Vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv [1]

Skutečnosti předcházející stížnosti

Stížnost 1140/2008/WP

1. Dne 21. dubna 2008 obdržel veřejný ochránce práv stížnost na Evropskou komisi (stížnost 1140/2008/WP). Tato výtka se týkala způsobu, jakým Komise řešila výtku vycházející z porušení unijního práva Rakouskem (stížnost na nesplnění povinnosti 2006/4959). Stížnost veřejné ochránkyni práv podala rakouská právnička, která poukázala na to, že jedná jménem 27 občanských iniciativ bojujících proti negativním důsledkům rozšíření vídeňského letiště (dále jen „stěžovatelé“).

2. Od roku 1999 prochází infrastruktura na vídeňském letišti zlepšením a rozšířením prostřednictvím řady stavebních projektů, které byly schváleny rakouskými orgány. Když byla Komise na tyto práce upozorněna, dospěla k závěru, že posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen "EIA") mělo být provedeno podle směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí [2]. Za těchto okolností se Komise při jednáních s Rakouskem dohodla, že se zdrží dalšího řízení o nesplnění povinnosti, zatímco Rakousko vypracuje „posuzování vlivů na životní prostředí ex post“, které bude co nejlépe simulovat posuzování vlivů na životní prostředí ex ante a umožní úplné posouzení dopadu příslušných projektů na životní prostředí.

3. Stěžovatelé uvedli, že Komise porušila minimální normy právního státu tím, že se odchýlila od standardních řízení o nesplnění povinnosti způsobem, který výrazně zvýhodnil jednu stranu a znevýhodnil druhou stranu. Kritizovaly skutečnost, že Komise do svých jednání zahrnula společnost Flughafen Wien AG (společnost provozující letiště Vídeň) jako faktickou stranu, zatímco jim podobný status odepřela. Stěžovatelé uvedli, že kategoricky nevznášejí námitky proti přístupu přijatému Komisí, ale tvrdili, že jeho provádění ukazuje, že jeho cílem je sloužit zájmům společnosti Flughafen Wien AG a rakouské vlády a pomoci jim řešit jejich protiprávní jednání co nejjednodušším způsobem. Podle stěžovatelů nebylo jednání Komise v souladu se směrnicí 85/337 a rozsudkem Soudního dvora Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") ve věci C-2/07 [3].

4. Stěžovatelé tvrdili, že Komise by měla buď dohlédnout na to, aby bylo provedeno řádné následné posouzení vlivů na životní prostředí, které musí v každém případě zajistit řádnou kontrolu, do níž musí být stěžovatelé zapojeni, nebo že by měla věc předložit Soudnímu dvoru.

5. Stěžovatelé ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedli, že dne 9. dubna 2008 se v souvislosti se svým případem písemně obrátili na komisaře pro životní prostředí.

6. Vzhledem k tomu, že mezi datem odeslání tohoto dopisu a okamžikem, kdy se stěžovatelé obrátili na veřejného ochránce práv, uplynuly méně než dva týdny, měl veřejný ochránce práv za to, že stěžovatelé nedodrželi čl. 2 odst. 4 jeho statutu. Podle tohoto ustanovení musí stížnosti veřejnému ochránci práv předcházet vhodné předchozí kroky k dotčenému orgánu nebo instituci EU. To neznamená pouze to, že tyto přístupy musí být přijaty, ale také to, že dotčenému orgánu nebo instituci EU musí být poskytnuta přiměřená lhůta na reakci.

7. Veřejný ochránce práv proto stěžovatele informoval, že v té době nebyl schopen jejich stížnost vyřídit, ale že by mohli svou stížnost obnovit, pokud by Komise v přiměřené lhůtě neposkytla uspokojivou odpověď na dopis ze dne 9. dubna 2008.

Stížnost 1532/2008/(WP)GG

8. Dne 25. května 2008 stěžovatelé informovali veřejného ochránce práv, že se na Komisi již několikrát obrátili, ale že Komise není připravena řešit jejich stížnosti. Dopis stěžovatelů ze dne 25. května 2008 byl proto zaevidován jako nová stížnost (stížnost 1532/2008/(WP)GG).

9. Stěžovatelé přiložili kopie své korespondence s Komisí.

10. Z této korespondence vyplynulo, že stěžovatelé kritizovali zejména to, že i) Komise umožnila Rakousku použít rok 1999 jako rok, z něhož vycházelo posouzení, přestože v tomto roce došlo k nárůstu letů o 100 % ve srovnání s rokem 1998, pokud jde o jednu z vzletových a přistávacích drah, ii) nebyl zveřejněn žádný oficiální dokument obsahující výsledky jednání o koncepci následného posouzení vlivů na životní prostředí a iii) posouzení nebylo řádně sledováno.

11. V odpovědi Komise v podstatě uvedla, že bylo vždy jasné, že referenčním rokem má být rok 1999, že koncept posuzování vlivů na životní prostředí byl vypracován externím konzultantem a zveřejněn on-line a že Komise bude postupovat podle postupu posuzování vlivů na životní prostředí, zatímco Rakousko bude pravidelně podávat zprávy o pokroku. Posouzení vlivů na životní prostředí by rovněž prošlo veřejnou konzultací. Komise uvedla, že navrhne ukončení řízení o nesplnění povinnosti až po provedení následného posouzení vlivů na životní prostředí a provedení případných vyrovnávacích opatření, která by mohla vyplynout z posouzení vlivů na životní prostředí.

12. EO provedl šetření následujících tvrzení a tohoto tvrzení:

(1) Komise řádně neprovedla řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku týkající se letiště Vídeň. Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel uvedl, že Komise poté, co zjistila porušení práva Společenství, 1) se odchýlila od běžných postupů tím, že s Rakouskem sjednala „posuzování vlivů na životní prostředí ex post“, 2) zahrnula společnost Flughafen Wien AG jako faktickou stranu do těchto jednání, ale neučinila totéž pro stěžovatele, což stěžovatele nespravedlivě znevýhodnilo, a 3) nezajistila řádné provedení posouzení vlivů na životní prostředí. Pokud jde o poslední bod, stěžovatel zejména kritizoval i) skutečnost, že Komise nesprávně umožnila Rakousku založit posouzení na roce 1999 jako referenčním roce, ii) skutečnost, že nebyl zveřejněn žádný oficiální dokument obsahující výsledky jednání o koncepci následného posouzení vlivů na životní prostředí, a iii) skutečnost, že posouzení nebylo řádně sledováno.

(2) Komise i) poskytovala Rakousku preferenční zacházení tím, že se zdržela podání žaloby k Soudnímu dvoru, přestože konstatovala zjevné porušení práva Společenství, a ii) snažila se chránit Rakousko a zakrýt protiprávní jednání.

Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla buď dohlédnout na to, aby bylo provedeno řádné následné posouzení vlivů na životní prostředí, které musí v každém případě zahrnovat monitorovací mechanismus, do něhož musí být stěžovatel zapojen, nebo, pokud to není možné, předložit věc Soudnímu dvoru.

13. Dne 2. prosince 2009 EO své šetření ukončil.

14. Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, Komise vysvětlila, že v případech, kdy členský stát neprovedl posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice 85/337 před vydáním povolení, bylo jeho dlouholetou praxí hledat řešení prostřednictvím "posouzení vlivů na životní prostředí ex post". Veřejná ochránkyně práv považovala tato vysvětlení za přiměřená.

15. Pokud jde o první aspekt prvního tvrzení stěžovatelů, veřejný ochránce práv se domníval, že přístup Komise spočívající v požadavku, aby Rakousko provedlo následné posouzení vlivů na životní prostředí, které by objektivně posoudilo dopad záměru na životní prostředí podle kritérií stanovených ve směrnici 85/337 a umožnilo by na vědeckém základě určit, zda je třeba přijmout kompenzační opatření, je v zásadě vhodný i přiměřený.

16. Pokud jde o druhý aspekt tohoto tvrzení, veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že nelze mít za to, že bylo prokázáno, že Komise zahrnula společnost Flughafen Wien AG do svých jednání s rakouskými orgány jako faktickou stranu, neboť stěžovatelé nepředložili žádné důkazy, které by argumenty Komise vyvrátily.

17. Pokud jde o třetí aspekt tohoto tvrzení, veřejný ochránce práv poznamenal, že stěžovatelé nezpochybnili prohlášení Komise, že neexistuje žádný oficiální dokument obsahující výsledky jejích jednání s rakouskými orgány.

18. Pokud jde o zbývající část tohoto tvrzení, dospěla veřejná ochránkyně práv k těmto závěrům:

- Rakouské orgány soustavně odkazovaly na "Umweltverträglichkeitsbericht" (zpráva o dopadu na životní prostředí) spíše než na "Umweltverträglichkeitsprüfung" (posouzení dopadu na životní prostředí). Bylo obtížné zjistit, co by rakouským orgánům bránilo v používání výrazu "posuzování vlivů na životní prostředí ex post". (body 80–81 rozhodnutí veřejného ochránce práv)

- Orgánem, který byl pověřen následným posouzením vlivů na životní prostředí, bylo rakouské spolkové ministerstvo dopravy, inovací a technologií (dále jen "BMVIT"). Komise nezpochybnila, že toto ministerstvo vydalo některá povolení pro dotčené projekty. Vzhledem k tomu, že a) směrnice 85/337 stanoví, že taková povolení by měla být udělena pouze tehdy, pokud bylo provedeno posouzení vlivů na životní prostředí, je-li takové posouzení vlivů na životní prostředí nezbytné, a b) Komise souhlasila s tím, že posouzení vlivů na životní prostředí mělo být v projednávané věci provedeno, vyplývá z toho, že posouzení vlivů na životní prostředí ex post bylo svěřeno orgánu, který podle všeho zpočátku opomenul ověřit dodržování směrnice 85/337. Za těchto okolností se argument stěžovatelů, že zapojení BMVIT vedlo na první pohled ke zjevnému střetu zájmů, jevil jako opodstatněný. (body 83–85 rozhodnutí veřejného ochránce práv)

- Bylo by logičtější zvolit jako referenční rok v projednávané věci rok 1998, tj. rok bezprostředně předcházející zahájení projektu. Veřejný ochránce práv se proto domníval, že Komise dostatečně nevysvětlila, proč je vhodné jako referenční rok použít rok 1999 namísto roku 1998. (bod 86 rozhodnutí veřejného ochránce práv)

Komise uvedla, že posouzení vlivů na životní prostředí ex post bude provedeno na základě článků 5 až 10 směrnice 85/337. Podle názoru stěžovatelů se však musel použít i článek 10a (týkající se přístupu k přezkumnému řízení pro osoby z řad veřejnosti, které mají zájem na posouzení vlivů na životní prostředí). Komise vysvětlila, že nepožádala Rakousko o výslovná ujištění ohledně použitelnosti článku 10a směrnice 85/337, když připustila provedení následného posouzení vlivů na životní prostředí, neboť toto ustanovení představuje hmotné právo a nemůže být předmětem dohody s členskými státy. Veřejný ochránce práv tento argument nepochopil. Bez ohledu na to, zda článek 10a představuje hmotné nebo procesní právo, bylo obtížné pochopit, co mohlo Komisi zabránit v tom, aby od rakouských orgánů požadovala výslovné ujištění, že toto ustanovení bude dodrženo, pokud bude v tomto případě použitelné. (body 87–92 rozhodnutí veřejného ochránce práv)

19. S ohledem na tyto okolnosti měl veřejný ochránce práv za to, že v tomto okamžiku nemohl dospět k závěru, že Komise zajistila řádné provedení posouzení vlivů na životní prostředí ex post, a že tedy řádně vedla řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku týkající se letiště Vídeň.

20. Veřejná ochránkyně práv však rovněž konstatovala, že v té době nebylo dokončeno posouzení vlivů na životní prostředí ex post ani šetření Komise.

21. Pokud jde o šetření prováděné Komisí, veřejná ochránkyně práv konstatovala, že Komise před zahájením šetření informovala stěžovatele, že navrhne ukončení řízení o nesplnění povinnosti až po provedení následného posouzení vlivů na životní prostředí a po provedení případných vyrovnávacích opatření, která by mohla vyplynout z posouzení vlivů na životní prostředí. Komise dále poukázala na to, že v souladu se zásadami stanovenými Soudním dvorem v rozsudku ve věci C-201/02 bude sledovat výsledek následného posouzení vlivů na životní prostředí a jeho případné provedení. Potvrdila, že řízení o nesplnění povinnosti uzavře pouze tehdy, pokud se přesvědčí, že byly náležitě posouzeny možné relevantní dopady různých rozšíření letišť, a zejména že Rakousko přijalo nezbytná opatření, aby zjištění posouzení dopadů mělo praktický účinek.

22. Za těchto okolností měl veřejný ochránce práv za to, že v té době neexistovaly důvody pro další šetření tvrzení, že Komise řádně neprovedla řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku v souvislosti s letištěm ve Vídni. Veřejný ochránce práv proto své šetření uzavřel.

23. Ve svém rozhodnutí o ukončení šetření však veřejný ochránce práv zdůraznil, že věří, že Komise toto rozhodnutí náležitě zohlední při přijímání konečného rozhodnutí o stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů.

K této výtce

24. Dne 30. listopadu 2010 se stěžovatelé znovu obrátili na veřejného ochránce práv. Informovaly veřejnou ochránkyni práv, že pokud je jim známo, Komise od přijetí rozhodnutí veřejné ochránkyně práv nepodnikla žádné další kroky v řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku.

25. Stěžovatelé proto svou stížnost obnovili a požádali veřejnou ochránkyni práv, aby zahájila nové šetření případu.

Předmět šetření

26. Stěžovatelé ve své stížnosti poukázali na to, že chtějí předložit stejná tvrzení a požadavky jako ve stížnosti 1532/2008/(WP)GG.

27. Veřejný ochránce práv byl toho názoru, že s ohledem na jeho rozhodnutí o stížnosti 1532/2008/(WP)GG ze dne 2. prosince 2009 neexistují dostatečné důvody pro šetření tvrzení stěžovatelů, že Komise 1) se odchýlila od běžných postupů tím, že s Rakouskem vyjednala „posouzení vlivů na životní prostředí ex post (EIA)“, 2) zahrnula do těchto jednání letiště Vídeň jako faktickou stranu, ale neučinila totéž pro stěžovatele v daném případě, což nespravedlivě znevýhodnilo stěžovatele, 3) udělila Rakousku preferenční zacházení tím, že se zdržela podání žaloby k Soudnímu dvoru, přestože konstatovala zjevné porušení práva Společenství, a 4) se snažila chránit Rakousko a zakrýt protiprávní jednání.

28. Veřejný ochránce práv se proto rozhodl zahrnout do svého nového šetření pouze toto tvrzení a toto tvrzení:[4]

Tvrzení:

Komise řádně neprovedla řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku týkající se letiště Vídeň, zejména tím, že nezajistila řádné provedení posouzení vlivů na životní prostředí.

Nárok:

Komise by měla buď dohlédnout na to, aby bylo provedeno řádné následné posouzení vlivů na životní prostředí, včetně monitorovacího mechanismu, do něhož mají stěžovatelé právo být zapojeni, nebo, pokud to není možné, předložit věc Soudnímu dvoru.

Šetření

29. Dne 20. prosince 2010 požádala veřejná ochránkyně práv Komisi o stanovisko k výše uvedenému tvrzení a žádosti.

30. Komise předložila své stanovisko dne 7. dubna 2011.

31. Toto stanovisko bylo předáno stěžovatelům, kteří předložili své připomínky ve dnech 11., 19. a 20. dubna 2011.

32. Dne 7. června 2011 útvary veřejné ochránkyně práv nahlédly do spisu Komise.

33. Dne 20. června 2011 byla Komisi zaslána kopie zprávy o této kontrole. Další kopie byla zaslána stěžovatelům, kteří předložili své připomínky dne 28. června 2011.

34. Dne 25. července 2011 předložili stěžovatelé další informace týkající se tohoto případu.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Údajné nesprávné vedení řízení o nesplnění povinnosti a související nároky

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

35. Stěžovatelé zopakovali svůj názor, že Komise řádně nevyřídila jejich stížnost na porušení právních předpisů. Uvedly, že BMVIT je dne 26. ledna 2010 informoval, že zpráva o dopadu ex post na životní prostředí prochází konečným posouzením a že příslušní odborníci následně předloží Komisi zprávu o kompenzačních opatřeních, která by mohla být nezbytná. Stěžovatelé dodali, že BMVIT předložili stanovisko ke zprávě o dopadu na životní prostředí ex post, ale neobdrželi žádnou reakci. Stěžovatelé kritizovali, že bylo porušeno jejich právo na odvolání podle článku 10a směrnice 85/337.

36. Komise ve svém stanovisku zopakovala svůj názor, že je přiměřené a rozumné, aby se zdržela dalšího řízení o nesplnění povinnosti, zatímco Rakousko provedlo následné posouzení vlivů na životní prostředí, které co nejlépe simuluje posouzení vlivů na životní prostředí ex ante.

37. Komise poskytla následující informace o způsobu provedení následného posouzení vlivů na životní prostředí:

Rakousko předložilo koncept posouzení vlivů na životní prostředí ex post Komisi, která jej posoudila v první polovině roku 2008.

Dne 27. března 2008 byl na internetových stránkách společnosti Flughafen Wien zveřejněn koncept následného posouzení vlivů na životní prostředí. Publikoval se také v několika novinách.

Dne 26. srpna 2008 byl jmenován externí odborník pro koordinaci posouzení vlivů na životní prostředí ex post.

- Posouzení vlivů na životní prostředí ex post bylo BMVIT předloženo dne 3. dubna 2009.

- Po provedení určitých zlepšení bylo posouzení vlivů na životní prostředí ex post zveřejněno na internetu dne 15. října 2009.

- Ve stanovené lhůtě (3. prosince 2009) bylo obdrženo 13 písemných připomínek.

- Dokončení závěrečných kroků bylo zpožděno, zejména kvůli tomu, že obdržené připomínky vyžadovaly dodatečná odborná posouzení a technické zprávy.

- Nová odborná zpráva o hluku se rovněž stala nezbytnou poté, co Rakouská společnost pro omezování hluku (Österreichische Ring für Lärmbekämpfung) v únoru 2010 dospěla k závěru, že metody a pokyny používané pro výpočet hladin hluku již neodrážejí současný stav techniky.

- Po výsledných dodatečných posouzeních byla provedena nová zlepšení posouzení vlivů na životní prostředí ex post a dne 30. června 2010 byla předložena příslušnému ministerstvu.

Dne 15. února 2011 předalo Rakousko Komisi závěrečnou zprávu o posouzení vlivů na životní prostředí ex post.

38. Komise uvedla, že bude sledovat výsledek následného posouzení vlivů na životní prostředí a jeho případné provedení. Konkrétněji by Komise ověřila, zda byly dostatečně zohledněny potenciální významné dopady na životní prostředí s cílem přijmout v případě potřeby zpětná kompenzační opatření.

39. Komise zopakovala, že řízení o nesplnění povinnosti bude uzavřeno až poté, co se přesvědčí, že byly odpovídajícím způsobem posouzeny možné relevantní dopady různých rozšíření letišť, a zejména že Rakousko podniklo nezbytné kroky k tomu, aby zjištění posouzení dopadů získala praktický účinek, tj. po provedení případných vyrovnávacích opatření vyplývajících z posouzení vlivů na životní prostředí.

40. Stěžovatelé ve svých připomínkách poukázali na to, že Komise stále trvá na tom, že zpráva o dopadu na životní prostředí ex post je přijatelná, i když ani vzdáleně neodpovídá následnému posouzení vlivů na životní prostředí . Komise ignorovala všechny argumenty, které jí byly předloženy. Rovněž ignorovala odkazy veřejného ochránce práv na nedostatky příslušného postupu.

41. Stěžovatelé tvrdili, že Komise nezohlednila skutečnost, že státní zástupce ve Vídni zahájil v projednávané věci vyšetřování týkající se potlačení posuzování vlivů na životní prostředí. Toto šetření bylo zaměřeno na samotnou osobu, s níž musela Komise jednat, pokud jde o následné posouzení vlivů na životní prostředí. Komise nezohlednila ani skutečnost, že rakouský Účetní dvůr dospěl ve zprávě týkající se letiště Vídeň k následujícímu závěru, pokud jde o následné posouzení vlivů na životní prostředí provedené v projednávané věci: „Pokud jde o možnosti účasti občanů a možnosti právní ochrany, tento postup nesplňuje standard postupu posuzování vlivů na životní prostředí“.

42. Stěžovatelé tvrdili, že Komise jednala jako zaměstnanec odvětví letectví. Rakousko po dobu čtyř let nelegálně prodlužovalo letiště ve Vídni. Náklady na tuto investici nyní činily přibližně 1,5 miliardy EUR. Všechny příslušné práce byly provedeny bez posouzení vlivů na životní prostředí.

43. Podle názoru stěžovatelů došlo ke zjevnému nesprávnému úřednímu postupu.

44. Po přezkoumání výše uvedených podání dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že je nezbytné nahlédnout do spisu Komise.

45. Kontrola prokázala, že koncepce následného posouzení vlivů na životní prostředí byla Komisi předložena dne 17. března 2008. Potvrdila, že rakouské orgány podaly Komisi zprávu o pokroku při posuzování vlivů na životní prostředí ex post dne 22. září 2008, 23. června 2009, 13. listopadu 2009 a 13. července 2010.

46. Kontrola dále ukázala, že spis neobsahoval žádnou další významnou korespondenci mezi Komisí a rakouskými orgány v období, kdy bylo provedeno následné posouzení vlivů na životní prostředí. Zejména nic nenasvědčovalo tomu, že by tvrzení, která stěžovatel během tohoto období předložil, byla s rakouskými orgány projednána písemně. Nezdá se ani, že by rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 2. prosince 2009 o stížnosti 1532/2008 vedlo k takové korespondenci.

47. V odpovědi na otázku za tímto účelem zástupci Komise přítomní při kontrole vysvětlili, že generální ředitelství pro životní prostředí bude usilovat o dokončení přezkumu závěrečné zprávy předložené rakouskými orgány před letní přestávkou. Nebyly však schopny uvést, kdy o případu rozhodne sama Komise.

48. Stěžovatelé ve svých připomínkách ke zprávě o kontrole uvedli, že kontrola potvrdila, že jejich argumenty nebyly vůbec nebo řádně projednány.

49. Stěžovatelé uvedli, že se dozvěděli, že případ nyní řeší pan D, až na základě inspekční zprávy. Zdůraznili, že hlavním aktérem v tomto případě byl pan M., který měl případ na starosti přibližně od listopadu 2007 do listopadu 2010. Podle stěžovatelů se pan M. netajil tím, že nemá zájem o jejich argumenty. Pokud se s těmito argumenty vypořádal, učinil tak pouze cynickým nebo nepřátelským způsobem. Stěžovatelé dodali, že na osobní úrovni byl pan M. prostě arogantní a že nebylo možné s ním případ rozumně projednat.

50. Stěžovatelé na závěr uvedli, že věří, že veřejný ochránce práv najde vhodné způsoby a prostředky, jak Komisi přesvědčit, že musí jednat v souladu s právem EU.

51. Dne 25. července 2011 stěžovatelé předali veřejnému ochránci práv odpověď, kterou paní B., spolková ministryně dopravy, inovací a technologií, poskytla dne 8. července 2011 na řadu otázek, které jí položili poslanci rakouského parlamentu. Podle této odpovědi dospěla závěrečná zpráva k závěru, že „zpráva o dopadu na životní prostředí ex post, kterou FWAG [Flughafen Wien AG] předložila BMVIT, může být přijata za podmínky, že FWAG provede všechna kompenzační opatření, která sama navrhla ve své zprávě“ a že k ploše určené pro kompenzační opatření přidá dalších 10,45 ha. Paní B. rovněž potvrdila, že v souladu s právní povahou zprávy o následném posouzení vlivů na životní prostředí nejsou podle rakouského práva k dispozici žádné opravné prostředky, pokud jde o tuto zprávu.

Posouzení veřejného ochránce práv

52. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise zopakovala, že řízení o nesplnění povinnosti ukončí až poté, co se přesvědčí, že byly náležitě posouzeny možné relevantní dopady různých rozšíření letišť, a zejména že Rakousko podniklo nezbytné kroky k tomu, aby zjištění uvedená v posouzení dopadů měla praktický účinek.

53. Právě toto ujištění vedlo veřejného ochránce práv k uzavření jeho prvního šetření v této věci v prosinci 2009.

54. Je však třeba uvést, že v době přijetí tohoto rozhodnutí probíhalo následné posuzování vlivů na životní prostředí provedené rakouskými orgány.

55. V této fázi by tedy Komise mohla snadno zasáhnout u rakouských orgánů, aby vyřešila otázky, které veřejný ochránce práv uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 2. prosince 2009. Je třeba připomenout, že veřejný ochránce práv v tomto rozhodnutí zdůraznil čtyři konkrétní aspekty, které jsou shrnuty v bodě 18 tohoto rozhodnutí.

56. Z kontroly spisu Komise provedené v červnu 2011 však vyplynulo, že Komise nepřijala žádná další opatření, nýbrž pouze vyčkala, až jí rakouské orgány předloží závěrečnou zprávu.

57. Některé z otázek, které veřejná ochránkyně práv vznesla, se však týkaly samotného základu následného posouzení vlivů na životní prostředí. Veřejná ochránkyně práv zejména poukázala na to, že s ohledem na okolnosti případu se argument stěžovatelů, že zapojení BMVIT vedlo ke zjevnému střetu zájmů, na první pohled jevil jako opodstatněný.

58. Kromě toho veřejný ochránce práv ve svém rozhodnutí ze dne 2. prosince 2009 zdůraznil význam článku 10a směrnice 85/337, který stanoví, že „osoby z řad veřejnosti“ mají za určitých podmínek „přístup k přezkumnému řízení před soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným zákonem, aby mohly napadnout hmotnou nebo procesní zákonnost rozhodnutí, aktů nebo opomenutí, na něž se vztahují ustanovení této směrnice o účasti veřejnosti“. Veřejná ochránkyně práv dále zdůraznila, že není zdaleka jisté, zda občané budou moci využít přezkumného řízení podle rakouského práva, pokud jde o posouzení vlivů na životní prostředí ex post.

59. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že by bylo vhodné, aby Komise posoudila otázky, které vznesl ve svém rozhodnutí o stížnosti 1532/2008. Nechápe, proč se zdá, že Komise v tomto ohledu nepřijala žádná opatření. Je pravda, že veřejný ochránce práv ve svém uvedeném rozhodnutí uvedl, že věří, že Komise toto rozhodnutí náležitě zohlední při přijímání konečného rozhodnutí o stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů. Avšak vzhledem k povaze otázek vznesených veřejným ochráncem práv by to Komise sotva mohla vykládat v tom smyslu, že by měla odložit řešení těchto otázek až do samého konce.

60. Nečinnost Komise je obzvláště politováníhodná, pokud jde o absenci nápravných opatření stanovených v článku 10a směrnice 85/337, pokud jde o následnou zprávu o dopadu na životní prostředí. Vzhledem k tomu, že příslušná zpráva byla Komisi předložena dne 15. února 2011, musela být rakouskými orgány přijata k tomuto datu nebo před ním. Aby byla dostupnost nápravných opatření stanovených v článku 10a směrnice 85/337, pokud jde o tuto zprávu, užitečná, musela by být Komisí vyjasněna nejpozději ke dni jejího přijetí.

61. Pro úplnost je třeba dodat, že pochybnosti o dostupnosti prostředků přezkumu v projednávané věci, které veřejný ochránce práv vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 2. prosince 2009, byly mezitím posíleny prohlášeními rakouského Účetního dvora. Jak uvedli stěžovatelé, rakouský Účetní dvůr dospěl ve zprávě týkající se letiště Vídeň k následujícímu závěru, pokud jde o následné posouzení vlivů na životní prostředí provedené v tomto případě: „Pokud jde o možnosti účasti občanů a o právní ochranu, tento postup nesplňuje standard postupu posuzování vlivů na životní prostředí“. Stěžovatelé upozornili Komisi na tuto zprávu v e-mailu ze dne 19. ledna 2011, jehož kopie byla zaslána veřejnému ochránci práv. Ve své odpovědi ze dne 8. července 2011 na několik otázek, které jí položili poslanci rakouského parlamentu, spolková ministryně dopravy, inovací a technologií výslovně uvedla, že podle rakouského práva nejsou k dispozici žádné opravné prostředky, pokud jde o posouzení vlivů na životní prostředí ex post nebo, jak to nazvala ministryně, zprávu o dopadu na životní prostředí ex post.

61. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejný ochránce práv domnívá, že tvrzení stěžovatele, že Komise zjevně řádně neprovedla řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku týkající se letiště Vídeň, je skutečně opodstatněné.

B. Návrh doporučení

Na základě svého šetření této stížnosti předkládá veřejný ochránce práv Komisi tento návrh doporučení:

Komise by měla opravit svůj přístup, pokud jde o vyřizování stížnosti stěžovatelů na porušení právních předpisů týkající se letiště Vídeň, řešit nedostatky, na které upozornil veřejný ochránce práv ve svém rozhodnutí ze dne 2. prosince 2009 o stížnosti 1532/2008, a co nejrychleji dokončit své posouzení.

Komise a stěžovatelé budou o tomto návrhu doporučení informováni. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv zašle Komise do 31. října 2011 podrobné stanovisko. Podrobné stanovisko by mohlo spočívat v přijetí návrhu doporučení a v popisu toho, jak bylo provedeno.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 29. července 2011.

---

[1] Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (94/262/ESUO, ES, Euratom), Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

[2] Úř. věst. L 175, s. 40. Tato směrnice byla změněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 (Úř. věst. L 156, s. 17) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 (Úř. věst. L 140, s. 114).

[3] Rozsudek Soudního dvora ve věci Paul Abraham a další, C-2/07, Sb. rozh. 2008, s. I-1197.

[4] Ve svém dopise o zahájení nového šetření veřejný ochránce práv označil stěžovatele za sdružení občanských iniciativ. Ve skutečnosti, stejně jako ve stížnosti 1532/2008, jsou stěžovateli občanské iniciativy.