Datum: čtvrtek 20. dubna 2023

Vzdálená schůzka přes WebEx

Přítomni

Evropská investiční banka

Dva zástupci generálního inspektorátu

Dva zástupci generálního sekretariátu

Jeden zástupce z ředitelství pro operace

Dva zástupci právního ředitelství

Dva zástupci Ředitelství pro projekty

Evropský veřejný ochránce práv

paní Jennifer King, právní expertka

paní Oana Marin, referentka pro šetření

paní Silvia Fuller, referentka pro šetření

paní Natalia Chiner, stážistka v oblasti šetření

Účel schůze

Setkání se konalo v souvislosti s šetřením toho, jak Evropská investiční banka (EIB) poskytla přístup k environmentálnímu a sociálnímu datovému listu (ESDS) projektu, který se rozhodla financovat v Nairobi.[1] Účelem setkání bylo, aby vyšetřovací tým veřejného ochránce práv získal vysvětlení ohledně proaktivního zveřejňování ESDS ze strany EIB. Schůzka byla rovněž zaměřena na pochopení toho, jak EIB vyřídila konkrétní žádost stěžovatele o přístup veřejnosti, a na získání vysvětlení k tomu, že v době přijetí potvrzujícího rozhodnutí odmítla poskytnout přístup k projektu ESDS z Nairobi.

Úvod a procesní informace

Účastníci se představili a vyšetřovací tým veřejného ochránce práv poděkoval zástupcům EIB za setkání s nimi a uvedl účel setkání. Nastínily právní rámec, který se vztahuje na schůze pořádané veřejným ochráncem práv, zejména to, že veřejný ochránce práv nezveřejní žádné informace, které EIB označila za důvěrné, a to ani stěžovateli, ani žádné jiné osobě mimo úřad veřejného ochránce práv bez předchozího souhlasu EIB ^[2].

Vyšetřovací tým vysvětlil, že vypracuje návrh zprávy o schůzce, která bude zaslána EIB, aby bylo zajištěno, že její obsah bude věcně přesný a úplný. Zpráva ze zasedání by pak byla dokončena, zařazena do spisu a poskytnuta stěžovateli. Ve zprávě by nebyly obsaženy žádné důvěrné informace ani by nebyly jinak poskytnuty stěžovateli nebo jakékoli třetí straně.

Vyměňované informace

Ke zvláštní žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv požádal zástupce EIB, aby poskytli více informací o tom, jak EIB vyřídila žádost o přístup k dokumentům týkajícím se návrhu ESDS pro projekt v Nairobi (první aspekt stížnosti).

Zástupci EIB vysvětlili, že vyřídili žádost stěžovatele o přístup veřejnosti k návrhu projektu ESDS z Nairobi v souladu se svou politikou transparentnosti.[3] Důvodem, proč EIB odepřela přístup k návrhu ESDS a uplatnila výjimku z důvodu ochrany rozhodovacího procesu při vyřizování potvrzující žádosti, je to, že vzhledem k tomu, že ESDS ještě nebyl dokončen a nebyl předložen výboru, mohly by být ještě provedeny změny.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv se dotázal, jak by zpřístupnění návrhu ESDS vytvořilo konkrétní a skutečné riziko pro rozhodovací proces a jak EIB zohlednila skutečnost, že tento dokument obsahuje informace o životním prostředí, a proto se na něj vztahuje Aarhuské nařízení EU [4].

Zástupci EIB vysvětlili, že ESDS obsahuje stanovisko útvarů EIB s ohledem na environmentální, klimatické a sociální aspekty, jakož i podmínky a opatření, které mají být projednány a uloženy předkladateli za účelem schválení úvěru. Aby bylo zajištěno financování projektů, musí tyto informace obdržet řídící orgány EIB. V době přijetí potvrzujícího rozhodnutí ještě nebylo jisté, zda bude tento projekt financován EIB, neboť nebyl schválen správní radou EIB. EIB proto dospěla k závěru, že ESDS nemohl být zveřejněn, dokud se řídící orgány nedozvěděly o analýzách a závěrech útvarů a neměly příležitost vyjádřit se k těmto zjištěním, aby mohly přijmout konečné rozhodnutí o financování. Zohledněna byla rovněž skutečnost, že ESDS měl být zveřejněn po schválení, tj. krátce po přijetí potvrzujícího rozhodnutí.

Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se dotázal, jak EIB zajistila, aby byla občanská společnost schopna poskytnout zpětnou vazbu nebo podněty, pokud jde o environmentální nebo sociální záležitosti týkající se dotčeného projektu, před jeho schválením.

Zástupci EIB uvedli, že EIB nijak neomezuje možnost občanské společnosti poskytovat zpětnou vazbu k projektům financovaným bankou. Zdůraznili existenci veřejného rejstříku EIB, v němž jsou před schválením projektů výborem zveřejňovány zprávy o posouzení environmentálních a sociálních dopadů a další související studie týkající se environmentálních, klimatických a sociálních aspektů. Zástupci EIB vysvětlili, že veřejný rejstřík a další informace týkající se projektů zveřejněné na internetových stránkách EIB představují způsob, jak mohou být členové občanské společnosti informováni o hodnocených projektech EIB a před schválením úvěrů spolupracovat s EIB. Umožňují občanské společnosti vznášet připomínky a klást otázky ke zveřejněným informacím, které jsou pak řešeny EIB a mohou být zohledněny v rámci jejího rozhodovacího procesu. Zástupci EIB vysvětlili, že se jedná o obvyklý způsob, jak upozornit EIB na obavy před přijetím rozhodnutí o úvěru.

Zástupci EIB poukázali na to, že zpráva o posouzení environmentálních a sociálních dopadů projektu Nairobi byla veřejně dostupná již v době žádosti stěžovatele. Podle zástupců EIB stěžovatel nikdy nevyjádřil zájem o další spolupráci s EIB, pokud jde o dotčený projekt. Stěžovatel naopak požádal o přístup ke konkrétnímu dokumentu, který byl v této fázi návrhem a byl považován za interní dokument EIB, neboť obsahoval předběžná interní stanoviska, stanoviska a diskuse útvarů EIB.

Zástupci EIB uvedli, že rovněž posoudili možnou existenci převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění, ale konstatovali, že v tomto případě neexistuje žádný veřejný zájem, který by mohl převážit nad výjimkou, a to po zohlednění všech prvků této žádosti, včetně skutečnosti, že požadovaný dokument je návrhem a konečné znění bude zveřejněno po schválení výborem.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv se dotázal, zda EIB při posuzování žádosti stěžovatele a posouzení rizika, které by zveřejnění znamenalo pro rozhodovací proces, zohlednila skutečnost, že návrh ESDS obsahuje informace o životním prostředí, a že výjimky v rámci politiky transparentnosti EIB je proto třeba vykládat restriktivně v souladu s Aarhuským nařízením EU.

Zástupci EIB v reakci na to uvedli, že si jsou vědomi skutečnosti, že návrh ESDS obsahuje rovněž informace environmentální povahy, a potřeby vykládat výjimky restriktivně. EIB však musela vzít v úvahu, že tento návrh ESDS představoval v době podání žádosti stanovisko útvarů EIB určené řídícím orgánům, aby je podpořily při jejich rozhodování. EIB proto přezkoumala důvody pro odmítnutí restriktivně; dospěl však k závěru, že odmítnutí zpřístupnit návrh ESDS v této fázi bylo odůvodněné.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv poté konstatoval, že některé prvky návrhu ESDS, které EIB v tomto případě odmítla zveřejnit, byly převzaty z posouzení vlivů projektu na životní prostředí, které bylo v době žádosti stěžovatele již veřejně dostupné. Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv se dotázal, zda EIB při posuzování možnosti poskytnout částečný přístup k návrhu ESDS zvážila zveřejnění těch částí, které byly veřejně dostupné.

Zástupci EIB uvedli, že poskytnutí částečného přístupu k informacím získaným z dokumentu, který ještě nebyl dokončen, by mohlo poskytnout neúplné nebo dokonce nepřesné vyjádření stanoviska EIB k environmentálním, klimatickým a sociálním otázkám (ECS) a negativně ovlivnit rozhodovací proces týkající se dotčeného projektu. EIB se rozhodla neudělit částečný přístup, a to jak na základě posouzení rizika, které by to představovalo pro rozhodovací proces, tak s cílem nezdvojovat veřejně dostupné informace. Vzhledem k tomu, že informace ECS, které EIB použila k vypracování svého stanoviska, včetně zprávy o posouzení vlivů na životní prostředí, byly již k dispozici na internetových stránkách EIB prostřednictvím veřejného rejstříku, nemělo by zveřejnění těchto informací po žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti žádnou přidanou hodnotu.

Zástupci EIB dodali, že i když se ESDS opírají o zdrojové dokumenty, jejich účelem není vytvářet kompilaci zdrojových dokumentů, ale spíše poskytovat řídícím orgánům technická stanoviska útvarů k projektu. Proto by pro veřejnost nebylo užitečné, kdyby EIB extrahovala a zpřístupnila ty části návrhu ESDS, které obsahují veřejně dostupné informace, neboť žadatelé by stále neměli přístup ke stanovisku útvarů, které je samotnou podstatou těchto dokumentů.

Pokud jde o prvky ESDS, které nebyly před schválením projektu veřejně dostupné, vyšetřovací tým veřejného ochránce práv se dotázal, jak by si občanská společnost byla vědoma navrhovaných smluvních podmínek, které mají být zahrnuty do finanční dohody před rozhodnutím o financování, a mohla by k nim vyjádřit své stanovisko, zejména v případě, že by tyto podmínky považovala za nedostatečné ke zmírnění souvisejících sociálních a environmentálních rizik.

Zástupci EIB uvedli, že EIB zveřejňuje své standardní environmentální doložky. Pokud jde o dodatečné požadavky specifické pro každý projekt, zástupci EIB vysvětlili, že veřejnost si může kdykoli vyžádat informace a vyjádřit svůj názor na podmínky, které lze zavést za účelem řešení zjištěných sociálních a environmentálních rizik. Uvedly však, že by nebylo ve veřejném zájmu šířit informace, které by nemusely být úplné a přesné a které by mohly podléhat změnám.

K proaktivnímu zveřejňování ESDS

Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se poté dotázal zástupců EIB na načasování zveřejnění ESDS obecně a konkrétněji na to, jak EIB rozhodla, že tyto dokumenty by měly být zveřejněny až po schválení projektů správní radou. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že politika transparentnosti výslovně neuvádí načasování zveřejnění ESDS.

Zástupci EIB poukázali na to, že často kladené otázky ve veřejném rejstříku EIB obsahují jasné prohlášení o načasování zveřejnění ESDS, neboť je vysvětleno, že jsou zveřejňovány po schválení projektu správní radou EIB. Na tyto často kladené otázky se jako na zdroj doplňujících informací odkazuje v poznámce pod čarou k čl. 4 odst. 3 politiky EIB v oblasti transparentnosti.

Zástupci EIB rovněž vysvětlili, že důkladně posoudili, kdy bude nejvhodnější doba pro zveřejnění ESDS. EIB rozhodla, že by tomu tak mělo být po přijetí rozhodnutí o financování, protože ESDS lze považovat za konečné až po schválení úvěrů. Uvedly, že sbor může požádat útvary o změnu obsahu ESDS nebo dokonce přijmout rozhodnutí o nefinancování projektu. Zástupci EIB uvedli, že toto odůvodnění lze nalézt v odpovědi EIB na potvrzující žádost stěžovatele, jakož i v její odpovědi na předběžná zjištění veřejné ochránkyně práv ve věci 1065/2020/PB. Podle zástupců EIB slouží ESDS v různých fázích schvalovacího procesu různým účelům: před schválením projektu mají informovat o rozhodovacím procesu poskytnutím technického stanoviska útvarů k projektu a po schválení projektu mají informovat veřejnost o příslušném environmentálním a sociálním posouzení schváleného projektu provedeném útvary EIB, včetně požadavků schválených řídícími orgány EIB pro danou konkrétní operaci.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv se poté dotázal, zda EIB posoudila postupy jiných finančních institucí, pokud jde o proaktivní zveřejňování podobných informací.

Zástupci EIB potvrdili, že jsou si vědomi postupů jiných institucí, a tento aspekt zkoumali při každém přezkumu politiky transparentnosti EIB. EIB je součástí pracovní skupiny složené z mezinárodních finančních institucí, která se zaměřuje na otázky transparentnosti a angažovanosti. Analýzy týkající se proaktivního zveřejňování informací o životním prostředí v rámci této skupiny nebyly nikdy přesvědčivé, neboť postupy jednotlivých orgánů ovlivňuje několik faktorů. To činí srovnávací cvičení poměrně obtížným. Zástupci EIB zdůraznili, že na rozdíl od ostatních členů této pracovní skupiny je EIB subjektem EU a jako taková podléhá zásadě transparentnosti zakotvené ve Smlouvách, jakož i Aarhuskému nařízení, které EIB provádí prostřednictvím své politiky transparentnosti.

Zástupci EIB odkázali na čl. 2 odst. 1 písm. e) Aarhuského nařízení a na vyloučení stanovené pro finanční plány a programy týkající se životního prostředí, které stanoví způsob financování konkrétních projektů nebo činností. Zástupci EIB navíc odkázali na ACCC/C/2007/21 [5] a na zjištění Výboru pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy, že obecně rozhodnutí finanční instituce o poskytnutí úvěru nebo jiné finanční podpory není z právního hlediska rozhodnutím o povolení činnosti, jak je uvedeno v článku 6 úmluvy.

Zástupci EIB poté uvedli, že pokud jde o spolufinancování s jinými finančními institucemi, uzavírají se dohody o tom, jak by měly být uplatňovány různé požadavky na zveřejňování informací o životním prostředí.

Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv se dotázal, zda EIB v souvislosti s těmito projekty spolufinancování v důsledku pravidel a požadavků jiných institucí zveřejňuje informace v dřívější fázi, které by obvykle zveřejnila až po schválení projektu nebo uzavření finanční dohody v souladu se svou politikou transparentnosti.

Zástupci EIB uvedli, že tyto aspekty se obvykle projednávají s ostatními finančními institucemi před hodnocením, neboť se usiluje o to, aby se informace dostupné veřejnosti nezdvojovaly. Rovněž uvedly, že v rámci těchto diskusí ostatní finanční instituce uznávají, že EIB je vázána právním rámcem EU, a proto by mohla být nucena dodržovat přísnější požadavky, pokud jde o zveřejňování environmentálních a sociálních informací.

Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv informoval zástupce EIB, že veřejná ochránkyně práv pracuje na zadání studie výzkumné službě Evropského parlamentu s cílem porovnat postupy mezinárodních finančních institucí, pokud jde o zveřejňování informací o životním prostředí. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv sdělil zástupcům EIB, že budou EIB informovat o pokroku studie, neboť ta se v současné době připravuje.

Zástupci EIB vzali na vědomí informace poskytnuté vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv a vyjádřili zájem navázat na výše uvedenou studii před jejím dokončením. V neposlední řadě zástupci EIB zopakovali, že EIB pravidelně spolupracuje se zúčastněnými stranami na svých konkrétních operacích a projektech, a informovali vyšetřovací tým veřejného ochránce práv, že kromě žádosti předložené stěžovatelem nebyla EIB v posledních deseti letech schopna identifikovat žádnou jinou žádost o přístup k návrhu ESDS.

Některé informace vyměněné během jednání považovala EIB za důvěrné a byly zařazeny do důvěrné přílohy.

Závěr schůze

Vyšetřovací tým poděkoval zástupcům EIB za jejich čas a za poskytnutá vysvětlení a setkání skončilo.

V Bruselu dne 20. dubna 2023

Jennifer King Oana Marinová

Odborný referent pro právní otázky

[1] Projekt BRT3 programu udržitelné dopravy v Nairobi: https://www.eib.org/en/projects/all/20150460.

[2] Čl. 4 odst. 8 prováděcích ustanovení evropského veřejného ochránce práv.

[3] Politika transparentnosti EIB: https://www.eib.org/attachments/strategies/eib_group_transparency_policy_2021_en.pdf.

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32006R1367.

[5] https://unece.org/env/pp/cc/accc.c.2007.21_evropské společenství