Vyrobeno v souladu s čl. 4 odst. 1 statutu evropského veřejného ochránce práv ^[1]

Souvislosti stížnosti

1. Nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH)[2] vstoupilo v platnost dne 1. června 2007. Jeho cílem je zlepšit ochranu lidského zdraví a životního prostředí před potenciálními riziky chemických látek a zároveň zvýšit konkurenceschopnost chemického průmyslu EU. Podporuje rovněž alternativní metody posuzování nebezpečnosti látek s cílem omezit zkoušky na zvířatech. V rámci své strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek přijaté dne 14. října 2020 oznámila Evropská komise plánovanou změnu nařízení REACH s cílem dosáhnout svých ambicí v oblasti bezpečných a udržitelných chemických látek a vysoké úrovně ochrany zdraví a životního prostředí při současném zachování vnitřního trhu [3].

2. Nařízení o rtuti [4] se vztahuje na celý životní cyklus rtuti. Dne 14. července 2023 navrhla Komise revizi s cílem zaměřit se na poslední záměrná zbývající použití rtuti v různých výrobcích v EU v souladu se závazky stanovenými v ambici EU v oblasti nulového znečištění [5].

Žádost o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s nařízením REACH

3. Dne 25. listopadu 2022 požádal stěžovatel, organizace občanské společnosti, o přístup veřejnosti [6] k posouzením dopadů a stanoviskům Výboru pro kontrolu regulace (RSB) týkajícím se případných plánovaných revizí nařízení REACH.

4. Dne 13. ledna 2023 poskytla Komise veřejnosti přístup ke značně upravené verzi těchto dokumentů.

5. Dne 19. ledna 2023 podal stěžovatel potvrzující žádost o širší přístup. Prodloužená lhůta pro odpověď Komise uplynula dne 2. března 2023.

6. Dne 12. června 2023 se stěžovatel poté, co neobdržel odpověď, obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Žádost o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s nařízením o rtuti

7. Dne 17. ledna 2023 požádal stěžovatel o přístup veřejnosti k posouzením dopadů a stanoviskům Výboru pro kontrolu regulace, jakož i k seznamu a zápisům z případných „předcházejících zasedání“, která se konala mezi Výborem pro kontrolu regulace a zaměstnanci Komise v souvislosti s revizí nařízení o rtuti.

8. Dne 24. února 2023 Komise odmítla požadované dokumenty zpřístupnit.

9. Dne 1. března 2023 podal žadatel potvrzující žádost.

10. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neodpověděl, obrátil se dne 12. června 2023 na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

11. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření s cílem získat rychlou odpověď na potvrzující žádosti stěžovatele. Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv rovněž nahlédl do sporných dokumentů s cílem přezkoumat rozsah poskytnutého přístupu veřejnosti a konkrétní důvody, které Komise uvedla a které odůvodňovaly její nezpřístupnění požadovaných dokumentů nebo jejich částí.

12. Veřejná ochránkyně práv vyzvala Komisi, aby jí poskytla jakékoli další názory, které by mohla během tohoto šetření zohlednit. Komise se rozhodla neposkytnout žádná další stanoviska.

13. V průběhu šetření Komise odpověděla na potvrzující žádosti stěžovatele. Konkrétně dne 5. července 2023 vydala Komise potvrzující rozhodnutí o žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s nařízením REACH, přičemž zachovala své původní stanovisko. Dne 14. července 2023 zveřejnila Komise revidované posouzení dopadů a související druhé stanovisko Výboru pro kontrolu regulace k navrhované revizi nařízení o rtuti. Dne 10. srpna 2023 Komise poskytla veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům, tj. plný přístup k dřívější verzi posouzení dopadů a ke stanovisku Výboru pro kontrolu regulace, s výjimkou osobních údajů.

14. Veřejná ochránkyně práv obdržela připomínky stěžovatele k odpovědím Komise.

Oblast působnosti tohoto doporučení

15. Vzhledem k tomu, že stěžovatel mezitím získal přístup k dokumentům souvisejícím s revizí nařízení o rtuti, týká se toto doporučení pouze těch dokumentů, které se týkají revize nařízení REACH. Veřejná ochránkyně práv však zahrne své posouzení toho, jak Komise vyřídila žádost o dokumenty týkající se nařízení o rtuti, do svého rozhodnutí o ukončení tohoto šetření.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Stěžovatel

16. Žadatel se domníval, že jeho potvrzující žádosti nebyly vyřízeny včas. Obávala se, že zpoždění Komise při vyřizování žádostí bylo snahou vyhnout se tomu, aby na ně Komise reagovala, dokud nebudou zveřejněny příslušné legislativní návrhy. V té době však stěžovatel tvrdil, že by bylo příliš pozdě na to, aby uplatnil demokratické právo ovlivňovat rozhodovací proces.

17. Stěžovatel tvrdil, že v souladu s judikaturou EU [7] jsou dokumenty vypracované v rámci posouzení dopadů možného legislativního návrhu legislativními dokumenty, které by měly být přímo zpřístupněny veřejnosti [8].

18. Stěžovatel tvrdil, že požadované dokumenty obsahovaly „informace o životním prostředí“ ve smyslu nařízení č. 1367/2006 [9], které stanoví vyšší úroveň transparentnosti těchto informací.

19. Stěžovatel rovněž tvrdil, že výjimky z práva veřejnosti na přístup k legislativním dokumentům musí být vykládány obzvláště restriktivně. Podle názoru stěžovatele Komise neposkytla žádné konkrétní důkazy o skutečném a konkrétním riziku pro svůj rozhodovací proces v důsledku úplného zpřístupnění požadovaných dokumentů.

20. Žadatel se rovněž domníval, že v každém případě existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění požadovaných dokumentů, zejména s ohledem na pokračující expozici lidí škodlivým chemickým látkám a jejich dopad na přírodní prostředí. Podle stěžovatele existuje skutečná naléhavost při řešení případných nedostatků nebo nedostatků ve stávajících právních předpisech EU a že pouze přístup veřejnosti k požadovaným dokumentům by stěžovateli umožnil ovlivnit dotčené legislativní procesy.

Komise

21. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí týkajícím se dokumentů souvisejících s nařízením REACH Komise tvrdila, že úplné zpřístupnění posouzení dopadů a souvisejícího stanoviska Výboru pro kontrolu regulace by vážně ohrozilo probíhající rozhodovací proces Komise.

22. Uvedla, že upravené pasáže obsahují informace o možnostech politiky, jejich možných dopadech, srovnání možností, podrobnosti o upřednostňované možnosti a metodiku hodnocení dopadů. Vysvětlila, že úpravy v přílohách se týkají možných možností, praktických důsledků navrhovaných možností a metodiky pro prověřování a posuzování dopadů. Komise dále vysvětluje, že úpravy ve stanovisku Výboru pro kontrolu regulace a shrnutí zjištění (které odrážejí informace v posouzení dopadů) se týkají závěru, jakož i podrobných připomínek k posouzení dopadů.

23. Komise tvrdila, že posouzení dopadů je stále návrhem a nedokončeným návrhem, který je revidován s ohledem na stanovisko Výboru pro kontrolu regulace. Základní prvky posouzení dopadů byly přehodnoceny. Pokud by byl v této fázi uvolněn, mohl by obsah upravených částí vyvolat vnější tlak, což by ohrozilo včasné přijetí posouzení dopadů. Revize nařízení REACH by měla významný dopad na širokou škálu zúčastněných stran. Intenzivní lobbing byl již zdokumentován v tisku.[10] Proto bylo podle Komise riziko „velmi vážné a skutečné“. Komise se rovněž obávala, že některé upravené části by mohly být vytrženy z kontextu, což by nepříznivě ovlivnilo průběh probíhajícího rozhodovacího procesu.

24. Komise se domnívala, že její práce na posouzení dopadů byla transparentní a zapojila všechny zúčastněné strany. Většina studií pro účely vypracování posouzení dopadů již byla zveřejněna.

25. Komise dále tvrdila, že úplné zpřístupnění požadovaných dokumentů by ohrozilo ochranu obchodních zájmů dodavatelů Komise, kteří provedli studie, na nichž je založeno posouzení dopadů, včetně jejich duševního vlastnictví.

26. Komise uvedla, že podle platných smluvních ujednání „Unie nabývá všechna práva od okamžiku, kdy dodavatel vytvořil výsledky“. Podle názoru Komise by podle těchto ujednání bylo duševní vlastnictví studií převedeno až poté, co by Komise schválila konečné výsledky. U všech studií v době podání žádosti tomu tak ještě nebylo. Některé oddíly posouzení dopadů byly proto v zájmu ochrany duševního vlastnictví třetích stran upraveny. Podle názoru Komise mohli jejich zpřístupnění nebo šíření v té době povolit pouze jejich autoři.

27. Komise měla dále za to, že sporné dokumenty neobsahují „informace o životním prostředí“ ani „informace týkající se emisí do životního prostředí“[11]. Komise zejména tvrdila, že odhady a prognózy účinnosti chemické politiky se stále revidují a upřesňují a nelze je považovat za „informace o životním prostředí“. Neodrážely ani informace o skutečných nebo předvídatelných emisích ve smyslu judikatury EU.

28. Komise měla za to, že neexistuje převažující veřejný zájem na poskytnutí informací.

Posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k doporučení

K povaze dokumentů, které jsou předmětem tohoto šetření

29. Podle Smluv EU mají občané „právo podílet se na demokratickém životě Unie“. [12] Proto musí být všechna rozhodnutí EU přijímána „co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“. [13] To je obzvláště důležité, pokud orgány EU jednají v rámci svých „legislativních pravomocí“. [14] Zásada legislativní transparentnosti je zakotvena ve Smlouvách EU [15] a odráží se v právu EU o přístupu veřejnosti k dokumentům, které stanoví, že „legislativní dokumenty“musí být přímo přístupné veřejnosti, ledaže by jejich zpřístupnění ohrozilo jeden nebo více výslovně chráněných veřejných nebo soukromých zájmů. [16] Možnost občanů kontrolovat všechny informace, které jsou základem pro legislativní činnost EU, je předpokladem pro účinný výkon jejich demokratických práv [17].

30. Dokumenty, které jsou předmětem tohoto šetření, jsou jednoznačně legislativními dokumenty, na které se musí vztahovat nejvyšší standardy transparentnosti. Soudní dvůr rozhodl, že posouzení dopadů jsou klíčovými nástroji pro zajištění toho, aby legislativní návrhy EU byly vypracovány na základě transparentních, komplexních a vyvážených informací. Zprávy o posouzení dopadů a doprovodná stanoviska Výboru pro kontrolu regulace proto představují důležité prvky legislativního procesu EU [18].

31. Kromě toho se veřejný ochránce práv domnívá, že ačkoli se příslušné části požadovaných dokumentů nemusí týkat „informací o emisích do životního prostředí“, tyto části obsahují „informace o životním prostředí“. „Informace o životním prostředí“ mohou být jakékoli informace použité v politikách nebo právních předpisech týkajících se životního prostředí. Posouzení dopadů, o které se zde jedná, obsahuje studii dopadu různých možností politiky zamýšlených v oblasti životního prostředí. V souladu s judikaturou EU [19] to musí být považováno za informace o životním prostředí.

32. Podle Aarhuského nařízení EU platí, že pokud dokument obsahuje „informace o životním prostředí“, musí být výjimky stanovené unijními právními předpisy o přístupu veřejnosti vykládány restriktivně [20].

33. Vzhledem k tomu, že požadované dokumenty představují „legislativní dokumenty“ a obsahují „informace o životním prostředí“, musí být výjimky stanovené v nařízení č. 1049/2001 vykládány obzvláště restriktivně.

K použití výjimky týkající se ochrany probíhajícího rozhodovacího procesu

34. Veřejná ochránkyně práv zkontrolovala neupravené verze dokumentů souvisejících s nařízením REACH a zjistila, že upravené části nejsou zvlášť citlivé. Představují spíše příklad druhu práce, o kterou by se opíral jakýkoli legislativní návrh, zejména pokud obsahují různé možnosti politiky, analýzy těchto možností a jejich možné důsledky.

35. Komise tvrdila, že upravené části požadovaných dokumentů jsou stále nedokončené. Jako takové tvrdilo, že tyto části by mohly být v případě zveřejnění nesprávně vykládány a mohly by vést k vnějšímu tlaku, což by ohrozilo včasné přijetí posouzení dopadů.

36. Jak opakovaně rozhodly soudy EU, veřejnost je zcela schopna pochopit, že některé dokumenty mají dočasnou povahu, a mohou tedy podléhat změnám.[21] Zásadní je, že Soudní dvůr připomněl, že vyjádření názorů veřejnosti nebo zúčastněných stran na možnosti politiky plánované Komisí před oznámením konkrétních legislativních návrhů „je nedílnou součástí výkonu demokratických práv občanů EU“[22].

37. Podle judikatury EU může riziko vnějšího tlaku představovat legitimní důvod pro omezení přístupu k dokumentům souvisejícím s rozhodovacím procesem. Skutečnost takového vnějšího tlaku však musí být prokázána s jistotou a musí být předloženy „hmatatelné důkazy“, aby se prokázalo, že existuje důvodně předvídatelné riziko, že rozhodnutí bude v důsledku tohoto vnějšího tlaku podstatně ovlivněno [23]. Komise musí prokázat, že tento tlak a vliv by vážně ovlivnily, prodloužily nebo zkomplikovaly řádný průběh rozhodování Komise.

38. Veřejná ochránkyně práv chápe, že správa EU se může zdráhat sdílet své předběžné názory, které mohou být předmětem veřejné kritiky a nátlaku. Jak však rozhodl Soudní dvůr, je na Komisi, aby zabránila jakémukoli nepříznivému dopadu na svůj rozhodovací proces vyplývajícímu z těchto vnějších tlaků. Odmítnutí přístupu veřejnosti k legislativním dokumentům nemůže být orgány EU při vnějších tlacích využíváno jako záruka [24].

39. Komise odkazuje na on-line článek z roku 2020, který informoval o vnějším tlaku na Komisi při vypracovávání její nové politiky v oblasti chemických látek.[25] Tento článek však naznačuje, že v roce 2020 mohl mít chemický průmysl privilegovaný přístup k rozhodovacímu procesu Komise. Pokud by tomu tak bylo, zpřístupnění požadovaných dokumentů by bylo o to důležitější, že by mohlo zajistit rovné postavení průmyslu a občanské společnosti. V každém případě článek neupřesňuje, proč by riziko vnějšího tlaku bylo v tomto případě závažnější než v případě jiných legislativních iniciativ Komise a proč by toto riziko podstatně ovlivnilo schopnost Komise dokončit svou práci. Komise rovněž nevysvětlila, proč se domnívá, že by se vnější tlak v důsledku zpřístupnění těchto dokumentů dále zvýšil.

40. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že velký počet legislativních iniciativ Komise přitahuje značný zájem veřejnosti ze strany různých zúčastněných stran a sdělovacích prostředků. Pokud by Komise mohla odůvodnit nezveřejnění svých posouzení dopadů odkazem na takový zájem a potenciální tlak veřejnosti, znamenalo by to, že zásada transparentnosti tvorby právních předpisů EU by postrádala jakýkoli praktický význam. Z argumentace Komise nevyplývá, že by dotčené rozhodování bylo výjimečné k odůvodnění výjimky ze základního práva veřejnosti na přístup k legislativním dokumentům.

41. Komise rovněž tvrdila, že práce na jejím posouzení dopadů byla transparentní a inkluzivní a že některé další dokumenty týkající se tohoto posouzení dopadů již byly zveřejněny. Skutečnost, že jsou k dispozici jiné zdroje potenciálně relevantních informací, však není pro posouzení žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům relevantní [26].

K použití výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů

42. Komise dále tvrdila, že úplnému zpřístupnění požadovaných dokumentů zabránila potřeba chránit obchodní zájmy a duševní vlastnictví dodavatelů, kteří provedli studie, z nichž posouzení dopadů vycházelo.

43. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí Komise uvedla, že podle ujednání se svými dodavateli „Unie nabývá všech práv od okamžiku, kdy dodavatel vytvořil výsledky...“. Komise však dále tvrdí, že duševní vlastnictví některých studií, jejichž výsledky byly zahrnuty do posouzení dopadů, nebylo v době podání žádosti na Komisi dosud převedeno, neboť Komise tyto výsledky dosud neschválila. Veřejná ochránkyně práv nepovažuje tento argument za zcela jasný. Na základě smluvního ujednání citovaného Komisí se zdá, že pokud již byly některé výsledky zahrnuty do návrhu posouzení dopadů, musely být již „vytvořeny“, a tudíž získány Unií na základě výše uvedeného smluvního ustanovení.

44. Nicméně bez ohledu na to, zda již Komise získala práva duševního vlastnictví, musí Komise za účelem uplatnění této výjimky prokázat, že požadované dokumenty obsahují prvky, které by v případě zpřístupnění mohly vážně poškodit obchodní zájmy osoby.[27] Podle judikatury nemá ochrana poskytovaná právům duševního vlastnictví systematicky přednost před domněnkou zpřístupnění prostřednictvím práva veřejnosti na přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001.[28] Veřejný ochránce práv se domnívá, že Komise neprokázala, jak by byly ohroženy obchodní zájmy jejích dodavatelů.

45. Celkově veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že žádný z argumentů předložených Komisí neodůvodňuje odepření plného přístupu veřejnosti k požadovaným dokumentům v souladu s nařízením č. 1049/2001 a judikaturou soudů EU. V této souvislosti je třeba připomenout, že požadované dokumenty představují legislativní dokumenty a obsahují informace o životním prostředí, a proto se na ně vztahuje obzvláště vysoká úroveň transparentnosti.

46. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že odmítnutí Komise poskytnout plný přístup k požadovanému posouzení dopadů a stanovisku Výboru pro kontrolu regulace v souvislosti s revizí nařízení REACH představovalo nesprávný úřední postup. Proto níže předkládá odpovídající doporučení.

47. Pokud jde o dobu, kterou Komise potřebovala na zpracování žádostí stěžovatele o přístup, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že tento případ je dalším příkladem významných a systémových zpoždění, s nimiž se Komise setkává při vyřizování potvrzujících žádostí, což veřejná ochránkyně práv považovala za nesprávný úřední postup v souvislosti s šetřením z vlastního podnětu v této věci na začátku tohoto roku.^[29] V poslední době na tuto záležitost upozornila Evropský parlament prostřednictvím zvláštní zprávy.[30] Tento případ dokládá, jak zásadní je pro občany včasný přístup veřejnosti k legislativním dokumentům, aby mohli uplatnit své demokratické právo ovlivňovat tvorbu právních předpisů EU.

Doporučení

Na základě šetření této stížnosti předkládá veřejná ochránkyně práv Komisi následující doporučení:

Evropská komise by měla bez dalšího odkladu plně zpřístupnit požadované dokumenty týkající se revize nařízení REACH.

Komise a stěžovatel budou o tomto doporučení informováni. V souladu s čl. 4 odst. 2 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Komise do 22. prosince 2023 podrobné stanovisko.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 25. září 2023

 

[1] K dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2021.253.01.0001.01.ENG&toc=OJ%3AL%3A2021%3A253%3ATOC

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), Úř. věst. L 396/1.

[3] https://environment.ec.europa.eu/news/chemicals-commission-seeks-views-revision-reach-eus-chemicals-legislation-2022-01-20_en

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti, Úř. věst. L 137/1, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?qid=1531231211865&uri=CELEX:32017R0852.

[5] https://environment.ec.europa.eu/topics/chemicals/mercury_en#:~:text=In%20July%202023%20the%20Commission%20adopted%20the%20Delegated%20Regulation%20transposing,lamps%20and%20non%2Delectrical%20elektrické zařízení

[6] Podle nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R1049&from=EN

[7] Rozsudek ze dne 4. září 2018, Client Earth v. Komise, C-57/16 P, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=205322&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1918932, body 84–93.

[8] Čl. 12 odst. 2 nařízení č. 1049/2001

[9] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264/13, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A32006R1367).

[10] Komise odkázala na následující článek zveřejněný na internetu: https://corporateeurope.org/en/2020/09/will-eu-commission-stand-firm-against-toxic-lobbying-pressure

[11] Článek 2 písm. d) bod iii) a článek 6 nařízení č. 1367/2006. V případě, že se má za to, že dokument obsahuje informace o životním prostředí, musí být výjimky podle nařízení č. 1049/2001 vykládány restriktivně. Má-li se za to, že dokument obsahuje informace o emisích do životního prostředí, má se za to, že převažující zájem na zpřístupnění existuje z právního hlediska.

[12] Článek 10 Smlouvy o Evropské unii (SEU)

[13] Článek 1 a čl. 10 odst. 3 SEU

[14] Bod 6 odůvodnění nařízení č. 1049/2001

[15] Článek 15 odst. 2 SFEU

[16] Článek 12 odst. 2 a 6. bod odůvodnění nařízení č. 1049/2001

[17] V tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 1. července 2008, Švédsko a Turco v. Rada, spojené věci C-39/05 P a C-52/05 P, bod 46, https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?num=C-39/05&language=en, a ze dne 17. října 2013, Rada v. Access Info Europe, C-280/11 P, bod 33, https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?num=C-280/11&language=CS

[18] Rozsudek Soudního dvora ve věci Client Earth v. Komise, C-57/16 P, body 90–91.

[19] Viz podobné posouzení ve věci C-57/16 P, Client Earth v. Komise, body 97 a 101.

[20] Článek 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, Úř. věst. L 264/13, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A32006R1367.

[21] Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2018 ve věci T-540/15, De Capitani v. Parlament, bod 120. https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=200551&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=774069

[22] Rozsudek Soudního dvora ve věci Client Earth v. Komise, C-57/16 P, bod 108.

[23] Věc T-252/19, Pech v. Rada, bod 92, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=240171&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1916898

[24] Rozsudek Soudního dvora ve věci Client Earth v. Komise, C-57/16 P, bod 124.

[25] https://corporateeurope.org/en/2020/09/will-eu-commission-stand-firm- against-toxic-lobbying-pressure (v angličtině)

[26] Rozsudek ve věci De Capitani v. Parlament, T-540/15, bod 108.

[27] Rozsudek Tribunálu ze dne 5. února 2018 ve věci T-718/15, PTC Therapeutics International v. EMA, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=199044&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1918748, body 64 a 85

[28] Viz rovněž rozsudek Tribunálu ze dne 13. ledna 2017 ve věci T-189/14, Deza v. ECHA, https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=186721&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=1918841, bod 119.

[29] Doporučení o době, kterou Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům (strategické šetření OI/2/2022/OAM), k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/167661

[30] Zvláštní zpráva evropské veřejné ochránkyně práv v jejím strategickém šetření týkajícím se doby, kterou Evropská komise potřebuje k vyřízení žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům (OI/2/2022/OAM), https://www.ombudsman.europa.eu/en/special-report/en/175425