Případ se týkal rozhodnutí Komise prohlásit některé náklady vykázané partnerem v rámci projektu financovaného EU za nezpůsobilé. Veřejná ochránkyně práv záležitost prošetřila a shledala, že důvody Komise pro nepřijetí dotčených nákladů jsou přiměřené. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Tato stížnost se týká údajného neprovedení náležité veřejné konzultace ze strany Evropské komise před vypracováním jejího návrhu nařízení o jednotném evropském trhu elektronických komunikací a propojeném kontinentu. Jedním z bodů návrhu bylo postupné rušení poplatků za roaming. Stížnost podala Competitive Telecommunications Association. Komise předložila svůj návrh dne 11. září 2013, tedy o něco více než tři měsíce poté, co jej dne 30. května 2013 veřejně oznámila. Stěžovatel tvrdil, že se Komise nesprávně dovolávala naléhavosti vyplývající z jarního zasedání Evropské rady v roce 2013 jako důvodu pro urychlení konzultačního procesu. Kromě toho stěžovatel tvrdil, že Komise i) neidentifikovala různé typy zúčastněných stran, které mají být konzultovány, ii) se nezabývala otázkami vznesenými Výborem pro posuzování dopadů, iii) neprovedla řádnou meziútvarovou konzultaci a také iv) se úmyslně pokusila zakrýt neexistenci veřejné konzultace.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že veřejná konzultace Komise nebyla v souladu s obecnými zásadami a minimálními standardy stanovenými ve vlastních pravidlech Komise. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že není jasné, zda naléhavost, kterou Komise uvedla, vyplývala z prohlášení Rady, nebo zda odrážela vlastní posouzení situace ze strany Komise. Veřejná ochránkyně práv však shledala, že spoléhání se Komise na její vlastní právo stanovovat politické priority a činit politická rozhodnutí je v konkrétním kontextu tohoto legislativního návrhu přiměřené. Veřejná ochránkyně práv proto nezjistila žádný nesprávný úřední postup Komise vyplývající z její omezené veřejné konzultace v tomto případě. Veřejná ochránkyně práv však navrhla, aby Komise ve svých vlastních pravidlech objasnila přesné a omezené okolnosti, za nichž může omezit veřejnou konzultaci z důvodu politické priority.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že v souvislosti s žádnou z dalších vznesených stížností nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Věc předložená nadací PETA se týkala rozsahu pravomocí a povinností Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) podle nařízení REACH. Stěžovatel se domníval, že agentura ECHA dostatečně nezajišťuje, aby žadatelé o registraci chemických látek neprováděli zbytečné zkoušky na zvířatech s cílem prokázat bezpečnost svých látek.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že výklad povinností agentury ECHA je skutečně příliš restriktivní. Veřejná ochránkyně práv proto předložila agentuře ECHA návrh smírného řešení týkající se její vlastní úlohy, jakož i spolupráce, kterou by měla navázat s orgány členských států. Veřejná ochránkyně práv byla s odpovědí agentury ECHA spokojena a případ uzavřela.

Stěžovatel koordinoval konsorcium, kterému Komise udělila grant na provedení akce v oblasti výstavby šetrné k životnímu prostředí. V průběhu provádění akce požádalo konsorcium o proplacení způsobilých nákladů vzniklých během různých vykazovaných období v souladu se smlouvou podepsanou s Komisí. Komise však souhlasila s tím, že uhradí pouze 45,75 % těchto nákladů. Stěžovatel se domníval, že Komise nesprávně omezila své úhrady na výše uvedenou sazbu, a podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že podle smlouvy se na celkový příspěvek Unie na akci vztahovala sazba úhrady ve výši 45,75 %. Ve smlouvě nebyla uvedena žádná sazba pro průběžné platby. Kromě toho předtím, než konsorcium požádalo o úhradu nákladů vzniklých během prvního vykazovaného období, jej úředník Komise informoval, že průběžné platby mohou být prováděny podle různých sazeb náhrad. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla Komisi smírné řešení a vyzvala ji, aby i) řádně vysvětlila, proč použila výše uvedenou sazbu na průběžné platby konsorciu; a ii) zajistit, aby konsorciu vyplatilo zůstatek v souladu se smlouvou, jakmile akce skončí.

Komise tvrdila, že na průběžné platby systematicky uplatňuje sazbu 45,75 %, aby zajistila řádné finanční řízení rozpočtu EU a zabránila budoucím složitým postupům zpětného získávání prostředků. Veřejná ochránkyně práv nebyla s touto odpovědí spokojena. Mimo jiné zdůraznil, že Komise mohla vypracovat pokyny, které by konsorciu umožnily správně vyložit smlouvu v tomto ohledu. Nicméně vzhledem k tomu, že všechny grantové dohody nyní obsahují velmi jasné ustanovení o tom, že průběžné úhrady budou prováděny v sazbě platné pro celkový příspěvek Unie na akci, dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že žádná další šetření v tomto ohledu nejsou odůvodněná. Nakonec v další poznámce vyzval Komisi, aby mu sdělila, jak dodržela svá ujištění, že na konci akce uhradí konsorciu všechny dlužné částky.