Agentury EU hrají ústřední úlohu tím, že provádějí politiky EU a poskytují technické, vědecké a právní odborné znalosti napříč klíčovými odvětvími. Jakýkoli dojem, že jejich státní zaměstnanci sledují soukromé zájmy, které jsou v rozporu s jejich povinnostmi, může narušit důvěru veřejnosti v jejich práci. Evropský veřejný ochránce práv soustavně upozorňuje na rizika spojená s fenoménem „otáčivých dveří“, kdy zaměstnanci přecházejí na externí pozice, zejména v soukromém sektoru. Dokonce i malý počet významných případů může vyvolat znepokojení veřejnosti a poškození dobré pověsti, jak se odráží v nedávných šetřeních.

Administrativa EU musí zároveň přilákat kvalifikované odborníky, aby se zabývali prioritami, jako je udržitelnost, digitalizace a bezpečnost. Opatření, jako jsou lhůty na rozmyšlenou a omezení zaměstnání, mohou ovlivnit kariérní flexibilitu, zejména v oblastech, jako je právo, finance nebo technologie.

V této souvislosti se v rámci tohoto šetření ze systémového hlediska zkoumalo, jak agentury EU řeší případy otáčivých dveří. Cílem bylo určit osvědčené postupy a možné nedostatky v zavedených politikách a postupech. Za tímto účelem veřejná ochránkyně práv provedla podrobný přezkum politik zavedených 15 agenturami EU a zkontrolovala 54 spisů k jednotlivým případům, jimiž se zabývalo devět agentur EU. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se setkal se zástupci pěti agentur EU, aby objasnil nevyřešené záležitosti.

Téměř všechny agentury EU, které veřejné ochránkyni práv předložily dokumentaci, uvedly, že přijaly přístup Evropské komise k plnění právních povinností týkajících se přechodu zaměstnanců na pozice v soukromém sektoru, ať už při odchodu nebo během neplacené dovolené. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že některé agentury EU mají podrobnější a komplexnější pokyny k plnění těchto právních povinností než jiné. Rozdíly, které veřejná ochránkyně práv zjistila, se týkají toho, jak agentury řeší opožděná nebo neúplná oznámení o činnostech po skončení služebního poměru, jak agentury tato oznámení posuzují, jakou povahu mají uložená zmírňující opatření, jak jsou rozhodnutí o oznámených činnostech po skončení služebního poměru transparentní a jak jsou monitorovány veškeré povinnosti, které z nich vyplývají, a jak agentury školí zaměstnance v oblasti jejich etických povinností.

Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že pravidla a politiky, jimiž se řídí činnosti osob, které nejsou zaměstnanci, po skončení mandátu, tj. členů správních rad agentur nebo rad orgánů dohledu, se výrazně liší. Většina členů správní rady agentur je jmenována vnitrostátními orgány a zastupuje jejich příslušné členské státy, což znamená, že se na ně nadále vztahují vnitrostátní etická pravidla, která se v jednotlivých členských státech liší. K řešení možných střetů zájmů a poškození dobré pověsti v důsledku pohybů otáčivých dveří přijalo politiky upravující činnosti (bývalých) členů správní rady po skončení mandátu pouze několik řídících orgánů agentur EU zkoumaných v tomto šetření.

S cílem pomoci agenturám EU při dalším posilování jejich pravidel pro pohyby otáčivých dveří stanovila veřejná ochránkyně práv řadu pokynů pro osvědčené postupy:

• Silný rámec integrity začíná prevencí: je nezbytné vybavit zaměstnance a členy rady jasným vedením, pravidelným školením a průběžnými osvětovými iniciativami, aby bylo zajištěno plné pochopení etických povinností.
• To je posíleno robustními standardními provozními postupy pro řešení situací otáčivých dveří, které poskytují jasný přístup k oznamování, posuzování a dodržování předpisů krok za krokem.
• Transparentní kritéria pro omezení post-service nebo post-mandate rolí musí být stanovena předem, aby si jednotlivci byli plně vědomi omezení před vstupem.
• Pokud je signalizován přechod do soukromého sektoru, měly by agentury jednat rychle - provedením důkladného posouzení rizik, určením potenciálních střetů zájmů a přijetím okamžitých preventivních opatření, jako je zrušení přístupových práv nebo v případě potřeby přerozdělení povinností.
• Rozhodování by mělo být spravedlivé, transparentní a řádně zdokumentované, mělo by jednotlivcům umožnit vyjádřit se k navrhovaným omezením a zároveň zajistit, aby rizika byla účinně řízena prostřednictvím přiměřených opatření, jako jsou lhůty na rozmyšlenou, zákazy lobbování nebo v případě potřeby přímé zákazy.
• Včasná odůvodněná rozhodnutí musí jasně vymezit právo na odvolání.
• Kromě důkladného rozhodování závisí odpovědnost na důsledném prosazování. To zahrnuje zveřejňování shrnutí povolených činností, aktivní sledování dodržování uložených podmínek a dodržování povinností mlčenlivosti.
• V případě podezření na porušení musí agentury neprodleně reagovat - zjistit skutečnosti a v závažných případech zahájit disciplinární řízení - aby si zachovaly důvěru a zachovaly institucionální integritu.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že agentury EU se mohou z postupů druhé strany hodně poučit. Veřejná ochránkyně práv má v úmyslu uplatňovat tyto pokyny týkající se osvědčených postupů na případy, na které může být v budoucnu upozorněna.

Případ se týkal toho, jak Agentura EU pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) řešila přesuny dvou svých bývalých zaměstnanců do společnosti Thorn (soukromého subjektu vyvíjejícího softwarová řešení založená na umělé inteligenci pro odhalování materiálů pohlavního zneužívání dětí online), zatímco EU zvažovala přijetí pravidel v této věci. Stěžovatel vyjádřil obavy ohledně možného střetu zájmů s těmito kroky.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že způsob, jakým Europol řešil přesun jednoho zaměstnance do soukromého sektoru, představoval nesprávný úřední postup. V průběhu vyšetřování však Europol vyjádřil ochotu revidovat své stávající postupy. Veřejná ochránkyně práv to uvítala a požádala Europol, aby do šesti měsíců podal zprávu, v níž uvede, jak revize řeší nedostatky zjištěné v tomto šetření.

Případ se týkal přesunu bývalého místopředsedy (bývalého místopředsedy) Evropské investiční banky (EIB), který byl rovněž předsedou Evropského investičního fondu (EIF), aby se stal generálním ředitelem „národní podpůrné banky“ v Itálii, v jeho členském státě původu.

Národní podpůrné banky působí jako finanční zprostředkovatelé mezi skupinou EIB a malými projekty, které těží z investic skupiny EIB. Stěžovatel se proto obával, že krok bývalého místopředsedy představuje riziko střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že několik týdnů předtím, než byl bývalý místopředseda jmenován generálním ředitelem národní podpůrné banky, se podílel na schvalování dohod o financování mezi EIB a EIF a národní podpůrnou bankou v Itálii. K tomu došlo navzdory skutečnosti, že hlavní kontrolor EIB pro dodržování předpisů doporučil, aby se během postupu jmenování do této banky zdržel jakéhokoli jednání s národní podpůrnou bankou. Ředitel pro dodržování předpisů odkázal na související rozhodnutí Výboru EIB pro etiku a dodržování předpisů (ECC) v roce 2018.

V této souvislosti se veřejná ochránkyně práv domnívala, že způsob, jakým EIB řešila rizika střetu zájmů, je nedostatečný a představuje nesprávný úřední postup. Za účelem řešení tohoto problému veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby EIB posílila úlohu ESC ve vztahu k zamýšleným činnostem (bývalých) členů řídícího výboru EIB po skončení mandátu, včetně případů, kdy jsou činnosti po skončení mandátu prováděny se subjektem definovaným jako subjekt s kapacitou veřejné služby. Konkrétně by ECC mělo být schopno uložit opatření ke zmírnění veškerých zjištěných rizik střetu zájmů. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby EIB zveřejnila rozhodnutí ESC krátce po jejich přijetí s cílem zlepšit sledování a prosazování dodržování podmínek uložených ESC na činnosti bývalých členů řídícího výboru po skončení mandátu. Veřejná ochránkyně práv je přesvědčena, že díky těmto zlepšením se EIB může podobným problémům v budoucnu vyhnout.

Vzhledem k tomu, že EU je stále více pověřena většími pravomocemi v oblastech od obrany po zdravotní péči, je důvěra veřejnosti ve správu zásadní. Jakýkoli dojem, že státní zaměstnanci sledují soukromé zájmy, které jsou v rozporu s jejich veřejnou prací, je proto velmi škodlivý. Evropský veřejný ochránce práv již dlouho identifikoval fenomén „otáčivých dveří“ jako jev, který může poškodit důvěru veřejnosti, pokud nebude odpovídajícím způsobem řízen. Dokonce i malý počet vysoce profilovaných tahů může vyvolat značné znepokojení veřejnosti a způsobit poškození pověsti. Toto strategické šetření se zabývalo 100 spisy Evropské komise „otáčivých dveří“ s cílem určit oblasti, které je třeba zlepšit, a poskytnout vodítko pro zbytek správy EU do budoucna.

Šetření veřejné ochránkyně práv zjistilo skutečná zlepšení od doby, kdy se touto otázkou naposledy zabývala, včetně pokynů, jak provádět přísnější přezkumy každého kroku.

V některých případech však Komise schválila žádosti bývalých vedoucích pracovníků o zahájení činnosti, a to navzdory výhradám ohledně toho, zda by podmínky uložené na stěhování zmírnily potenciální rizika (jako jsou střety zájmů a přístup ke znalostem nebo kontaktům v rámci administrativy). Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že takové kroky by měly být povoleny pouze v případě, že činnost může podléhat omezením, která odpovídajícím způsobem zmírňují rizika a která lze věrohodně sledovat a prosazovat.

Pokud taková omezení a vymáhání nejsou možné, měla by Komise bývalým zaměstnancům dočasně zakázat, aby nastoupili na zamýšlená pracovní místa. Pokud tak neučiní, hrozí, že budou podceněny žíravé účinky, které časem způsobí, že tito úředníci přinesou své znalosti a sítě do souvisejících oblastí v soukromém sektoru, a související poškození dobré pověsti EU.

Při schvalování činnosti se zmírňujícími opatřeními by Komise měla prozkoumat celou škálu dostupných opatření. Komise by například mohla podmínit schválení nového pracovního místa tím, že se zaměstnanec od nového zaměstnavatele zaváže, že omezení uložená Komisí budou zveřejněna na internetových stránkách nového zaměstnavatele. Komise by měla přinejmenším požadovat, aby (bývalý) zaměstnanec předložil důkazy o tom, že uložená omezení byla sdílena s novým zaměstnavatelem.

Obtíže, s nimiž se Komise setkala při sledování dodržování předpisů, vedly veřejnou ochránkyni práv k tomu, aby zopakovala svůj návrh, aby Komise včas zveřejnila informace o všech činnostech bývalých vedoucích pracovníků po skončení pracovního poměru, které posuzuje. Tím by se zlepšila veřejná kontrola těchto rozhodnutí, která má zásadní význam pro účely monitorování.

Věc se týkala rozhodnutí Evropské investiční banky schválit žádost bývalého místopředsedy a člena jejího řídícího výboru (dále jen „bývalý místopředseda“) o to, aby se stal členem dozorčí rady/nevýkonným členem správní rady španělské energetické společnosti, která obdržela úvěry od EIB.

Stěžovatelé, dva poslanci Evropského parlamentu, vyjádřili obavy, že tento krok vyvolává riziko střetu zájmů. EIB tvrdila, že bývalý místopředseda nebyl zapojen do sjednávání a provádění dohod o financování mezi EIB a společností.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že EIB při schvalování tohoto kroku řádně neřídila riziko střetu zájmů, k němuž žádost bývalého místopředsedy pravděpodobně vedla. Avšak vzhledem k tomu, že EIB mezitím zlepšila příslušná etická pravidla pro řešení těchto záležitostí, veřejná ochránkyně práv rozhodla, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Veřejná ochránkyně práv nicméně předložila návrhy na zlepšení s cílem posílit způsob, jakým EIB posuzuje přesuny „otáčivých dveří“ členů svého řídícího výboru do soukromého sektoru a jak zajišťuje dodržování předpisů v případech, kdy její výbor pro etiku a dodržování předpisů tento přesun povoluje, ale uplatňuje podmínky na jednotlivce a jeho činnosti.

Evropský veřejný ochránce práv již dlouho označuje efekt „otáčivých dveří“, kdy se veřejní činitelé přesouvají do soukromého sektoru, za jev, který může potenciálně poškodit důvěru veřejnosti, pokud nebude řádně řízen.

Cílem tohoto šetření z vlastního podnětu bylo zjistit, jak Evropská centrální banka (ECB) řeší pohyby svých zaměstnanců prostřednictvím tzv. „otáčivých dveří“.

Vzhledem k úloze ECB při zajišťování cenové stability a dohledu nad finančními a úvěrovými institucemi může jakýkoli přesun (bývalých) zaměstnanců ECB do soukromých finančních nebo úvěrových institucí, zejména těch, které spadají pod dohled ECB, představovat riziko střetu zájmů a poškození dobré pověsti a vyvolat veřejné znepokojení.

Šetření veřejné ochránkyně práv posoudilo jeden konkrétní případ, který vyvolal obavy veřejnosti, a rovněž přezkoumalo 26 případů žádostí zaměstnanců o zahájení pracovní činnosti, a to buď během neplaceného volna, nebo po ukončení práce v ECB. Ve všech prověřovaných spisech kromě jednoho se zaměstnanci ECB přesunuli do soukromého sektoru, včetně subjektů a bank, které jsou pod dohledem ECB.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že ECB by měla uplatňovat důraznější přístup ve vztahu k přesunům svých (bývalých) pracovníků středního a vyššího stupně na pracovní místa v soukromém sektoru, zejména ve finančním odvětví.

V zájmu řešení nedostatků, které se objevily v jednotlivých případech a obecněji v tom, jak ECB tuto výzvu řeší, veřejná ochránkyně práv předložila řadu návrhů, jak může ECB posílit svá pravidla, a to i v souvislosti s probíhající revizí etického rámce ECB.

Konkrétně by ECB měla rozšířit okruh těch zaměstnanců, na které se vztahují přísnější požadavky na oznamování a/nebo na rozmyšlenou, nebo by se měla rozhodnout pro obecný minimální požadavek pro všechny zaměstnance podobný ustanovením služebního řádu EU týkajícím se pracovních činností po skončení pracovního poměru.

ECB by rovněž měla z šesti měsíců na jeden rok prodloužit zákaz lobbování bývalých vysoce postavených zaměstnanců ECB u svých bývalých kolegů.

ECB by měla dále zlepšit sledování toho, jak (bývalí) zaměstnanci dodržují své etické povinnosti a podmínky uložené ECB, například zveřejněním podmínek pro povolování činností bývalých vedoucích pracovníků po skončení pracovního poměru, aby bylo možné upozornit na údajná porušení.

Veřejná ochránkyně práv dále navrhla, že pokud se ECB domnívá, že žádost zaměstnance o zahájení pracovní činnosti během neplaceného volna představuje rizika, která nelze odpovídajícím způsobem zmírnit omezeními, nebo pokud omezení nelze účinně sledovat nebo vymáhat, neměla by takovou žádost schválit.