- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Dopis: od evropského veřejného ochránce práv předsedovi Evropského parlamentu ohledně Evropského úřadu pro přijímání zaměstnanců
Korespondence
Případ EPSO/2002
Štrasburk 7. března 2002
Pat Cox
předseda
Evropského parlamentu
Rue Wiertz
B - 1040 Brusel
Vážený pane předsedající,
Nedávno jsem obdržel znění návrhů rozhodnutí o zřízení, organizaci a fungování Evropského úřadu pro nábor pracovníků. K mému překvapení a zděšení obsahují ustanovení, které by správní radě úřadu umožnilo rozhodnout o stanovení věkových hranic (1).
V čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii se stanoví, že Unie ctí základní práva jako obecné zásady práva Společenství. Dne 7. prosince 2000 vyhlásili předsedové Evropského parlamentu, Rady a Komise Listinu základních práv Evropské unie (2). Toto opatření přijaté jménem nejvyšších orgánů Evropské unie opravňuje občany k domněnce, že základní práva, jejichž dodržování Unie ve výše uvedeném čl. 6 odst. 2 slibuje, jsou stanovena v Listině.
Závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Nice uvítaly vyhlášení Listiny a konstatovaly, že v jediném znění spojuje občanská, politická, hospodářská, sociální a společenská práva, která byla dosud stanovena v různých mezinárodních, evropských nebo vnitrostátních zdrojích (3).
Tehdejší předsedkyně Evropského parlamentu Nicole Fontaineová uvedla:
„Podpis představuje závazek (...). Nechť všichni občané Unie chápou, že od nynějška (...) bude Listina (...) zákonem Shromáždění. Od nynějška bude referenčním bodem pro všechny akty Parlamentu, které mají přímý nebo nepřímý dopad na životy občanů v celé Unii.“
Předseda Komise Romano Prodi uvedl:
„V očích Evropské komise se orgány Evropské unie vyhlášením Listiny základních práv zavázaly k dodržování Listiny ve všem, co dělají, a ve všech politikách, které prosazují (...). Občané Evropy se mohou spolehnout na Komisi, že zajistí dodržování Listiny (...).“
Ve sdělení zaměstnancům Komise z března 2001 týkajícím se vyhlášení Listiny pan Prodi a příslušný komisař pan Vitorino uvedli:
„Komise se stejně jako ostatní orgány musí zabývat praktickými důsledky této historické události a učinit dodržování práv obsažených v Listině základním kamenem své činnosti.
To musí být prvořadým požadavkem v každodenní činnosti Komise, a to jak ve vztazích s širokou veřejností a s těmi, jimž jsou naše rozhodnutí určena, tak v našich vnitřních pravidlech a postupech.
Tato prohlášení dala občanům důvod k přesvědčení, že orgány, jejichž předsedové listinu podepsali, budou Listinu řádně dodržovat.
Evropský veřejný ochránce práv přijal řadu iniciativ na podporu Listiny a na pomoc při zajišťování toho, aby orgány Evropské unie dodržovaly Listinu ve všem, co dělají. Jsem zklamaný, že odpovědi byly většinou spíše vlažné a nezajímavé. Mým hlavním znepokojením však je, že některé orgány a instituce jsou vůči Listině otevřeně negativní, pokud jde o používání věkových hranic při náboru.
Článek 13 Smlouvy o ES, doplněný Amsterodamskou smlouvou, zmocňuje Radu k přijetí vhodných opatření mimo jiné k boji proti diskriminaci na základě věku. Listina základních práv jde ještě dále. Jeho čl. 21 odst. 1 přímo zakazuje:
Jakákoli diskriminace založená například na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.
Článek 21 Listiny je prvním ustanovením určeným mimo jiné orgánům a institucím Unie, které uvádí věk jako zakázaný důvod diskriminace. Občané mají proto právo očekávat, že orgány a instituce Unie ukončí tradiční praxi ukládání věkových hranic při přijímání do zaměstnání, pokud pro tato omezení neexistuje objektivní odůvodnění a právní základ.
Šetření veřejného ochránce práv z vlastního podnětu ukázalo, že modernější orgány, jako je Evropská centrální banka, Europol a většina výkonných agentur, věkové hranice nikdy nepoužívaly. Možná je to proto, že nikdy nebyly součástí staromódní tradiční administrativní kultury, která se ukazuje být tak odolná vůči změnám.
Zdá se, že i zastánci diskriminace na základě věku uznávají, že věkové hranice nemají v současné době žádný právní základ, neboť návrh Komise na změnu služebního řádu poprvé obsahuje ustanovení, které výjimečně povoluje pro přijímání do evropské veřejné služby diskriminační politiku založenou na věku. Zdá se, že tento návrh ustanovení má dát orgánům a institucím EU volnou ruku k tomu, aby si dělaly, co chtějí, tím, že stanoví, že používání věkových hranic nemůže být nikdy diskriminační.
Kromě diskriminačních poznámek vůči starším osobám se důvody pro další používání věkových hranic většinou skládají z ekonomických argumentů. Takové argumenty nemohou odůvodnit diskriminaci na základě rasy, pohlaví, věku nebo jakéhokoli jiného zakázaného důvodu (5). Objevily se také odkazy na zaměstnanecké odbory, ale nedomnívám se, že dodržování základních práv může být legitimně podmíněno jednáním se zástupci zaměstnanců. Byly rovněž citovány výňatky z rozsudku soudu z roku 1972. Takové spoléhání se na poznámky učiněné před 30 lety je nejen překážkou moderní a na služby zaměřené administrativy, ale ukazuje také znepokojivé nepochopení vývoje práva Společenství v oblasti základních práv.
Zdá se, že orgány, které věkové hranice nikdy nepoužívaly, mají dobře fungující správní orgány s motivovanými zaměstnanci. Mnoho z nich vyjádřilo obdiv zkušenostem, moudrosti a stabilitě, které starší lidé přinesli do svého pracovního prostředí.
Je mi líto, že vás musím informovat, pane předsedající, že správa orgánu, kterému předsedáte, stále používá věkové hranice. Vaše instituce tak dává příklad zaměstnavatelům v celé EU a žádajících státech, že osoby starší 45 let (nejčastěji používaná věková hranice) mohou být právně diskriminovány a vyloučeny z trhu práce, čímž není dodržována Listina základních práv.
Věkové hranice mají také tendenci znevýhodňovat ženy, které chtějí začít nebo pokračovat ve své kariéře po výchově rodiny.
Je to správné poselství, lidské poselství, které by Evropská unie měla dát svému trhu práce?
Vysocí představitelé mi obhajovali současnou praxi tím, že prohlásili, že Niceská charta není pro nikoho závazná, ale je pouze politickým prohlášením. Zdá se, že to znamená, že evropští občané by měli pochopit, že ani ty nejslavnostnější sliby politiků nemají být brány vážně. Pro mě tento postoj znamená pohrdání demokratickým procesem.
Podle mého názoru je zde v sázce životně důležitá zásada. V Nice v prosinci 2000, během francouzského předsednictví, byl učiněn důležitý závazek vůči evropským občanům. Musí být respektována a uváděna do praxe těmi, kteří k tomu mají pravomoc. Pokud nepřinesou výsledky, bude to mít ničivý dopad na již tak špatné vztahy mezi Evropskou unií a jejími občany.
Evropský úřad pro přijímání zaměstnanců může být zřízen pouze tehdy, pokud vy a já společně s předsedy ostatních zúčastněných orgánů a institucí nejprve podepíšeme nezbytné rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů nemohu souhlasit s podpisem jakéhokoli rozhodnutí, které neupřesňuje, že Evropský úřad pro přijímání zaměstnanců nesmí diskriminovat na základě důvodů, včetně věku, které jsou zakázány Listinou základních práv Evropské unie, slavnostně vyhlášenou v Nice v prosinci 2000.
Proto vás, pane předsedající, žádám, abyste přijal opatření k dosažení těchto cílů:
- vypuštění ustanovení o věkových omezeních ve výběrových řízeních, jak je stanoveno v bodě 2.6.2 „Návrhu dohody mezi generálními tajemníky o společných zásadách společné politiky výběru a přijímání zaměstnanců“.
- zahrnutí odkazu na článek 21 Listiny základních práv do „návrhu rozhodnutí generálních tajemníků o organizaci a fungování Úřadu pro přijímání zaměstnanců Evropských společenství“.
Je ve vaší moci toho dosáhnout. Doufám, že této pravomoci využijete k tomu, abyste v tomto ohledu proměnili rétoriku základních práv v živou realitu pro evropské občany.
Upřímně,
Jacob SÖDERMAN
(1) SG D(2002) D/8487 ze dne 27. února 2002.
(2) Úř. věst. 2000, C 364/1.
(3) Závěry předsednictví, zasedání Evropské rady v Nice, 7., 8. a 9. prosince 2000, bod 2.
(4) SEK(2001) 380/3.
(5) Pokud jde o diskriminaci na základě pohlaví, viz věc C-343/92, De Weerd a další, Sb. rozh. 1994, s. I-571, bod 36; Věc C-226/98, Jørgensen, Sb. rozh. 2000, s. I-2447, bod 29.