Vyrobeno v souladu s čl. 4 odst. 1 statutu evropského veřejného ochránce práv ^[1].

Souvislosti

Veřejná konzultace

1. V září 2022 uspořádala evropská veřejná ochránkyně práv veřejnou konzultaci o transparentnosti a účasti na rozhodování EU v oblasti životního prostředí [2] Jedna z otázek, na kterou byla veřejná ochránkyně práv upozorněna, se týkala zpoždění a omezené transparentnosti řízení rizik nebezpečných chemických látek Evropskou komisí [3].

Regulace rizik chemických látek v EU

2. Výroba, uvádění na trh a používání chemických látek v EU se řídí nařízením o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (dále jen „nařízení REACH“).[4] Cílem nařízení REACH je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí před chemickými látkami a zároveň zajistit jejich volný pohyb v EU.

3. Nařízení REACH bylo navrženo tak, aby přesunulo důkazní břemeno z regulačních orgánů na průmysl. Ukládá společnostem povinnost vytvářet informace o chemických látkách, které vyrábějí nebo dovážejí do EU, v souladu se zásadou „žádné údaje, žádný trh“.[5] Společnosti musí registrovat informace o chemických látkách u Evropské agentury pro chemické látky (ECHA). Na základě těchto informací může Komise rozhodnout o omezení určitých použití nebezpečných látek nebo podmínit určité látky předchozím povolením. ECHA a vnitrostátní orgány se účastní rozhodovacího procesu týkajícího se těchto otázek. Konkrétně látky podléhající předchozímu povolení [6] agentura ECHA nejprve identifikuje jako „látky vzbuzující mimořádné obavy“. Toto označení vyžaduje důkladné vědecké posouzení a jednomyslný souhlas členů „Výboru členských států“ agentury ECHA [7].

Individuální povolení zvláště nebezpečných chemických látek

4. Společnosti, které chtějí používat „látky vzbuzující mimořádné obavy“, musí požádat Komisi o povolení. Musí prokázat, že rizika pro veřejné zdraví a životní prostředí vyplývající z použití příslušné látky jsou náležitě kontrolována (dále jen „přiměřená cesta kontroly“)[8] nebo že socioekonomické přínosy nepřetržitého používání převažují nad riziky a že neexistují žádné vhodné alternativní látky nebo technologie (dále jen „socioekonomická cesta“)[9].

5. Dva výbory odborníků agentury ECHA složené z nezávislých odborníků [10] poskytují Komisi vědecké a technické poradenství ohledně toho, zda žádost splňuje podmínky pro povolení: Výbor pro posuzování rizik (RAC) a Výbor pro socioekonomické posuzování (SEAC). Na základě tohoto doporučení Komise předloží návrh rozhodnutí o žádosti o povolení „výboru REACH“[11] složenému ze zástupců členských států, který o návrhu rozhodnutí hlasuje.

6. V této souvislosti Evropský parlament a jeden členský stát nedávno předložily unijním soudům dvě věci, v nichž nesouhlasily s posouzením Komise a většiny členů výboru REACH, že žádosti o povolení splňují podmínky.

7. V příslušných rozsudcích unijní soudy rozhodly, že podmínky musí být vykládány restriktivně. Zrušily dvě rozhodnutí, kterými Komise povolila používání některých látek sociálně-ekonomickou cestou. V jednom případě Účetní dvůr zjistil, že Komise řádně nezohlednila nejistotu ohledně rizik vyplývajících z použití příslušné látky. Tato nejistota byla způsobena skutečností, že žadatel neposkytl dostatečné informace.[12] V druhém případě Soud shledal, že Komise řádně neposoudila dostupné spolehlivé informace o existenci vhodných alternativ k použití příslušné látky. Tyto informace byly Komisi zpřístupněny třetími stranami a členskými státy [13].

8. Soudy EU konstatovaly, že žadatelé jsou odpovědní za poskytnutí příslušných informací ve svých žádostech. Je tomu tak proto, že společnost, která podá žádost ve lhůtě stanovené v souladu s nařízením REACH, může pokračovat v používání látky, na kterou se žádost vztahuje, dokud probíhá rozhodovací proces.[14] Během této doby se ještě neuplatňují další podmínky a monitorovací opatření, které může Komise stanovit ve svém konečném rozhodnutí.[15] Proto je obzvláště důležité, aby Komise o žádostech o povolení rozhodla neprodleně.

Zpoždění a nedostatečná transparentnost rozhodovacích postupů

9. V reakci na veřejnou konzultaci byla veřejná ochránkyně práv upozorněna na obavy ohledně doby, kterou Komise potřebuje k dokončení procesů řízení rizik podle nařízení REACH. Komise by měla zejména vypracovat návrhy rozhodnutí o udělení nebo zamítnutí povolení k použití látek vzbuzujících mimořádné obavy ve lhůtě tří měsíců od obdržení stanovisek výborů RAC a SEAC [16], v praxi však může trvat několik let. V tomto ohledu byla veřejná ochránkyně práv upozorněna na konkrétní spisy. Mělo se za to, že vzhledem k naléhavosti této záležitosti a skutečnosti, že Komise rozhoduje na základě komplexního odborného poradenství, jsou tyto lhůty nepřiměřené.

10. Byly rovněž vyjádřeny obavy, že ve veřejné sféře není dostatek informací, které by veřejnosti umožnily pochopit příčiny zpoždění.

11. Veřejná ochránkyně práv bere tuto záležitost velmi vážně. V jednom ze svých předchozích případů vyzvala Komisi, aby prokázala „větší pocit naléhavosti“a rychleji dokončila své rozhodovací procesy týkající se řízení rizik nebezpečných chemických látek.[17] Pro dosažení základních cílů nařízení REACH, tj. ochrany lidského zdraví a životního prostředí před chemickými látkami, je ve veřejném zájmu, aby toto nařízení bylo provedeno v plném rozsahu a včas.

12. V této souvislosti se veřejná ochránkyně práv rozhodla zahájit šetření z vlastního podnětu s cílem prozkoumat zpoždění v postupech Komise pro nakládání s obzvláště nebezpečnými chemickými látkami. Vzhledem k tomu, že postupy pro udělování nebo zamítání individuálních povolení představují největší podíl postupů podle nařízení REACH, zaměřila veřejná ochránkyně práv šetření na tento postup. Veřejná ochránkyně práv se zejména snažila posoudit, zda se Komise snaží dokončit rozhodovací procesy s požadovanou naléhavostí. Kromě toho se snažila posoudit transparentnost těchto procesů, včetně toho, zda veřejnost může rozhodovací proces sledovat a pochopit důvody případných zpoždění.

Šetření

Opatření přijatá veřejným ochráncem práv

13. Veřejný ochránce práv nejprve požádal Komisi, aby poskytla statistické údaje o době potřebné k dokončení schvalovacího postupu.[18] Veřejný ochránce práv rovněž požádal Komisi o informace o postupu, kterým se řídí při rozhodování o žádostech o povolení, a o tom, jaké informace o tomto postupu zpřístupňuje v „rejstříku postupu projednávání ve výborech“[19].

14. Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv uspořádal dvě schůzky se zástupci Komise za účelem projednání těchto otázek [20].

15.  Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv rovněž zkontroloval spisy týkající se vzorku 12 žádostí o povolení předložených Komisi [21].

Odpovědi Komise veřejnému ochránci práv

Statistické údaje poskytnuté Komisí

16. Komise poskytla veřejnému ochránci práv následující informace týkající se doby potřebné k dokončení postupu povolování od vstupu nařízení REACH v platnost.

17. Komisi trvalo v průměru 14,5 měsíce, než předložila návrh rozhodnutí výboru REACH [22], zatímco zákonná lhůta činí tři měsíce. Zpoždění byla v některých případech mnohem delší.^[23]

18. Celkově může přijetí rozhodnutí po obdržení stanovisek výborů RAC a SEAC trvat až dvanáct měsíců, zatímco v jiných případech trvalo dokončení povolovacího postupu více než 30 měsíců a až 54 měsíců. To je ilustrováno v následující tabulce.

Příčiny zpoždění, s nimiž se Komise setkala v povolovacím řízení

19. Komise uvedla, že tříměsíční lhůta stanovená v nařízení REACH pro vypracování rozhodnutí po obdržení stanovisek výborů RAC a SEAC je vzhledem ke složitosti a počtu obdržených žádostí v praxi nereálná. Kromě toho jsou zpoždění v povolovacím řízení způsobena těmito faktory:

• Dvě generální ředitelství Komise jsou společně odpovědná za zpracování spisů podle nařízení REACH, včetně vypracování rozhodnutí o povolení, tj. Generální ředitelství pro životní prostředí (dále jen „GŘ ENV“) a Generální ředitelství pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky (dále jen „GŘ GROW“). Komise uznala, že se jedná o neobvyklou dohodu, která vyvolává potřebu interní diskuse mezi oběma generálními ředitelstvími. I když Komise v roce 2018 zavedla interní opatření s cílem dodržet tříměsíční zákonnou lhůtu, tato opatření se ukázala jako účinná pouze u nekontroverzních spisů.
• Komise musí k aplikacím přistupovat šířeji než výbory RAC a SEAC, které se zaměřují na vědecké a technické otázky. Komise ve svých rozhodnutích nejen „kopíruje“svá stanoviska. Spíše musí ověřit konzistentnost, spolehlivost a úplnost těchto stanovisek a rozvést odůvodnění výborů RAC a SEAC. Někdy musí zkoumat, proč RAC a SEAC zacházejí s podobnými aplikacemi odlišně. Také některé další prvky, jako je období přezkumu, podmínky a monitorovací opatření, často vyžadují další jednání.

Komise dodala, že podle judikatury musí z vlastního podnětu shromáždit a posoudit všechny relevantní důkazy a informace, zatímco žádosti nejsou vždy dostatečně úplné, a proto stanoviska výborů RAC a SEAC nemusí být jasná, pokud jde například o existenci alternativ.

• V řadě případů musela Komise kontaktovat společnosti, které požádaly o povolení, aby získala další informace. V této souvislosti Komise vysvětlila, že kontrola „shody“ žádosti prováděná agenturou ECHA zahrnuje pouze ověření toho, zda „byla zaškrtnuta všechna políčka“, tj. zda žádost obsahuje všechny požadované prvky, ale tato kontrola se netýká dostatečnosti nebo kvality poskytnutých informací. V některých případech se proto Komise musela vrátit k výborům RAC a SEAC a s ohledem na dodatečné informace, které obdržela, vyčkat na doplňující stanoviska.
• V posledních letech ECHA a Komise neočekávaně obdržely velké šarže žádostí týkajících se některých látek, které překročily svou kapacitu.
• Komise musela pozastavit projednávání všech projednávaných spisů, zatímco čekala na důležité rozsudky ve dvou výše uvedených případech [24] Následně bylo zapotřebí dodatečného času, aby útvary Komise a členové výboru REACH dospěli ke společnému chápání rozhodnutí.
• Evropský parlament přijal několik usnesení, v nichž vyzval Komisi, aby vzala zpět své návrhy rozhodnutí o povolení, což vedlo k dalším diskusím, čímž se proces zpomalil.
• V rámci výboru REACH probíhají zdlouhavá jednání, která přispívají k celkovému zpoždění povolovacího postupu. Komise zmínila několik prvků, které prodlužují jednání ve výboru REACH, jako je pozdní předložení připomínek členskými státy. Komise se s veřejnou ochránkyní práv podělila o opatření, která přijala s cílem řešit tyto prvky důvěrně.

Transparentnost postupů projednávání ve výborech

20. Komise zdůraznila, že podle jednacího řádu výboru REACH jsou jednání výboru REACH důvěrná.^[25] V minulosti byla Komise kritizována za zpoždění při zveřejňování souhrnných záznamů ze svých zasedání, zatímco současné souhrnné záznamy mohou být validovány a zveřejněny v krátkém časovém rámci. Komise je však ochotna přezkoumat nový formát za předpokladu, že tento nový formát respektuje důvěrnou povahu schůzí výboru.

21. Komise dodala, že obdržela několik žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se výboru REACH, které vykládá v tom smyslu, že stávající norma transparentnosti je dostatečná. Dále dodala, že odmítla poskytnout veřejnosti přístup k výsledkům hlasování výboru REACH, včetně toho, jak hlasovaly konkrétní členské státy, a ke své korespondenci s konkrétním členským státem. V odpovědi na tyto žádosti se Komise dovolávala výjimky z přístupu veřejnosti, která se týká ochrany probíhajícího rozhodovacího procesu ^[26].

Posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k doporučení

22. Žádosti o povolení se týkají „látek vzbuzujících mimořádné obavy“, které mohou být karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci nebo mohou mít vlastnosti vyvolávající narušení činnosti endokrinního systému. Mohou být také perzistentní, bioakumulativní a toxické. Nejen samotná Komise, ale také ECHA a vnitrostátní orgány, včetně vědeckých odborníků, se společně podílejí na postupu, v němž konkrétní „látky vzbuzující mimořádné obavy“ podléhají povolení podle nařízení REACH. Tento postup obvykle vyžaduje mnoho let k dokončení.

23. Společnost, která podá žádost o povolení zvláště nebezpečné látky ve lhůtě stanovené v souladu s nařízením REACH, může tuto látku nadále používat, dokud probíhá rozhodovací proces. Během této doby se ještě neuplatní dodatečné podmínky a monitorovací opatření, které může Komise stanovit ve svém konečném rozhodnutí.

24. S ohledem na to musí Komise učinit vše, co je v jejích silách, aby zajistila, že postup povolování bude proveden co nejrychleji, aby se v EU nepoužívaly zvláště nebezpečné látky bez předchozího ověření požadavků stanovených nařízením REACH a aniž by se uplatňovaly vhodné podmínky a monitorovací opatření.

Zpoždění, s nimiž se Komise setkala v povolovacím řízení

25. Komise se po obdržení stanovisek výborů RAC a SEAC potýká se značnými zpožděními při vypracovávání rozhodnutí o žádostech o povolení. Zatímco nařízení REACH stanoví Komisi lhůtu tří měsíců na přípravu návrhu rozhodnutí o udělení nebo zamítnutí povolení ^[27], trvá Komisi v průměru 14,5 měsíce. To je téměř pětinásobek zákonné lhůty. Veřejná ochránkyně práv je těmito zpožděními velmi znepokojena.

26. Veřejný ochránce práv není přesvědčen stanoviskem Komise, že nemůže dodržet zákonnou tříměsíční lhůtu pro vypracování návrhu rozhodnutí. Následně se bude zabývat argumenty předloženými Komisí.

1. Vnitřní organizace

27. Komise nemůže odůvodnit nedodržení závazných zákonných lhůt odkazem na svou vnitřní organizaci, potřebu vést zdlouhavé interní diskuse nebo na skutečnost, že její postup pro zahájení konzultace mezi útvary trvá v praxi několik týdnů. Komise musí své vnitřní postupy organizovat tak, aby bylo zajištěno dodržování zákonných lhůt.

2. Závažná nejistota a nedostatečné informace v aplikacích

28. Ačkoli veřejná ochránkyně práv uznává, že posuzování žádostí v povolovacím řízení může být složité a nejisté, judikatura nevyžaduje od Komise „absolutní jistotu“[28] V každém případě by závažná nejistota měla vést spíše k zamítnutí příslušné žádosti než ke zpožděním. Vážná nejistota znamená, že žadatelé nepřesvědčili osobu s rozhodovací pravomocí, že splnili podmínky podle nařízení REACH. V souladu s judikaturou může Komise akceptovat pouze „zanedbatelnou“ nejistotu v informacích poskytnutých žadateli při udělování povolení [29] Tato „zanedbatelná“ nejistota by měla být subjektům s rozhodovací pravomocí zřejmá. Přetrvávající pochybnosti v tomto ohledu znamenají, že nejistota není zanedbatelná.   

29. Jak Komise sama uznala, nemůže požadovat dodatečné informace „za účelem nápravy neúplných žádostí, pokud nejsou splněny podmínky pro povolení“, neboť důkazní břemeno leží na žadatelích.[30] Ve%ejný ochránce práv totiž není jasné, že Komise si m7že podle nařízení REACH vyžádat dodatečné informace od žadatelů po uplynutí lhůty pro podání žádostí a v každém p%ípadÙ poté, co výbory RAC a SEAC dokonÏí svá stanoviska. Komise sama zaujala tento názor v jednom ze svých rozhodnutí, která byla přezkoumána v rámci tohoto šetření. Přijetí opožděných informací by podle Komise vedlo k tomu, že by látka vzbuzující mimořádné obavy zůstala na trhu déle nebo bez podmínek, což by znamenalo „zneužití postupu“^[31].

30. V případě výrazného nárůstu počtu žádostí, k němuž došlo v minulosti, by Komise měla striktně dodržovat zásadu, že je na žadateli, aby prokázal, že splnil podmínky pro povolení podle nařízení REACH ^[32] Jak objasnily soudy EU, žadatel „nese riziko nemožnosti prokázat“, že podmínky jsou splněny ^[33].

31. V současné době však počáteční kontrola žádostí agenturou ECHA spočívá pouze v ověření, zda „byla zaškrtnuta všechna políčka“. Nelze tedy vyloučit, že někteří žadatelé využijí možnosti pokračovat v používání nebezpečných látek tím, že předloží žádosti obsahující informace, které nepostačují k vyvození závěru, zda jsou splněny zákonné podmínky pro povolení. Veřejná ochránkyně práv nahlédla do spisů týkajících se dvanácti povolovacích řízení. Na základě toho se obává, že vážné pochybnosti o tom, zda žalobci unesli své důkazní břemeno, se v některých z těchto řízení protáhly, místo aby byly vyřešeny na začátku.

32. Veřejná ochránkyně práv chápe, že nemusí být snadné jasně rozlišovat mezi žádostmi obsahujícími nedostatečné informace a žádostmi obsahujícími úplné informace, které však mohou v pozdější fázi u osob s rozhodovací pravomocí vést k pochybnostem. Komise by však měla zhodnotit své stávající zkušenosti a snažit se určit, které žádosti by měly být považovány za žádosti obsahující nedostatečné informace, a jako takové by měly být neprodleně zamítnuty.

33. V praxi by Komise, která nese celkovou odpovědnost za soulad povolovacího postupu s nařízením REACH, mohla zvážit možnost požádat výbory RAC a SEAC, aby jí včas oznámily všechny žádosti obsahující nedostatečné informace, aby Komise mohla tyto žádosti neprodleně zamítnout. Tento přístup by nevyžadoval žádnou změnu nařízení REACH [34] Naopak, nařízení REACH již vyžaduje, aby výbory RAC a SEAC ověřily, zda „žádost obsahuje všechny informace uvedené v článku 62, které jsou relevantní pro její oblast působnosti“.[35] Výbory RAC a SEAC by proto měly ověřit, zda žádosti obsahují „všechny informace“, což je více než kontrola, zda „všechna políčka byla zaškrtnuta“.

34. Tento přístup se zdá být v souladu s nedávnou judikaturou. Důvodem pro zrušení rozhodnutí Komise v jednom z nedávných případů byla skutečnost, že Komise nevzala v úvahu, že žádost vykazuje příliš mnoho nedostatků, aby bylo možné posoudit úroveň rizika, jak výbor RAC jasně uvedl ve svém stanovisku [36] Identifikace takových případů v rané fázi by Komisi umožnila vyhnout se zdlouhavým diskusím nejprve mezi svými útvary a poté v rámci výboru REACH.

3. K povinnosti zohlednit z úřední povinnosti všechny relevantní informace

35. Komise dostává komplexní odborná stanoviska od výborů RAC a SEAC, které jí, jak Komise uznala, v zásadě poskytují veškerou nezbytnou vědeckou a technickou podporu. Komise sdílela své interní pokyny pro vypracování rozhodnutí GŘ GROW a GŘ ENVI, podle nichž by se tato rozhodnutí měla v zásadě řídit stanovisky výborů RAC a SEAC. V této souvislosti by nemělo být místo pro systémové neshody mezi útvary Komise, které trvají měsíce, natož roky.

36. Ačkoli Komise není stanovisky výborů RAC a SEAC právně vázána, nemůže se od nich svévolně odchýlit. Nejprve musí získat „doplňující stanovisko téhož výboru nebo jiné důkazy, jejichž důkazní hodnota je přinejmenším úměrná důkazní hodnotě dotčeného stanoviska“.[37] Veřejný ochránce práv chápe, že Komise této možnosti dosud nevyužila.

37. Komise dále trvala na tom, že potřebuje více času, protože podle judikatury musí při posuzování žádostí o povolení vzít v úvahu všechny relevantní informace z vlastního podnětu [38] Soudy EU však tuto povinnost Komise zdůraznily, když povolení udělené Komisí zrušily z nedostatečných důvodů. V tomto případě Komise potvrdila informace poskytnuté žadatelem a posouzené výbory RAC a SEAC, aniž by zohlednila jiné spolehlivé informace o existenci vhodných alternativ poskytnutých třetími stranami a členskými státy [39]. To, že Komise musí vzít v úvahu všechny relevantní informace z vlastního podnětu, neznamená, že musí provést doplňující vědecká šetření, jak Komise sama uznala v rámci tohoto šetření. V praxi, jak je uvedeno výše, se Komise opírá o stanoviska výborů RAC a SEAC, což je v souladu s judikaturou [40].

38. Komise uvádí, že na žádosti musí pohlížet šířeji než na výbory RAC a SEAC. Zpoždění v postupu Komise však odporují hlavnímu účelu nařízení REACH, kterým je ochrana lidského zdraví a životního prostředí.[41] Podle judikatury „úvahy týkající se výhradně konkurenceschopnosti průmyslu EU nemohou odůvodnit povolení použití látky vzbuzující mimořádné obavy pro lidské zdraví a životní prostředí, které není nezbytně nutné“.[42] Komise by měla zejména zajistit rychlé vyřízení žádostí o povolení tím, že důsledně ověří, zda žadatelé splnili svou povinnost poskytnout nezbytné informace.

4. Probíhající soudní řízení

39. Probíhající soudní řízení nemohou odůvodnit významná a systémová zpoždění, s nimiž se Komise setkala při dodržování zákonné tříměsíční lhůty pro předložení návrhu rozhodnutí výboru REACH. Soudní spory a uplatňování judikatury jsou běžnou činností orgánů a institucí EU. Skutečnost, že soudy EU dospěly k přísnějšímu výkladu nařízení REACH, než jaký používá Komise, činí pro Komisi ještě naléhavějším úkolem zavést tento přístup k ochraně veřejného zdraví a životního prostředí.

40. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívá, že systematické nedodržování zákonné tříměsíční lhůty pro předložení návrhů rozhodnutí výboru REACH ze strany Komise představuje nesprávný úřední postup.

41. Zdá se, že tato zpoždění jsou z velké části způsobena tím, jak Komise zorganizovala své vnitřní postupy, jak přidělila odpovědnost svým útvarům a že nezavedla mechanismus, který by zajistil, aby mohla systematicky a v rané fázi zamítat žádosti, které obsahují nedostatečné informace k prokázání toho, že jsou splněny právní podmínky pro povolení podle nařízení REACH (důkazní břemeno). Veřejný ochránce práv vydá odpovídající doporučení níže.

42. Veřejná ochránkyně práv je rovněž znepokojena dobou potřebnou k dokončení povolovacího postupu, tj. k přijetí rozhodnutí, jakmile Komise předloží své návrhy rozhodnutí výboru REACH. Veřejná ochránkyně práv zdůrazňuje, že správní postupy, zejména ty, které mají prvořadý význam pro ochranu životního prostředí a veřejného zdraví, musí být urychleně dokončeny.

43. Podle informací poskytnutých Komisí [43] bylo pouze 20 % povolovacích řízení (38) dokončeno do 12 měsíců od obdržení stanovisek výborů RAC a SEAC. Zbývajících 80 % (151) trvalo mnohem déle, a to až 54 měsíců. Ve stejném období bylo navíc již více než 18 měsíců zahájeno 31 řízení.

44. Tyto lhůty v žádném případě neodrážejí naléhavost této záležitosti a nelze je považovat za správnou správní praxi.

45. I když Komise nemůže být pohnána k odpovědnosti za zpoždění, k nimž došlo v důsledku neshod mezi členskými státy ve výboru REACH, musí vynaložit veškeré úsilí na podporu účinnosti jednání ve výboru REACH a snížit pravděpodobnost dlouhodobých neshod, aby výbor REACH mohl tento postup rychle dokončit.

46. Veřejná ochránkyně práv vítá konkrétní kroky, které Komise dosud podnikla s cílem zefektivnit jednání v rámci výboru REACH a snížit potřebu druhého zasedání k témuž spisu. Domnívá se však, že mechanismus, který doporučuje níže a který Komisi umožní zamítnout žádosti, které obsahují nedostatečné informace systémově a v rané fázi, rovněž sníží potřebu zdlouhavých jednání v rámci výboru REACH o žádostech, které vyvolávají vážné nejistoty z důvodu nedostatečných informací.

Transparentnost postupů projednávání ve výborech

47. Komise odpovídá za zajištění transparentnosti zasedání výboru REACH. Veřejnost musí být schopna přezkoumat příčiny nadměrného času, který je zapotřebí k dokončení povolovacího postupu, a pohnat k odpovědnosti příslušné subjekty, a to nejen Komisi, ale také členské státy ve výboru REACH.

48. Veřejná ochránkyně práv nesouhlasí s názorem Komise, že nízký počet žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se výboru REACH znamená, že veřejný zájem o povolovací řízení je nízký a že stávající postupy transparentnosti jsou uspokojivé. Nízký počet žádostí může rovněž znamenat, že postupy jsou tak neprůhledné, že veřejnost ani neví o existenci dokumentů, nebo že informovaní žadatelé o přístup veřejnosti jsou si dobře vědomi postoje Komise, že dokumenty týkající se výboru REACH jsou považovány za důvěrné.

49. Veřejný ochránce práv Komisi soustavně připomíná [44], že jednací řád „komitologických“ výborů nemá přednost před právními předpisy EU o přístupu veřejnosti k dokumentům. To potvrdil Tribunál [45]. K odůvodnění odmítnutí zpřístupnit tyto dokumenty musí Komise předložit hmatatelné důkazy o konkrétním riziku pro konkrétní rozhodovací proces. Komise nemůže použít obecné argumenty, jako je skutečnost, že rozhodování v rámci výboru REACH je vždy obzvláště kontroverzní. Dokumenty vypracované v rámci povolovacího postupu podle nařízení REACH by navíc měly mít prospěch z širšího přístupu veřejnosti k dokumentům obsahujícím informace o životním prostředí [46].

50. Šetření zjistilo, že Komise v současné době nezveřejňuje informace, které by veřejnosti umožnily pochopit příčiny nadměrných časových rámců v povolovacím řízení, včetně případů, kdy jsou tyto důvody způsobeny neshodami mezi zúčastněnými subjekty. Zejména souhrnné záznamy ze zasedání výboru REACH v současné době nezachycují aktuální stav jednotlivých spisů a důvody možných zpoždění, jako jsou neshody mezi členskými státy. To brání veřejnosti pohnat odpovědné osoby k odpovědnosti. Veřejný ochránce práv se domnívá, že se jedná o nesprávný úřední postup, a níže předkládá odpovídající doporučení.

Doporučení

Na základě šetření této stížnosti předkládá veřejná ochránkyně práv Komisi následující doporučení:

Komise by měla dodržet zákonnou tříměsíční lhůtu pro přípravu rozhodnutí o povolení nebezpečných chemických látek podle nařízení REACH a jejich předložení výboru REACH. Za tímto účelem by Komise měla:

• přezkoumat své vnitřní postupy,
• uplatňovat pravidlo, že je na žadatelích, aby poskytnutím dostatečných informací prokázali, že splnili zákonné podmínky pro získání povolení,
• zajistit, aby žádosti obsahující nedostatečné informace byly neprodleně zamítnuty, aby společnosti, které tyto žádosti podaly, již nemohly používat nebezpečné látky v EU.

Komise by měla zveřejňovat obsáhlejší souhrnné záznamy ze zasedání výboru REACH, aby veřejnost mohla sledovat pokrok v jednotlivých spisech o povoleních, porozumět nevyřešeným otázkám a případným důvodům zpoždění. Dobrým příkladem by mohly být souhrnné záznamy výboru SCoPAFF.^[47] Tyto záznamy by měly být zveřejněny včas a v každém případě před příštím zasedáním výboru REACH.

Komise a stěžovatel budou o tomto doporučení informováni. V souladu s čl. 4 odst. 2 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Komise do 17. ledna 2025 podrobné stanovisko.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 17. října 2024

 

[1] K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2021.253.01.0001.01.ENG&toc=OJ%3AL%3A2021%3A253%3ATOC

[2] https://www.ombudsman.europa.eu/cs/public-consultation/cs/160313

[3] Odpověď na otázku č. 5 v https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/169594.

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), Úř. věst. L 396/1, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02006R1907-20140410.

[5] Článek 5 nařízení REACH.

[6] Příloha XIV nařízení REACH stanoví seznam zvláště nebezpečných látek podléhajících povolení. Viz rovněž článek 56 nařízení REACH.

[7] Článek 59 nařízení REACH.

[8] Článek 60 odst. 2 nařízení REACH.

[9] Článek 60 odst. 4 nařízení REACH.

[10] Článek 85 odst. 7 nařízení REACH.

[11] Článek 64 odst. 8 a čl. 133 odst. 3 nařízení REACH.

[12] Věc C-144/21, Parlament v. Komise, bod 68, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=272682&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=4701.

[13] Rozsudek ze dne 7. března 2019, Švédsko v. Komise, T-837/16, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=211428&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=4702.

Rozsudek ze dne 25. února 2021, věc C-389/19 P, Komise v. Švédsko, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=238162&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=4702.

[14] Článek 58 odst. 1 písm. c) bod ii) nařízení REACH. Lhůta je 18 měsíců před tzv. „datem zániku“, od kterého je uvádění látky na trh a její používání zakázáno.

[15] Článek 60 odst. 9 písm. d) a f) nařízení REACH.

[16] Článek 64 odst. 8 nařízení REACH.

[17] Rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, kterým se uzavírá šetření z vlastního podnětu OI/2/2016/RH týkající se zpoždění Evropské komise při zpracování spisů o reprodukční toxicitě chemických látek, bod 27, https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/81645.

[18] Viz písemné odpovědi Komise: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/174970 a https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/189320.

[19] https://ec.europa.eu/transparency/comitology-register/screen/committees/C34200/consult?lang=en.

[20] Viz zprávy z těchto zasedání: https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/178826 a https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/191331.

[21] Viz žádost o kontrolu (příloha 1), https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/178825.

[22] Informace byly poskytnuty v únoru 2024.

[23] https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/189320, s. 2.

[24] Věc T-837/16, Švédsko v. Komise; věc C-389/19 P, Komise v. Švédsko; věc C-144/21, Parlament v. Komise.

[25] Viz článek 13 jednacího řádu výboru REACH přijatého dne 19. listopadu 2019, který je k dispozici zde: https://ec.europa.eu/transparency/comitology-register/screen/committees/C34200/consult?lang=en.

[26] https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/inspection-report/en/178826, bod 9.

[27] Článek 64 odst. 8 nařízení REACH.

[28] Věc C-389/19 P, Komise v. Švédsko, bod 32.

[29] Věc C-389/19 P, Komise v. Švédsko, bod 35.

[30] https://www.ombudsman.europa.eu/en/doc/correspondence/en/189320, s. 4.

[31] Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 3.2.2022, C(2022) 523 final, https://ec.europa.eu/docsroom/documents/48874, bod 8.

[32] Věc T-837/16, Švédsko v. Komise, bod 77; věc C-389/19 P, Komise v. Švédsko, bod 33.

[33] Věc T-837/16, Švédsko v. Komise, bod 79.

[34] RAC již přijal postup pro vyřizování některých žádostí v rámci „zrychleného“ postupu, tj. bez rozpravy v plénu: https://echa.europa.eu/documents/10162/13580/afa_a_listing_criteria_en.pdf/ed59cbc5-b814-43ef-a6cb-0512e3ec4e36.

[35] Článek 64 odst. 3 nařízení REACH.

[36] Věc C-144/21, Parlament v. Komise, zejména bod 68.

[37] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Švédsko v. Komise, T-837/16, bod 69.

[38] Věc T-837/16, Švédsko v. Komise, bod 64.

[39] Jak Soudní dvůr rozhodl v uvedené věci, „názory třetích stran a členských států vyslechnuté během povolovacího řízení [které] vážně zpochybnily analýzu předloženou žadatelem o povolení“. Věc T-837/16, Švédsko v. Komise, bod 89.

[40] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Švédsko v. Komise, T-837/16, bod 67.

[41] Rozsudek ze dne 7. července 2009, věc C-558/07, S.P.C.M. a další, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=77548&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=4122482, bod 45; rozsudek Tribunálu ze dne 7. března 2013, Bilbaína de Alquitranes a další v. ECHA, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=134564&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&dir=&cco=first&1&1&1&amp4cid=1264, bod 116.

[42] Věc C-144/21, Parlament v. Komise, bod 126.

[43] Informace byly poskytnuty v únoru 2024.

[44] Doporučení evropské veřejné ochránkyně práv ve věci 2142/2018/TE týkající se odmítnutí Evropské komise poskytnout přístup k postojům členských států k pokynům týkajícím se posouzení rizik pesticidů pro včely, https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/113624.

[45] Rozsudek ze dne 14. září 2022, Pollinis France v. Komise, spojené věci T-371/20 a T-554/20, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=265442&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=4098652, bod 96.

[46] Článek 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, Úř. věst. L 264/13, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32006R1367.

[47] Stálý výbor pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva.