V návaznosti na šetření z vlastního podnětu požádala veřejná ochránkyně práv Radu EU a Evropskou komisi, aby zlepšily dodržování judikatury EU týkající se přístupu veřejnosti k legislativním dokumentům.

Evropský soudní dvůr (ESD) rozhodl, že k legislativním dokumentům EU musí být poskytnut širší přístup a že seznam výjimek z práva na přístup k dokumentům musí být uplatňován „tím přísněji“.

Šetření veřejné ochránkyně práv se zabývalo tím, jak Rada a Komise vyřizovaly žádosti o přístup týkající se tří důležitých právních předpisů EU, konkrétně aktu o digitálních trzích, revize směrnice o systému obchodování s emisemi a směrnice o minimální mzdě.

Zjistil, že ačkoli oba orgány zpřístupnily velké množství legislativních dokumentů, v mnoha případech uplatňovaly výjimky podle práva EU o přístupu k dokumentům (nařízení č. 1049/2001) příliš široce.

Když Rada i Komise použily ochranu probíhajících rozhodovacích procesů jako důvod pro odepření přístupu k dokumentům, měly argumenty, které byly neurčité, abstraktní a nepodložené. Jejich odůvodnění - včetně toho, že by zveřejnění vedlo k vnějšímu tlaku nebo k nesprávnému výkladu ze strany veřejnosti - již bylo unijním soudem odmítnuto.

Obdobně byly Soudním dvorem zamítnuty i argumenty obou orgánů týkající se potřeby chránit právní poradenství.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že tento nesoulad s judikaturou EU je v Unii založené na právním státu hluboce znepokojující.

Veřejná ochránkyně práv požádala oba orgány, aby neprodleně zveřejnily legislativní dokumenty, i když by to vedlo k vnějšímu tlaku, neboť se jedná o faktor v jakémkoli demokratickém legislativním procesu.

Požadovala rovněž, aby byl přístup k legislativním dokumentům odepřen pouze za skutečně výjimečných okolností a aby třetí osoby, které v průběhu legislativního procesu předloží svá podání, byly informovány o tom, že jejich podání mohou být zpřístupněna.

Rada a Komise byly požádány, aby do 3. června 2025 uvedly, jak návrhy veřejné ochránkyně práv provedly.