# Návrh doporučení evropského veřejného ochránce práv v jeho šetření stížnosti 1576/2011/ANA na Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ)
- Autor: Evropský veřejný ochránce práv
- Datum: 2013-08-29T00:00+02:00[Europe/Paris]
- [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/recommendation/cs/51577)
---
Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv[\[1\]](#_ftn1 ""){#_ftnref1}

Skutečnosti předcházející stížnosti
-----------------------------------

**1.** Stížnost se týká postupu hodnocení a povyšování za rok 2009 ve vztahu ke stěžovateli, úředníkovi ESVČ vyslanému do delegace EU, ze strany Komise a po jejím zřízení i ESVČ.

**2.** Dne 7. ledna 2009 vydala Komise správní oznámení, kterým zahájila hodnotící a povyšovací řízení za období od 1. ledna do 31. prosince 2008. Dne 9. června 2009 bylo řízení ukončeno a stěžovateli byla udělena úroveň výkonnosti II[\[2\]](#_ftn2 ""){#_ftnref2} a 5 bodů za povýšení[\[3\].](#_ftn3 ""){#_ftnref3}

**3.** Ve svém interním odvolání ze dne 16. června 2009 stěžovatel tvrdil, že prohlášení v jeho hodnotící zprávě za rok 2008 prokazují úroveň výkonnosti, která odpovídá úrovni výkonnosti IB. Na základě stanoviska Společného výboru pro hodnocení a povyšování (dále jen „JAPC") bylo ukončeno interní odvolací řízení a byla potvrzena zpráva stěžovatele. Počet bodů za povýšení udělených stěžovateli však byl zvýšen na 6.

**4.** Dne 5. února 2010 podal stěžovatel na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost proti své hodnotící zprávě.

**5.** Dopisem ze dne 10. května 2010 informovala Komise stěžovatele, že jeho stížnosti bylo vyhověno a že jeho spis týkající se hodnocení a povýšení bude vrácen příslušnému útvaru k přezkoumání. Dopisem z téhož dne postoupila Komise své rozhodnutí o stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 příslušnému útvaru, přičemž poukázala na nesoulad mezi kvalitativním posouzením a úrovní výkonnosti v jeho hodnotící zprávě.

**6.** V reakci na příslušná šetření stěžovatele jej ESVČ dne 3. května 2011 informovala, že jeho revidovaná hodnotící zpráva za rok 2008 je k dispozici na platformě Sysper2[\[4\]](#_ftn4 ""){#_ftnref4} od 6. dubna 2011.

**7.** Dne 8. července 2011 ESVČ stěžovateli připomněla, že by měl zprávu buď přijmout a podepsat, nebo zamítnout a podat odvolání. Stěžovatel ve své odpovědi vysvětlil, že zpráva dostupná na platformě Sysper2 stále uváděla úroveň výkonnosti II a 6 bodů za povýšení. Ve své odpovědi z téhož dne ESVČ potvrdila úroveň výkonnosti a body pro povýšení a vysvětlila, že v zájmu dosažení soudržnosti se změnilo kvalitativní posouzení.

**8.** Dne 27. července 2011 podal stěžovatel tuto stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

Předmět šetření
---------------

**9.** Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se tohoto tvrzení a tvrzení:

##### Tvrzení:

ESVČ provedla přezkum hodnotící zprávy stěžovatele za rok 2008 způsobem, který není v souladu s platnými pravidly a se zásadami řádné správy.

##### Nárok:

ESVČ by měla přezkoumat hodnotící zprávu stěžovatele za rok 2008, zachovat původní kvalitativní část jeho zprávy a v zájmu dosažení soudržnosti mezi kvalitativní částí zprávy a úrovní výkonnosti a body pro povýšení změnit úroveň výkonnosti a body pro povýšení.

Šetření
-------

**10.** Dne 12. září 2011 požádala veřejná ochránkyně práv ESVČ o stanovisko k tvrzení a tvrzení stěžovatele. Dne 13. ledna 2012 obdržel veřejný ochránce práv stanovisko ESVČ ke stížnosti. Po předběžném přezkoumání stanoviska ESVČ útvary veřejné ochránkyně práv vyšlo najevo, že ESVČ sice tvrdila, že není schopna pokračovat v hodnotící zprávě stěžovatele za rok 2008 kvůli technickým a procesním problémům, nevysvětlila však, proč by jí tyto problémy měly bránit v dokončení přezkumu na základě rozhodnutí, které bylo přijato dne 10. května 2010, a neřešila tvrzení stěžovatele a netvrdila, že veřejný ochránce práv zahájil šetření. Na tomto základě se veřejný ochránce práv dne 30. ledna 2012 rozhodl provést další šetření a požádat ESVČ, aby mu poskytla doplňující stanovisko, v němž bude ESVČ vyzvána, aby se zabývala podstatou tvrzení stěžovatele, včetně jeho podpůrných argumentů, jakož i jeho tvrzením. Dne 2. dubna 2012 zaslala ESVČ ke stížnosti doplňující stanovisko. Stanovisko i doplňující stanovisko byly předány stěžovateli k vyjádření. Dne 29. května 2012 předložil stěžovatel své připomínky.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv
----------------------------------------

### A. Tvrzení, že ESVČ provedla přezkum hodnotící zprávy stěžovatele za rok 2008 způsobem, který není v souladu s platnými pravidly a se zásadami řádné správy a souvisejícími nároky

#### Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

**11.** Na podporu svého tvrzení předložil stěžovatel následující argumenty: a) ESVČ porušila pravidla upravující postup hodnocení a povyšování[\[5\];](#_ftn5 ""){#_ftnref5} b) ESVČ nedodržela zásady spravedlnosti a objektivity; c) ESVČ jednala v rozporu s logikou systému hodnocení a povyšování; d) ESVČ narušila postup podávání stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

**12.** Pokud jde o písmeno a), stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí OPU 43 stanoví sled opatření. V tomto pořadí kvalitativní hodnotící část jeho hodnotícího posudku předchází přidělení úrovně výkonnosti a přidělení bodů pro povýšení. Při zpětném přepracování kvalitativního hodnocení tak, aby bylo dosaženo souladu s úrovní výkonnosti a body povýšení, se ESVČ dopustila zjevné protiprávnosti.

**13.** Pokud jde o písmeno b), stěžovatel tvrdil, že kvalitativní část jeho hodnotící zprávy představuje pravdivé, spravedlivé a objektivní posouzení skutečné výkonnosti stěžovatele, které vypracovali hodnotitelé a spolupodepisující úředníci a které stěžovatel přijal. ESVČ změnila hodnocení jeho výkonnosti, pokud jde o efektivitu, z „výsledku,*který \[stěžovatel\]* *více než splnil své cíle pro rok 2008"* na „výsledek,*který* \[stěžovatel\]*splnil své cíle pro rok 2008"* a z „\[p\]ři*řízení svého týmu překročil cíle"* na „\[p\]ři*řízení svého týmu své cíle splnil".* Pokud jde o schopnosti, jeho výkon byl změněn z "\[stěžovatel\]*je výjimečný úředník* ..." na "\[stěžovatel\]*je velmi silný a schopný úředník* ..." a pokud jde o chování ve službě z "\[h\]*e je odhodlán k jeho práci a orgánu - plnění nad rámec běžného volání povinnosti pro úředníka* " na "\[h\]*e je odhodlán k jeho práci a orgánu*". Stěžovatel tvrdil, že tyto změny mají za následek, že hodnotící zpráva za rok 2008 již neodráží spravedlivé a objektivní hodnocení jeho výkonnosti.

**14.** Pokud jde o písmeno c), podle stížnosti je řízení zaměřeno na systém povyšování založený na zásluhách. Tvrdil, že zásluhy úředníka jsou stanoveny v kvalitativní části hodnotící zprávy. ESVČ tím, že mění tuto část hodnotící zprávy tak, aby byla v souladu s předem stanovenou úrovní výkonnosti a body pro povýšení, narušuje samotný cíl systému hodnocení a povyšování založeného na zásluhách.

**15.** Pokud jde o písmeno d), stěžovatel tvrdil, že čl. 90 odst. 2 služebního řádu je jediným prostředkem, který služební řád poskytuje zaměstnanci k napadení rozhodnutí, které se dotýká jeho zákonných práv. Za těchto okolností podal stěžovatel stížnost, aby se pokusil opravit rozhodnutí, které považoval za poškozující své zájmy. Rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování vyhovět jeho stížnosti tedy znamenalo, že tento orgán souhlasil s jeho odůvodněným argumentem, že existuje nesoulad mezi kvalitativní částí jeho hodnotící zprávy a úrovní výkonnosti a udělenými body pro povýšení a že jediným způsobem, jak to napravit, je udělit mu vyšší úroveň výkonnosti a více bodů pro povýšení. Výsledek přezkumu, který vedl k tomu, že stěžovatel získal méně příznivé kvalitativní hodnocení při zachování úrovně výkonnosti a bodů pro povýšení, stěžovatele potrestal, místo aby mu poskytl nápravu. Tím, že ESVČ provedla rozhodnutí AO tímto způsobem, narušila a poškodila samotný záměr a účel postupu pro podávání stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

**16.** ESVČ ve svém stanovisku uvedla, že dne 6. dubna 2011 byla v souladu s rozhodnutím ze dne 10. května 2010 o stížnosti stěžovatele podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu vypracována nová hodnotící zpráva. Dne 19. července 2011 však stěžovatel podal proti této zprávě další odvolání v souladu s vnitřními předpisy. ESVČ poukázala na to, že projednávání odvolání po skončení hodnotícího a povyšovacího období představuje značné problémy. ESVČ uvedla, že jakmile generální ředitelství Komise pro lidské zdroje (dále jen „GŘ HR") zavede metodu, která zohlední všechny IT, procesní a právní aspekty, provede rozhodnutí auditního orgánu. ESVČ uvedla, že GŘ HR doufá, že na začátku příštího roku schválí metodu všechna dotčená oddělení, a teprve poté bude ESVČ moci přijmout nezbytná rozhodnutí týkající se stěžovatele.

**17.** Ve svých dalších šetřeních veřejný ochránce práv konstatoval, že ESVČ v podstatě tvrdila, že kvůli technickým a procesním problémům není schopna pokračovat v hodnotící zprávě stěžovatele za rok 2008. ESVČ však neprokázala, proč by jí uvedené problémy měly bránit v dokončení přezkumu na základě rozhodnutí přijatého dne 10. května 2010. Na tomto základě veřejná ochránkyně práv požádala ESVČ, aby se zabývala podstatou stížnosti.

**18.** ESVČ v reakci na to ve svém doplňujícím stanovisku uvedla, že zatímco vedoucí delegace vypracoval kvalitativní část hodnotící zprávy stěžovatele, spolupodepisující úředník je odpovědný za porovnání zásluh ve stejné platové třídě a za potvrzení, doplnění nebo případnou změnu kvalitativního hodnocení. ESVČ konstatovala, že zpráva stěžovatele, která byla přezkoumána, dosahuje lepší úrovně soudržnosti mezi kvalitativním hodnocením a udělenou úrovní výkonnosti. Toto bylo znovu potvrzeno spolupodepisujícím důstojníkem.

**19.** ESVČ poukázala na to, že zpráva stěžovatele uznává jeho kompetence a schopnosti. Tvrdila však, že úroveň výkonnosti, které dosáhl, byla výsledkem srovnání zásluh úředníků ve stejné platové třídě (AD 12) v ESVČ, platové třídě, která zahrnuje značný počet úředníků AD 12 na vedoucích pozicích, což činí srovnání zásluh ještě konkurenceschopnějším.

**20.** ESVČ konstatovala, že druhé odvolání stěžovatele, které bylo podáno dne 19. července 2011, posoudí JAPC, jakmile budou vyřešeny technické a procesní problémy. ESVČ potvrdila, že technické a procedurální problémy způsobené skutečností, že se JAPC musí odvoláním zabývat v souvislosti s nově vypracovanou zprávou, když bylo hodnocení a povyšování za toto období ukončeno, znemožnily rychlé vyřízení odvolání stěžovatele. ESVČ zdůraznila, že se všemi úředníky, kteří se nacházejí v situaci stěžovatele, bylo zacházeno stejně.

**21.** Pokud jde o zpoždění při provádění rozhodnutí auditního orgánu, ESVČ poukázala na to, že GŘ HR informovalo stěžovatele prostřednictvím přímých e-mailových výměn o souvisejících technických problémech, aby se ujistilo, že chápe příčiny zpoždění. Týkalo se to rovněž (částečného) zrušení jeho zprávy, což znamenalo zrušení bodů pro povýšení. Není však možné odstranit zastaralé body v povyšovacím spisu v Sysper2, protože obsahují více odkazů na další informace obsažené v databázi, jako jsou povyšovací seznamy a výsledky kvót a výpočtů týkajících se všech zaměstnanců.

**22.** Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl, že jak stanovisko ESVČ, tak doplňující stanovisko jsou zklamáním v tom, že se k jeho argumentům vyjadřovaly zběžně a zamítavě. Stěžovatel rovněž vyjádřil svou nespokojenost s tím, jak se podání ESVČ zaměřují na procedurální a technické problémy související se systémem Sysper2.

**23.** Stěžovatel nastínil argumenty, které předložil ve své stížnosti veřejnému ochránci práv, a poznamenal, že ESVČ se zabývala písmeny a) a b) jeho stížnosti pouze velmi částečně, zatímco písmena c) a d) zůstala zcela nezodpovězena. Místo toho se ESVČ nepřesvědčivě snažila skrýt za údajné "technické*a procedurální"*problémy.

**24.** Obecně stěžovatel tvrdil, že podání ESVČ jsou rozporuplná, zavádějící a dokonce nepravdivá.

**25.** Stěžovatel zejména tvrdil, že tvrzení ESVČ jsou zavádějící a pouze potvrzují jeho argumenty, že zpětná revize kvalitativního hodnocení v jeho hodnotící zprávě, tj. změna zjištěných skutečností, byla protiprávní. V tomto ohledu stěžovatel zpochybnil tvrzení ESVČ, že rozhodnutí AO jí dává právo revidovat své kvalitativní hodnocení s cílem dosáhnout "lepší*úrovně soudržnosti mezi kvalitativním hodnocením a poskytnutou úrovní výkonnosti".* Rozhodnutí AO naopak vyhovělo jeho stížnosti podle čl. 90 odst. 2 na základě argumentu, že mu měla být udělena vyšší úroveň výkonnosti a více bodů za povýšení, které jsou v souladu s jeho výkonností vyjádřenou v jeho kvalitativní zprávě.

**26.** Stěžovatel dále zpochybnil stanovisko ESVČ týkající se výkladu toho, jak by mělo být rozhodnutí AO provedeno, a tvrdil, že jeho kvalitativní posouzení potvrdili dva spolupodepisující úředníci, JAPC a odvolací hodnotitel. Pokud existovala nesoudržnost mezi jeho původním kvalitativním hodnocením a úrovní výkonnosti a udělenými body za povýšení, stěžovatel tvrdil, že to mělo být opraveno; Poté nemohl být revidován.

**27.** Stěžovatel dále tvrdil, že opětovné posouzení se musí řídit postupem stanoveným v rozhodnutí OPU 43, což znamená, že ESVČ nemůže nejprve určit úroveň výkonnosti a poté vypracovat kvalitativní posouzení, které je „soudržné". ESVČ tím, že se zpětnou účinností změnila kvalitativní hodnocení ve své hodnotící zprávě tak, aby odpovídalo předem stanovené úrovni výkonnosti, jednala v rozporu s postupy hodnocení stanovenými v rozhodnutí OPU 43.

**28.** Stěžovatel dále tvrdil, že mu JAPC při původním hodnocení udělil dodatečný bod pro povýšení, což potvrdil odvolací hodnotitel. To potvrzuje nesoulad mezi kvalitativním hodnocením uvedeným v jeho hodnotící zprávě a body pro povýšení udělenými spolupodepisujícím úředníkem. JAPC a odvolací hodnotitel tento nesoulad napravili tím, že mu udělili více bodů za povýšení, a nikoli revizí jeho kvalitativního hodnocení.

**29.** Stěžovatel zdůraznil, že podal stížnost podle čl. 90 odst. 2 s cílem pokusit se dosáhnout nápravy v případě, kdy se domníval, že jeho práva byla poškozena, aby se nedostal do horšího postavení. V tomto ohledu stěžovatel tvrdil, že v důsledku rozhodnutí AO v jeho prospěch nemůže být v horším postavení. Naopak, bylo mu dáno legitimní očekávání, že se dostane do lepší pozice. Pokud by bylo umožněno, aby ESVČ provedla rozhodnutí AO, znamenalo by to, že by měl ve své hodnotící zprávě kvalitativní hodnocení, které by bylo mnohem méně příznivé, pokud jde o jeho skutečnou výkonnost, a také by hrozilo, že mu bude přiděleno méně bodů za povýšení, než tomu bylo původně. To nelze v žádném případě považovat za spravedlivý výsledek řízení o stížnosti, v jehož důsledku bylo jeho odvolání vyhověno.

**30.** Stěžovatel tvrdil, že podání ESVČ dokládají, že nedodržuje řádný proces a postupy stanovené v rozhodnutí OPU 43, které je součástí "přirozených*práv"* stěžovatele, která ESVČ zaručila, že budou zachována. Zdůraznil, že rozhodnutí ESVČ revidovat kvalitativní posouzení je *ultra petita* a je v rozporu s jeho právem na řádný proces. Konečně, pokud by byla revidovaná zpráva potvrzena, jeho možnosti dalšího odvolání by byly vážně ohroženy.

**31.** Pokud jde o argumenty ESVČ týkající se technických problémů, kterým ESVČ přičítala značná zpoždění, stěžovatel poznamenal, že systém Sysper2 obecně není ničím jiným než administrativním informačním systémem, který sám o sobě nemůže vést k novým právům, povinnostem a postupům s právním účinkem nebo jakkoli zasahovat do stávajících zákonně stanovených práv, povinností a postupů.

**32.** Stěžovatel dále tvrdil, že více než dvouleté zpoždění při řešení rozhodnutí AO právně správným a přesvědčivým způsobem je zcela neodůvodněné. Navzdory ujištění ESVČ, že jeho vrozená práva v té době budou zachována, zpoždění a způsob, jakým bylo s jeho novým hodnocením nakládáno, již poškodily jeho práva, například pokud jde o oprávněná očekávání a řádný proces, v rámci systému hodnocení a povyšování a postupu pro podávání stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

**33.** Stěžovatel nakonec poukázal na to, že se snažil nalézt řešení svého konfliktu s ESVČ. Podle názoru stěžovatele nabízí čl. 8 odst. 6 bod 4 rozhodnutí OPU 43[\[6\]](#_ftn6 ""){#_ftnref6} možné řešení, které by respektovalo jak rozhodnutí AO, tak právní základ pro nové posouzení. To znamená, že jeho původní kvalitativní hodnocení by mohlo být obnoveno, což by mělo dopad na úroveň výkonnosti, neboť z rozhodnutí AO přímo vyplývalo, že mezi jeho hodnotícími zprávami a udělenými body za výkon a povyšování existuje nesoulad. Na tomto základě by odvolací hodnotitel mohl přidělit alespoň úroveň výkonnosti, kterou uvedl ve své výtce podle čl. 90 odst. 2, a tím by nebyl vázán kvótami stanovenými pro různé úrovně výkonnosti. Tím by se rovněž vyřešily některé technické problémy, které ESVČ zmínila ve svém doplňujícím stanovisku. Stěžovatel poukázal na to, že tuto možnost zmínil jak svému spolupodepisujícímu úředníkovi (během dialogu, který se konal dne 13. prosince 2011), tak GŘ HR, avšak bez jakékoli odpovědi.

#### Posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu doporučení

**34.** Při posuzování souladu přezkumu hodnotící zprávy stěžovatele za rok 2008 provedeného ESVČ s platnými pravidly a zásadami řádné správy je vhodné vymezit rámec analýzy.

**35.** Článek 43 služebního řádu stanoví, že „je*třeba mít na paměti schopnost, výkonnost a chování každého úředníka ve službě, které jsou předmětem pravidelné zprávy".* Toto ustanovení vyžaduje, aby orgány EU pravidelně posuzovaly schopnosti, výkonnost a chování úředníků a vypracovávaly zprávu. Tyto zprávy slouží různým cílům, mezi něž patří povýšení (článek 45 služebního řádu) nebo degradace (článek 51 služebního řádu) úředníků.

**36.** Ve své judikatuře Soudní dvůr rozhodl, že "...*každý úředník má právo na to, aby jeho práce byla uznána prostřednictvím hodnocení provedeného spravedlivým a nestranným způsobem."* [\[7\]](#_ftn7 ""){#_ftnref7}

**37.** Je nedílnou součástí transparentnosti a odpovědnosti hodnotícího postupu a právních dopadů, které to má pro úředníky EU, že kvalitativní hodnotové úsudky hodnotitelů ve výše uvedeném postupu se projevují v analytických hodnoceních, včetně numerických ukazatelů. Jak rozhodl Soudní dvůr, musí existovat soudržnost mezi kvalitativním posouzením a číselnými ukazateli ve formě bodů[\[8\]](#_ftn8 ""){#_ftnref8}. Při vypracování hodnotící zprávy je účelem popisných poznámek v této zprávě odůvodnit posouzení vyjádřená v bodech. Tyto připomínky slouží jako základ pro stanovení hodnocení, které představuje kvantifikovaný přepis těchto připomínek a umožňuje úředníkovi porozumět udělenému hodnocení. V důsledku toho musí být komentáře v takové zprávě v souladu s udělenými známkami do té míry, že označení musí být považováno za kvantifikovaný nebo analytický přepis komentářů[\[9\].](#_ftn9 ""){#_ftnref9}

**38.** V dotčené konkrétní souvislosti je třeba poznamenat, že čl. 6 odst. 1 rozhodnutí Komise o OPU 43 uznává pět úrovní výkonnosti[\[10\].](#_ftn10 ""){#_ftnref10} Tyto úrovně výkonnosti rovněž odpovídají udělování bodů, které byly použity pro propagační akce v rámci Komise[\[11\].](#_ftn11 ""){#_ftnref11}

**39.** S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že v tomto případě se ESVČ v souladu s judikaturou Soudního dvora i pokyny AO správně zaměřila na zajištění soudržnosti mezi kvalitativním hodnocením a body pro povýšení udělenými stěžovateli.

**40.** V tomto ohledu je zásadní otázkou, zda k dosažení soudržnosti mělo dojít na základě revize kvalitativního hodnocení zprávy nebo úpravou úrovně výkonnosti a udělených bodů za povýšení.

**41.** Před řešením této otázky považuje veřejný ochránce práv za vhodné poznamenat, že podle ustálené judikatury Účetního dvora pravidelné zprávy obsahují posouzení, která Účetní dvůr nemůže přezkoumat, s výjimkou zjištění formálních nesrovnalostí, zjevné faktické chyby nebo zneužití ze strany osob podílejících se na vypracování zpráv o jejich posuzovací pravomoci[\[12\]](#_ftn12 ""){#_ftnref12}. Veřejný ochránce práv se domnívá, že jeho vlastní přezkum při vyřizování stížností týkajících se udělování bodů za povýšení by měl být založen na stejném přístupu.

**42.** Pokud jde o věc samou, je pravda, že čl. 7 odst. 6 rozhodnutí OPU 43 svěřuje spolupodepisujícímu úředníkovi úkol ověřit, zda byly standardy hodnocení uplatňovány konzistentně, porovnat zásluhy a potvrdit, doplnit nebo změnit individuální kvalitativní hodnocení. Spolupodepisující úředník tedy v zásadě může nejen zvýšit kvalitativní hodnocení hodnocení úředníka, ale může je také snížit. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že k tomu může dojít pouze před udělením úrovně výkonnosti. Je tomu tak proto, že jak článek 6, tak čl. 7 odst. 7 rozhodnutí OPU 43 vyžadují, aby byla úroveň výkonnosti úředníkovi přiznána "na*základě individuálního kvalitativního hodnocení"* [\[13\].](#_ftn13 ""){#_ftnref13} V tomto případě proto snížení kvalitativního posouzení stěžovatele neshledává v rozhodnutí OPU 43 žádný předpoklad. Kromě toho má veřejný ochránce práv v případě pochybností o správném výkladu rozhodnutí OPU 43 za to, že výše uvedená judikatura Soudního dvora by měla být vykládána v tom smyslu, že kvalitativní posouzení úředníka časově a logicky předchází udělení bodů za výkon a bodů za povýšení (číselné ukazatele), které pak musí odpovídat tomuto kvalitativnímu posouzení v hodnotící zprávě úředníků.

**43.** Kromě toho je třeba dodat, že stěžovatel ve své stížnosti podle čl. 90 odst. 2 tvrdil, že vyšší úroveň výkonnosti odpovídá jeho výkonnosti. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že s ohledem na obsah a ducha rozhodnutí AO o vyhovění stížnosti má stěžovatel pravdu, když tvrdí, že rozhodnutí by mělo být chápáno tak, že znamená zlepšení jeho postavení. Z toho vyplývá, že na základě důkazů obsažených ve spise je snížení části hodnotící zprávy za rok 2008 týkající se kvalitativního hodnocení rovněž v rozporu s duchem rozhodnutí AO ze dne 10. května 2010, kterým bylo vyhověno jeho stížnosti podle čl. 90 odst. 2.

**44.** Veřejný ochránce práv není přesvědčen, že lze uplatnit technické úvahy týkající se systému Sysper2 s cílem odepřít stěžovateli správné a včasné provedení rozhodnutí AO[\[14\].](#_ftn14 ""){#_ftnref14} V tomto ohledu stěžovatel správně poukazuje na to, že Sysper2 je pouhým nástrojem IT a že práva a povinnosti úředníků jsou stanoveny ve služebním řádu a v prováděcích ustanoveních, v tomto případě v rozhodnutí OPU 43.

**45.** Veřejná ochránkyně práv proto se znepokojením bere na vědomí prohlášení ESVČ, že zastaralé body pro povýšení nemohou být ze systému odstraněny na základě odvolání po dokončení postupu hodnocení. Zdá se, že toto prohlášení naznačuje, že důvodem, proč ESVČ změnila kvalitativní hodnocení stěžovatele spíše než body povýšení, bylo to, že body povýšení již nemohly být změněny na systému Sysper2, a tudíž spíše oslabují, než podporují postoj ESVČ.

**46.** Kromě toho žalobní odpověď ESVČ, podle které sice Sysper2 znemožňuje vyřizování odvolání po dokončení hodnocení, ale se všemi úředníky ve stejném postavení bylo zacházeno stejně, není ani zdaleka přesvědčivá. Z toho naopak vyplývá, že ESVČ se může potýkat se zakořeněnými problémy při vyřizování odvolání proti hodnotícím zprávám a nadměrnými zpožděními obecné povahy.

**47.** S ohledem na tyto úvahy se veřejná ochránkyně práv domnívá, že ESVČ měla obecně vyhovět rozhodnutí AO, v němž ji žádala, aby zajistila soudržnost mezi kvalitativním hodnocením stěžovatele a úrovní výkonnosti a udělenými body za povýšení, a to revizí úrovně výkonnosti a bodů za povýšení v hodnotící zprávě stěžovatele za rok 2008. Tím, že tak neučinila, se ESVČ dopustila nesprávného úředního postupu.

**48.** I když může být pravda, že povyšovací řízení je založeno na srovnávacím posouzení zásluh ve velmi konkurenčním kontextu a na úrovni platové třídy, stěžovatel správně poukázal na to, že s ohledem na čl. 8 odst. 6 bod 4 rozhodnutí OPU 43 by tyto úvahy neměly ESVČ bránit v zajištění soudržnosti mezi kvalitativním posouzením uvedeným v jeho původní zprávě a přiznanou úrovní výkonnosti a body pro povýšení tím, že je pozmění. Z toho vyplývá, že původní kvalitativní posouzení stěžovatele by mělo být obnoveno podle tvrzení stěžovatele.

**49.** S ohledem na výše uvedené úvahy a s ohledem na čl. 8 odst. 1 písm. b) prováděcích ustanovení[\[15\]](#_ftn15 ""){#_ftnref15} veřejný ochránce práv konstatuje, že zde zjištěný nesprávný úřední postup může mít obecné důsledky pro postup hodnocení ESVČ. Domnívá se proto, že za okolností projednávané věci je třeba předložit ESVČ návrh doporučení v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv, a nikoli zkoumat možnost smírného řešení.

### B. Návrh doporučení

Na základě svého šetření této stížnosti předkládá veřejný ochránce práv ESVČ tento návrh doporučení:

**ESVČ by měla zajistit, aby v případě, že orgán oprávněný ke jmenování na základě stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu vydá pokyn, aby zajistil soudržnost mezi kvalitativním hodnocením úředníka a úrovní výkonnosti a udělenými body pro povýšení, provedl toto rozhodnutí revizí úrovně výkonnosti a bodů pro povýšení.**

**V tomto případě by ESVČ měla obnovit původní kvalitativní hodnocení v hodnotící zprávě stěžovatele za rok 2008 a odpovídajícím způsobem revidovat úroveň výkonnosti a body pro povýšení.**

ESVČ a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle ESVČ do 30. listopadu 2013 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhu doporučení a v popisu toho, jak bylo provedeno.

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 29. srpna 2013.

*** ** * ** ***

[\[1\]](#_ftnref1 ""){#_ftn1} Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (94/262/ESUO, ES, Euratom), Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

[\[2\]](#_ftnref2 ""){#_ftn2} Článek 6 rozhodnutí Komise ze dne 18. června 2008 o obecných prováděcích ustanoveních k článku 43 služebního řádu (dále jen „rozhodnutí OPU 43") stanoví pět úrovní výkonnosti odpovídajících individuálnímu kvalitativnímu hodnocení úředníků Komise. Jedná se o úroveň výkonnosti IA: výkonnost pracovníka trvale překračovala očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě; Úroveň výkonnosti IB: výkonnost pracovníka často převyšovala očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě; Úroveň výkonnosti II: výkonnost pracovníka plně splnila očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě; Úroveň výkonnosti III: výkonnost pracovníka částečně splnila očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě; Úroveň výkonnosti IV: výkonnost pracovníka nesplnila žádná očekávání, pokud jde o efektivitu, schopnosti a chování ve službě.

[\[3\]](#_ftnref3 ""){#_ftn3} Udělené propagační body se mohou pohybovat od 0 (minimálně) do 12 (maximálně).

[\[4\]](#_ftnref4 ""){#_ftn4} Sysper2 je IT nástroj Evropské komise určený pro řízení lidských zdrojů.

[\[5\]](#_ftnref5 ""){#_ftn5} Rozhodnutí OPU 43, rozhodnutí Komise ze dne 19. prosince 2008 o pravidlech pro hodnocení a povyšování zaměstnanců pracujících ve vnější službě Komise a správní sdělení Komise č. 1-2009 ze dne 7. ledna 2009.

[\[6\]](#_ftnref6 ""){#_ftn6} "Rozhodne-li*odvolací hodnotitel o změně zprávy a tato změna ovlivní úroveň výkonnosti, je jeho rozhodnutí vyňato z dodržování maximálních procentních podílů uvedených v čl. 6 odst. 3".*

[\[7\]](#_ftnref7 ""){#_ftn7} Rozsudek Soudního dvora ve věci *Gordon v. Komise,* C-198/07 P, Sb. rozh. 2008, s. I-10701, bod 45.

[\[8\]](#_ftnref8 ""){#_ftn8} Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci *Carius v. Komise,* T-173/04, Sb. VS s. I-A-2-243, II-A-2-1269, bod 106. Viz rovněž rozsudek Soudu prvního stupně ve věci *De Bry v. Komise,* T-157/04, Sb. VS s. I-A-199, II-901, bod 67.

[\[9\]](#_ftnref9 ""){#_ftn9} věc F-43/06 *Talvela v. Komise,* Sb. VS s. I-A-1-249, II-A-1-1375, bod 92; Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci *Wandschneider v. Komise,* F-28/06, Sb. VS s. I-A-1-431, II-A-1-2443, bod 109.

[\[10\]](#_ftnref10 ""){#_ftn10} Nad poznámkou pod čarou č. 2.

[\[11\]](#_ftnref11 ""){#_ftn11} Nad poznámkou pod čarou č. 3.

[\[12\]](#_ftnref12 ""){#_ftn12} Rozsudek Soudního dvora ve věci *Ditterich v. Komise,* 207/81, Recueil 1983, s. 1360, bod 13.

[\[13\]](#_ftnref13 ""){#_ftn13} Ve stejném duchu čl. 4 odst. 3 a 4 rozhodnutí Komise ze dne 19. prosince 2008 o pravidlech pro hodnocení a povyšování zaměstnanců pracujících ve vnější službě Komise.

[\[14\]](#_ftnref14 ""){#_ftn14} E-mailem ze dne 26. července 2013 stěžovatel zaslal svou korespondenci s GŘ Komise, v níž se uvádí, že rozhodnutí AO ze dne 10. května 2010 dosud nebylo provedeno.

[\[15\]](#_ftnref15 ""){#_ftn15} K dispozici na internetových stránkách evropského veřejného ochránce práv na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/resources/provisions.faces