Případ se týkal odmítnutí Evropského parlamentu poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům souvisejícím se dvěma vyšetřováními Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) týkajícími se pochybení zaměstnanců. Při odepření přístupu Parlament vycházel ze čtyř výjimek podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdil, že zpřístupnění by ohrozilo soukromí a integritu osob dotčených vyšetřováními úřadu OLAF, účel těchto vyšetřování, probíhající soudní řízení a jeho rozhodovací proces.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv provedl kontrolu sporných dokumentů a na základě této kontroly měl veřejný ochránce práv za to, že pokud jde o dokumenty týkající se jednoho z vyšetřování, je rozumné, aby Parlament uplatňoval obecnou domněnku nezveřejnění, na kterou se mohou orgány EU spolehnout během probíhajících vyšetřování úřadu OLAF, a dokud neuplynula přiměřená lhůta pro následnou činnost orgánů provádějících doporučení úřadu OLAF. 

Vzhledem ke zvláštním okolnostem obou dotčených vyšetřování úřadu OLAF veřejný ochránce práv rovněž konstatoval, že Parlament měl oprávněně za to, že úprava dokumentů by nezanechala žádný věcný obsah, neboť obsahují značné množství osobních údajů. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neprokázal potřebu zpřístupnění osobních údajů pro konkrétní účel ve veřejném zájmu, jak vyžadují právní předpisy EU o ochraně údajů, veřejný ochránce práv neshledal nesprávný úřední postup a případ uzavřel.

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům v souvislosti s disciplinárním řízením v návaznosti na vyšetřování a doporučení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) Komisi. Komise identifikovala 23 dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti, a odepřela přístup ke všem dokumentům v plném rozsahu. Komise přitom vycházela z potřeby chránit osobní údaje.

Když stěžovatel požádal Komisi o přezkum svého rozhodnutí, potvrdila Komise odepřený přístup s odvoláním na obecnou domněnku důvěrnosti vyplývající z ochrany cílů šetření. Komise rovněž tvrdila, že přístup veřejnosti nelze poskytnout za účelem ochrany osobních údajů obsažených v dokumentech.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že uplatnění obecné domněnky důvěrnosti ze strany Komise po ukončení dotčeného disciplinárního řízení nebylo přiměřené. Na základě kontroly sporných dokumentů měl veřejný ochránce práv za to, že i když je možné, že části dokumentů budou muset být skryty, aby se zabránilo identifikaci fyzických osob nebo aby se ochránil účel budoucích vyšetřování, neobsahují dokumenty v celém textu citlivé informace. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla jako řešení, aby Komise přehodnotila svůj postoj k žádosti o přístup s cílem poskytnout smysluplný částečný přístup k požadovaným dokumentům.

Komise v odpovědi potvrdila, že se opírá o obecnou domněnku důvěrnosti, a měla za to, že smysluplný částečný přístup není v žádném případě možný bez zpřístupnění osobních údajů a ohrožení ochrany účelu disciplinárních vyšetřování Komise.

Veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad tím, že Komise neposkytla částečný přístup v návaznosti na její návrh řešení. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že vyřízení této žádosti o přístup Komisí představuje nesprávný úřední postup.

Vzhledem k tomu, že Komise přehodnotila své stanovisko k žádosti stěžovatele o přístup v návaznosti na návrh veřejného ochránce práv na řešení a dospěla ke stejnému závěru jako ve svém potvrzujícím rozhodnutí, nepovažovala veřejná ochránkyně práv za účelné pokračovat v tomto šetření s formálním doporučením v této věci. Proto případ uzavřela.

Věc se týkala rozhodnutí Evropské komise odepřít veřejnosti přístup ke konečným rozhodnutím o sankcích, kterými se ukončuje disciplinární řízení proti zaměstnancům Komise. Komise uplatnila obecnou domněnku důvěrnosti na všechny sporné dokumenty na základě potřeby chránit cíle vyšetřování. Komise rovněž tvrdila, že v každém případě nelze poskytnout přístup veřejnosti k rozhodnutím, aniž by byly odhaleny osobní údaje.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že Komise nebyla oprávněna opírat se o obecnou domněnku důvěrnosti založenou na potřebě chránit účel vyšetřování za účelem odepření přístupu ke konečným rozhodnutím o sankcích. Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv proto dotčené dokumenty zkontroloval. Na základě inspekce se veřejná ochránkyně práv domnívala, že ačkoli některá konečná rozhodnutí o sankcích mohou vyžadovat rozsáhlejší úpravy než jiná, aby se zabránilo identifikaci jednotlivců, a tím se ochránilo jejich soukromí a integrita, postoj Komise, že přístup nelze poskytnout, je nepřiměřený. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že dokumenty obsahují pouze omezené informace, které by bylo třeba zadržet, aby byl chráněn účel vyšetřování.

Vzhledem k tomu veřejná ochránkyně práv shledala, že odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům v plném rozsahu představuje nesprávný úřední postup.

Veřejná ochránkyně práv již vyjádřila svůj výše uvedený názor v návrhu řešení v rámci souběžného šetření týkajícího se přístupu veřejnosti k podobným dokumentům. Vzhledem k tomu, že Komise v návaznosti na tento návrh řešení přehodnotila svůj postoj a dospěla ke stejnému závěru jako ve svém potvrzujícím rozhodnutí, nepovažovala veřejná ochránkyně práv za účelné v tomto šetření pokračovat a vydat v této věci formální doporučení. Proto případ uzavřela.

Případ se týkal odmítnutí Evropského parlamentu poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům souvisejícím s vyšetřováním pochybení zaměstnanců Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF). Při odepření přístupu Parlament vycházel ze dvou výjimek stanovených unijními právními předpisy o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdil, že zpřístupnění by narušilo soukromí a integritu osob dotčených vyšetřováním OLAF a jeho rozhodovacím procesem.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že stěžovatel neprokázal potřebu zveřejnění osobních údajů ve veřejném zájmu, jak vyžadují právní předpisy EU o ochraně údajů. Parlament tedy oprávněně odmítl zpřístupnit veškeré osobní údaje obsažené ve sporných dokumentech. Přezkum dokumentů však rovněž ukázal, že neobsahují osobní údaje v celém rozsahu a že některé části dokumentů by mohly být zpřístupněny při současné ochraně soukromí a osobnosti dotčených osob. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Parlament znovu zvážil svůj postoj, že přístup k dokumentům musí být odepřen v plném rozsahu.

Parlament v odpovědi trval na svém stanovisku, že přístup veřejnosti nelze poskytnout, neboť se domnívá, že není možné skrýt všechny osobní údaje a zároveň ponechat určitý smysluplný obsah. Veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad tím, že Parlament i nadále odmítá jakoukoli formu přístupu k požadovaným dokumentům. Vzhledem k tomu, že Parlament potvrdil svůj postoj v odpovědi na její návrh řešení, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že pokračování v této věci by nemělo žádný smysl. Veřejná ochránkyně práv však očekává, že Parlament její posouzení zohlední při vyřizování budoucích žádostí veřejnosti o přístup k podobným dokumentům.

Případ se týkal odmítnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) poskytnout dostatečně široký přístup veřejnosti k závěrečným zprávám a doporučením úřadu OLAF týkajícím se dvou vyšetřování pochybení zaměstnanců EU. Při odepření přístupu k částem těchto dokumentů se OLAF dovolával dvou výjimek stanovených unijními právními předpisy o přístupu veřejnosti k dokumentům, přičemž tvrdil, že zpřístupnění by ohrozilo potřebu chránit soukromí a integritu osob uvedených v dokumentech, včetně osob dotčených vyšetřováními OLAF, jakož i potřebu chránit obchodní zájmy společností a právnických osob uvedených v dokumentech.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že stěžovatel neprokázal potřebu zpřístupnění dotčených osobních údajů ve veřejném zájmu, jak vyžadují právní předpisy EU o ochraně údajů. Po prostudování sporných dokumentů veřejný ochránce práv rovněž považoval úpravy obchodních informací za přiměřené a za to, že v tomto ohledu neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění. Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že rozhodnutí OLAF odepřít veřejnosti přístup k částem sporných dokumentů bylo odůvodněné. Veřejná ochránkyně práv uvítala rozhodnutí úřadu OLAF zveřejnit významné podrobnosti o obou dotčených vyšetřováních a šetření uzavřela s tím, že neshledala nesprávný úřední postup.

Případ se týkal rozhodnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) odepřít veřejnosti přístup k závěrečným zprávám a souvisejícím doporučením ve 44 vyšetřováních, jakož i ke spisu v konkrétním uzavřeném disciplinárním případu. OLAF uplatnil obecnou domněnku nezpřístupnění všech dotčených dokumentů, takže odepřel veřejnosti přístup k jakýmkoli dokumentům, aniž provedl individuální posouzení.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že úřad OLAF nebyl oprávněn opírat se o obecnou domněnku nezveřejnění založenou na potřebě chránit účel svých vyšetřování a odepřít přístup k 37 závěrečným zprávám a doporučením, v souvislosti s nimiž byla vyšetřování a následné činnosti ukončeny. Pokud jde o závěrečné zprávy a doporučení, u nichž se úřad OLAF domníval, že návazné činnosti stále probíhají, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že není jasné, zda a pokud ano, jak úřad OLAF před uplatněním obecné domněnky o nezveřejnění dospěl k závěru, že toto období návazných opatření je stále přiměřené.

Veřejná ochránkyně práv proto jako řešení navrhla, aby úřad OLAF i) provedl individuální posouzení závěrečných zpráv a doporučení týkajících se těch vyšetřování, u nichž byly následné činnosti uzavřeny, a v případě potřeby osobní údaje upravil s cílem poskytnout co nejširší přístup veřejnosti; a ii) poskytnout vysvětlení, proč se domnívá, že v příslušných případech ještě neuplynula přiměřená lhůta pro dokončení následných činností.

V reakci na to provedl úřad OLAF individuální posouzení 41 závěrečných zpráv a doporučení týkajících se všech vyšetřování, u nichž bylo potvrzeno, že následná opatření byla uzavřena. OLAF poskytl částečný přístup ke všem těmto dokumentům. Úřad OLAF rovněž popsal, jak obecně posuzuje, zda příslušnému orgánu uplynula přiměřená lhůta k tomu, aby rozhodl o vhodných opatřeních navazujících na jeho doporučení.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že úřad OLAF přijal její návrh řešení, které by široké veřejnosti poskytlo částečný přístup k 41 závěrečným zprávám a souvisejícím doporučením. Uvítala rovněž poskytnutá vysvětlení týkající se probíhajících následných řízení. Poznamenává však, že v dotčených vyšetřováních návazné činnosti probíhaly po podstatně delší dobu, než jakou unijní soudy uznaly za přiměřenou. Předložila proto úřadu OLAF návrhy na zlepšení v této záležitosti.

Pokud jde o odepření přístupu ke zbývajícím dokumentům ve sporném vyšetřovacím spise OLAF, veřejný ochránce práv nebyl rovněž přesvědčen o tom, že OLAF byl oprávněn dovolávat se obecné domněnky o nezpřístupnění vzhledem k tomu, že jeho vyšetřování i následné řízení byly ukončeny. Po prostudování dokumentů se veřejná ochránkyně práv rovněž domnívala, že částečný přístup se jeví jako možný, přičemž jsou upraveny zejména osobní údaje. Veřejná ochránkyně práv však konstatovala, že počet dokumentů obsažených ve spisu je značný, že stěžovatel nyní získal smysluplný částečný přístup k závěrečné zprávě v souvislosti s tímto šetřením a není jasné, zda zbývající dokumenty, k nimž může být částečný přístup možný, obsahují další informace, které stěžovatele zajímají. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že žádná další šetření týkající se tohoto aspektu stížnosti nejsou odůvodněná. V tomto ohledu odkázala na návrh na zlepšení předložený OLAF v nedávném šetření týkajícím se vyřizování žádostí veřejnosti o přístup k celým spisům.

Případ se týkal odmítnutí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) poskytnout veřejnosti plný přístup k dokumentům souvisejícím s vyšetřováním pochybení zaměstnanců EU Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF). Při odepření přístupu se ESVČ opírala o výjimku podle unijních právních předpisů o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by ohrozilo potřebu chránit soukromí a integritu osob uvedených v dokumentech, včetně osob dotčených vyšetřováním úřadu OLAF. Kromě toho ESVČ skryla jména právnických osob uvedených v dokumentech, aby ochránila jejich pověst.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že stěžovatel neprokázal potřebu zveřejnění osobních údajů ve veřejném zájmu, jak vyžadují právní předpisy EU o ochraně údajů. Po kontrole sporných dokumentů veřejný ochránce práv rovněž považoval omezené úpravy obchodních informací za přiměřené a nemohl v tomto ohledu určit žádný převažující veřejný zájem. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že rozhodnutí ESVČ odepřít úplné zpřístupnění sporných dokumentů bylo odůvodněné. Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela a shledala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal poradenské společnosti, která byla vyšetřována Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) z důvodu podezření na nesrovnalosti v projektech financovaných EU. Úřad OLAF informoval společnost, že vyšetřování uzavřel, a předložil Komisi finanční a správní doporučení. Ačkoli úřad OLAF informoval společnost, že se může obrátit na kontrolora procesních záruk úřadu OLAF, neposkytl jasné informace o platné lhůtě pro podání stížnosti. To znamenalo, že firma podala stížnost po uplynutí lhůty a kontrolor stížnost zamítl.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že úřad OLAF tím, že stěžovateli neposkytl jasné informace, zejména pokud jde o datum ukončení vyšetřování, jednal nesprávným úředním postupem. Veřejná ochránkyně práv se však domnívala, že pro stěžovatele neexistuje žádné vhodné doporučení, jak se tímto problémem zabývat. Předložila nicméně návrh, jehož cílem je zabránit tomu, aby se takový problém vyskytl v podobných případech v budoucnu.