Zvolený jazyk:
- CS Čeština
Tato stránka byla přeložena pomocí strojového překladu.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Návrh doporučení Evropské komisi v rámci šetření z vlastního podnětu 1004/97/PD
Doporučení
Případ 1004/97/(PD)GG - Otevřeno dne Pátek | 07 listopadu 1997 - Doporučení týkající se Pondělí | 08 března 1999 - Zvláštní zpráva ze dne Pátek | 07 listopadu 1997 - Rozhodnutí ze dne Úterý | 07 prosince 1999
(Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv.1)
Dopisem ze dne 7. listopadu 1997 zahájil evropský veřejný ochránce práv šetření z vlastního podnětu týkající se utajení, které je součástí přijímacích řízení Komise. Veřejný ochránce práv ve svém dopise požádal Komisi, aby jej informovala o tom, zda hodlá přijmout opatření s cílem učinit závazek Společenství k transparentnosti v této oblasti konkrétnějším. Zejména chtěl vědět, zda Komise zamýšlí umožnit uchazečům, aby si s sebou vzali otázky ke zkouškám ze zkouškové místnosti, sdělit hodnotící kritéria uchazečům, kteří o ně požádají, sdělit uchazečům jména členů výběrové komise a umožnit dotčeným uchazečům zpřístupnit opravené kopie zkoušek.
Důvody pro zahájení šetření byly v podstatě následující:
Zásadní součástí povinností veřejného ochránce práv je usilovat o posílení vztahů mezi orgány Společenství a evropskými občany. Zdá se, že k prvnímu kontaktu mnoha občanů s orgány Společenství dochází v souvislosti s náborem zaměstnanců. Pro orgány by bylo cenné, kdyby první dojmy, které mají občané při tomto prvním setkání se správou Společenství, byly pozitivní. Kromě toho se zdá být v rozporu se závazkem Společenství k transparentnosti, že tyto první kontakty pro případné budoucí úředníky by se měly vyznačovat nedostatečnou transparentností.
Evropský veřejný ochránce práv obdržel řadu stížností v oblasti náboru zaměstnanců, zejména pokud jde o nedostatečnou transparentnost postupů. Ve stížnosti 46/27.7.95/FVK/B-DE se žalobkyni nepodařilo získat žádné sdělení o důvodech zamítnutí její žádosti. Ve stížnosti 252/22.11.95/Tfr/ES nebylo možné stěžovateli sdělit jména členů výběrové komise. Ve stížnostech 659/24.6.96/AEKA/FIN/IJH a 850/3.9.96/JIA/FIN/KT nebyla zveřejněna jména ani kvalifikace členů výběrové komise. V podnětu 216/08.11.95/MH/A stěžovateli nebylo umožněno znát jména korektorů, kteří byli výběrové komisi nápomocni. Ve stížnosti 142/97/PD nebylo stěžovateli dovoleno vzít si s sebou ze zkušební místnosti kopii položených otázek a v odpovědi na jeho žádost o přezkum známek ze zkoušky mu bylo sděleno, že známky, které mu byly sděleny, odpovídají známkám, které mu udělila výběrová komise. Ve stížnosti 773/29.7.96/SS/FIN/PD se čtyři žadatelé obrátili na Komisi, aby si vyžádali kopii svých označených zkoušek a požádali o přezkum daných známek; jejich žádost byla zamítnuta a příslušná výběrová komise s odkazem na žádost o přezkum pouze uvedla, že konstatovala, že „označení vaší zkoušky bylo provedeno správným a spravedlivým způsobem“, aniž by poskytla další podrobnosti. Ve stížnostech 105/97/PD, 675/1.7.96/AL/FIN/KT a 940/11.10.96/AS/SW/BB byla rovněž zamítnuta žádost o předání označené kopie zkoušky. Stěžovatelé dále ve stížnostech 675/2.7.96/AL/FIN/KT a 659/24.6.96/AEKA/FIN/IJH požádali o sdělení hodnotících kritérií. Ve stížnosti 940/11.10.96/AS/SW/BB stěžovatel požádal o sdělení hodnotících kritérií týkajících se posouzení pracovních zkušeností.
Připomínky orgánů Společenství k těmto druhům stížností obsahovaly dva opakující se prvky. Jedná se o odkaz na článek 6 přílohy III služebního řádu. Toto ustanovení stanoví, že „jednání výběrové komise jsou tajná“. Dalším prvkem je široká diskreční pravomoc výběrových komisí.
Článek 6 byl vytvořen s cílem zaručit nezávislost výběrových komisí tím, že je chrání před rušením a tlaky. Nezdá se, že by tato oprávněná úvaha bránila rozvoji procesních záruk pro žadatele v souladu s požadavky článku 6.
Je jistě správné, že podle judikatury Soudního dvora mají výběrové komise širokou posuzovací pravomoc. Tyto pravomoci znamenají, že rozsah soudní kontroly je omezený; se nezdá, že by svěření těchto pravomocí bránilo orgánům veřejné moci v dodržování zásad řádné správy.
Aniž jsou dotčeny diskreční pravomoci výběrových komisí a článek 6, zdá se, že Komise by mohla sama rozhodnout o vytvoření procesních záruk pro žadatele v rámci řádného administrativního chování. V současné době se zdá, že ustanovení bylo poskytnuto v míře, kterou jeho základní cíl nemusí ospravedlnit a kterou občané považují za nesrozumitelnou v demokratické a odpovědné správě, která se zavázala k transparentnosti. Vzhledem k široké diskreční pravomoci výběrových komisí se zdá o to důležitější, aby tyto pravomoci byly vykonávány v souladu se zásadami řádné správní praxe. Sdělení označené zkoušky a hodnotících kritérií dotčenému uchazeči, který o ně požádá, by rovněž mohlo usnadnit práci výběrových komisí při vyřizování dotazů a stížností uchazečů.
V této souvislosti se tedy veřejná ochránkyně práv obrátila na Komisi.
Stanovisko Komise Stanovisko
Komise bylo rozděleno do tří částí. Komise v podstatě uvedla následující:
Za prvé, Komise se domnívala, že přijímací řízení jsou prvním a pro mnoho žadatelů jediným přímým kontaktem se správou Společenství, a proto je důležité, aby byl tento kontakt pozitivní. Komise měla za to, že počet stížností týkajících se nedostatku transparentnosti je velmi nízký ve srovnání s celkovým počtem uchazečů v různých výběrových řízeních pořádaných Komisí.
Zadruhé Komise připomněla právní rámec pro náborové operace: Výběrová řízení pořádaná správou Společenství se řídí služebním řádem a obecnými zásadami práva Společenství, jak jsou stanoveny v judikatuře soudů Společenství. Výběrová řízení jsou výběrová řízení, která se řídí právními předpisy, a pouze soudy Společenství mají pravomoc kontrolovat správné uplatňování právních předpisů.
Komise zdůraznila, že výběrové řízení je obvykle zkouškovým řízením, ale zkoušky nejsou zkouškami v tradičním slova smyslu. Zatímco zkoušky a výběrová řízení jsou podobné, pokud jde o výběr kandidátů, existuje zásadní rozdíl mezi zkouškami a výběrovými řízeními, pokud jde o hodnocení zásluh účastníků. Úspěch ve zkoušce závisí pouze na dosažení požadovaného minimálního počtu bodů; Účastníci jsou posuzováni podle "objektivních" kritérií. Na druhé straně jsou uchazeči ve výběrovém řízení posuzováni jeden proti druhému, tj. hodnocení je srovnávací.
Podle Komise je to důvod, z něhož vychází článek 6 přílohy III služebního řádu, který se týká tajnosti jednání výběrových komisí a z něj vyplývajících pravidel, zejména pravidla týkající se nezávislosti výběrové komise, jehož cílem je chránit komisi před jakýmkoli zásahem nebo nátlakem bez ohledu na to, odkud pochází.
Pokud jde o soudní kontrolu jednání výběrové komise, Komise uvedla, že je třeba rozlišovat mezi dvěma druhy rozhodnutí:
- Na jedné straně rozhodnutí o připuštění do výběrového řízení, u nichž je soudní kontrola velmi přísná.
- Na druhé straně rozhodnutí týkající se srovnávacího posouzení žadatelů. Tato rozhodnutí s sebou nesou velký prostor pro uvážení v souladu s judikaturou soudů Společenství, na kterou veřejný ochránce práv rovněž odkazuje ve svých rozhodnutích. Tento prostor pro uvážení je pochopitelný, protože pouze sbor může posuzovat jednotlivé žadatele, neboť pouze sbor zná všechny žadatele, a může je tedy porovnávat. To je důvod, proč je dotyčnému žadateli v zemích, které takovou komunikaci ve výběrových řízeních umožňují, sdělována pouze "čistá" kopie zkouškových dokumentů - tj. kopie bez anotace značky. Předání označeného opisu nebo podrobného hodnocení ústní zkoušky by totiž nemělo žádný význam, neboť jeho posouzení třetí osobou, která neposoudila ostatní uchazeče, by bylo zbaveno smyslu. Tento prostor pro uvážení, který lze považovat za diskreční, ale rozhodně ne svévolný, podléhá soudnímu přezkumu v rozsahu, v němž soudy Společenství zajišťují, aby výběrové komise neporušily žádné pravidlo nebo zásadu, které jsou pro ně závazné.
Zatřetí Komise uvedla, že v nedávné době bylo žadatelům umožněno, aby si s sebou při odchodu ze zkušební místnosti vzali otázky ke zkouškám, pokud tomu nebrání autorská práva. Pokud jde o sdělování hodnotících kritérií, Komise uvedla, že kritéria jsou sdělována na požádání. Pokud jde o možnost seznámit uchazeče se jmény členů výběrových komisí, Komise považovala za vhodné tato jména nezveřejňovat, aby byla zachována nezávislost členů a řádný průběh výběrových řízení. Pokud jde o možnost zpřístupnit dotčené žalobkyni kopii označených zkouškových dokumentů, Komise uvedla, že by to vzhledem k povaze řízení ve věcech hospodářské soutěže, která byla vysvětlena výše, nemělo smysl. Komise dále uvedla, že vzhledem k tisícům uchazečů o výběrová řízení, často ze všech členských států, by zpřístupnění kopie označených zkouškových dokladů mohlo znamenat administrativní a finanční náklady.
1 Otázky ke zkouškám
1.1 Pokud jde o otázky ke zkouškám, Komise se zavázala umožnit žadatelům, aby si tyto otázky vzali s sebou, když opustí zkouškovou místnost, pokud tomu nebrání autorská práva. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádné důvody pro další šetření této otázky.
2 Hodnotící kritéria
2.1 Pokud jde o sdělování hodnotících kritérií, Komise uvedla, že jsou sdělena žadatelům, kteří podali žádost. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádné důvody pro další šetření této otázky.
3 Jména členů výběrové komise
3.1 Pokud jde o otázku, zda by uchazečům mělo být umožněno znát jména členů výběrové komise, veřejný ochránce práv dodržuje tyto zásady: Komise dosud považovala za vhodné jména členů neoznamovat, aby byla zachována jejich nezávislost a aby se zabránilo jakémukoli tlaku na členy. Veřejná ochránkyně práv považuje tuto úvahu za relevantní. Veřejný ochránce práv však musí rovněž připomenout, že základní zásadou řádné správy je, že každý občan, který jedná se státním zaměstnancem, má právo znát jeho jméno. Administrativa bez tváře a jména je odcizující. Veřejný ochránce práv proto považuje za nepřijatelné, aby žadatelé, kteří se účastní ústních zkoušek, nebyli oprávněni znát jména osob, které je zkoušejí.
4 Kopie označených zkouškových dokumentů
4.1 Pokud jde o otázku, zda mají mít uchazeči po označení přístup ke svým vlastním zkouškovým dokumentům, veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise zakládá odepření přístupu dotyčnému žadateli na úvaze, že takové zpřístupnění by bylo zbaveno smyslu vzhledem k povaze výběrových řízení, tj. srovnávacímu hodnocení uchazečů. Kromě toho Komise tvrdila, že zpřístupnění dokumentů ke zkouškám by mohlo vést k administrativním a finančním nákladům.
4.2 Veřejný ochránce práv za prvé konstatuje, že Komise má jistě pravdu v tom, že výběrové komise mají při posuzování uchazečů velký prostor pro uvážení. Posouzení výběrové komise je konečné a neúspěšný uchazeč ve skutečnosti nemá možnost jej napadnout. Je proto ještě důležitější, aby veřejnost měla plnou důvěru v jednání výběrových komisí.
4.3 Po této předběžné poznámce je třeba poznamenat, že označená kopie zkušebního papíru se skládá ze dvou složek, samotného zkušebního papíru a známek. Musí být zřejmé, že dotyčnému žadateli, který je autorem zkoušky, nemůže být odepřen přístup k téže zkoušce.
4.4 Pokud jde o druhou složku, veřejný ochránce práv musí připomenout, že základní zásadou transparentnosti je, že o tom, zda je rozumné požadovat informace, rozhoduje občan, a nikoli správa. Správní orgán může žádost občana zamítnout z důvodu důvěrnosti, nesmí ji však zamítnout z důvodu, že žádost nemá pro zainteresovaného občana smysl. Nezávisle na otázce, zda ochranné známky mohou být zpochybněny, či nikoli, má přihlašovatel základní zájem na tom, aby se seznámil s pochybeními, kterých se dopustil. Veřejný ochránce práv proto nemůže připustit, aby Komise odmítla zpřístupnit označené dokumenty ke zkouškám dotyčného žadatele, který o ně požádá, z důvodu, že neslouží žádnému účelu.
4.5 Pokud jde o správní a finanční náklady, veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise tuto skutečnost nedoložila důkazy. Pokud se ukáže, že vysoký počet žadatelů požaduje kopie svých dokumentů ke zkouškám, mohla by Komise zvážit uložení přiměřeného poplatku za náklady.
4.6 V této souvislosti musí veřejný ochránce práv dospět k závěru, že Komise neuvedla žádný důvod, který by odůvodňoval její odmítnutí předat dotyčnému žadateli kopie označených zkouškových dokumentů. V zájmu zvýšení transparentnosti a důvěry veřejnosti v činnost výběrových komisí by proto Komise měla dotčenému uchazeči, který o to požádá, poskytnout přístup k jeho vlastním označeným zkouškám. Aby Komise mohla podniknout nezbytné kroky k organizaci tohoto zveřejnění, omezí se toto zjištění na budoucí výběrová řízení, která Komise pořádá.
5 Návrh doporučení
5.1 V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv proto veřejný ochránce práv předkládá Komisi tento návrh doporučení:
V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu zašle Komise do 30. června 1999 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhu doporučení veřejného ochránce práv a v popisu toho, jak bylo provedeno.
Štrasburk, 8. března 1999
Jacob SÖDERMAN
Dopisem ze dne 7. listopadu 1997 zahájil evropský veřejný ochránce práv šetření z vlastního podnětu týkající se utajení, které je součástí přijímacích řízení Komise. Veřejný ochránce práv ve svém dopise požádal Komisi, aby jej informovala o tom, zda hodlá přijmout opatření s cílem učinit závazek Společenství k transparentnosti v této oblasti konkrétnějším. Zejména chtěl vědět, zda Komise zamýšlí umožnit uchazečům, aby si s sebou vzali otázky ke zkouškám ze zkouškové místnosti, sdělit hodnotící kritéria uchazečům, kteří o ně požádají, sdělit uchazečům jména členů výběrové komise a umožnit dotčeným uchazečům zpřístupnit opravené kopie zkoušek.
Důvody pro zahájení šetření byly v podstatě následující:
Zásadní součástí povinností veřejného ochránce práv je usilovat o posílení vztahů mezi orgány Společenství a evropskými občany. Zdá se, že k prvnímu kontaktu mnoha občanů s orgány Společenství dochází v souvislosti s náborem zaměstnanců. Pro orgány by bylo cenné, kdyby první dojmy, které mají občané při tomto prvním setkání se správou Společenství, byly pozitivní. Kromě toho se zdá být v rozporu se závazkem Společenství k transparentnosti, že tyto první kontakty pro případné budoucí úředníky by se měly vyznačovat nedostatečnou transparentností.
Evropský veřejný ochránce práv obdržel řadu stížností v oblasti náboru zaměstnanců, zejména pokud jde o nedostatečnou transparentnost postupů. Ve stížnosti 46/27.7.95/FVK/B-DE se žalobkyni nepodařilo získat žádné sdělení o důvodech zamítnutí její žádosti. Ve stížnosti 252/22.11.95/Tfr/ES nebylo možné stěžovateli sdělit jména členů výběrové komise. Ve stížnostech 659/24.6.96/AEKA/FIN/IJH a 850/3.9.96/JIA/FIN/KT nebyla zveřejněna jména ani kvalifikace členů výběrové komise. V podnětu 216/08.11.95/MH/A stěžovateli nebylo umožněno znát jména korektorů, kteří byli výběrové komisi nápomocni. Ve stížnosti 142/97/PD nebylo stěžovateli dovoleno vzít si s sebou ze zkušební místnosti kopii položených otázek a v odpovědi na jeho žádost o přezkum známek ze zkoušky mu bylo sděleno, že známky, které mu byly sděleny, odpovídají známkám, které mu udělila výběrová komise. Ve stížnosti 773/29.7.96/SS/FIN/PD se čtyři žadatelé obrátili na Komisi, aby si vyžádali kopii svých označených zkoušek a požádali o přezkum daných známek; jejich žádost byla zamítnuta a příslušná výběrová komise s odkazem na žádost o přezkum pouze uvedla, že konstatovala, že „označení vaší zkoušky bylo provedeno správným a spravedlivým způsobem“, aniž by poskytla další podrobnosti. Ve stížnostech 105/97/PD, 675/1.7.96/AL/FIN/KT a 940/11.10.96/AS/SW/BB byla rovněž zamítnuta žádost o předání označené kopie zkoušky. Stěžovatelé dále ve stížnostech 675/2.7.96/AL/FIN/KT a 659/24.6.96/AEKA/FIN/IJH požádali o sdělení hodnotících kritérií. Ve stížnosti 940/11.10.96/AS/SW/BB stěžovatel požádal o sdělení hodnotících kritérií týkajících se posouzení pracovních zkušeností.
Připomínky orgánů Společenství k těmto druhům stížností obsahovaly dva opakující se prvky. Jedná se o odkaz na článek 6 přílohy III služebního řádu. Toto ustanovení stanoví, že „jednání výběrové komise jsou tajná“. Dalším prvkem je široká diskreční pravomoc výběrových komisí.
Článek 6 byl vytvořen s cílem zaručit nezávislost výběrových komisí tím, že je chrání před rušením a tlaky. Nezdá se, že by tato oprávněná úvaha bránila rozvoji procesních záruk pro žadatele v souladu s požadavky článku 6.
Je jistě správné, že podle judikatury Soudního dvora mají výběrové komise širokou posuzovací pravomoc. Tyto pravomoci znamenají, že rozsah soudní kontroly je omezený; se nezdá, že by svěření těchto pravomocí bránilo orgánům veřejné moci v dodržování zásad řádné správy.
Aniž jsou dotčeny diskreční pravomoci výběrových komisí a článek 6, zdá se, že Komise by mohla sama rozhodnout o vytvoření procesních záruk pro žadatele v rámci řádného administrativního chování. V současné době se zdá, že ustanovení bylo poskytnuto v míře, kterou jeho základní cíl nemusí ospravedlnit a kterou občané považují za nesrozumitelnou v demokratické a odpovědné správě, která se zavázala k transparentnosti. Vzhledem k široké diskreční pravomoci výběrových komisí se zdá o to důležitější, aby tyto pravomoci byly vykonávány v souladu se zásadami řádné správní praxe. Sdělení označené zkoušky a hodnotících kritérií dotčenému uchazeči, který o ně požádá, by rovněž mohlo usnadnit práci výběrových komisí při vyřizování dotazů a stížností uchazečů.
V této souvislosti se tedy veřejná ochránkyně práv obrátila na Komisi.
Stanovisko Komise Stanovisko
Komise bylo rozděleno do tří částí. Komise v podstatě uvedla následující:
Za prvé, Komise se domnívala, že přijímací řízení jsou prvním a pro mnoho žadatelů jediným přímým kontaktem se správou Společenství, a proto je důležité, aby byl tento kontakt pozitivní. Komise měla za to, že počet stížností týkajících se nedostatku transparentnosti je velmi nízký ve srovnání s celkovým počtem uchazečů v různých výběrových řízeních pořádaných Komisí.
Zadruhé Komise připomněla právní rámec pro náborové operace: Výběrová řízení pořádaná správou Společenství se řídí služebním řádem a obecnými zásadami práva Společenství, jak jsou stanoveny v judikatuře soudů Společenství. Výběrová řízení jsou výběrová řízení, která se řídí právními předpisy, a pouze soudy Společenství mají pravomoc kontrolovat správné uplatňování právních předpisů.
Komise zdůraznila, že výběrové řízení je obvykle zkouškovým řízením, ale zkoušky nejsou zkouškami v tradičním slova smyslu. Zatímco zkoušky a výběrová řízení jsou podobné, pokud jde o výběr kandidátů, existuje zásadní rozdíl mezi zkouškami a výběrovými řízeními, pokud jde o hodnocení zásluh účastníků. Úspěch ve zkoušce závisí pouze na dosažení požadovaného minimálního počtu bodů; Účastníci jsou posuzováni podle "objektivních" kritérií. Na druhé straně jsou uchazeči ve výběrovém řízení posuzováni jeden proti druhému, tj. hodnocení je srovnávací.
Podle Komise je to důvod, z něhož vychází článek 6 přílohy III služebního řádu, který se týká tajnosti jednání výběrových komisí a z něj vyplývajících pravidel, zejména pravidla týkající se nezávislosti výběrové komise, jehož cílem je chránit komisi před jakýmkoli zásahem nebo nátlakem bez ohledu na to, odkud pochází.
Pokud jde o soudní kontrolu jednání výběrové komise, Komise uvedla, že je třeba rozlišovat mezi dvěma druhy rozhodnutí:
- Na jedné straně rozhodnutí o připuštění do výběrového řízení, u nichž je soudní kontrola velmi přísná.
- Na druhé straně rozhodnutí týkající se srovnávacího posouzení žadatelů. Tato rozhodnutí s sebou nesou velký prostor pro uvážení v souladu s judikaturou soudů Společenství, na kterou veřejný ochránce práv rovněž odkazuje ve svých rozhodnutích. Tento prostor pro uvážení je pochopitelný, protože pouze sbor může posuzovat jednotlivé žadatele, neboť pouze sbor zná všechny žadatele, a může je tedy porovnávat. To je důvod, proč je dotyčnému žadateli v zemích, které takovou komunikaci ve výběrových řízeních umožňují, sdělována pouze "čistá" kopie zkouškových dokumentů - tj. kopie bez anotace značky. Předání označeného opisu nebo podrobného hodnocení ústní zkoušky by totiž nemělo žádný význam, neboť jeho posouzení třetí osobou, která neposoudila ostatní uchazeče, by bylo zbaveno smyslu. Tento prostor pro uvážení, který lze považovat za diskreční, ale rozhodně ne svévolný, podléhá soudnímu přezkumu v rozsahu, v němž soudy Společenství zajišťují, aby výběrové komise neporušily žádné pravidlo nebo zásadu, které jsou pro ně závazné.
Zatřetí Komise uvedla, že v nedávné době bylo žadatelům umožněno, aby si s sebou při odchodu ze zkušební místnosti vzali otázky ke zkouškám, pokud tomu nebrání autorská práva. Pokud jde o sdělování hodnotících kritérií, Komise uvedla, že kritéria jsou sdělována na požádání. Pokud jde o možnost seznámit uchazeče se jmény členů výběrových komisí, Komise považovala za vhodné tato jména nezveřejňovat, aby byla zachována nezávislost členů a řádný průběh výběrových řízení. Pokud jde o možnost zpřístupnit dotčené žalobkyni kopii označených zkouškových dokumentů, Komise uvedla, že by to vzhledem k povaze řízení ve věcech hospodářské soutěže, která byla vysvětlena výše, nemělo smysl. Komise dále uvedla, že vzhledem k tisícům uchazečů o výběrová řízení, často ze všech členských států, by zpřístupnění kopie označených zkouškových dokladů mohlo znamenat administrativní a finanční náklady.
ROZHODNUTÍ
1 Otázky ke zkouškám
1.1 Pokud jde o otázky ke zkouškám, Komise se zavázala umožnit žadatelům, aby si tyto otázky vzali s sebou, když opustí zkouškovou místnost, pokud tomu nebrání autorská práva. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádné důvody pro další šetření této otázky.
2 Hodnotící kritéria
2.1 Pokud jde o sdělování hodnotících kritérií, Komise uvedla, že jsou sdělena žadatelům, kteří podali žádost. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádné důvody pro další šetření této otázky.
3 Jména členů výběrové komise
3.1 Pokud jde o otázku, zda by uchazečům mělo být umožněno znát jména členů výběrové komise, veřejný ochránce práv dodržuje tyto zásady: Komise dosud považovala za vhodné jména členů neoznamovat, aby byla zachována jejich nezávislost a aby se zabránilo jakémukoli tlaku na členy. Veřejná ochránkyně práv považuje tuto úvahu za relevantní. Veřejný ochránce práv však musí rovněž připomenout, že základní zásadou řádné správy je, že každý občan, který jedná se státním zaměstnancem, má právo znát jeho jméno. Administrativa bez tváře a jména je odcizující. Veřejný ochránce práv proto považuje za nepřijatelné, aby žadatelé, kteří se účastní ústních zkoušek, nebyli oprávněni znát jména osob, které je zkoušejí.
4 Kopie označených zkouškových dokumentů
4.1 Pokud jde o otázku, zda mají mít uchazeči po označení přístup ke svým vlastním zkouškovým dokumentům, veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise zakládá odepření přístupu dotyčnému žadateli na úvaze, že takové zpřístupnění by bylo zbaveno smyslu vzhledem k povaze výběrových řízení, tj. srovnávacímu hodnocení uchazečů. Kromě toho Komise tvrdila, že zpřístupnění dokumentů ke zkouškám by mohlo vést k administrativním a finančním nákladům.
4.2 Veřejný ochránce práv za prvé konstatuje, že Komise má jistě pravdu v tom, že výběrové komise mají při posuzování uchazečů velký prostor pro uvážení. Posouzení výběrové komise je konečné a neúspěšný uchazeč ve skutečnosti nemá možnost jej napadnout. Je proto ještě důležitější, aby veřejnost měla plnou důvěru v jednání výběrových komisí.
4.3 Po této předběžné poznámce je třeba poznamenat, že označená kopie zkušebního papíru se skládá ze dvou složek, samotného zkušebního papíru a známek. Musí být zřejmé, že dotyčnému žadateli, který je autorem zkoušky, nemůže být odepřen přístup k téže zkoušce.
4.4 Pokud jde o druhou složku, veřejný ochránce práv musí připomenout, že základní zásadou transparentnosti je, že o tom, zda je rozumné požadovat informace, rozhoduje občan, a nikoli správa. Správní orgán může žádost občana zamítnout z důvodu důvěrnosti, nesmí ji však zamítnout z důvodu, že žádost nemá pro zainteresovaného občana smysl. Nezávisle na otázce, zda ochranné známky mohou být zpochybněny, či nikoli, má přihlašovatel základní zájem na tom, aby se seznámil s pochybeními, kterých se dopustil. Veřejný ochránce práv proto nemůže připustit, aby Komise odmítla zpřístupnit označené dokumenty ke zkouškám dotyčného žadatele, který o ně požádá, z důvodu, že neslouží žádnému účelu.
4.5 Pokud jde o správní a finanční náklady, veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise tuto skutečnost nedoložila důkazy. Pokud se ukáže, že vysoký počet žadatelů požaduje kopie svých dokumentů ke zkouškám, mohla by Komise zvážit uložení přiměřeného poplatku za náklady.
4.6 V této souvislosti musí veřejný ochránce práv dospět k závěru, že Komise neuvedla žádný důvod, který by odůvodňoval její odmítnutí předat dotyčnému žadateli kopie označených zkouškových dokumentů. V zájmu zvýšení transparentnosti a důvěry veřejnosti v činnost výběrových komisí by proto Komise měla dotčenému uchazeči, který o to požádá, poskytnout přístup k jeho vlastním označeným zkouškám. Aby Komise mohla podniknout nezbytné kroky k organizaci tohoto zveřejnění, omezí se toto zjištění na budoucí výběrová řízení, která Komise pořádá.
5 Návrh doporučení
5.1 V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv proto veřejný ochránce práv předkládá Komisi tento návrh doporučení:
- Komise sdělí uchazečům při ústních zkouškách jména členů výběrové komise.
- Ve svých budoucích výběrových řízeních poskytne Komise žadatelům na požádání přístup k jejich vlastním označeným zkouškám.
V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu zašle Komise do 30. června 1999 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhu doporučení veřejného ochránce práv a v popisu toho, jak bylo provedeno.
Štrasburk, 8. března 1999
Jacob SÖDERMAN
(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, 1994 Úř. věst. L 113/15.