Agentury EU hrají ústřední úlohu tím, že provádějí politiky EU a poskytují technické, vědecké a právní odborné znalosti v klíčových odvětvích. Jakýkoli dojem, že jejich státní zaměstnanci sledují soukromé zájmy, které jsou v rozporu s jejich povinnostmi, může podkopat důvěru veřejnosti v jejich práci. Evropská veřejná ochránkyně práv soustavně zdůrazňovala rizika fenoménu „otáčivých dveří“, kdy zaměstnanci přecházejí do vnějších funkcí, zejména v soukromém sektoru. Dokonce i malý počet významných případů může vyvolat veřejné znepokojení a poškození pověsti, jak se odráží v nedávných šetřeních.

Správa EU musí zároveň přilákat kvalifikované odborníky, aby řešili priority, jako je udržitelnost, digitalizace a bezpečnost. Opatření, jako jsou čekací lhůty a omezení pracovních míst, mohou ovlivnit flexibilitu kariéry, zejména v oblastech, jako je právo, finance nebo technologie.

V této souvislosti se toto šetření ze systémového hlediska zabývalo tím, jak agentury EU řeší případy otáčivých dveří. Cílem bylo určit osvědčené postupy a možné nedostatky v zavedených politikách a postupech. Za tímto účelem veřejná ochránkyně práv provedla podrobný přezkum politik zavedených 15 agenturami EU a zkontrolovala 54 spisů týkajících se jednotlivých případů, jimiž se zabývalo devět agentur EU. Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv se setkal se zástupci pěti agentur EU, aby objasnil nevyřešené záležitosti.

Téměř všechny agentury EU, které veřejné ochránkyni práv předložily dokumentaci, uvedly, že přijaly přístup Evropské komise k provádění právních povinností zaměstnanců, kteří přecházejí do funkcí v soukromém sektoru, ať už při odjezdu, nebo během neplaceného volna. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že některé agentury EU mají podrobnější a komplexnější pokyny k plnění těchto právních povinností než jiné. Rozdíly, které veřejná ochránkyně práv zjistila, se týkají toho, jak agentury zacházejí s pozdními nebo neúplnými oznámeními o činnostech po ukončení služby, jak agentury tato oznámení posuzují, povahy uložených zmírňujících opatření, transparentnosti rozhodnutí o oznámených činnostech po ukončení služby a toho, jak jsou monitorovány veškeré povinnosti, které z nich vyplývají, jakož i toho, jak agentury školí zaměstnance o jejich etických povinnostech.

Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že pravidla a politiky, jimiž se po skončení funkčního období řídí činnosti osob, které nejsou zaměstnanci, tj. členů správních rad agentur nebo rad orgánů dohledu, se výrazně liší. Většina členů rady agentur je jmenována vnitrostátními orgány a zastupuje své příslušné členské státy, což znamená, že se na ně nadále vztahují vnitrostátní etická pravidla, která se v jednotlivých členských státech liší. V zájmu řešení potenciálních střetů zájmů a poškození dobré pověsti v důsledku přesunů „otáčivých dveří“ přijalo politiky upravující činnosti (bývalých) členů správní rady po skončení funkčního období pouze několik řídících orgánů agentur EU, které byly předmětem tohoto šetření.

S cílem pomoci agenturám EU při dalším zpřísňování jejich pravidel pro pohyb otáčivých dveří stanovila veřejná ochránkyně práv řadu pokynů týkajících se osvědčených postupů:

• Silný rámec integrity začíná prevencí: je nezbytné vybavit zaměstnance a členy správní rady jasnými pokyny, pravidelnou odbornou přípravou a průběžnými osvětovými iniciativami s cílem zajistit plné pochopení etických povinností.
• To je posíleno spolehlivými standardními operačními postupy pro řešení situací otáčivých dveří, které poskytují jasný, krok za krokem přístup k oznámením, posouzením a dodržování předpisů.
• Transparentní kritéria pro omezení post-servisních nebo post-mandátových rolí musí být stanovena předem, aby si jednotlivci byli plně vědomi omezení před nástupem.
• Je-li oznámen přechod do soukromého sektoru, měly by agentury jednat rychle – provést důkladné posouzení rizik, identifikovat potenciální střety zájmů a přijmout okamžitá preventivní opatření, jako je zrušení přístupových práv nebo v případě potřeby přerozdělení odpovědnosti.
• Rozhodování by mělo být spravedlivé, transparentní a dobře zdokumentované, mělo by jednotlivcům umožňovat vyjádřit se k navrhovaným omezením a zároveň zajistit, aby rizika byla účinně řízena prostřednictvím přiměřených opatření, jako jsou čekací lhůty, zákazy lobbingu nebo v případě potřeby přímé zákazy.
• Včasná a odůvodněná rozhodnutí musí jasně nastínit právo na odvolání.
• Kromě důkladného rozhodování závisí odpovědnost na důsledném prosazování. To zahrnuje zveřejňování shrnutí povolených činností, aktivní sledování dodržování stanovených podmínek a dodržování povinností mlčenlivosti.
• Jsou-li podezření na porušení, musí agentury neprodleně reagovat - zjistit skutečnosti a v závažných případech zahájit disciplinární řízení - s cílem zachovat důvěru a chránit institucionální integritu.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že agentury EU se mohou z postupů druhé strany mnohému naučit. Veřejná ochránkyně práv má v úmyslu použít tyto pokyny pro osvědčené postupy na případy, na něž může být v budoucnu upozorněna.

Případ se týkal toho, jak Agentura EU pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) řešila přesuny dvou svých bývalých zaměstnanců do společnosti Thorn (soukromý subjekt vyvíjející softwarová řešení založená na umělé inteligenci pro odhalování materiálů pohlavního zneužívání dětí on-line), zatímco EU zvažovala přijetí pravidel v této věci. Stěžovatel vyjádřil obavy ohledně možných střetů zájmů s pohyby.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že způsob, jakým Europol řešil přesun jednoho zaměstnance do soukromého sektoru, představoval nesprávný úřední postup. V průběhu vyšetřování však Europol vyjádřil ochotu revidovat své stávající postupy. Veřejná ochránkyně práv to uvítala a požádala Europol, aby do šesti měsíců podal zprávu, v níž uvede, jak revize řeší nedostatky zjištěné v tomto šetření.

Věc se týkala přesunu bývalého místopředsedy (bývalého místopředsedy) Evropské investiční banky (EIB), který byl rovněž předsedou Evropského investičního fondu (EIF), na místo generálního ředitele „národní podpůrné banky“ v Itálii, která je jeho členským státem původu.

Národní podpůrné banky působí jako finanční zprostředkovatelé mezi skupinou EIB a malými projekty, které těží z investic skupiny EIB. Stěžovatel se proto obával, že krok bývalého místopředsedy vyvolává riziko střetu zájmů.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že několik týdnů předtím, než byl bývalý místopředseda jmenován generálním ředitelem národní podpůrné banky, se podílel na schvalování dohod o financování mezi EIB a EIF a národní podpůrnou bankou v Itálii. K tomu došlo navzdory skutečnosti, že hlavní kontrolor dodržování předpisů EIB doporučil, aby se v době, kdy probíhal postup jmenování do této banky, zdržel jakéhokoli jednání s národní podpůrnou bankou. Hlavní kontrolor dodržování předpisů odkázal na související rozhodnutí výboru EIB pro etiku a dodržování předpisů (ECC) v roce 2018.

V této souvislosti byla veřejná ochránkyně práv toho názoru, že způsob, jakým EIB řeší rizika střetu zájmů, je nedostatečný a představuje nesprávný úřední postup. V zájmu řešení tohoto problému veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby EIB posílila úlohu ESC ve vztahu k zamýšleným činnostem (bývalých) členů řídícího výboru EIB po skončení funkčního období, včetně případů, kdy jsou činnosti po skončení funkčního období prováděny subjektem definovaným jako subjekt s kapacitou veřejné služby. ECC by konkrétně mělo být schopno ukládat opatření ke zmírnění veškerých zjištěných rizik střetu zájmů. Veřejná ochránkyně práv rovněž navrhla, aby EIB zveřejňovala rozhodnutí ESC krátce po jejich přijetí, aby se zlepšilo sledování a prosazování dodržování podmínek uložených ESC na činnosti bývalých členů řídícího výboru po skončení funkčního období. Veřejná ochránkyně práv je přesvědčena, že díky těmto zlepšením se EIB může podobným problémům v budoucnu vyhnout.

Vzhledem k tomu, že EU je stále více pověřena většími pravomocemi v oblastech od obrany po zdravotní péči, má důvěra veřejnosti ve správu zásadní význam. Jakýkoli dojem, že státní zaměstnanci sledují soukromé zájmy, které jsou v rozporu s jejich veřejnou prací, je proto velmi škodlivý. Evropský veřejný ochránce práv již dlouho označuje fenomén „otáčivých dveří“ za jev, který může poškodit důvěru veřejnosti, není-li náležitě řízen. Dokonce i malý počet významných tahů může vyvolat značné znepokojení veřejnosti a způsobit poškození pověsti. Toto strategické šetření se zaměřilo na 100 spisů Evropské komise týkajících se efektu „otáčivých dveří“ s cílem určit oblasti, v nichž je třeba dosáhnout zlepšení, a poskytnout vodítko pro zbytek správy EU do budoucna.

Šetření veřejné ochránkyně práv zjistilo skutečná zlepšení od doby, kdy se touto otázkou naposledy zabývala, včetně pokynů, jak provádět přísnější šetření každého kroku.

V některých případech však Komise schválila žádosti bývalých vedoucích pracovníků o zahájení činnosti, a to navzdory výhradám ohledně toho, zda by podmínky uložené na přesuny zmírnily potenciální rizika (jako jsou střety zájmů a přístup ke znalostem nebo kontaktům v rámci správy). Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že takové kroky by měly být povoleny pouze v případě, že činnost může podléhat omezením, která odpovídajícím způsobem zmírňují rizika a která lze věrohodně sledovat a vymáhat.

Pokud taková omezení a prosazování nejsou možná, měla by Komise bývalým zaměstnancům dočasně zakázat, aby nastoupili na zamýšlená pracovní místa. Pokud tak neučiní, hrozí, že budou podhodnoceny korozní účinky toho, že tito úředníci přinesou své znalosti a sítě do souvisejících oblastí v soukromém sektoru, a související poškození dobré pověsti EU.

Při schvalování činnosti se zmírňujícími opatřeními by Komise měla prozkoumat celou škálu dostupných opatření. Komise by například mohla podmínit schválení nového pracovního místa tím, že zaměstnanec obdrží od nového zaměstnavatele závazek, že omezení uložená Komisí budou zveřejněna na internetových stránkách nového zaměstnavatele. Komise by měla přinejmenším požadovat, aby (bývalý) zaměstnanec předložil důkazy o tom, že uložená omezení byla sdílena s novým zaměstnavatelem.

Obtíže, s nimiž se Komise setkala při monitorování dodržování předpisů, vedly veřejnou ochránkyni práv k tomu, aby zopakovala svůj návrh, aby Komise zveřejňovala včasnější informace o všech činnostech bývalých vedoucích pracovníků po skončení služebního poměru, které posuzuje. To by zlepšilo veřejnou kontrolu těchto rozhodnutí, která má zásadní význam pro účely monitorování.

Evropský veřejný ochránce práv již dlouho označuje efekt „otáčivých dveří“, kdy se veřejní činitelé přesouvají do soukromého sektoru, za jev, který může potenciálně poškodit důvěru veřejnosti, pokud nebude řádně řízen.

Cílem tohoto šetření z vlastního podnětu bylo zjistit, jak Evropská centrální banka (ECB) řeší pohyby svých zaměstnanců prostřednictvím tzv. „otáčivých dveří“.

Vzhledem k úloze ECB při zajišťování cenové stability a dohledu nad finančními a úvěrovými institucemi může jakýkoli přesun (bývalých) zaměstnanců ECB do soukromých finančních nebo úvěrových institucí, zejména těch, které spadají pod dohled ECB, představovat riziko střetu zájmů a poškození dobré pověsti a vyvolat veřejné znepokojení.

Šetření veřejné ochránkyně práv posoudilo jeden konkrétní případ, který vyvolal obavy veřejnosti, a rovněž přezkoumalo 26 případů žádostí zaměstnanců o zahájení pracovní činnosti, a to buď během neplaceného volna, nebo po ukončení práce v ECB. Ve všech prověřovaných spisech kromě jednoho se zaměstnanci ECB přesunuli do soukromého sektoru, včetně subjektů a bank, které jsou pod dohledem ECB.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že ECB by měla uplatňovat důraznější přístup ve vztahu k přesunům svých (bývalých) pracovníků středního a vyššího stupně na pracovní místa v soukromém sektoru, zejména ve finančním odvětví.

V zájmu řešení nedostatků, které se objevily v jednotlivých případech a obecněji v tom, jak ECB tuto výzvu řeší, veřejná ochránkyně práv předložila řadu návrhů, jak může ECB posílit svá pravidla, a to i v souvislosti s probíhající revizí etického rámce ECB.

Konkrétně by ECB měla rozšířit okruh těch zaměstnanců, na které se vztahují přísnější požadavky na oznamování a/nebo na rozmyšlenou, nebo by se měla rozhodnout pro obecný minimální požadavek pro všechny zaměstnance podobný ustanovením služebního řádu EU týkajícím se pracovních činností po skončení pracovního poměru.

ECB by rovněž měla z šesti měsíců na jeden rok prodloužit zákaz lobbování bývalých vysoce postavených zaměstnanců ECB u svých bývalých kolegů.

ECB by měla dále zlepšit sledování toho, jak (bývalí) zaměstnanci dodržují své etické povinnosti a podmínky uložené ECB, například zveřejněním podmínek pro povolování činností bývalých vedoucích pracovníků po skončení pracovního poměru, aby bylo možné upozornit na údajná porušení.

Veřejná ochránkyně práv dále navrhla, že pokud se ECB domnívá, že žádost zaměstnance o zahájení pracovní činnosti během neplaceného volna představuje rizika, která nelze odpovídajícím způsobem zmírnit omezeními, nebo pokud omezení nelze účinně sledovat nebo vymáhat, neměla by takovou žádost schválit.

 

Věc se týkala rozhodnutí Evropské investiční banky schválit žádost bývalého místopředsedy a člena jejího řídícího výboru (dále jen „bývalý místopředseda“) o to, aby se stal členem dozorčí rady/nevýkonným členem správní rady španělské energetické společnosti, která obdržela úvěry od EIB.

Stěžovatelé, dva poslanci Evropského parlamentu, vyjádřili obavy, že tento krok vyvolává riziko střetu zájmů. EIB tvrdila, že bývalý místopředseda nebyl zapojen do sjednávání a provádění dohod o financování mezi EIB a společností.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že EIB při schvalování tohoto kroku řádně neřídila riziko střetu zájmů, k němuž žádost bývalého místopředsedy pravděpodobně vedla. Avšak vzhledem k tomu, že EIB mezitím zlepšila příslušná etická pravidla pro řešení těchto záležitostí, veřejná ochránkyně práv rozhodla, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Veřejná ochránkyně práv nicméně předložila návrhy na zlepšení s cílem posílit způsob, jakým EIB posuzuje přesuny „otáčivých dveří“ členů svého řídícího výboru do soukromého sektoru a jak zajišťuje dodržování předpisů v případech, kdy její výbor pro etiku a dodržování předpisů tento přesun povoluje, ale uplatňuje podmínky na jednotlivce a jeho činnosti.