Evropská veřejná ochránkyně práv Teresa Anjinho zjistila nesprávný úřední postup, když Evropská komise odmítla analyzovat zprávu o posouzení rizik z roku 2023 vypracovanou společností X působící v oblasti sociálních médií za účelem případného zveřejnění. Podle aktu EU o digitálních službách musí velké společnosti provozující sociální média, jako je X, předkládat Komisi výroční zprávy o dodržování ustanovení tohoto aktu.

Když novinář požádal o přístup ke zprávě společnosti X, Komise jej odmítla s odůvodněním, že lze obecně předpokládat, že zpřístupnění by mohlo ohrozit obchodní zájmy společnosti, jakož i probíhající vyšetřování jejího souladu s aktem o digitálních službách. Komise později dodala, že její použití obecné domněnky o nezveřejnění je rovněž odůvodněno potřebou chránit nezávislý audit v téže záležitosti.

Toto spoléhání se na obecnou domněnku znamená, že Komise zprávu individuálně neposoudila pro případné zpřístupnění.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že je nepřiměřené, aby Komise uplatňovala obecnou domněnku nezveřejnění, a že okolnosti, za nichž to soudy EU povolily, se velmi liší od pravidel, která se vztahují na zprávy o posouzení rizik. Dále konstatovala, že ani tehdy probíhající audit nepostačoval k odůvodnění obecné domněnky o nezveřejnění, a to i v případě, že společnost X byla povinna zprávu zveřejnit do tří měsíců od dokončení auditu.

Ačkoli společnost X nyní zprávu zveřejnila s úpravami, veřejná ochránkyně práv přesto doporučila, aby Komise provedla individuální posouzení dokumentu určeného ke zveřejnění. Cílem tohoto posouzení by mělo být poskytnout novináři co nejširší přístup, případně i k úpravám provedeným společností.

Veřejná ochránkyně práv dále zdůraznila, že pokud Komise dospěje k závěru, že přístup k určitým částem zprávy nelze poskytnout, musí důkladně vysvětlit proč.