Evropský veřejný ochránce práv P. Nikiforos Diamandouros kritizoval Evropskou komisi za to, že nepodnikla další kroky k tomu, aby Německo vyhovělo rozsudku Evropského soudního dvora. Soudní dvůr rozhodl, že německé nařízení o obalech pro některé nápoje představuje překážku obchodu uvnitř Společenství. Komise by mohla napravit své selhání v průběhu druhého řízení o nesplnění povinnosti týkajícího se nařízení, které v současné době probíhá, říká veřejná ochránkyně práv.

Souvislosti

V červenci 2002 německé orgány oznámily, že od 1. ledna 2003 bude pro jednorázové obaly minerální vody, piva a nealkoholických nápojů povinný systém zálohování a zpětného odběru.

V návaznosti na řízení o nesplnění povinnosti zahájené Komisí proti Německu Soudní dvůr rozhodl, že příslušná pravidla představují překážku obchodu uvnitř Společenství, jelikož výrobcům a distributorům nebyl poskytnut dostatek času na přizpůsobení se novým pravidlům. V druhém rozsudku, který byl vydán na základě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané německým soudem, Soudní dvůr rozhodl, že systém zálohování a zpětného odběru může být zaveden pouze tehdy, pokud bude poskytnuto dostatečně dlouhé přechodné období. Soudní dvůr dále rozhodl, že změna nového systému nakládání s obalovým odpadem je slučitelná s právem Společenství pouze tehdy, pokud v době změny existoval operační systém.

V březnu 2005 si právník zastupující několik evropských nápojových společností stěžoval veřejnému ochránci práv, že Komise nepřijala nezbytná opatření, aby Německo vyhovělo rozsudkům Soudního dvora. Komise tvrdila, že rozsudky neposkytují právní základ, který by vyžadoval, aby Německo pozastavilo příslušná pravidla. Tvrdila, že rozsudek v první věci vycházel výlučně ze zjištění, že přechodné období nebylo dostatečně dlouhé a že mezitím uplynul dostatek času. Komise dále tvrdila, že druhý rozsudek je pro účely projednávané věci irelevantní, neboť se jedná pouze o rozhodnutí o předběžné otázce.

Veřejná ochránkyně práv shledala argument Komise nepřesvědčivým. Podle jeho názoru rozsudek Soudního dvora znamenal, že zavedení nového systému musí předcházet přechodné období. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že postoj Komise, že není třeba přijmout žádná další opatření, by mohl být odůvodněný pouze tehdy, pokud by v době, kdy Komise přijala uvedený postoj, byl v Německu k dispozici funkční systém nakládání s obalovým odpadem. Bylo však zřejmé, že Komise při přijetí tohoto stanoviska ještě neověřila, zda tomu tak skutečně je. Veřejná ochránkyně práv proto považovala přístup Komise za nekonzistentní nebo dokonce protichůdný. V kritické poznámce proto veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise nepředložila platné argumenty, které by prokazovaly, že nejsou nutné žádné další kroky. Vzhledem k tomu, že druhé řízení o nesplnění povinnosti týkající se německého nařízení stále probíhá, má veřejný ochránce práv za to, že Komise by mohla jeho připomínky v rámci tohoto řízení zohlednit.

Úplné rozhodnutí veřejného ochránce práv si můžete přečíst na adrese:

Informace o případu: Gerhard Grill, hlavní právní poradce, tel. +33 388 17 2423