Stěžovatel, zástupce zájmových skupin z Francie, vyjádřil obavy ohledně systému „akreditace“, který Evropský parlament používá k usnadnění přístupu do svých prostor. Považoval tento proces zejména za matoucí a zpochybnil skutečnost, že některé pokyny jsou k dispozici pouze v angličtině.

V rámci šetření se Parlament zavázal zpřístupnit dotčenou dokumentaci ve francouzštině a němčině a rovněž vysvětlil, jak pomáhá těm, kteří žádají o akreditaci.

Veřejná ochránkyně práv tuto skutečnost uvítala a uzavřela šetření s tím, že žádná další šetření nejsou oprávněná.

Poté, co bylo odhaleno, že (bývalý) generální ředitel Evropské komise cestoval do Kataru a obdržel související pohostinnost na úkor třetích stran, což vyvolalo obavy o střet zájmů, veřejná ochránkyně práv poprvé napsala Komisi v březnu 2023. Požádala o informace o rozsahu této praxe a o tom, jak Komise kontroluje, zda nedochází ke střetu zájmů, když třetí strany hradí výdaje vzniklé zaměstnancům Komise.

Krátce poté Komise aktualizovala svá pravidla týkající se příspěvků třetích stran na pracovní cesty. Veřejná ochránkyně práv v té době dospěla k závěru, že při důsledném uplatňování by tato pravidla zabránila tomu, aby příspěvky třetích stran na pracovní cesty vedly ke střetu zájmů.

Z odpovědi Komise však vyplynulo, že ačkoli existovaly pouze omezené příklady pracovních cest zaměstnanců Komise, které byly hrazeny třetími stranami, k některým z nich došlo na nejvyšší úrovni vedení Komise.

V této souvislosti veřejná ochránkyně práv zahájila toto šetření z vlastního podnětu s cílem přezkoumat vzorek takových případů před vstupem aktualizovaných pravidel v platnost. Účelem tohoto šetření bylo zjistit, jak Komise posuzovala potenciální střety zájmů v souvislosti s pracovními cestami hrazenými třetími stranami a jaké kroky podnikla ke zmírnění rizik jakéhokoli zjištěného střetu zájmů.

Šetření neidentifikovalo žádný jiný případ, který by vzbuzoval obavy ze střetu zájmů, než případ (bývalého) generálního ředitele Komise, jehož se výše uvedená odhalení týkají. Šetření však ukázalo, že tyto otázky mají širší rozsah. Vzhledem k tomu, že Evropský úřad pro boj proti podvodům záležitost vyšetřil a Úřad evropského veřejného žalobce zahájil vyšetřování, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že žádná další šetření v této věci nejsou odůvodněná.  

Šetření však prokázalo nedostatky, pokud jde o způsob, jakým Komise prováděla svá předchozí pravidla týkající se pracovních cest. Veřejná ochránkyně práv zejména zjistila, že Komise nezaznamenala, jak věcně posoudila rizika střetu zájmů v souvislosti s příspěvky hrazenými třetími stranami. Komise rovněž nezaznamenala hodnotu příspěvků třetích stran. Vzhledem k tomu, že tyto nedostatky jsou stále relevantní, pokud jde o způsob, jakým Komise uplatňuje aktualizovaná pravidla, veřejná ochránkyně práv předložila za tímto účelem dva návrhy na zlepšení.

Toto šetření se týkalo toho, zda Evropská komise dodržuje ustanovení o tabákovém lobbování, jak je stanoveno v Rámcové úmluvě Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku (FCTC). Veřejná ochránkyně práv zejména posuzovala, jak Komise zajišťuje transparentnost svých interakcí s tabákovým průmyslem.

Předchozí práce veřejné ochránkyně práv ukázala, jak generální ředitelství Komise pro zdraví a bezpečnost potravin (GŘ SANTE) a pro daně (GŘ TAXUD) plní povinnosti v této oblasti. Cílem tohoto šetření bylo posoudit, jak Komise plní své povinnosti ve všech útvarech a ve vztahu ke všem zaměstnancům Komise.

V průběhu šetření veřejná ochránkyně práv sdělila Komisi svá předběžná zjištění. Uvedla, že skutečnost, že Komise nezaujala jednotný přístup ve všech svých útvarech k plnění svých povinností týkajících se transparentnosti interakcí se zástupci tabákového průmyslu, představuje nesprávný úřední postup. Jednalo se mimo jiné o to, že nebyly vedeny a zpřístupňovány zápisy ze schůzek se zástupci zájmových skupin tabákového průmyslu, jakož i o to, že nebylo zajištěno systémové posouzení toho, zda jsou zapotřebí případná setkání se zástupci tabákového průmyslu, a to ve všech generálních ředitelstvích.

Komise ve své odpovědi zopakovala svůj standardní přístup k transparentnosti lobbingu a odkázala na dodatečná opatření přijatá GŘ SANTE a GŘ TAXUD, která existovala před šetřením veřejné ochránkyně práv. Veřejná ochránkyně práv proto potvrdila své zjištění, že skutečnost, že Komise nezajistila ve všech svých útvarech komplexní přístup k transparentnosti schůzek se zástupci tabákového průmyslu, představuje nesprávný úřední postup.

Komise však dodala, že pověří své vedení, aby provedlo posouzení rizika expozice tabákovému průmyslu. Veřejná ochránkyně práv tento závazek uvítala jako známku toho, že by se situace mohla v budoucnu zlepšit. Veřejná ochránkyně práv se začátkem roku 2024 písemně obrátí na Komisi s body, které naléhavě vyzývá, aby při provádění tohoto posouzení sdělila svým generálním ředitelům, vedoucím útvarů a vedoucím kabinetů. Veřejná ochránkyně práv rovněž požádá Komisi, aby do 30. června 2024 podala zprávu o výsledku posouzení a o pokroku dosaženém na tomto základě.

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím se schůzkou zástupců Institutu Tonyho Blaira pro globální správu věcí veřejných (TBI) a dvou členů kabinetu maďarského komisaře dne 19. června 2024. Stěžovatel měl zejména zájem vědět, zda byl na schůzce přítomen konkrétní zástupce TBI, kterého stěžovatel považoval za veřejnou osobnost, která dříve zastávala veřejnou funkci.

Komise poskytla stěžovateli částečný přístup ke zprávě ze schůzky a k e-mailu, který obdržela od společnosti TBI před schůzkou. Komise redigovala jména zástupců TBI. Měl za to, že argumenty předložené stěžovatelem nejsou takové povahy, aby prokázaly zvláštní potřebu zveřejnění těchto osobních údajů ve veřejném zájmu („nezbytnost“). Bez ohledu na neexistenci nezbytnosti měla Komise za to, že zpřístupnění by ohrozilo oprávněné zájmy dotčených jednotlivců. Pokud jde o žádost o přístup týkající se identifikované fyzické osoby, Komise odpověděla, že nemůže potvrdit ani popřít, zda se dotyčná osoba zúčastnila schůzky, neboť i to je považováno za osobní údaje.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že je rozumné, aby se Komise domnívala, že stěžovatel nepředložil dostatečné argumenty prokazující, že je nezbytné, aby mu byly osobní údaje předány pro konkrétní účel ve veřejném zájmu. Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela s tím, že žádná další šetření nejsou odůvodněná. Veřejná ochránkyně práv však konstatovala, že Komise mohla s TBI konzultovat otázku zveřejnění jmen jejich zástupců na schůzce s cílem odstranit jakýkoli základ pro veřejné spekulace, a předložila odpovídající návrh.

Věc se týkala vedení záznamů Evropské komise v souvislosti se schůzkami na vysoké úrovni se zástupci zájmových skupin. Na základě odpovědí Komise na řadu žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům se stěžovatel, novinář, obával, že Komise ne vždy dokumentuje, co komisaři (a/nebo členové jejich kabinetů) a generální ředitelé projednávají se zástupci průmyslu nebo občanské společnosti, když se setkají. Konkrétně se stěžovatel domníval, že Komise nevedla záznamy o 15 schůzkách.

Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby se ke stížnosti vyjádřila. V odpovědi Komise uvedla, že stěžovateli poskytla dokumentaci o více než 100 schůzkách v příslušném období. Komise rovněž vysvětlila, že vede zápisy nebo podobné záznamy týkající se všech dotčených schůzek, s výjimkou dvou schůzek, které se ve skutečnosti neuskutečnily. Stěžovatel na tyto informace neodpověděl.

Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že žádná další šetření nejsou odůvodněná, a případ uzavřela.