Věc se týkala žádosti novináře o přístup veřejnosti k prohlášením o střetu zájmů předloženým soudci a generálními advokáty Soudního dvora a Tribunálu od 1. ledna 2018. Prohlášení členů Účetního dvora, kteří jsou v současné době ve službě, jsou zveřejňována na jeho internetových stránkách, ale po skončení jejich funkčního období jsou odstraněna. Soudní dvůr odepřel přístup k požadovaným prohlášením bývalých členů, že se jedná o „soudní písemnosti“, na něž se nevztahuje jeho rozhodnutí o přístupu veřejnosti ke správním dokumentům Soudního dvora.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření této stížnosti a požádala o objasnění, jak Účetní dvůr rozlišuje mezi soudními a správními dokumenty, které má k dispozici. Krátce po zahájení šetření však Účetní dvůr veřejnému ochránci práv sdělil, že svou praxi změnil a že nyní na požádání umožňuje přístup k prohlášením o zájmech, s výjimkou důvěrných příloh těchto prohlášení. Účetní dvůr rovněž uvedl, že na požádání zpřístupní veškerá předchozí prohlášení svých členů, jejichž funkční období skončilo.

Veřejná ochránkyně práv uvítala včasné rozhodnutí Účetního dvora zvýšit transparentnost v této oblasti. Stížnost považovala za vyřešenou a případ uzavřela. Zároveň se s Účetním dvorem podělila o několik připomínek ke svému mandátu v souvislosti se správní činností Účetního dvora při vyřizování žádostí o přístup veřejnosti.

Případ se týkal toho, jak Evropská centrální banka (ECB) řešila procesní aspekty související se zprávou oznamovatele, kterou stěžovatel [1] předložil v roce 2022. Oznámení oznamovatele se týkalo údajného rodinného vztahu mezi najímajícím úředníkem a osobou, která byla najata.

Stěžovatel se setkal s chováním údajných pachatelů, o němž se domnívali, že představuje nevhodné chování (včetně obtěžování). Stěžovatel požádal o související správní šetření.

ECB se rozhodla posoudit zprávu oznamovatele společně s otázkou údajného nevhodného chování. Rovněž informovala stěžovatele, že předložené důkazy neodůvodňují zahájení správního šetření. Stěžovatel napadl oba body prostřednictvím správní stížnosti, kterou ECB prohlásila za nepřípustnou pro nedostatek individuálního zájmu (společné řešení obou otázek) nebo pro nedostatek napadnutelného rozhodnutí (nezahájení správního šetření).

Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv a napadl rozhodnutí ECB o nepřípustnosti. V průběhu šetření veřejného ochránce práv stěžovatel rovněž požádal veřejného ochránce práv, aby se podrobněji zabýval vyřizováním oznámení a stížností oznamovatelů v ECB.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že důvody, které ECB uvedla pro prohlášení správní stížnosti stěžovatele za nepřípustnou, nebyly přesvědčivé.

Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že během jejího šetření došlo v této věci k významnému vývoji a že související vnitřní vyšetřování na vysoké úrovni stále probíhají. Kromě toho ECB dokončovala přezkum svého rámce pro podávání zpráv, vyšetřování a disciplinárního rámce z vlastního podnětu. Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že žádné další šetření nebylo v daném okamžiku odůvodněné, a šetření uzavřela.

 

[1] Z důvodu anonymity, a to i pokud jde o pohlaví stěžovatele, text odkazuje na stěžovatele jako na „oni“ / „jejich“ / „jejich“.

 

Agentury EU hrají ústřední úlohu tím, že provádějí politiky EU a poskytují technické, vědecké a právní odborné znalosti napříč klíčovými odvětvími. Jakýkoli dojem, že jejich státní zaměstnanci sledují soukromé zájmy, které jsou v rozporu s jejich povinnostmi, může narušit důvěru veřejnosti v jejich práci. Evropský veřejný ochránce práv soustavně upozorňuje na rizika spojená s fenoménem „otáčivých dveří“, kdy zaměstnanci přecházejí na externí pozice, zejména v soukromém sektoru. Dokonce i malý počet významných případů může vyvolat znepokojení veřejnosti a poškození dobré pověsti, jak se odráží v nedávných šetřeních.

Administrativa EU musí zároveň přilákat kvalifikované odborníky, aby se zabývali prioritami, jako je udržitelnost, digitalizace a bezpečnost. Opatření, jako jsou lhůty na rozmyšlenou a omezení zaměstnání, mohou ovlivnit kariérní flexibilitu, zejména v oblastech, jako je právo, finance nebo technologie.

V této souvislosti se v rámci tohoto šetření ze systémového hlediska zkoumalo, jak agentury EU řeší případy otáčivých dveří. Cílem bylo určit osvědčené postupy a možné nedostatky v zavedených politikách a postupech. Za tímto účelem veřejná ochránkyně práv provedla podrobný přezkum politik zavedených 15 agenturami EU a zkontrolovala 54 spisů k jednotlivým případům, jimiž se zabývalo devět agentur EU. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se setkal se zástupci pěti agentur EU, aby objasnil nevyřešené záležitosti.

Téměř všechny agentury EU, které veřejné ochránkyni práv předložily dokumentaci, uvedly, že přijaly přístup Evropské komise k plnění právních povinností týkajících se přechodu zaměstnanců na pozice v soukromém sektoru, ať už při odchodu nebo během neplacené dovolené. Veřejná ochránkyně práv však zjistila, že některé agentury EU mají podrobnější a komplexnější pokyny k plnění těchto právních povinností než jiné. Rozdíly, které veřejná ochránkyně práv zjistila, se týkají toho, jak agentury řeší opožděná nebo neúplná oznámení o činnostech po skončení služebního poměru, jak agentury tato oznámení posuzují, jakou povahu mají uložená zmírňující opatření, jak jsou rozhodnutí o oznámených činnostech po skončení služebního poměru transparentní a jak jsou monitorovány veškeré povinnosti, které z nich vyplývají, a jak agentury školí zaměstnance v oblasti jejich etických povinností.

Veřejná ochránkyně práv dále zjistila, že pravidla a politiky, jimiž se řídí činnosti osob, které nejsou zaměstnanci, po skončení mandátu, tj. členů správních rad agentur nebo rad orgánů dohledu, se výrazně liší. Většina členů správní rady agentur je jmenována vnitrostátními orgány a zastupuje jejich příslušné členské státy, což znamená, že se na ně nadále vztahují vnitrostátní etická pravidla, která se v jednotlivých členských státech liší. K řešení možných střetů zájmů a poškození dobré pověsti v důsledku pohybů otáčivých dveří přijalo politiky upravující činnosti (bývalých) členů správní rady po skončení mandátu pouze několik řídících orgánů agentur EU zkoumaných v tomto šetření.

S cílem pomoci agenturám EU při dalším posilování jejich pravidel pro pohyby otáčivých dveří stanovila veřejná ochránkyně práv řadu pokynů pro osvědčené postupy:

• Silný rámec integrity začíná prevencí: je nezbytné vybavit zaměstnance a členy rady jasným vedením, pravidelným školením a průběžnými osvětovými iniciativami, aby bylo zajištěno plné pochopení etických povinností.
• To je posíleno robustními standardními provozními postupy pro řešení situací otáčivých dveří, které poskytují jasný přístup k oznamování, posuzování a dodržování předpisů krok za krokem.
• Transparentní kritéria pro omezení post-service nebo post-mandate rolí musí být stanovena předem, aby si jednotlivci byli plně vědomi omezení před vstupem.
• Pokud je signalizován přechod do soukromého sektoru, měly by agentury jednat rychle - provedením důkladného posouzení rizik, určením potenciálních střetů zájmů a přijetím okamžitých preventivních opatření, jako je zrušení přístupových práv nebo v případě potřeby přerozdělení povinností.
• Rozhodování by mělo být spravedlivé, transparentní a řádně zdokumentované, mělo by jednotlivcům umožnit vyjádřit se k navrhovaným omezením a zároveň zajistit, aby rizika byla účinně řízena prostřednictvím přiměřených opatření, jako jsou lhůty na rozmyšlenou, zákazy lobbování nebo v případě potřeby přímé zákazy.
• Včasná odůvodněná rozhodnutí musí jasně vymezit právo na odvolání.
• Kromě důkladného rozhodování závisí odpovědnost na důsledném prosazování. To zahrnuje zveřejňování shrnutí povolených činností, aktivní sledování dodržování uložených podmínek a dodržování povinností mlčenlivosti.
• V případě podezření na porušení musí agentury neprodleně reagovat - zjistit skutečnosti a v závažných případech zahájit disciplinární řízení - aby si zachovaly důvěru a zachovaly institucionální integritu.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že agentury EU se mohou z postupů druhé strany hodně poučit. Veřejná ochránkyně práv má v úmyslu uplatňovat tyto pokyny týkající se osvědčených postupů na případy, na které může být v budoucnu upozorněna.

Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise (delegace EU při Africké unii) vyřizovala žádost o grant, a obav týkajících se možného střetu zájmů.

Stěžovatel se zúčastnil výzvy k předkládání návrhů na projekt na podporu celoafrických volebních kapacit. Delegace žádost stěžovatele zamítla, protože žádala o finanční prostředky EU přesahující maximální procentní podíl povolený v rámci výzvy. Stěžovatel tvrdil, že se jedná o typografickou chybu a že delegace měla místo zamítnutí jeho žádosti požádat o vysvětlení. Stěžovatel rovněž tvrdil, že odborník, který se podílel na vývoji projektu financovaného v rámci této výzvy, pracoval pro subjekt, který podal žádost v rámci této výzvy.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise měla na základě svých vlastních interních pokynů považovat chybu stěžovatele za „zjevnou administrativní chybu“, a požádala stěžovatele o objasnění a/nebo opravu chyby stěžovatele. Rovněž zjistila, že Komise dostatečně neposoudila tvrzení stěžovatele o možném střetu zájmů. Tyto dva nedostatky představovaly nesprávný úřední postup. U obou zjištění se veřejná ochránkyně práv domnívala, že by nebylo vhodné vydávat odpovídající doporučení, neboť grant již byl mezitím udělen. Předložila však tři návrhy, jejichž cílem je zabránit tomu, aby se takové problémy vyskytly v podobných případech v budoucnu.

Případ se týkal toho, jak Evropská komise zmírnila rizika střetu zájmů související s pracovním místem v soukromém sektoru, které přijal bývalý vedoucí pracovník. Zaměstnanec, který byl v minulosti zaměstnán v oddělení Komise pro hospodářskou soutěž, se přestěhoval do nadnárodní [redigované] společnosti jako vedoucí pracovník odpovědný za hospodářskou soutěž a regulační záležitosti, a to i pro Evropu. Před nástupem do funkce v [redigované] společnosti bývalý zaměstnanec opustil Komisi a připojil se k celosvětové advokátní kanceláři. Komise povolila přestěhování do advokátní kanceláře poté, co jí bývalý zaměstnanec oznámil záměr nastoupit na toto pracovní místo.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že v souvislosti s povolením přestěhování do advokátní kanceláře přijala Komise opatření ke zmírnění rizika, které představuje bývalý zaměstnanec pracující na spisech nebo případech, které by byly relevantní pro práci v advokátní kanceláři. Rozhodnutí Komise o povolení přestěhování do advokátní kanceláře rovněž obsahovalo několik omezení. Bývalému zaměstnanci bylo například zakázáno pracovat, přímo či nepřímo, ve všech případech, které spadají do odpovědnosti bývalého zaměstnance během jeho služby, nebo ve všech případech, které s nimi přímo souvisejí. S cílem pomoci bývalému zaměstnanci identifikovat případy, které by mohly kdykoli po odchodu ze služby vyvolat problémy se střetem zájmů, Komise zahrnula seznam případů, který aktualizovala poté, co zaměstnanec skutečně odešel.

Šetření veřejné ochránkyně práv potvrdilo, že Komise zaujala důsledný přístup k posouzení toho, zda by v souvislosti s následnou úlohou bývalého zaměstnance ve [redigované] společnosti mohly případy v oblasti hospodářské soutěže, které nejsou uvedeny na výše uvedeném seznamu, přesto vést ke střetu zájmů, protože souvisejí s případy, za něž byl bývalý zaměstnanec odpovědný. Veřejná ochránkyně práv tento přístup uvítala.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření a dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o způsob, jakým Komise řešila rizika střetu zájmů související s daným pracovním místem.