Evropský veřejný ochránce práv Jacob Söderman předložil Evropské komisi dvě kritické připomínky ohledně vyřizování stížnosti týkající se výstavby metra v řecké Soluni. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise stěžovatele nesprávně informovala o důvodech ukončení šetření a případ uzavřela, aniž by stěžovateli poskytla skutečnou příležitost předložit další důkazy. Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby Komise stanovila jasná procesní pravidla, která by zabránila tomu, aby se taková situace opakovala.

Rozhodnutí veřejného ochránce práv je výsledkem nejsložitějšího šetření, které kdy provedl. V průběhu dvouletého šetření veřejná ochránkyně práv přečetla stovky stran důkazů, přednesla ústní svědectví vyšších úředníků Komise a zkontrolovala desítky dokumentů v držení Komise. Mandát veřejného ochránce práv je omezen na vyšetřování činnosti orgánů a institucí Evropského společenství. Šetření veřejného ochránce práv v tomto případě se týkalo úlohy Komise jako strážkyně Smlouvy při zajišťování souladu členských států s právem Společenství. Šetření veřejného ochránce práv se snažilo zjistit, zda Komise při vyřizování stížnosti na porušení práva Společenství řeckými orgány dodržovala zásady řádné správní praxe.

Stížnost týkající se zadání projektu metra v Soluni byla veřejnému ochránci práv předložena v září 1998. Stěžovatel zastupující makedonskou společnost Metro Joint Venture Company tvrdil, že zadáním zakázky společnosti Thessaloniki Metro Joint Venture Company řecké orgány porušily právo Společenství v oblasti zadávání veřejných zakázek. Stěžovatel zpochybnil způsob, jakým Komise prošetřila a uzavřela jeho stížnost.

Navzdory výsledkům šetření, které provedlo generální ředitelství pro vnitřní trh, Komise případ uzavřela, aniž by řeckým orgánům zaslala výzvu. Kolegium komisařů využilo své diskreční pravomoci, jak potvrzuje stávající judikatura Soudního dvora, a případ uzavřelo. Dospěla k závěru, že vzhledem k omezené možnosti změnit výsledek nabídkového řízení je lepší získat od řeckých orgánů písemné ujištění o jejich budoucím chování v takových případech.

Při informování stěžovatele o svém rozhodnutí však znění Komise naznačovalo, že případ uzavřela, protože neshledala žádné porušení práva Společenství. Takový závěr je v rozporu s rozhodnutím sboru komisařů, z něhož vyplývá, že Komise případ uzavřela, přičemž uznala, že k možnému protiprávnímu jednání skutečně došlo.

Přestože Komise poskytla stěžovateli možnost předložit další důkazy v dopise obdrženém od Komise dne 19. srpna 1998, uzavřela případ o osm dní později, než měl stěžovatel čas odpovědět. O uzavření případu informovala stěžovatele až o více než tři měsíce později, do té doby stěžovatelka napsala čtyřikrát o dalších důkazech.

Evropský veřejný ochránce práv se domnívá, že nesprávné informování stěžovatele o důvodech uzavření případu představuje případ nesprávného úředního postupu. Odepření práva stěžovatele na vyslechnutí dalších důkazů je v rozporu se zásadami základních práv, které jsou nyní rovněž zakotveny v Listině základních práv z Nice. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že může být nezbytné vypracovat kodex, který by upravoval způsob, jakým Komise jedná s občany ve správní fázi řízení o nesplnění povinnosti.

Úplné znění rozhodnutí je k dispozici na internetové adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/decision/en/980995.htm

Další informace získáte na telefonním čísle: