- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Návrh doporučení Evropské komisi ve stížnosti 1986/2002/OV
Doporučení
Případ 1986/2002/OV - Otevřeno dne Pondělí | 09 prosince 2002 - Doporučení týkající se Středa | 31 března 2004 - Rozhodnutí ze dne Čtvrtek | 14 října 2004
Stížnost
Podle stěžovatele byly relevantní tyto skutečnosti:
Stěžovatel je ředitelem „Mezinárodního institutu pro městské životní prostředí“ (IIUE, dále jen „institut“) se sídlem v Nizozemsku a stěžuje si na to, že Komise odmítla uhradit některé náklady na sekretariát, které institutu vznikly.
Od roku 1995 institut vykonává sekretářské činnosti jménem Evropské sítě městských fór pro udržitelný rozvoj (UFSD), kterou řídí GŘ pro vzdělávání a kulturu (dříve GŘ X) Evropské komise. Stěžovatel byl jedním ze tří zakládajících členů této sítě a zařídil tyto služby na základě ujištění Evropské komise, že mu budou proplaceny. V roce 1997, kdy nedošlo k úhradě nákladů, se stěžovatel obrátil na odpovědného úředníka Komise, který poskytl ujištění, že platba bude provedena. Úředník uvedl, že roční příspěvek ve výši 42 000 EUR požadovaný stěžovatelem je realistický i možný.
Navzdory těmto ujištěním nebyla obdržena žádná platba. Když stěžovatel zopakoval své obavy jak v dopisech, tak na výročních schůzkách sítě, Komise požádala stěžovatele, aby pokračoval v práci, a přislíbila, že problém s platbou bude rychle vyřešen.
Vzhledem k tomu, že GŘ X Komise neodpovědělo, kontaktoval stěžovatel v prosinci 1998 poslance Evropského parlamentu, který jeho jménem zasáhl a položil Komisi otázky. Stěžovatel nesouhlasil s odpověďmi komisaře OREJY. Stěžovatel neobdržel žádnou další reakci v důsledku voleb do Evropského parlamentu a vnitřní reorganizace Komise.
Stěžovatel pokračoval ve svém úsilí i v roce 2000, ale na schůzce s GŘ pro vzdělávání a kulturu dne 21. listopadu 2000 mu bylo jasné, že Komise neproplatí náklady, které institutu vznikly. Dopisem ze dne 30. listopadu 2000 Komise informovala stěžovatele, že nepřijme úhradu sekretářské práce a že záležitost byla uzavřena.
Odpovědnost za síť byla poté přenesena na GŘ pro životní prostředí a stěžovatel očekával, že tato záležitost bude nakonec vyřešena. V létě 2002 byla tato očekávání zklamána.
Dne 8. listopadu 2002 proto stěžovatel podal tuto stížnost veřejnému ochránci práv a požadoval, aby Komise uhradila náklady, které institutu vznikly při zajišťování sekretariátu Evropské sítě městských fór pro udržitelný rozvoj, a to v celkové výši 171 789 EUR.
Šetření
Stanovisko KomiseSíť městských fór pro udržitelný rozvoj (UFSD) byla vytvořena v roce 1991 pod dohledem bývalého GŘ X spojujícího osm (později 19) měst, včetně Delftu. Je součástí strategie pro šíření informací od evropských orgánů co nejblíže občanům, včetně „Info-Points Europe“ a informačních středisek pro venkovské oblasti („Carrefours“). Při reorganizaci útvarů Komise dne 1. ledna 2000 přešla odpovědnost za informační sítě zřízené GŘ X na GŘ pro vzdělávání a kulturu. Po dalších úpravách dne 1. ledna 2001 přešla tato odpovědnost na GŘ pro tisk a komunikaci. Síť UFSD byla uzavřena dopisem GŘ pro tisk a komunikaci původním členům v září 2001.
Komise uvedla, že po přezkoumání celého souboru dokumentů poskytnutých stěžovatelem se její postoj neliší od odpovědi komisaře OREJY na otázku k písemnému zodpovězení E-0230/99. V závěrečné zprávě GŘ pro tisk se uvádí, že „při absenci jasných pokynů ze strany Komise se jedno z fór, DELFT, začalo ujmout kontrolní úlohy. Komise si toho všimla, ale nikdy nebyla formálně uznána a rozhodně nikdy nebyla začleněna do projektu jako celku. Společnost DELFT si stěžovala, že za tuto kontrolní úlohu nikdy nedostala zaplaceno, ale vzhledem k tomu, že je Komise nikdy nepožádala, aby tak učinily, nemohou očekávat, že jim bude zaplaceno.“
Stěžovatel byl velmi aktivním členem sítě UFSD. Komise však neměla žádný (právní) základ pro to, aby stěžovatele zaměstnala a zaplatila mu za sekretářskou práci. Dohoda podepsaná stěžovatelem stanovila roční pevnou dotaci, úkoly a podmínky, které je třeba splnit, a odhadla počet potřebných pracovních sil na ekvivalent nejméně tří pracovních míst na plný úvazek. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že práce byla provedena na základě ujištění Komise, Komise poznamenala, že se nezdá možné, aby si stěžovatel nebyl vědom skutečnosti, že Komise vždy řeší smluvní záležitosti písemně pod podpisem odpovědného úředníka.
V odpovědi komisaře OREJY se uvádí, že stěžovatel předložil správnímu oddělení GŘ X finanční návrh na řízení sítě. Tento návrh však nemohl být zohledněn, protože činnosti musí provádět sama Komise. Stěžovatel byl o této skutečnosti informován ústně, a nikoli písemně, neboť se všemi sítěmi probíhaly časté ústní kontakty.
Z přepracování historie finanční podpory Komise stěžovateli vyplývá, že v letech 1996 až 2001 obdržel stěžovatel roční pevnou dotaci ve výši 10 000 EUR, což byl jediný závazek Komise. Neexistují žádná stanovená práva, která by stěžovateli umožňovala odůvodnit svůj požadavek na 171 689 EUR, který byl poprvé předložen dne 4. července 1997. Tento požadavek by byl v každém případě přemrštěný, pokud jde o koordinační úkoly pro experimentální síť a síť malého rozsahu.
Komise dospěla k závěru, že po důkladném přezkoumání spisu nemá důvod měnit své stanovisko z těchto důvodů:
- zvláštní úkol zajištění sekretariátu pro sítě nebyl součástí smlouvy a smlouva nebyla změněna;
- to byl ve skutečnosti úkol Komise, který nemohl být a nebyl delegován. Totéž platí pro venkovská informační střediska („Carrefours“) a sítě „InfoPoints Europe“;
- stěžovatel neměl příležitost špatně pochopit stanovisko, které Komise zaujala ústně;
- částka předpokládaná ve smlouvě byla v každém případě pevnou platbou včetně.
Připomínky stěžovateleStěžovatel zaslal tři přílohy, z nichž každá obsahovala podrobné připomínky k postoji Komise. Stěžovatel shrnul své připomínky takto:
Stanovisko Komise potvrzuje, že IIUE sdílel sekretariát s Komisí. Stěžovatel rovněž zpochybňuje argument Komise, že úkol nebyl (alespoň částečně) delegován. Stěžovatel nemůže pochopit, jak může Komise interpretovat IIUE tak, že provedla sekretářskou práci na dobrovolném základě, když byl návrh na úhradu projednán s úředníky Komise na dvoustranných jednáních a během výročních zasedání sítě fór. Stěžovatel za tímto účelem zasílal dotčeným úředníkům pravidelnou korespondenci. Stěžovatel netvrdí, že by sekretářské práce měly být hrazeny podle stávající smlouvy. Stěžovatel proto zahájil jednání s Komisí s cílem dohodnout samostatnou smlouvu na sekretářské práce a předložil návrh s podrobným popisem činností a souvisejících nákladů.
Poté, co stěžovatel obdržel od Komise povzbuzení a konkrétní žádosti o pokračování v práci, dokud nebude dokončena smlouva, souhlasil s tím, že tak učiní. Stěžovatel proto nemůže pochopit, proč Komise na začátku neuvedla, že tato práce nemůže být proplacena.
Stěžovatel proto rozhodně nesouhlasí se závěrem Komise, že „zúčastněná strana neměla příležitost špatně pochopit ústní a písemné postoje Komise“. Komise naopak neměla příležitost nesprávně pochopit stanovisko stěžovatele.
Skutečnost, že Komise v průběhu let neuzavřela se stěžovatelem smlouvu o sekretářské práci, ani jej neinformovala o tom, že taková smlouva není možná, bohužel znamená, že se Komise dopustila nesprávného úředního postupu. Stěžovatel proto nespatřoval žádný důvod pro zpětvzetí žádosti o náhradu vzniklých výdajů.
Úsilí ombudsmana o dosažení přátelského řešení
Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že by mohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise. V souladu s čl. 3 odst. 5 statutu (2) se proto dne 28. listopadu 2003 písemně obrátil na předsedu Komise, aby navrhl smírné řešení na základě následující analýzy sporné otázky mezi stěžovatelem a Komisí:
1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise by měla institutu uhradit náklady na zajištění sekretariátu Evropské sítě městských fór pro udržitelný rozvoj (UFSD) v celkové výši 171 689 EUR. Poté, co stěžovatel obdržel od Komise povzbuzení a konkrétní žádosti o pokračování v práci, dokud nebude dokončena smlouva, souhlasil s tím, že tak učiní. Stěžovatel nechápe, proč Komise na začátku neuvedla, že tuto práci nelze kompenzovat.
1.2 Komise uvedla, že úkol sekretariátu a koordinace není součástí standardní smlouvy, která stanoví pouze vyplácení roční paušální dotace. To byl ve skutečnosti úkol Komise, který nemohl být delegován. Původní smlouva nebyla změněna žádným způsobem, který by umožňoval platbu za doplňkové služby. Stěžovatel rovněž neměl příležitost špatně porozumět ústním a písemným stanoviskům Komise.
1.3 Veřejný ochránce práv se domnívá, že rozsah přezkumu, který může provést ve smluvních případech, je nutně omezený. Veřejný ochránce práv se nesnaží určit, zda některá ze stran porušila smlouvu, je-li věc sporná. Touto otázkou by se mohl účinně zabývat pouze příslušný soud, který by měl možnost vyslechnout argumenty účastníků řízení týkající se příslušného vnitrostátního práva a posoudit protichůdné důkazy ve sporných skutkových otázkách. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v případech týkajících se smluvních sporů je odůvodněné omezit jeho šetření na posouzení, zda mu orgán nebo instituce Společenství poskytly soudržný a přiměřený popis právního základu pro své jednání a proč se domnívá, že jeho názor na smluvní postavení je oprávněný.
1.4 Na základě pečlivé analýzy dokumentů obsažených ve spisu činí veřejný ochránce práv tato zjištění: Za prvé, stěžovatel a Komise souhlasí s tím, že náklady na sekretářku nejsou pokryty původní smlouvou podepsanou stranami.
1.5 V dokumentu nazvaném "Městská fóra pro udržitelný rozvoj - generální sekretariát" (Besançon 1997) stěžovatel popisuje svou úlohu takto: „Mezinárodní institut pro městské prostředí (Fórum Delft) se od počátku sítě fóra podílí na každodenním řízení sítě a působí jako neoficiální spojení mezi Evropskou komisí a nyní dvaceti středisky. Vzhledem k tomu, že se síť rozšiřuje a úloha sekretariátu se stává důležitější, ale také náročnější, chtějí Evropská komise i Delftské fórum uzavřít formálnější dohodu o této práci sekretariátu (…).“
1.6 Zdá se, že taková formální dohoda s Komisí nebyla nikdy podepsána. Z korespondence ve spisu však vyplývá, že stěžovatel podnikl kroky k podpisu takové smlouvy. Stěžovatel napsal dne 4. července 1997 panu G. na GŘ X Komise výslovnou žádost o uzavření takové formální dohody. Ve druhém dopise ze dne 7. října 1997 adresovaném témuž úředníkovi GŘ X stěžovatel znovu požádal, aby byla formalizována jeho koordinační úloha v síti, „jelikož tuto úlohu plníme neoficiálním a neplaceným způsobem, který neslouží nejlepším zájmům Evropské komise, ostatních fór nebo nás samotných“.
1.7 Dále se zdá, že v této věci došlo k různým ústním výměnám. V memorandu ze dne 16. září 1998 stěžovatel uvádí, že ústní závazek GŘ X nebyl nikdy uzavřen ve smlouvě o technické pomoci s Komisí. V memorandu ze dne 13. dubna 2000 stěžovatel znovu uvádí, že „úředníci GŘ X vyjádřili očekávání, že funkce sekretariátu (…) bude pokryta zvláštní smlouvou. Navzdory četným schůzkám nebyla smlouva nikdy dokončena. Navzdory absenci oficiálního dokumentu se však IIUE v zájmu všech stran dohodla na řízení, koordinaci a zastupování sítě jako svého faktického sekretariátu, dokud nebude podepsána formální smlouva.“
1.8 Veřejný ochránce práv nenalezl ve spisu dokument, ve kterém by Komise výslovně odmítla žádost stěžovatele, předloženou v dopisech ze dne 4. července a 7. října 1997. Ve svém stanovisku ze dne 4. dubna 2003 Komise uvedla, že smluvní záležitosti vždy řeší písemně. V tomto případě však zřejmě chybí písemná odpověď na žádosti stěžovatele z července a října 1997. Zdá se, že Komise to implicitně akceptuje tím, že později v témže stanovisku uvedla, že stěžovatel byl informován ústně, a nikoli písemně, neboť časté ústní kontakty probíhaly se všemi sítěmi.
1.9 Z výše uvedeného vyplývá, že Komise nereagovala způsobem, který by stěžovateli od počátku objasňoval, že úhrada nákladů na sekretářku byla vyloučena. Tento nedostatek jasné odpovědi ze strany Komise se zdá být základem přesvědčení stěžovatele, že náklady na sekretářku nebo alespoň část těchto nákladů by mohla Komise uhradit.
1.10 Zásady řádné správy vyžadují, aby Komise poskytovala přiměřené a jasné informace a přijímala rozhodnutí v přiměřené lhůtě na žádost veřejnosti (3). V tomto případě se zdá, že v návaznosti na žádosti stěžovatele z července a října 1997 Komise stěžovatele v přiměřené lhůtě neinformovala o svém rozhodnutí. Kromě toho se zdá, že Komise o svém rozhodnutí dostatečně a jednoznačně neinformovala stěžovatele.
1.11 Za těchto okolností dospěla veřejná ochránkyně práv k předběžnému závěru, že odmítnutí tvrzení stěžovatele ze strany Komise, které se zdá být založeno na nejasných informacích poskytnutých Komisí, se jeví jako nespravedlivé. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.
Návrh přátelského řešeníSmírné řešení navržené veřejným ochráncem práv spočívalo v tom, že Komise přehodnotila tvrzení stěžovatele na základě výše uvedených prvků. Toto přehodnocení by mohlo vést k přiměřené nabídce, která by mohla být nižší než částka požadovaná žadatelem.
Odpověď KomiseÚtvary Komise případ znovu zvážily. Informace obsažené ve spisu však neposkytují základ pro nápravu.
Ačkoli Komise lituje, že stěžovatel neobdržel písemnou odpověď na své žádosti z července a října 1997, nezdá se možné, že by byl uveden v omyl. Jeho dlouhá spolupráce s Komisí a jeho znalost obvyklých postupů by mu neumožnily, aby v dobré víře vyložil situaci v tom smyslu, že Komise a její útvary vůči němu přijaly závazky.
Dodatečné připomínky stěžovateleStěžovatel trval na své stížnosti a uvedl, že jeho žádost o nápravu je zcela oprávněná. Zdůraznil, že institut jednal v dobré víře. S ohledem na podpůrnou dokumentaci, ústní povzbuzení a ujištění poskytnutá Komisí je nespravedlivé, aby Komise tvrdila, že stěžovatel nemohl být uveden v omyl. Jak by mohl stěžovatel dospět k jinému závěru, pokud by neobdržel přiměřenou nebo včasnou odpověď?
Stěžovatel dále poznamenává, že díky dlouhodobé spolupráci s Komisí ví, že neexistuje nic jako „obvyklé postupy“.
ROZHODNUTÍ
1 K žádosti o úhradu nákladů na sekretářské práce podané institutem1.1 Stěžovatel je ředitelem "Mezinárodního institutu pro městské životní prostředí" (IIUE, dále jen "Institut"). Tvrdí, že Komise by měla institutu uhradit náklady na zajištění sekretariátu Evropské sítě městských fór pro udržitelný rozvoj (UFSD) v celkové výši 171 689 EUR. Podle stěžovatele stěžovatel poté, co od Komise obdržel povzbuzení a konkrétní žádosti, aby pokračoval v práci až do dokončení smlouvy, souhlasil s tím, že tak učiní. Stěžovatel nechápe, proč Komise na začátku neuvedla, že tuto práci nelze kompenzovat.
1.2 Komise uvedla, že úkol sekretariátu a koordinace není součástí standardní smlouvy, která stanoví pouze vyplácení roční paušální dotace. To byl ve skutečnosti úkol Komise, který nemohl být delegován. Původní smlouva nebyla změněna žádným způsobem, který by umožňoval platbu za doplňkové služby. Stěžovatel rovněž neměl příležitost špatně porozumět ústním a písemným stanoviskům Komise.
1.3 Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek veřejný ochránce práv zjistil, že v návaznosti na žádosti stěžovatele z července a října 1997 Komise neinformovala stěžovatele v přiměřené lhůtě a přiměřeným a jednoznačným způsobem o svém rozhodnutí. Veřejný ochránce práv dospěl k předběžnému závěru, že zamítnutí tvrzení stěžovatele ze strany Komise, které se zdá být založeno na nejasných informacích poskytnutých Komisí ,, se jeví jako nespravedlivé. Veřejná ochránkyně práv navrhla Komisi smírné řešení spočívající v tom, že Komise znovu zváží tvrzení stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že takové přehodnocení by mohlo vést k přiměřené nabídce, která by mohla být nižší než částka požadovaná stěžovatelem.
1.4 Komise ve své stručné odpovědi na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení vyjádřila politování nad tím, že na žádosti stěžovatele nebyla poskytnuta písemná odpověď. Komise však uvedla, že stěžovatelova znalost běžných postupů by mu v dobré víře neumožnila vykládat situaci v tom smyslu, že Komise vůči němu přijala závazky. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise stěžovatel trval na své stížnosti a zdůraznil, že institut jednal v dobré víře.
1.5 Veřejný ochránce práv nenalezl v odpovědi Komise na návrh smírného řešení žádné nové argumenty, které by ho mohly vést k revizi jeho předběžného zjištění nesprávného úředního postupu. Komise naopak potvrdila, že žadateli nebyla poskytnuta písemná odpověď. Kromě toho argument Komise týkající se údajné znalosti stěžovatele o běžných postupech Komise není přesvědčivý, jelikož předběžné zjištění veřejného ochránce práv o nesprávném úředním postupu nebylo založeno na existenci smluvního závazku, ale na tom, že Komise stěžovatele v přiměřené lhůtě a přiměřeným a jednoznačným způsobem výslovně neinformovala o svém rozhodnutí takový závazek neuzavřít.
2 ZávěrVzhledem k výše uvedeným skutečnostem veřejný ochránce práv trvá na svém předběžném závěru o nesprávném úředním postupu a v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv předkládá Komisi tento návrh doporučení:
Návrh doporučeníKomise by měla tvrzení stěžovatele na základě výše uvedených skutečností přehodnotit. Toto přehodnocení by mohlo vést k přiměřené nabídce, která by mohla být nižší než částka požadovaná žadatelem.
Komise a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle Komise do 30. června 2004 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo sestávat z přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv a popisu opatření přijatých k provedení návrhu doporučení.
Štrasburk, 31. března 2004
P. Nikiforos DIAMANDOUROS
(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.
(2) "Veřejný ochránce práv hledá, pokud je to možné, s dotyčným orgánem nebo institucí řešení, aby odstranil nesprávný úřední postup a vyhověl stížnosti".
(3) Viz čl. 17 odst. 1 Evropského kodexu řádné správní praxe.