# Návrh doporučení Evropské komisi ke stížnosti 2437/2004/GG
- Autor: Evropský veřejný ochránce práv
- Datum: 2005-09-27T00:00+02:00[Europe/Paris]
- [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/recommendation/cs/498)
---
(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv[(1))](#(1)){#Footnote1}

Stížnost
--------

*Souvislosti*

Dne 2. října 2003 se stěžovatel, německý poradce, obrátil na Evropskou komisi v reakci na její výzvu k předkládání návrhů 2003-2004 v rámci programu Leonardo da Vinci. Podle pravidel stanovených ve výzvě k předkládání návrhů musely být projekty předloženy do 3. října 2003.

Příslušné kroky, které je třeba učinit, jsou v těchto pravidlech popsány takto:
> „i) Podle pravidel stanovených ve výzvě k předkládání návrhů předkládají navrhovatelé Komisi předběžné návrhy. (...)
>
> ii) Komise vyhodnotí všechny předběžné návrhy a poté, co si vyžádá stanovisko \[výboru Leonarda da Vinciho\], provede výběr. (...)
>
> iii) K předložení úplného návrhu Komisi budou vyzváni pouze předkladatelé úspěšných projektů. (...)
>
> iv) Komise za pomoci nezávislých odborníků provede nadnárodní posouzení obdržených návrhů a sestaví užší seznam projektů. (...)
>
> v) Postupem podle článku 7 rozhodnutí si Komise vyžádá stanovisko \[Výboru Leonarda da Vinciho\] k tomuto užšímu seznamu.
>
> vi) Komise sestaví konečný seznam vybraných návrhů a informuje \[Výbor Leonarda da Vinciho\]. (...)
>
> vii) (...)
>
> viii) Výběr předběžných návrhů musí být proveden do tří měsíců po skončení lhůty pro předkládání návrhů, jak je uvedeno ve výzvě k předkládání návrhů; postup ve fázích iii) až vi) by neměl trvat déle než pět měsíců."

Dne 22. prosince 2003 Komise informovala stěžovatele, že jeho projekt nemůže být vybrán, protože nedodržel lhůtu pro předložení návrhů.

Stěžovatel se domníval, že tuto lhůtu dodržel, neboť svůj návrh zaslal doporučeným dopisem dne 2. října 2003.

Stěžovatel kontaktoval Komisi telefonicky dne 29. prosince 2003. V dopise zaslaném téhož dne požádal Komisi, aby do 5. ledna 2004 potvrdila, že jeho projekt byl předložen včas, jinak se obrátí na soud s žádostí o pomoc. Stěžovatel ve svém dopise Komisi rovněž podal stížnosti („Dienstaufsichtsbeschwerden") na osobu odpovědnou za jeho projekt a na vedoucího příslušného útvaru Komise.
*Stížnost 33/2004/GG*

Stěžovatel téhož dne zaslal kopii svého dopisu Komisi ze dne 29. prosince 2003 veřejnému ochránci práv. Ve svém průvodním dopise požádal veřejného ochránce práv, aby se touto záležitostí zabýval. Tento dopis proto veřejný ochránce práv zaevidoval jako stížnost (stížnost 33/2004/GG).

Vzhledem k tomu, že dopis stěžovatele Komisi byl zaslán ve stejný den jako dopis veřejnému ochránci práv, bylo zřejmé, že Komise dosud neměla dostatek času na posouzení této záležitosti. Stížnost byla proto dne 13. ledna 2004 zamítnuta na základě čl. 2 odst. 4 statutu veřejného ochránce práv.
*Stížnost 221/2004/GG*

Dne 15. ledna 2004 stěžovatel písemně informoval veřejného ochránce práv, že si přeje svou stížnost obnovit. Tento dopis byl proto zaregistrován jako nová stížnost (stížnost 221/2004/GG). Stěžovatel nepředložil žádná tvrzení, pouze požádal veřejného ochránce práv, aby záležitost přezkoumal. Zdálo se však, že měl za to, že Komise řádně nevyřídila jeho žádost.

Komise ve svém stanovisku připustila, že došlo k chybě. Podle Komise bližší zkoumání obálky zaslané stěžovatelem ukázalo, že poštovní razítko s datem 2. října 2003 bylo sotva čitelné. Komise poukázala na to, že za účelem nápravy této chyby vybrala předběžný návrh projektu stěžovatele pro předložení úplného návrhu. Stěžovatel měl původně možnost předložit tento úplný návrh do 1. března 2004. Poté, co stěžovatel poukázal na to, že tak bude mít méně času na předložení úplného návrhu než ostatní navrhovatelé, Komise souhlasila s tím, že by mu měl být poskytnut stejný počet dnů na přípravu úplného návrhu jako všem ostatním uchazečům.

Spolu se svým stanoviskem předložila Komise kopii interního sdělení ze dne 28. ledna 2004, v němž vysvětlila přístup navrhovaný v projednávané věci.

Ve svých připomínkách k tomuto stanovisku stěžovatel zdůraznil, že neměl prospěch ze stejného množství informací jako ostatní žadatelé, neboť Komise neposkytla žádné informace o tom, jak by podle názoru Komise mohl být projekt uvedený v předběžném návrhu zdokonalen v úplném návrhu, což Komise učinila ve vztahu ke všem ostatním žadatelům. Podle stěžovatele se jednalo o závažnou nevýhodu, kterou by zohlednil při svém konečném posouzení po ukončení řízení o žádosti a při rozhodování o tom, zda budou k ochraně jeho práv nezbytné další kroky. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že Komise neodpověděla na jeho stížnosti („Dienstaufsichtsbeschwerden") proti osobě odpovědné za jeho projekt a proti vedoucímu příslušného útvaru Komise.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že skutečnost, že Komise neodpověděla na „Dienstaufsichtsbeschwerden", byla zřejmě způsobena nedorozuměním ze strany Komise. Vzhledem ke konstruktivnímu a urychlenému přístupu veřejné ochránkyně práv k tomuto případu se veřejná ochránkyně práv domnívala, že v tomto šetření není třeba se touto otázkou zabývat. Stěžovatel však byl informován o možnosti podat novou stížnost týkající se této záležitosti, pokud by se Komise v rozporu s očekáváním touto záležitostí nezabývala.

Pokud jde o věc samou, veřejný ochránce práv se domníval, že Komise jednala rychle a konstruktivně, aby napravila chybu, k níž došlo. Veřejný ochránce práv konstatoval, že stěžovatel uvedl, že na rozdíl od toho, co uvedla Komise, neobdržel tolik informací jako ostatní žadatelé. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že stěžovatel tedy předložil nové dodatečné tvrzení. Podle názoru veřejného ochránce práv nebylo vhodné zabývat se tímto novým tvrzením v rámci jeho šetření stížnosti 221/2004/GG alespoň ze dvou důvodů. Za prvé se nezdá, že by stěžovatel na tuto otázku upozornil Komisi předtím, než ji předložil veřejnému ochránci práv. Komise tedy ještě neměla možnost se touto záležitostí zabývat. Zadruhé měl stěžovatel i nadále možnost podat veřejnému ochránci práv novou stížnost v případě, že by údajné neposkytnutí informací Komisí mělo negativní dopad na rozhodnutí Komise o jeho úplném návrhu. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že (s výhradou uvedené podmínky) po opatřeních přijatých Komisí již nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Dne 5. května 2004 proto případ uzavřel.
*Další vývoj*

Dne 21. června 2004 Komise informovala stěžovatele, že jeho návrh nebyl vybrán.

Stěžovatel vznesl proti tomuto rozhodnutí námitku dopisem zaslaným dne 26. června 2004. V tomto dopise kritizoval skutečnost, že osoby, proti nimž podal stížnost („Dienstaufsichtsbeschwerden"), se na rozdíl od jeho opakovaných žádostí podílely na posouzení jeho návrhu. Stěžovatel dále uvedl, že zamítnutí jeho návrhu bylo svévolné vzhledem k tomu, že osoby, které tento návrh hodnotily, podle všeho neměly potřebné odborné znalosti. Požádal rovněž o přístup ke spisu Komise a poukázal na to, že poté, co bude mít přístup k tomuto spisu, požádá o náhradu škody z důvodu zamítnutí svého návrhu.

Stěžovatel dále uvedl, že pokud by byl jeho předběžný návrh řádně zpracován, nebylo by nutné, aby předložil úplný návrh s vysokými náklady. Dále zdůraznil, že pokud by byl jeho předběžný návrh vyhodnocen kladně, obdržel by (stejně jako všichni ostatní žadatelé) výsledky tohoto prvního hodnocení, které by mu umožnily zohlednit další problémy ve svém návrhu, na který byl nyní poprvé upozorněn. Stěžovatel uvedl, že škodu, která byla způsobena tímto aspektem způsobu, jakým Komise řešila jeho případ, lze již přesně vyjádřit. Požadoval proto 2 275 eur za náklady spojené s jeho úsilím, aby Komise zvážila jeho předběžný návrh (30hodinová pracovní doba ve výši 75 eur za hodinu plus paušální částka 25 eur za náklady na odesílání faxů a telefonování) a 8 752,60 eur z důvodu (jak se ukázalo) marného úsilí o přípravu návrhu (20 pracovních dnů ve výši 409 eur za den plus paušální částka 7 % za náklady). Celková částka tedy činila 11 027,60 EUR.

Ve svém dopise ze dne 26. června 2004 stěžovatel rovněž poukázal na to, že již několikrát požádal o přístup ke spisu Komise, a vyzval Komisi, aby do tří dnů stanovila vhodné datum pro nahlédnutí do tohoto spisu v prostorách Komise v Bruselu.

Dne 14. července 2004 se stěžovatel písemně obrátil na Komisi, aby jí připomněl, že jeho žádost o přístup nebyla dosud vyřízena. Stěžovatel proto tuto žádost výslovně obnovil. Rovněž informoval Komisi, že si přeje podat stížnosti („Dienstaufsichtsbeschwerden") na osobu odpovědnou za jeho žádost o přístup k dokumentům a na ředitele odpovědného za příslušné oddělení Komise.

Dne 19. července 2004 Komise odpověděla na dopis stěžovatele ze dne 26. června 2004. V této odpovědi Komise poukázala na to, že úplný návrh stěžovatele posoudili tři nezávislí externí odborníci. Podle názoru Komise byl tedy postup objektivní a transparentní a dodržoval zásadu, že se všemi žadateli by mělo být zacházeno stejně. Komise uvedla, že problém, který se vyskytl, pokud jde o posouzení předběžného návrhu stěžovatele, tento závěr neovlivnil. Poukázala na to, že přehodnotila své rozhodnutí prohlásit žádost stěžovatele za nepřípustnou. Komise rovněž uvedla, že s cílem zabránit jakékoli diskriminaci ve srovnání s jinými žadateli vyzvala stěžovatele, aby kontaktoval její útvary za účelem projednání dalších otázek týkajících se jeho žádosti. Komise zdůraznila, že žadatel této možnosti nevyužil. Rovněž konstatovala, že stěžovateli poskytla více času na přípravu jeho návrhu. Pokud jde o přístup k dokumentům, Komise vyložila žádost tak, že žádá o přístup k posouzením návrhu stěžovatele, která vypracovali výše uvedení odborníci. Tato žádost byla zamítnuta na základě čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001. Pokud jde o "Dienstaufsichtsbeschwerden", Komise vysvětlila, že si není vědoma žádného právního základu pro takové stížnosti v právu Společenství. Vyzvala proto stěžovatele, aby poskytl přesnější údaje o základu těchto stížností.

Dne 30. července 2004 podal stěžovatel prostřednictvím faxu generálnímu tajemníkovi Komise potvrzující žádost o přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001.
*K této výtce*

Rovněž dne 30. července 2004 podal stěžovatel další stížnost veřejnému ochránci práv, která byla zaevidována pod číslem 2437/2004/GG.

Stěžovatel ve své stížnosti neuvedl žádná přesná tvrzení a tvrzení. Zdálo se však, že stěžovatel chtěl tvrdit, že byl ve srovnání s ostatními žadateli diskriminován. Bylo rovněž zřejmé, že se domnívá, že Komise by měla zaplatit náhradu škody požadovanou v jeho dopise ze dne 26. června 2004 a že by měla odpovědět "Dienstaufsichtsbeschwerden".

Pokud jde o argument Komise, že ho vyzvala k projednání jakýchkoli relevantních otázek před tím, než Komise předložila jeho návrh, ale že této možnosti nevyužil, stěžovatel uvedl, že v té době neměl žádné otázky ohledně podstaty své žádosti vzhledem k tomu, že od Komise neobdržel žádné předběžné hodnocení. Stěžovatel dále poukázal na to, že je zavedenou (a přiměřenou) praxí Komise neúčastnit se takových „diskusí s cílem optimalizovat žádosti" během probíhajícího řízení. Požádal proto veřejnou ochránkyni práv, aby přezkoumala, zda se Komise v projednávané věci skutečně do takových diskusí zapojila.

Za těchto okolností veřejný ochránce práv chápal stěžovatele jako 1) tvrzení, že byl diskriminován ve srovnání s ostatními žadateli, 2) tvrzení, že Komise by měla zaplatit náhradu škody uvedenou v jeho dopise ze dne 26. června 2004 a 3) tvrzení, že Komise by měla odpovědět na "Dienstaufsichtsbeschwerden". Komise byla proto požádána o stanovisko k tomuto tvrzení a k těmto tvrzením. Stěžovatel byl odpovídajícím způsobem informován.

Veřejná ochránkyně práv informovala stěžovatele i Komisi, že se stížnost podle všeho nevztahuje na otázku přístupu k dokumentům obsaženým ve spisu.
*Fax stěžovatele ze dne 31. srpna 2004*

Faxem ze dne 31. srpna 2004 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že si rovněž přeje stěžovat na odmítnutí Komise poskytnout mu přístup k dokumentům. Dne 13. září 2004 zaslal veřejný ochránce práv kopii tohoto faxu Komisi a požádal ji rovněž o stanovisko k dodatečnému tvrzení.
*Fax stěžovatele ze dne 12. září 2004*

Dne 12. září 2004 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že obdržel dopis ze dne 2. září 2004, ve kterém Komise konstatovala, že lhůta pro odpověď na potvrzující žádost stěžovatele ze dne 30. července 2004 (která byla podle Komise zaregistrována dne 12. srpna 2004) musí být prodloužena o dalších 15 pracovních dnů (do 23. září 2004), protože několik úředníků, jejichž odborné znalosti byly potřebné k vyřízení žádosti, bylo na dovolené. Stěžovatel zastával názor, že rozhodnutí přijaté Komisí nebylo správné, neboť Komisi by nemělo být umožněno prodloužit dobu pro vyřízení žádostí zpožděním registrace žádostí a že důvod uvedený Komisí by mohl být použit k obcházení jakékoli lhůty. Vyjádřil rovněž pochybnosti o tom, zda dopis Komise (který údajně obdržel dne 11. září 2004) byl skutečně zaslán dne 2. září 2004. Dne 4. října 2004 zaslal veřejný ochránce práv Komisi kopii faxu stěžovatele.

Šetření
-------

**Stanovisko Komise**

Komise ve svém stanovisku uvedla chronologii událostí. Podle tohoto popisu byl návrh stěžovatele na schůzi výběrové komise Komise dne 16. října 2003 prohlášen za nepřípustný, zatímco dopis informující stěžovatele o tomto návrhu byl zaslán dne 22. prosince 2003. Podle této časové posloupnosti obdržela Komise fax stěžovatele ze dne 30. července 2004 dne 6. srpna 2004.

Kromě toho Komise předložila tyto připomínky:

Výběr návrhů v rámci programu Leonardo da Vinci zahrnoval dva kroky. Žalobkyně nejprve předložila předběžný návrh, který byl následně posouzen Komisí s pomocí nezávislých externích odborníků. Na základě výsledků tohoto hodnocení byli žadatelé s nejlepšími předběžnými návrhy vyzváni, aby předložili úplný návrh.

Předběžný návrh stěžovatele byl původně zamítnut, neboť se zdálo, že byl předložen po uplynutí příslušné lhůty. Toto rozhodnutí bylo zrušeno poté, co proti němu stěžovatel vznesl námitku ve svém dopise ze dne 29. prosince 2003. Avšak vzhledem k tomu, že toto odvolání bylo obdrženo poté, co hodnocení již bylo dokončeno, nebyl předběžný návrh stěžovatele na rozdíl od jiných předběžných návrhů hodnocen externími odborníky. S cílem zabránit tomu, aby byl stěžovatel v důsledku původního rozhodnutí Komise znevýhodněn, byl nicméně vyzván, aby předložil úplný návrh a kontaktoval útvary Komise, pokud jde o jakékoli otázky, které by mohl mít ohledně svého návrhu. Aby se předešlo jakékoli diskriminaci ve srovnání s ostatními žadateli, bylo stěžovateli navíc poskytnuto více času na předložení úplného návrhu.

Bylo uznáno, že mezi stanoviskem výběrové komise a dopisem Komise informujícím stěžovatele o nepřípustnosti jeho žádosti uplynula určitá doba. Toto zpoždění bylo způsobeno skutečností, že rozhodnutí Komise o předběžných návrzích bylo v rámci „postupu C" přijato po obdržení stanoviska výboru Leonardo da Vinci a po uplynutí lhůty stanovené pro výkon práva Evropského parlamentu na kontrolu.

To byl důvod, proč Komise zavedla výjimečný postup s cílem umožnit stěžovateli předložit úplný návrh. Komise připustila, že byla při posuzování přípustnosti žádosti uvedena v omyl nečitelnými poštovními známkami (na žádost stěžovatele), a za to se stěžovateli omluvila. Dohlédl však na to, že tato chyba byla opravena tím, že stěžovatel výjimečně souhlasil s tím, že může předložit úplný návrh, vyzval jej, aby se obrátil na své útvary v souvislosti s jakoukoli otázkou týkající se předběžného návrhu, a poskytl mu zvláštní lhůtu pro předložení úplného návrhu.

Stěžovateli nevznikla žádná újma z důvodu, že jeho žádost byla původně prohlášena za nepřípustnou. Je třeba poznamenat, že mezi předložením předběžného návrhu a předložením úplného návrhu si útvary Komise a stěžovatel vyměnili několik zpráv. Ukázalo se však, že stěžovatel nepředložil žádné žádosti týkající se případných připomínek externích odborníků k jeho předběžnému návrhu nebo k možnostem zlepšení jeho návrhu během tohoto období.

Rovněž neexistovala přímá souvislost mezi doporučeními externích odborníků na zlepšení předběžných návrhů a výběrem návrhů vzhledem k tomu, že míra úspěšnosti mezi fází předběžných návrhů a fází návrhů činila přibližně 50 %.

Je třeba rovněž poznamenat, že v právu Společenství neexistovalo žádné „právo" na dotaci. Komise tedy osobám, které požádaly o dotaci, neodškodnila dobu, kterou strávily přípravou svých návrhů.

Komise proto nesdílela názor stěžovatele, že má nárok na kompenzaci.

Poté, co Komise obdržela dopis stěžovatele ze dne 29. prosince 2003, přistoupila k přehodnocení případu. Komise svůj postoj patřičným způsobem přehodnotila a dospěla k závěru, že odpovědnému úředníkovi ani výběrové komisi nelze nic vytýkat, neboť se dopustili chyby, když jednali „v dobré víře". Komise vyjádřila své stanovisko v dopise ze dne 19. července 2004, v němž vysvětlila, že jí není znám žádný právní základ pro "Dienstaufsichtsbeschwerden" v právu Společenství, a vyzvala stěžovatele, aby poskytl přesnější údaje o základu těchto stížností. Stěžovatel na tuto výzvu neodpověděl.

Pokud jde o otázku přístupu ke spisu, potvrzující žádost ze dne 30. července 2004 byla zaregistrována dne 12. srpna 2004. Lhůta 15 pracovních dnů na odpověď tedy uplynula dne 2. září 2004. Téhož dne se Komise písemně obrátila na stěžovatele, aby jej informovala o tom, že příslušná lhůta byla prodloužena. Důvod, kterého se Komise dovolávala, byl zcela legitimní. Po opětovném posouzení žádosti se Komise rozhodla poskytnout stěžovateli hodnotící formuláře externích odborníků, aniž by však zveřejnila totožnost těchto odborníků. Konečná odpověď byla stěžovateli zaslána dne 24. září 2004.
**Připomínky stěžovatelů**

Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl následující:

Komise připustila, že za nesprávné vyřízení jeho žádosti z října 2003 nese plnou odpovědnost. Své tvrzení, že k tomu došlo z důvodu nečitelných poštovních razítek na obálce obsahující tuto přihlášku, však neprokázala, například předložením kopie dotčeného dokumentu. K dokumentu nebyl dosud poskytnut žádný přístup. Na základě dostupných důkazů tedy nebylo prokázáno, že okolnost tvrzená Komisí vedla k nesprávnému vyřízení žádosti.

Již před předložením předběžného návrhu upozornil Komisi na skutečnost, že stanovení 3. října 2003 jako lhůty by vedlo k odlišnému zacházení s německými žadateli vzhledem k tomu, že německé pošty nebyly otevřeny v tento den, který byl státním svátkem. Komise však odmítla jeho žádost o změnu lhůty přijmout.

Žádost o přístup k celému spisu byla proto zachována.

Pokud by Komise skutečně měla pochybnosti o tom, zda byla jeho žádost zaslána včas, byla by povinna požádat jej, aby ve lhůtě 48 hodin předložil důkazy prokazující, že dopis byl odeslán včas. Komise tak však neučinila.

Pokud by hodnocení externími odborníky skutečně nebylo možné, když by se ukázalo, že předběžný návrh byl přípustný, byla by Komise povinna z vlastního podnětu a bez nutnosti podat za tímto účelem žádost informovat jej o *svém* hodnocení předběžného návrhu a *o svých* návrzích, jak jej zlepšit.

Vzhledem k tomu, že Komise takové sdělení nepředložila, měl za to, že Komise neměla žádné zásadní námitky, pokud jde o podstatu nebo formu, a že Komise neměla za to, že je třeba předběžný návrh zásadním způsobem optimalizovat. Právě na základě tohoto očekávání připravil úplný návrh.
**Další šetření**

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření.
*Žádost veřejného ochránce práv o další informace*

Dne 17. ledna 2005 proto veřejný ochránce práv požádal Komisi (1), aby se vyjádřila k argumentu stěžovatele, že se Komise nezabývala celým rozsahem jeho žádosti o přístup ke spisu Komise, (2) aby poskytla kopii obálky obsahující předběžný návrh stěžovatele, který byl zaslán Komisi v říjnu 2003, a (3) aby poskytla konkrétnější informace a) o právních ustanoveních, která ji zavazují konzultovat výbor Leonardo da Vinci a případně Evropský parlament také v případě žádostí, které byly prohlášeny za nepřípustné z důvodu, že byly podány pozdě, a b) o tom, kdy výbor Leonardo da Vinci vydal své stanovisko, a o uplynutí lhůty stanovené pro právo Evropského parlamentu na kontrolu.
*Odpověď Komise*

Ve své odpovědi zaslané dne 14. března 2005 Komise uvedla následující připomínky:

Stěžovatel ve svém dopise ze dne 26. června 2004 požádal o přístup ke spisu Komise v rozsahu, v němž zpochybnil objektivitu hodnocení svého návrhu tím, že zpochybnil kvalitu nebo existenci hodnocení externích odborníků. Komise se touto žádostí zabývala dopisem ze dne 24. září 2004. Spolu s tímto dopisem předal stěžovateli anonymizované hodnotící listy externích odborníků týkající se jeho návrhu. Stěžovatel nezmínil konkrétní dokument, který by mu Komise měla předat. Útvary Komise proto nemohly pochopit, co měl stěžovatel na mysli, když uvedl, že mu Komise neposkytla úplný přístup ke spisu.

Komise musela návrh seznamu vybraných předběžných návrhů konzultovat s výborem Leonardo da Vinci. Výbor vydal dne 17. listopadu 2003 kladné stanovisko. Návrh rozhodnutí byl Parlamentu předložen dne 17. listopadu 2003 a lhůta pro výkon kontrolních práv Parlamentu uplynula dne 16. prosince 2003.

Kopii obálky obsahující předběžný návrh stěžovatele, která byla zaslána Komisi v říjnu 2003, předložila Komise spolu se svým dopisem ze dne 14. března 2005.
*Připomínky stěžovatele*

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti a uvedl následující další připomínky:

Vzhledem k tomu, že požádal o přístup k celému spisu Komise, nebylo nutné, aby určoval konkrétní dokumenty.

Jedno z razítek na obálce obsahující jeho předběžný návrh bylo datováno 2. října 2003 a bylo čitelné. Bylo tedy nepochopitelné, proč Komise odmítla žalobu jako nepřípustnou. Vzhledem k tomu, že žádosti musely být podány doporučeným dopisem, bylo možné určit správné datum. Na základě vlastních procesních pravidel Komise ho Komise měla do 48 hodin od okamžiku, kdy se seznámila s relevantními okolnostmi, požádat, aby prokázal, že dopis byl zaslán včas.

Komise nesprávně vyvolala dojem, že by ho nemohla informovat o tom, že jeho žádost byla odmítnuta jako nepřípustná z důvodu její povinnosti konzultovat výbor a Evropský parlament.

ROZHODNUTÍ
----------

**1 Relevantní skutečnosti**

1.1 Dne 2. října 2003 se stěžovatel, německý poradce, obrátil na Evropskou komisi v reakci na její výzvu k předkládání návrhů 2003-2004 v rámci programu Leonardo da Vinci.

Příslušná pravidla jsou stanovena v rozhodnutí Rady 1999/382/ES ze dne 26. dubna 1999, kterým se zavádí druhá fáze akčního programu Společenství v oblasti odborného vzdělávání "Leonardo da Vinci" (Úř. věst. L 146, s. 33). U návrhů předložených v rámci postupu C (jako jsou návrhy stěžovatele) stanoví příslušná pravidla dvoufázový proces výběru, a to i) výběr předběžných návrhů a ii) výběr úplných návrhů a zapojení řídícího výboru (dále jen „výbor Leonarda da Vinciho"). Komise nejprve vyhodnotí všechny předběžné návrhy, které obdrží, a poté, co si vyžádala stanovisko výboru Leonardo da Vinci, provede výběr. Zdá se, že Komise využívá externí odborníky již ve fázi výběru předběžných návrhů a že veškerá doporučení ke zlepšení návrhů těchto odborníků jsou předávána žadatelům.

K předložení návrhů jsou vyzváni pouze uchazeči, jejichž předběžné návrhy byly vybrány. Komise poté opět s pomocí externích odborníků provede posouzení obdržených návrhů a sestaví užší seznam projektů. Poté, co si Komise vyžádala stanovisko výboru Leonardo da Vinci, sestaví seznam úspěšných projektů, které byly vybrány.

Evropský parlament vykonává nad tímto postupem kontrolu.

Zdá se, že výběr předběžných návrhů musí být proveden do tří měsíců po skončení lhůty pro předložení předběžných návrhů stanovené ve výzvě k předkládání návrhů, zatímco zbytek procesu by neměl trvat déle než pět měsíců.

1.2 Podle pravidel stanovených ve výzvě k předkládání návrhů v projednávané věci musely být předběžné návrhy předloženy do 3. října 2003. Na své schůzi dne 16. října 2003 prohlásila výběrová komise Komise předběžný návrh stěžovatele za nepřípustný z důvodu, že byl předložen příliš pozdě. Stěžovatel byl odpovídajícím způsobem informován dopisem ze dne 22. prosince 2003 poté, co Komise provedla výběr předběžných návrhů, poté, co byl ohledně tohoto výběru vyslechnut výbor Leonardo da Vinci, a poté, co uplynula doba, během níž mohl Evropský parlament zasáhnout.

1.3 Vzhledem k tomu, že stěžovatel dodržel tuto lhůtu a dne 2. října 2003 zaslal svůj návrh doporučeným dopisem, obrátil se dne 29. prosince 2003 jak na Komisi, tak na veřejného ochránce práv. Vzhledem k tomu, že Komise ještě neměla dostatek času na posouzení této záležitosti, byla tato první stížnost (stížnost 33/2004/GG) veřejným ochráncem práv dne 13. ledna 2004 odmítnuta jako nepřípustná.

1.4 Dne 15. ledna 2004 podal stěžovatel novou stížnost veřejnému ochránci práv (stížnost 221/2004/GG) a veřejný ochránce práv zahájil šetření. Komise ve svém stanovisku uznala, že došlo k chybě a že předběžný návrh stěžovatele byl skutečně předložen včas. Komise uvedla, že za účelem nápravy této chyby vybrala stěžovatelův předběžný návrh projektu k předložení úplného návrhu. Stěžovatel měl původně možnost předložit tento úplný návrh do 1. března 2004. Poté, co stěžovatel poukázal na to, že tak bude mít na předložení úplného návrhu méně času než ostatní žadatelé, Komise souhlasila s tím, že by mu měl být poskytnut stejný počet dnů na přípravu tohoto úplného návrhu jako všem ostatním uchazečům.

1.5 Dne 21. června 2004 Komise informovala stěžovatele, že jeho návrh nebyl vybrán.

1.6 V dopise zaslaném dne 26. června 2004 vznesl stěžovatel proti tomuto rozhodnutí námitky a rovněž požádal o přístup ke spisu Komise. Stěžovatel dále uvedl, že se domnívá, že by mu Komise měla vyplatit odškodnění ve výši 11 027,60 EUR.

Ve své odpovědi ze dne 19. července 2004 měla Komise za to, že v projednávané věci postupovala správně. Pokud jde o přístup k dokumentům, Komise vyložila žádost stěžovatele jako žádost o přístup k posouzením stěžovatelova návrhu, která připravili odborníci. Tato žádost byla zamítnuta na základě čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001.

Dne 30. července 2004 podal stěžovatel potvrzující žádost o přístup podle nařízení č. 1049/2001.

1.7 Rovněž dne 30. července 2004 podal stěžovatel další stížnost veřejnému ochránci práv, která byla zaevidována pod číslem 2437/2004/GG. Dne 31. srpna a 12. září 2004 stěžovatel předložil další informace a rozšířil rozsah této stížnosti. Na základě těchto dopisů veřejná ochránkyně práv zjistila tato tvrzení a tvrzení: stěžovatel 1) tvrdil, že byl diskriminován ve srovnání s jinými žadateli, 2) tvrdil, že mu Komise neposkytla přístup ke spisu v souladu s nařízením č. 1049/2001, 3) požadoval, aby Komise zaplatila náhradu škody požadovanou v jeho dopise ze dne 26. června 2004, a 4) požadoval, aby Komise odpověděla na „Dienstaufsichtsbeschwerden".
**2 Rozsah tohoto šetření**

2.1 Ve svém dopise Komisi ze dne 26. června 2004, na němž je tato stížnost založena, stěžovatel vysvětlil, že částka 11 027,60 EUR, o které tvrdil, že mu náleží, byla odvozena z toho, co považoval za nesprávné zpracování svého předběžného návrhu Komisí. Stěžovatel uvedl, že si vyhradil právo požadovat náhradu škody za způsob, jakým byl jeho návrh posouzen.

2.2 Vzhledem k tomu, že stěžovatel v tomto ohledu nepředložil žádné další informace ani přesné číselné údaje, má veřejný ochránce práv za to, že případná žádost stěžovatele o náhradu škody vyplývající z *hodnocení* úplného návrhu ze strany Komise není jeho stížností pokryta. Toto šetření se proto bude zabývat pouze nárokem stěžovatele na náhradu škody vyplývajícím z *toho, jak Komise vyřídila jeho předběžný návrh,* včetně výzvy k předložení úplného návrhu.

2.3 Stěžovatel ve svém dopise ze dne 26. června 2004 rovněž uvedl, že osoby, proti nimž podal stížnost ("Dienstaufsichtsbeschwerden"), se na rozdíl od jeho opakovaných žádostí podílely na posouzení jeho návrhu.

2.4 Veřejný ochránce práv měl za to, že toto tvrzení nebylo součástí stížnosti, kterou mu stěžovatel v projednávané věci předložil. Proto nepožádal Komisi o stanovisko k této otázce. Stěžovatel, který byl informován o obviněních a tvrzeních, k nimž veřejná ochránkyně práv požádala Komisi o stanovisko, proti tomuto přístupu nevznesl námitky. Za těchto okolností se toto šetření touto otázkou nebude zabývat.

2.5 Stěžovatel ve své stížnosti navrhl veřejnému ochránci práv, aby přezkoumal, zda Komise v průběhu řízení vedla diskuse s ostatními žadateli s cílem umožnit těmto žadatelům optimalizovat své žadatele. Zdá se, že připomínka stěžovatele se týká fáze po předložení úplných návrhů. Vzhledem ke svým závěrům o hlavních tvrzeních a nárocích stěžovatele (viz níže) se veřejný ochránce práv domnívá, že v tomto šetření není třeba se touto otázkou zabývat.

2.6 Stěžovatel ve svém vyjádření ke stanovisku Komise v tomto případě uvedl, že upozornil Komisi na skutečnost, že stanovení termínu 3. října 2003 by vedlo k odlišnému zacházení s německými žadateli vzhledem k tomu, že německé pošty nebyly v tento den, který byl v Německu státním svátkem, otevřeny. Stěžovatel poukázal na to, že Komise však odmítla jeho žádost o změnu lhůty přijmout.

2.7 Veřejný ochránce práv se domnívá, že výše uvedená poznámka stěžovatele byla zřejmě určena pro jeho informaci a že nepředstavuje další obvinění. Tento aspekt věci tedy nebude předmětem tohoto šetření. Veřejný ochránce práv považuje za užitečné dodat, že pouhá skutečnost, že konec lhůty pro podání žádostí připadá na státní svátek v jednom z členských států, se nezdá být známkou nesprávného úředního postupu, pokud žadatelé ze všech členských států měli k dispozici dostatečnou lhůtu pro přípravu a podání svých žádostí.
**3 Údajná diskriminace**

3.1 Stěžovatel tvrdil, že byl diskriminován ve srovnání s ostatními žadateli. Toto tvrzení bylo založeno na skutečnosti, že Komise nepřezkoumala jeho předběžný návrh předtím, než byl vyzván k předložení úplného návrhu. Stěžovatel uvedl, že pokud by byl jeho předběžný návrh řádně zpracován, nebylo by nutné, aby předložil úplný návrh s vysokými náklady. Dále zdůraznil, že pokud by byl jeho předběžný návrh hodnocen kladně, obdržel by (stejně jako všichni ostatní žadatelé) výsledky tohoto prvního hodnocení, které by mu umožnily zohlednit ve svém návrhu další aspekty, na něž byl nyní poprvé upozorněn.

3.2 Komise ve svém stanovisku poukázala na to, že předběžný návrh stěžovatele byl původně zamítnut, protože se zdálo, že byl předložen po uplynutí příslušné lhůty. Toto rozhodnutí bylo zrušeno poté, co proti němu stěžovatel vznesl námitku ve svém dopise ze dne 29. prosince 2003. Avšak vzhledem k tomu, že toto odvolání bylo obdrženo poté, co hodnocení již bylo dokončeno, nebyl předběžný návrh stěžovatele na rozdíl od jiných předběžných návrhů hodnocen externími odborníky. Aby se předešlo znevýhodnění stěžovatele v důsledku původního rozhodnutí Komise, byl nicméně vyzván, aby předložil úplný návrh a kontaktoval útvary Komise, pokud jde o jakékoli otázky, které by mohl mít ohledně svého návrhu. Aby se předešlo jakékoli diskriminaci ve srovnání s ostatními žadateli, bylo stěžovateli navíc poskytnuto více času na předložení úplného návrhu.

Komise uvedla, že stěžovatel nepředložil žádné žádosti týkající se případných připomínek externích odborníků ohledně jeho předběžného návrhu nebo možností zlepšit svůj návrh během tohoto období. Podle Komise rovněž neexistovala přímá souvislost mezi doporučeními externích odborníků ke zlepšení návrhů a výběrem návrhů vzhledem k tomu, že míra úspěšnosti mezi fází předběžných návrhů a fází návrhů činila přibližně 50 %.

3.3 Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že pokud by hodnocení externími odborníky skutečně nebylo možné, pokud by se ukázalo, že předběžný návrh byl přípustný, byla by Komise povinna jej z vlastního podnětu a bez nutnosti žádosti v tomto smyslu informovat o *svém* hodnocení předběžného návrhu a *o svých* návrzích, jak jej zlepšit.

3.4 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise uznala, že se dopustila chyby, když považovala předběžný návrh stěžovatele za opožděný, a že se za tuto chybu omluvila. Dále konstatuje, že Komise jednala rychle a konstruktivně, když byla na chybu upozorněna. Za účelem nápravy negativních účinků tohoto omylu nabídla Komise stěžovateli možnost předložit úplný návrh, který měl být předložen do 1. března 2004, což je datum stanovené pro předložení úplných návrhů těch žadatelů, jejichž předběžné návrhy byly vybrány. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že když stěžovatel poukázal na to, že by mu to poskytlo méně času na předložení úplného návrhu než ostatním navrhovatelům, Komise souhlasila s tím, že by mu měla být poskytnuta stejná lhůta a že by jeho úplný návrh měl být předložen do 19. března 2004.

3.5 Podle názoru veřejného ochránce práv je však zřejmé, že tento způsob řízení nezajistil, aby se stěžovatelem bylo zacházeno jako se všemi ostatními navrhovateli, jejichž předběžné návrhy byly vybrány. V průběhu tohoto šetření Komise potvrdila, že předběžné návrhy přezkoumala s pomocí externích odborníků. Dále se zdá, že připomínky těchto odborníků, včetně návrhů na zlepšení předběžných návrhů, Komise předala žadatelům[(2).](#(2)){#Footnote2} Tito žadatelé tak měli možnost využít odborného poradenství při rozhodování o tom, zda a jak předložit Komisi úplný návrh. Je nesporné, že stěžovateli nebylo poskytnuto žádné takové poradenství. Za těchto okolností Komise nezacházela se stěžovatelem stejně jako s ostatními žadateli, jejichž předběžné návrhy byly vybrány.

3.6 Veřejný ochránce práv se však domnívá, že je třeba zohlednit okolnosti projednávané věci, aby bylo možné určit, zda by toto rozdílné zacházení mohlo být odůvodněno. Zdá se, že příslušná pravidla stanoví, že předběžné návrhy musí být posouzeny v určité lhůtě. Tato lhůta uplynula, když se Komise dozvěděla o chybě, k níž došlo, a vysvětlila, že z tohoto důvodu nebyl předběžný návrh stěžovatele posouzen externími odborníky. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že Komise spolu se svým stanoviskem ke stížnosti 221/2004/GG předložila kopii interního sdělení ze dne 28. ledna 2004, v němž Komise vysvětlila přístup navrhovaný v tomto případě. Podle této poznámky bylo v této fázi „podstatně nemožné" provést hodnocení předběžného návrhu stěžovatele s ohledem na dobu potřebnou k uzavření smlouvy s externími odborníky a na skutečnost, že Komise by měla obdržet úplný návrh před koncem „úplného hodnocení návrhu", které mělo podle této poznámky proběhnout mezi 1. a 26. březnem 2004. Podle této poznámky bylo proto rozhodnuto prohlásit předběžný návrh za vybraný pro předložení úplného návrhu a „přijmout vhodná opatření vůči \[stěžovateli\] s cílem zajistit rovné zacházení".

3.7 Podle názoru veřejného ochránce práv není nade vší pochybnost, zda bylo skutečně nemožné, aby byl předběžný návrh stěžovatele v tomto případě posouzen externími odborníky. Je třeba poznamenat, že příslušná pravidla podle všeho nestanoví závazné lhůty, pokud jde o posouzení druhé fáze procesu, tj. posouzení úplných návrhů. Vzhledem k absenci dalších informací o těchto otázkách a s ohledem na své následné závěry se však veřejný ochránce práv domnívá, že je nejlepší vycházet z předpokladu, že pro Komisi bylo skutečně „materiálně nemožné" využít externích odborníků, aby posoudila předběžný návrh stěžovatele.

3.8 Na tomto základě se veřejný ochránce práv domnívá, že řešení nastíněné ve sdělení Komise ze dne 28. ledna 2004 bylo za daných okolností skutečně přiměřené za předpokladu, že Komise přijala "vhodná opatření (...) k zajištění rovného zacházení". Podle názoru veřejného ochránce práv však Komise neučinila vše, co bylo za daných okolností nezbytné a vhodné, aby zajistila, že se stěžovatelem bude zacházeno stejně jako s ostatními žadateli. To je jistě pravda, pokud jde o dobu, která byla žadatelům poskytnuta. Je třeba poznamenat, že stěžovatel měl původně lhůtu do 1. března 2004, aby předložil svůj úplný návrh. Teprve poté, co s tím stěžovatel nesouhlasil, mu byl poskytnut stejný počet dnů jako ostatním žadatelům. I když Komise tuto vadu rychle odstranila, a je tedy pro účely projednávané věci irelevantní, přístup Komise vyvolává pochybnosti, zda si byla plně vědoma toho, co je nezbytné k zajištění rovného zacházení se všemi žadateli. Ještě důležitější je, že vzhledem k významu, který mělo hodnocení předběžného návrhu pro předložení úplného návrhu, si Komise měla být vědoma skutečnosti, že stěžovatel byl znevýhodněn ve srovnání s ostatními žadateli, jejichž předběžné návrhy byly vyhodnoceny a vybrány. Za těchto okolností by bylo správnou správní praxí, kdyby se Komise snažila zajistit, aby toto znevýhodnění bylo co nejvíce minimalizováno. Jak uvedl stěžovatel, Komise ho mohla zejména informovat o *svém* hodnocení předběžného návrhu a o *svých* návrzích, jak jej zlepšit. S ohledem na okolnosti tohoto případu se veřejný ochránce práv domnívá, že takový postup lze skutečně očekávat od správy, která si přeje odstranit důsledky chyby, které se dopustila. Zdá se však, že žádné takové kroky nebyly podniknuty. Je pravda, že Komise ve svém dopise ze dne 2. února 2004, kterým informovala stěžovatele o rozhodnutí, které přijala, uvedla, že se může obrátit na její generální ředitelství „pro další informace". Podle názoru veřejného ochránce práv však tato poměrně obecná nabídka nestačila k tomu, aby bylo zaručeno, že se stěžovatelem bude zacházeno v podstatě stejně jako s žadateli, jejichž předběžné návrhy byly vyhodnoceny a vybrány.

3.9 Aby se předešlo pochybnostem, je třeba poznamenat, že veřejný ochránce práv si je vědom skutečnosti, že stěžovatel přistoupil k předložení úplného návrhu, aniž by trval na svém předběžném návrhu nebo získal jeho hodnocení. Podle názoru veřejného ochránce práv však tato okolnost (i když je relevantní pro otázku, zda má stěžovatel nárok na náhradu škody) nemá vliv na jeho závěr, že Komise nezajistila, aby bylo stěžovateli poskytnuto stejné zacházení jako ostatním žadatelům, jejichž předběžné návrhy byly vybrány a kteří byli vyzváni k předložení úplného návrhu. Skutečnost, že Komise nezajistila takové rovné zacházení, tedy představuje nesprávný úřední postup.
**4 Údajné neposkytnutí přístupu ke spisu Komise**

4.1 Stěžovatel tvrdil, že mu Komise neposkytla řádný přístup ke spisu. V dalším dopise veřejnému ochránci práv ze dne 12. září 2004 (který veřejný ochránce práv předal Komisi) stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že obdržel dopis ze dne 2. září 2004, v němž Komise konstatovala, že lhůta pro odpověď na potvrzující žádost stěžovatele ze dne 30. července 2004 (která byla podle Komise zaregistrována dne 12. srpna 2004) musí být prodloužena o dalších 15 pracovních dnů (do 23. září 2004), protože několik úředníků, jejichž odborné znalosti byly potřebné k vyřízení žádosti, bylo na dovolené. Stěžovatel zastával názor, že rozhodnutí přijaté Komisí nebylo správné, neboť Komisi by nemělo být umožněno prodloužit dobu pro vyřízení žádostí zpožděním registrace žádostí a že důvod uvedený Komisí by mohl být použit k obcházení jakékoli lhůty.

4.2 Komise ve svém stanovisku zdůraznila, že potvrzující žádost ze dne 30. července 2004 byla zaregistrována dne 12. srpna 2004. Lhůta 15 pracovních dnů na odpověď tedy uplynula dne 2. září 2004. Téhož dne se Komise písemně obrátila na stěžovatele, aby jej informovala o tom, že příslušná lhůta byla prodloužena. Podle Komise byl důvod, kterého se dovolávala, zcela legitimní. Po opětovném posouzení žádosti se Komise rozhodla poskytnout stěžovateli hodnotící formuláře externích odborníků, aniž by však zveřejnila totožnost těchto odborníků. Konečná odpověď byla stěžovateli zaslána dne 24. září 2004.

4.3 Stěžovatel ve svém vyjádření trval na svém tvrzení.

4.4 V žádosti o další informace zaslané dne 17. ledna 2005 požádal veřejný ochránce práv Komisi, aby se vyjádřila k názoru stěžovatele, že se nezabýval celým rozsahem jeho žádosti o přístup ke spisu Komise.

4.5 Komise ve své odpovědi uvedla, že stěžovatel požádal o přístup ke spisu Komise v rozsahu, v němž zpochybnil objektivitu hodnocení svého návrhu tím, že zpochybnil kvalitu nebo existenci hodnocení externích odborníků. Komise se touto žádostí zabývala dopisem ze dne 24. září 2004, kterým stěžovateli předala anonymizované hodnotící listy externích odborníků týkající se jeho návrhu. Komise poukázala na to, že stěžovatel nezmínil konkrétní dokument, který by mu Komise měla předat. Útvary Komise proto nemohly pochopit, co měl stěžovatel na mysli, když uvedl, že mu Komise neposkytla úplný přístup ke spisu.

4.6 Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že nebylo nutné, aby určil konkrétní dokumenty, jelikož požádal o přístup k celému spisu Komise.

4.7 Veřejný ochránce práv se domnívá, že je užitečné rozlišovat mezi procesními aspekty tohoto tvrzení a věcnými otázkami, které jsou s ním spojeny.

4.8 Pokud jde o *procesní* aspekty, veřejný ochránce práv poznamenává, že ve svém dopise Komisi ze dne 26. června 2004, v němž požádal o přístup k dokumentům, stěžovatel rovněž poukázal na to, že již několikrát požádal o přístup ke spisu Komise. Ohledně těchto předchozích pokusů o přístup ke spisu Komise nebyly předloženy žádné další informace. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že argumenty, které mu stěžovatel předložil, se týkají vyřizování jeho žádosti ze dne 26. června 2004. Tato žádost o přístup (a následná potvrzující žádost) bude proto posouzena zde.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel neodpověděl na svou žádost o přístup, předložil Komisi potvrzující žádost, která byla zaslána faxem dne 30. července 2004. Podle informací poskytnutých Komisí v jejím stanovisku byla tato potvrzující žádost doručena dne 6. srpna 2004, tj. o týden později, a zaevidována dne 12. srpna 2004. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise nepředložila žádné vysvětlení těchto zpoždění.

Dopisem ze dne 2. září 2004 Komise informovala stěžovatele, že lhůta 15 pracovních dnů pro odpověď na potvrzující žádost (která vypršela v tento den) musí být prodloužena o dalších 15 pracovních dnů (do 23. září 2004), protože několik úředníků, jejichž odborné znalosti byly potřebné k vyřízení žádosti, bylo na dovolené. V čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise[(3)](#(3)){#Footnote3} se stanoví, že lhůta pro odpověď na potvrzující žádosti může být prodloužena o 15 pracovních dnů „ve výjimečných případech, například v případě žádosti týkající se velmi rozsáhlého dokumentu nebo velmi velkého počtu dokumentů". Veřejný ochránce práv se domnívá, že nepřítomnost zaměstnanců na dovolené nelze považovat za „výjimečný" případ ve smyslu tohoto ustanovení, který by odůvodňoval prodloužení doby.

V každém případě Komise ve svém dopise ze dne 2. září 2004 uvedla, že prodloužená lhůta byla 23. září 2004. Odpověď Komise na potvrzující žádost však byla zaslána až dne 24. září 2004.

Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Komise řádně nevyřídila žádost stěžovatele o přístup, pokud jde o procesní aspekty.

4.9 Pokud jde o *podstatu* tohoto tvrzení, je třeba poznamenat, že stěžovatel požádal o přístup ke spisu ("Akteneinsicht") ve svém dopise ze dne 26. června 2004. Ve své potvrzující žádosti ze dne 30. července 2004 stěžovatel jednoznačně uvedl, že se jeho žádost netýká „jediných dokumentů, ale celého spisu". V projednávané věci je zřejmé, že Komise dosud poskytla přístup pouze k (anonymizovaným) hodnotícím listům externích odborníků týkajícím se jeho návrhu. Přestože byla Komise výslovně vyzvána, aby se k této otázce vyjádřila, stále se nezabývala žádostí stěžovatele o přístup v rozsahu, v jakém se týká ostatních dokumentů obsažených v jejím spisu. Komise uvedla, že stěžovatel neupřesnil dokumenty, k nimž si přál mít přístup. Tento argument nepovažuje veřejný ochránce práv za přesvědčivý. Stěžovatel požádal o přístup k celému spisu Komise týkajícímu se jeho případu. Podle názoru veřejného ochránce práv byla tedy žádost stěžovatele dostatečně přesná, aby Komisi umožnila pochopit rozsah přístupu, který si stěžovatel přál získat.

Veřejná ochránkyně práv proto konstatuje, že se Komise dosud nezabývala celým rozsahem žádosti stěžovatele o přístup.

4.10 Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Komise řádně nevyřídila žádost stěžovatele o přístup, a to jak pokud jde o procesní aspekty, tak pokud jde o podstatu. Veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení.
**5 Nárok na náhradu škody**

5.1 Stěžovatel požadoval, aby Komise zaplatila náhradu škody uvedenou v jeho dopise ze dne 26. června 2004.

5.2 Komise ve svém stanovisku uznala, že mezi stanoviskem výběrové komise a dopisem Komise informujícím stěžovatele o nepřípustnosti jeho žádosti uplynula určitá doba. Podle Komise bylo toto zpoždění způsobeno skutečností, že rozhodnutí Komise o předběžných návrzích bylo přijato v rámci „postupu C" po obdržení stanoviska příslušného výboru a po uplynutí lhůty stanovené pro právo Evropského parlamentu na kontrolu.

Komise dále uvedla, že stěžovateli nevznikla žádná újma z důvodu, že jeho žádost byla původně prohlášena za nepřípustnou (viz argumenty již uvedené v bodě 2.2 výše). Rovněž zdůraznila, že v právu Společenství neexistuje žádné „právo" na dotaci. Komise tedy osobám, které požádaly o dotaci, neodškodnila dobu, kterou strávily přípravou svých návrhů.

5.3 Stěžovatel ve svém vyjádření trval na svém stanovisku.

5.4 Vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí Komise prohlásit předběžný návrh za nepřípustný tvoří pozadí (a původ) této stížnosti, veřejný ochránce práv považuje za nezbytné zahájit přezkum tohoto tvrzení tím, že se touto otázkou bude podrobněji zabývat. Na žádost veřejného ochránce práv předložila Komise fotokopii obálky obsahující předběžný návrh stěžovatele, která byla Komisi zaslána v říjnu 2003. Podle této fotokopie bylo skutečně obtížné určit, zda byl předběžný návrh stěžovatele předložen včas. Pro veřejného ochránce práv je však obtížné pochopit, proč stěžovatel nebyl kontaktován a vyzván, aby předložil důkazy ke stanovení data, kdy zaslal svůj předběžný návrh Komisi. Vzhledem k tomu, že žadatelé byli povinni používat doporučenou zásilku, mohla být tato otázka snadno objasněna. Veřejný ochránce práv považuje za ještě obtížnější pochopit, proč byl dopis informující stěžovatele o (předpokládané) nepřípustnosti zaslán až dne 22. prosince 2003, tedy více než dva měsíce poté, co výběrová komise Komise o této záležitosti rozhodla dne 16. října 2003. Ve svém stanovisku Komise patrně tvrdila, že musí nejprve konzultovat výbor Leonardo da Vinci a počkat, až uplyne doba, po kterou může Evropský parlament vykonávat svá kontrolní práva, než se může písemně obrátit na stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv poté požádala Komisi, aby poskytla konkrétnější informace o právních ustanoveních, z nichž tento názor vychází. Podle názoru veřejného ochránce práv neposkytuje odpověď Komise přesvědčivé informace, které by prokazovaly, že by nebyla schopna včas informovat stěžovatele o svém rozhodnutí ze dne 16. října 2003. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že Komise musí nést odpovědnost za zpoždění, k němuž došlo mezi jejím rozhodnutím ze dne 16. října 2003 a dnem, kdy bylo toto rozhodnutí oznámeno stěžovateli.

5.5 Jak bylo uvedeno výše (bod 3.4), Komise uznává, že její původní rozhodnutí (ze dne 16. října 2003) odmítnout předběžný návrh stěžovatele jako nepřípustný bylo způsobeno chybou. Veřejný ochránce práv dále zjistil, že Komise může nést odpovědnost za zpoždění, ke kterému došlo mezi jeho rozhodnutím ze dne 16. října 2003 a dnem, kdy bylo toto rozhodnutí oznámeno stěžovateli (viz bod 5.4). Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise následně nezajistila rovné zacházení se stěžovatelem a ostatními navrhovateli, jejichž předběžné návrhy byly vybrány a kteří byli vyzváni k předložení úplného návrhu (bod 3.11). Vzhledem k těmto okolnostem se veřejný ochránce práv domnívá, že nárok na náhradu škody je v zásadě opodstatněný.

5.6 Pokud jde o *výši* náhrady škody, stěžovatel předložil výpočet, v němž požadoval 2 275 EUR za náklady spojené s jeho úsilím, aby Komise zvážila jeho předběžný návrh (30 hodin pracovní doby ve výši 75 EUR za hodinu plus paušální částka 25 EUR za náklady na odesílání faxů a telefonování) a 8 752,60 EUR z důvodu (jak se ukázalo) marného úsilí o přípravu návrhu (20 pracovních dnů ve výši 409 EUR za den plus paušální částka 7 % za náklady).

5.7 Pokud jde o první z těchto bodů, veřejný ochránce práv má za to, že nelze vyloučit, že občan může požádat správní orgán o náhradu zvláštních nákladů, které mu vznikly při výkonu jeho práv. Je však obtížné pochopit, proč měl stěžovatel v této věci strávit 30 pracovních hodin. Dopis stěžovatele Komisi ze dne 29. prosince 2003 má méně než 2 strany a jeho příprava nemohla vyžadovat nepřiměřené množství času a práce. Totéž platí pro dvě stížnosti, které stěžovatel podal veřejnému ochránci práv (stížnost 33/2004/GG a stížnost 221/2004/GG). Podle názoru veřejného ochránce práv stěžovatel nepředložil dostatečné důkazy o tom, že úsilí, které musel vynaložit, aby Komise akceptovala, že jeho předběžný návrh byl předložen včas, překračovalo rámec toho, co lze rozumně očekávat od občana, který se obrátí na orgán EU s cílem získat dotaci.

5.8 Veřejný ochránce práv se domnívá, že by se měly uplatňovat různé úvahy, pokud jde o náklady na přípravu celého návrhu. Jak stěžovatel správně tvrdí, je možné, že by mohl připravit lepší návrh nebo se rozhodnout, že návrh vůbec nepředloží, pokud by obdržel hodnocení svého předběžného návrhu.

Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že by měly být zváženy i tyto aspekty:
> - I kdyby Komise poskytla poradenství, o němž stěžovatel tvrdí, že mu mělo být poskytnuto, nic neprokazuje, že by se stěžovatel zdržel předložení úplného návrhu. Úplný návrh však nezaručil úspěch vzhledem k tomu, že nakonec bylo vybráno pouze 50 % předkladatelů, kteří byli vyzváni k předložení návrhu.
>
> - Ve svých připomínkách ke stanovisku Komise stěžovatel uvedl, že předpokládal, že Komise nemá žádné zásadní námitky, pokud jde o podstatu nebo formu, a že se Komise nedomnívá, že by předběžný návrh musel být zásadním způsobem optimalizován. Právě na základě tohoto očekávání připravil úplný návrh. Je však třeba poznamenat, že dopis Komise ze dne 2. února 2004, v němž byl stěžovatel vyzván, aby předložil úplný návrh, jednoznačně uváděl, že neexistuje žádná záruka, že subvence bude vyplacena.
>
> - Jak uvedla Komise, v právu Společenství neexistuje žádné "právo" na dotaci. Osoby, které žádají o dotaci, mohou pouze doufat, že požadovanou částku získají, aniž by měly záruku úspěchu. Žadatelé tak riskují, že čas, který strávili přípravou svých návrhů, byl marný.
>
> - V projednávané věci stěžovatel souhlasil s předložením úplného návrhu, přestože jeho předběžný návrh nebyl zhodnocen. Je tedy třeba mít za to, že stěžovatel přijal část rizika, že jeho návrh nebude za daných okolností úspěšný.

5.9 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že by bylo řádnou správní praxí, aby Komise nabídla stěžovateli spravedlivou náhradu za nepříznivé důsledky, které pro něj měl nesprávný úřední postup, k němuž došlo. Veřejný ochránce práv proto předkládá níže uvedený návrh doporučení. Podle názoru veřejného ochránce práv je však částka, kterou lze za okolností tohoto případu považovat za spravedlivou, jistě mnohem nižší než částka požadovaná stěžovatelem.
**6 Žádost o odpověď na "Dienstaufsichtsbeschwerden"**

6.1 Stěžovatel požadoval, aby Komise odpověděla na jeho "Dienstaufsichtsbeschwerden" (stížnosti proti jednotlivým zaměstnancům Komise).

6.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že po obdržení dopisu stěžovatele ze dne 29. prosince 2003 přistoupila k přehodnocení případu. Podle Komise tento přezkum vedl k závěru, že odpovědnému úředníkovi ani výběrové komisi nelze nic vytýkat, neboť se dopustili pochybení v „dobré víře". Komise uvedla, že svůj postoj vyjádřila ve svém dopise ze dne 19. července 2004, v němž vysvětlila, že jí není znám žádný právní základ pro "Dienstaufsichtsbeschwerden" v právu Společenství, a vyzvala stěžovatele, aby poskytl přesnější údaje o základu těchto stížností. Podle Komise stěžovatel na tuto výzvu neodpověděl.

6.3 Veřejný ochránce práv se domnívá, že podáním svého "Dienstaufsichtbeschwerden" si stěžovatel chtěl stěžovat na chování jednotlivých dotčených úředníků, a nikoli na chování orgánu jako takového. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že skutečně nic nenasvědčuje tomu, že by tito úředníci nejednali v „dobré víře". Podle názoru veřejného ochránce práv se tedy postoj Komise jeví jako rozumný.

6.4 S ohledem na tento aspekt případu tedy nelze konstatovat nesprávný úřední postup.
**7 Závěr**

Ustanovení čl. 3 odst. 5 jeho statutu ukládá veřejnému ochránci práv, aby pokud možno hledal smírné řešení s cílem uspokojit stěžovatele. Komise ve svém stanovisku zastávala názor, že stěžovatel nemá nárok na žádnou náhradu škody. Stěžovatel však tvrdí, že by mu měla být vyplacena náhrada škody ve výši více než 10 000 eur. Vzhledem k tomu, že stanoviska stěžovatele a Komise jsou velmi odlišná, veřejný ochránce práv se domnívá, že je nepravděpodobné, že by návrh smírného řešení byl v tomto případě úspěšný.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto veřejný ochránce práv předkládá Komisi v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv tyto návrhy doporučení:
**Návrhy doporučení**
> (1) Komise by se měla zabývat celým rozsahem žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům.
>
> (2) Komise by měla stěžovateli nabídnout spravedlivou náhradu za nepříznivé důsledky, které pro něj vyplývají z toho, že mu Komise neposkytla stejné zacházení jako ostatním žadatelům, jejichž předběžné návrhy byly vybrány a kteří byli vyzváni k předložení úplného návrhu.

Komise a stěžovatel budou o těchto návrzích doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle Komise do 31. prosince 2005 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv a v popisu opatření přijatých k provedení návrhů doporučení.

Štrasburk 27. září 2005

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

*** ** * ** ***

[(1)](#Footnote1){#(1)} Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

[(2)](#Footnote2){#(2)} Veřejný ochránce práv se domnívá, že tento druh informací byl poskytnut pouze těm předkladatelům, jejichž předběžné návrhy byly vybrány, a to až po přijetí rozhodnutí o tomto výběru.

[(3)](#Footnote3){#(3)} Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.