(Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv.1)

Stížnost

V květnu 2002 si paní L. stěžovala vlastním jménem a jménem přibližně 50 dalších rodičů dětí v evropských školách v Bruselu na přidělení míst ve školách pro akademický rok 2002–2003, na následné žaloby, které byly podány, a na mechanismy koordinace mezi školami.

Stěžovatelé v souhrnu uvedli následující body:

Místa dostupná v nové primární sekci v Ixelles byla přidělena žákům, kteří v současné době navštěvují dvě stávající primární sekce na základě dvou různých souborů kritérií, které byly stanoveny a uplatňovány jednostranně a netransparentně školou původu. Bylo podáno více než 200 odvolání, z nichž některá nebyla k datu podání stížnosti dosud projednána.

Mechanismy koordinace mezi bruselskými školami jsou zcela nedostatečné i pro základní úkoly, jako je harmonizace svátků a dnů volna mezi těmito třemi školami.

Činnost škol v této oblasti je v rozporu se základními zásadami řádné správní praxe, a proto porušuje článek 41 Listiny základních práv. Dochází rovněž k porušení čl. 24 odst. 2 Listiny, který stanoví, že „při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte“. Prvním kritériem pro rozdělení dětí mezi školy byla kapacita těchto tří škol, která byla předem stanovena bez ohledu na potřeby dětí nebo přání jejich rodičů.

Stěžovatelé se obrátili na Komisi, která je členem Rady guvernérů a která má povinnost chránit práva a zájmy svých zaměstnanců. Stěžovatelé nikdy nedostali úplnou odpověď nebo vysvětlení od evropských škol, Nejvyšší rady nebo Evropské komise.

Stěžovatelé se obávají dalšího chaosu, až bude v budoucnu zřízena čtvrtá evropská škola v Bruselu.

Stěžovatelé v souhrnu tvrdí, že činnost evropských škol je v rozporu s čl. 24 odst. 2 a článkem 41 Listiny základních práv a že mechanismy koordinace mezi školami jsou nedostatečné.

Stěžovatelé žádají veřejného ochránce práv, aby učinil vše, co je v jeho silách, aby zajistil, že:

• je naléhavě nalezeno řešení, které respektuje nejlepší zájmy dotčených dětí;
• věc je plně prošetřena na nejvyšší úrovni;
• probíhá komplexní přezkum správy evropských škol s cílem zajistit, aby v budoucnu fungovaly podle stejných standardů řádné správy věcí veřejných a řádné správní praxe, jaké platí pro ostatní orgány EU, a aby v souladu s čl. 24 odst. 2 Listiny byl při všech činnostech, které se jich týkají, prvořadým hlediskem nejlepší zájem dětí;
• všechna odvolání jsou přijata, i když by toto řešení vyžadovalo rozdělení některých tříd do dvou;
• probíhá přezkum rozdělení zdrojů mezi školy;
• byl zaveden jasný a transparentní systém rozdělování dětí mezi školy, aby se zabránilo budoucímu přemisťování dětí za podobných podmínek.

Šetření

Veřejný ochránce práv soustavně zastává názor, že evropské školy nejsou orgánem ani institucí Společenství. Veřejný ochránce práv proto stěžovatele informoval, že se o stížnosti nemůže obracet přímo na evropské školy.

Veřejná ochránkyně práv se však rovněž domnívá, že Komise má určitou odpovědnost za fungování evropských škol, protože je zastoupena v Nejvyšší radě a velkou měrou přispívá k jejich financování. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že odpovědnost Komise se nevztahuje na otázky týkající se vnitřního řízení škol.

Na tomto základě požádala veřejná ochránkyně práv Komisi o stanovisko ke stížnosti.

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku shrnula tyto body:

Přerozdělení určitého počtu žáků mezi evropské školy v Bruselu bylo nevyhnutelným důsledkem dvou faktorů. Zaprvé rozhodnutí Nejvyšší rady o otevření třetí školy v Ixelles za účelem uvolnění škol Uccle a Woluwe, které byly v té době obzvláště nadhodnoceny, a zadruhé nutnost dočasně přesunout určitý počet žáků ze školy Uccle do školy Woluwe v důsledku rozsáhlých oprav a rekonstrukcí.

Při rozhodování o přerozdělení jazykových sekcí mezi tyto tři školy se Nejvyšší rada snažila zajistit, aby byla dodržena dvojí zásada zeměpisné vyváženosti a racionálního využívání zdrojů. Rozhodnutí ředitelů nikdy nevyžadovalo přerozdělení žáků během semestru.

V zájmu lepšího řízení těchto přesunů zřídil zástupce Nejvyšší rady koordinovanou řídící skupinu pro tři bruselské školy, v níž byli zastoupeni vedoucí pracovníci, pedagogičtí pracovníci a sdružení rodičů.

Podle informací poskytnutých Komisi byla volba rodičů upřednostněna, avšak omezení stanovená strukturou organizace školy a potřeba optimálně využívat dostupné zdroje znemožnily splnit očekávání a požadavky všech rodin. Podle školy by bylo obtížné odůvodnit rozdělení sekcí nebo tříd v jedné škole, když odpovídající sekce a třídy v jiné škole byly prakticky prázdné.

Školy tvrdí, že při posuzování jednotlivých případů uplatňovaly kritéria přítomnosti sourozenců, zeměpisné blízkosti rodinného domu a vytvoření vyvážených tříd ve třech školách. Rozhodnutí vedoucích o umístění žáků vycházela z informací poskytnutých školou rodiči, které se týkaly školní docházky sourozenců a umístění rodinného domu.

Komise si je vědoma toho, že byl podán značný počet stížností. Tyto stížnosti byly řešeny individuálně výbory v rámci každé školy, které se skládají z členů správní rady a zástupců rodičů. Velkému počtu stížností bylo vyhověno.

V reakci na žádosti stěžovatelů Komise uvedla tyto body:

1 Použitý postup a kritéria používaná školami pro předávání žáků spolu s možností odvolání naznačují, že nejlepší zájmy žáků byly prvořadým hlediskem, které bylo pokud možno vzato v úvahu.

2 Nejvyšší rada na svém zasedání ve dnech 21. a 23. května 2002 přezkoumala zprávu vypracovanou jejím zástupcem o "rozdělení žáků předškolního, základního a středního cyklu mezi školy Brusel I, II a III". Komise nebyla v tomto ohledu informována o žádných nesrovnalostech.

3 Zásady stanovené v Listině základních práv, a zejména v čl. 24 odst. 2 a článku 41 této listiny, se plně vztahují na evropské školy a jsou pro ně závazné. Tyto zásady platí i pro budoucí reformu škol.

4 Podle informací poskytnutých Komisi školy vynaložily veškeré úsilí, aby v první řadě zohlednily volbu rodičů. Ve skutečnosti bylo vyvinuto úsilí upravit rozdělení tříd od září 2002 s následným přesunem pracovních míst, jakož i odchýlit se od pravidel upravujících seskupení primárních tříd v průběhu roku 2002/2003 pro některé sekce. Navzdory tomuto úsilí nebylo možné opomenout určitá omezení daná strukturou organizace školy a potřebou optimálně využívat dostupné zdroje. Rozdělení sekcí nebo tříd v jedné škole, kdy odpovídající sekce a třídy v jiné škole byly prakticky prázdné, by nebylo správnou administrativní praxí.

5 Pouze Nejvyšší rada má pravomoc rozhodovat o rozdělení zdrojů mezi jednotlivé evropské školy. Musí se řídit zásadami zeměpisné vyváženosti a optimálního využití dostupných zdrojů.

6 Účast sdružení rodičů, nejprve v koordinované řídící skupině tří bruselských škol, která byla zřízena za účelem lepšího řízení přemisťování žáků, a následně ve výborech příslušných k posuzování stížností, je důkazem transparentnosti systému. Tato transparentnost musí být zachována při všech budoucích převodech žáků.

Připomínky stěžovatele

Paní L. zaslala vyjádření, v němž shrnula následující body:

Stěžovatelé poskytli Komisi informace a požádali ji, aby jménem dětí a jejich rodin zasáhla v Nejvyšší radě. Zástupce Komise si proto měl být vědom situace, kdy se Rada guvernérů sešla ve dnech 21. a 23. května 2002. Rozdělení zdrojů mezi školy bez důkladného zhodnocení potřeb dětí je příkladem nejhorší administrativní praxe.

Komise se domnívá, že k rozhodování o rozdělení zdrojů mezi školy je příslušná pouze Nejvyšší rada. To ukazuje, že se Komise nepoučila a odmítá své povinnosti. Komise poskytuje většinu finančních prostředků školám a měla by upřednostňovat potřeby a zájmy dětí.

ROZHODNUTÍ

1 Přidělení míst v evropských školách
Případ stěžovatele

1.1 V květnu 2002 si paní L. stěžovala vlastním jménem a jménem přibližně 50 dalších rodičů dětí v evropských školách v Bruselu na přidělení míst pro akademický rok 2002-3, na následné podané opravné prostředky a na mechanismy koordinace mezi školami. Stěžovatelé se obrátili na Komisi, která je členem Rady guvernérů a která má povinnost chránit práva a zájmy svých zaměstnanců.

Stěžovatelé v souhrnu tvrdí, že činnost evropských škol je v rozporu s čl. 24 odst. 2 a článkem 41 Listiny základních práv a že mechanismy koordinace mezi školami jsou nedostatečné. Požadují, aby veřejný ochránce práv učinil vše, co je v jeho silách, aby zajistil, že:

• je naléhavě nalezeno řešení, které respektuje nejlepší zájmy dotčených dětí;
• věc je plně prošetřena na nejvyšší úrovni;
• probíhá komplexní přezkum správy evropských škol s cílem zajistit, aby v budoucnu fungovaly podle stejných standardů řádné správy věcí veřejných a řádné správní praxe, jaké platí pro ostatní orgány EU, a aby v souladu s čl. 24 odst. 2 Listiny byl při všech činnostech, které se jich týkají, prvořadým hlediskem nejlepší zájem dětí;
• všechna odvolání jsou přijata, i když by toto řešení vyžadovalo rozdělení některých tříd do dvou;
• probíhá přezkum rozdělení zdrojů mezi školy;
• byl zaveden jasný a transparentní systém rozdělování dětí mezi školy, aby se zabránilo budoucímu přemisťování dětí za podobných podmínek.

Argumenty Komise

1.2 Komise uvedla, že si je vědoma značného počtu stížností. Ty byly řešeny individuálně a velké množství bylo potvrzeno. Postup a kritéria používaná školami pro předávání žáků spolu s možností odvolání naznačují, že nejlepší zájmy žáků byly prvořadým hlediskem, které bylo pokud možno zohledněno.

Pouze Nejvyšší rada má pravomoc rozhodovat o rozdělení zdrojů mezi jednotlivé školy. Musí se řídit zásadami zeměpisné vyváženosti a optimálního využití dostupných zdrojů. Rada guvernérů přezkoumala zprávu v této věci a Komise si není vědoma žádných nesrovnalostí v tomto ohledu.

Školy vynaložily veškeré úsilí, aby vzaly v úvahu volbu rodičů jako primární hledisko. Bylo vyvinuto úsilí o úpravu rozdělení tříd, ale rozdělení oddílů nebo tříd v jedné škole, kdy odpovídající oddíly a třídy v jiné škole byly prakticky prázdné, by nebylo dobrou administrativní praxí.

Zásady stanovené v Listině základních práv, a zejména v čl. 24 odst. 2 a článku 41 této listiny, se plně vztahují na evropské školy a jsou pro ně závazné. Tyto zásady platí i pro budoucí reformu škol.

Účast sdružení rodičů, nejprve v koordinované řídící skupině tří bruselských škol, která byla zřízena za účelem lepšího řízení přemisťování žáků, a následně ve výborech odpovědných za posuzování stížností, je důkazem transparentnosti systému. Tato transparentnost musí být zachována při všech budoucích převodech žáků.

Zjištění veřejného ochránce práv

1.3 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že evropské školy byly původně vytvořeny členskými státy, které v roce 1957 podepsaly statut evropské školy. V roce 1994 podepsaly členské státy a Evropská společenství úmluvu, která ruší a nahrazuje statut z roku 1957. Tato úmluva vstoupila v platnost dne 1. října 2002.

1.4 Veřejný ochránce práv soustavně zastává názor, že evropské školy nejsou orgánem nebo institucí Společenství, ale že Komise má určitou odpovědnost za jejich fungování, protože je zastoupena v Nejvyšší radě a velkou měrou přispívá k jejich financování. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že odpovědnost Komise se nevztahuje na otázky týkající se vnitřního řízení škol.

Kasační opravné prostředky

1.5 Pokud jde o odvolání týkající se rozdělení dětí mezi školy, veřejný ochránce práv se domnívá, že rozhodnutí o jednotlivých odvoláních nespadají do působnosti Komise, a tudíž nespadají do působnosti šetření veřejného ochránce práv. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise uvedla, že velkému počtu odvolání bylo vyhověno.

Listina základních práv

1.6 Pokud jde o údajné porušování Listiny základních práv, veřejná ochránkyně práv vítá, že Komise uznala, že právo na řádnou správu (článek 41) a práva dítěte (zejména čl. 24 odst. 2 bod 2) jsou pro evropské školy závazné a vztahují se i na jejich budoucí reformu. Obecnou zásadou veřejné ochránkyně práv je, že dodržování těchto práv je v souladu rovněž se zohledněním účinnosti při rozdělování zdrojů mezi školy. V projednávané věci se veřejný ochránce práv nedomnívá, že jeho šetření poskytlo důkazy o porušení práv dětí zaručených čl. 24 odst. 2 Listiny, zejména s ohledem na skutečnost, že původní rozdělení dětí mezi školy se zdá být změněno velkým počtem úspěšných odvolání.

Právo na řádnou správu je dále posuzováno níže.

Koordinace a řádná správa

1.7 Pokud jde o tvrzení, že tyto mechanismy koordinace mezi školami jsou nedostatečné, veřejný ochránce práv připomíná, že bylo podáno velké množství odvolání a že podle Komise bylo mnoha z nich vyhověno. Veřejná ochránkyně práv to považuje za důkaz toho, že existuje účinný a citlivý systém pro řešení stížností.

1.8 Veřejný ochránce práv zároveň poukazuje na to, že pokud v určité oblasti správy vznikne neobvykle velký počet odvolání nebo stížností, je osvědčeným postupem přezkoumat, zda se jedná o základní problém, a pokud ano, přijmout opatření k jeho řešení do budoucna. To platí zejména v případě, kdy se ukáže, že velká část kasačních opravných prostředků nebo stížností je odůvodněná.

1.9 Veřejný ochránce práv rovněž poukazuje na to, že Komise je zástupcem Evropských společenství, která z velké části financují evropské školy a která jsou signatáři Úmluvy o statutu škol z roku 1994. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že odpovědnost Komise v této úloze zahrnuje podporu řádné správy ze strany evropských škol. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že odpověď Komise na události, které vedly k této stížnosti, neprokazuje, že Komise tuto odpovědnost plně uznává. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

2 Závěr

2.1 Z výše uvedených důvodů se veřejný ochránce práv domnívá, že odpověď Komise na události, které vedly k této stížnosti, neprokazuje, že plně uznává svou odpovědnost za podporu řádné správy ze strany evropských škol.

2.2 Výše uvedené zjištění nastoluje otázku obecného významu, která není náchylná k přátelskému řešení. Veřejný ochránce práv proto v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv předkládá Komisi tento návrh doporučení:

Návrh doporučení

Komise by měla uznat svou odpovědnost za podporu řádné správy ze strany evropských škol a nastínit konkrétní opatření, která přijme k plnění této odpovědnosti v budoucnu.

Komise a stěžovatel budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv zašle Komise do 31. března 2003 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhu doporučení veřejného ochránce práv a v popisu toho, jak bylo provedeno.

Štrasburk 10. prosince 2002

 

Jacob SÖDERMAN

---

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113/5.

Při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte.