Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise (delegace EU při Africké unii) vyřizovala žádost o grant, a obav týkajících se možného střetu zájmů.

Stěžovatel se zúčastnil výzvy k předkládání návrhů na projekt na podporu celoafrických volebních kapacit. Delegace žádost stěžovatele zamítla, protože žádala o finanční prostředky EU přesahující maximální procentní podíl povolený v rámci výzvy. Stěžovatel tvrdil, že se jedná o typografickou chybu a že delegace měla místo zamítnutí jeho žádosti požádat o vysvětlení. Stěžovatel rovněž tvrdil, že odborník, který se podílel na vývoji projektu financovaného v rámci této výzvy, pracoval pro subjekt, který podal žádost v rámci této výzvy.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise měla na základě svých vlastních interních pokynů považovat chybu stěžovatele za „zjevnou administrativní chybu“, a požádala stěžovatele o objasnění a/nebo opravu chyby stěžovatele. Rovněž zjistila, že Komise dostatečně neposoudila tvrzení stěžovatele o možném střetu zájmů. Tyto dva nedostatky představovaly nesprávný úřední postup. U obou zjištění se veřejná ochránkyně práv domnívala, že by nebylo vhodné vydávat odpovídající doporučení, neboť grant již byl mezitím udělen. Předložila však tři návrhy, jejichž cílem je zabránit tomu, aby se takové problémy vyskytly v podobných případech v budoucnu.

Případ se týkal toho, jak Evropská komise prošetřila obavy stěžovatele ohledně údajného střetu zájmů. Delegace EU na Ukrajině uspořádala výzvu k podávání nabídek na podporu politických a institucionálních reforem v zemědělství na Ukrajině. Stěžovatel, vedoucí konsorcia, které předložilo nabídku, tvrdil, že úspěšný uchazeč měl konkurenční výhodu, neboť jeho hlavní odborník se účastnil schůzek, na nichž mohl získat informace o projektu, které nebyly k dispozici ostatním uchazečům. Stěžovatel tvrdil, že to je v rozporu se zásadou rovného zacházení.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise vzala tato tvrzení vážně a důkladně záležitost prošetřila v souladu s platnými pravidly a judikaturou EU. Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Šetření se týkalo toho, jak Evropská komise monitoruje, že členské státy využívají strukturální a investiční fondy EU na podporu práva osob se zdravotním postižením a starších osob na nezávislý život a začlenění do společnosti (deinstitucionalizace), a zda Komise uplatňuje sankce, pokud tomu tak není.

V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv příspěvky od vnitrostátních veřejných ochránců práv a organizací občanské společnosti.  

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise by mohla poskytnout jasnější pokyny ohledně potřeby podporovat deinstitucionalizaci v souvislosti s využíváním ESI fondů. Rovněž se domnívala, že Komise by mohla podniknout kroky ke zlepšení monitorování činností financovaných z ESI fondů a že by měla zaujmout aktivnější přístup k prosazování, zejména pokud jsou vyjádřeny obavy, že činnosti financované z ESI fondů jsou v rozporu s povinností podporovat deinstitucionalizaci. Veřejná ochránkyně práv rovněž poukázala na to, že je třeba být obzvláště ostražitý, pokud jde o finanční prostředky vynakládané v rámci Nástroje pro oživení a odolnost.

Veřejná ochránkyně práv šetření uzavřela a předložila deset návrhů, jejichž cílem bylo zlepšit pokyny vydané Komisí a proces monitorování. Zdůraznila, že vzhledem k dodatečným programům financování vytvořeným v reakci na pandemii COVID-19 a nedávným změnám platných pravidel je třeba, aby Komise postupovala rychle.

Veřejná ochránkyně práv zváží návrat k této otázce v budoucnu, aby posoudila pokrok.