlastní interní disciplinární vyšetřování.

Vzhledem k tomu, že Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) je prostřednictvím svých společných operací a činností v oblasti ostrahy často do určité míry zapojena do reakce na mimořádné situace na moři, je pochopitelné, že neklid veřejnosti se vztahuje i na její úlohu. V reakci na tragédii v Pylosu se veřejná ochránkyně práv rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu.

Šetření zjistilo, že agentura Frontex dodržovala platná pravidla a protokoly, ale prokázalo nedostatky v tom, jak agentura Frontex reaguje v mimořádných námořních situacích, do nichž je zapojena, a to buď v souvislosti se společnými námořními operacemi, nebo se svými samostatnými víceúčelovými činnostmi v oblasti vzdušného dohledu.

Patří mezi ně nedostatečné pokyny ohledně toho, jak by jednotky agentury Frontex měly reagovat, pokud odhalují lodě v potenciálních mimořádných situacích v souvislosti se svými specifickými a jedinečnými činnostmi, a to i pokud jde o vydávání nouzových signálů. Šetření rovněž ukázalo, že je třeba vyjasnit úlohy a povinnosti a především povahu spolupráce agentury Frontex s vnitrostátními orgány.

Šetření rovněž ukázalo, že se nepodařilo zajistit, aby osoby pověřené sledováním základních práv agentury Frontex byly dostatečně zapojeny do rozhodování o mimořádných námořních událostech zjištěných během činností agentury Frontex v oblasti dohledu.

K odstranění těchto nedostatků předložila veřejná ochránkyně práv řadu návrhů. Veřejná ochránkyně práv však zdůraznila, že tyto návrhy týkající se konkrétních aspektů činnosti agentury Frontex nepostačují k zaplnění velké mezery, která vznikla v důsledku neexistence proaktivní pátrací a záchranné akce v EU, zejména v kombinaci s opakovanými tvrzeními o chování orgánů v některých členských státech.

 Za tímto účelem veřejná ochránkyně práv navrhla, aby v případě, že vnitrostátní orgány neplní své povinnosti v oblasti pátrání a záchrany odpovídajícím způsobem nebo jsou jinak zapojeny do porušování základních práv a/nebo pokud vnitrostátní orgány omezují úlohu a kapacitu agentury Frontex v oblasti pátrání a záchrany, výkonný ředitel přehodnotil, zda by agentura Frontex měla pokračovat ve své činnosti v daném členském státě.

Případ se týkal rozhodnutí Evropské komise získat zpět finanční prostředky od koordinátora projektu financovaného EU, které bylo provedeno se sedmi dalšími projektovými partnery.

Po externím auditu se Komise rozhodla získat od stěžovatele jako koordinátora projektu zpět všechny nezpůsobilé náklady uvedené ve zprávě o auditu pro všechny dotčené projektové partnery.

V rámci šetření se Komise rozhodla zrušit „příkaz k navrácení“ vydaný stěžovateli a namísto toho získat příslušné finanční prostředky zpět od každého dotčeného projektového partnera. Veřejná ochránkyně práv uvítala rozhodnutí Komise a uzavřela šetření se závěrem, že záležitost byla vyřešena.

Věc se týkala odmítnutí delegace EU v Alžírsku uhradit dodatečné náklady, které dodavateli vznikly během pandemie COVID-19. V důsledku „postupu smírného narovnání“ v této věci delegace EU potvrdila, že některé náklady mohou být stěžovateli proplaceny, ale trvala na tom, že jiné vzniklé náklady proplaceny být nemohou.  

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že stěžovatel a Evropská komise v zásadě nesouhlasili s výkladem použitelných smluvních ustanovení. V takových případech není na veřejném ochránci práv, aby určoval, jak by měla být smlouva vykládána, ale spíše na soudu. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že postoj Komise není nepřiměřený. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela se závěrem, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.