Štrasburk, 12. července 2021

Stížnost 1598/2020/MMO

Předmět: Jednání o tom, jak Evropská komise zajišťuje, aby chorvatské orgány dodržovaly základní práva v souvislosti s operacemi správy hranic financovanými z fondů EU

Vážený pane předsedo,

obracím se na Vás v souvislosti se svým dopisem ze dne 6. listopadu 2020, v němž jsem Vám oznámil, že jsem obdržel stížnost organizace Amnesty International týkající se toho, jak Komise zajišťuje, aby chorvatské orgány dodržovaly základní práva v souvislosti s operacemi správy hranic financovanými z fondů EU. Nejprve bych rád poděkoval Komisi za její odpověď ze dne 14. dubna 2021.

V průběhu tohoto šetření poskytl žadatel své připomínky k nedůvěrnému znění odpovědi Komise. Rovněž jsem se obrátila na chorvatskou veřejnou ochránkyni práv, abych si vyžádala její příspěvek k předmětu této stížnosti. Připomínky stěžovatele a příspěvek chorvatského veřejného ochránce práv jsou připojeny k tomuto dopisu.

Nyní jsem se rozhodl, že pro účely mého šetření by bylo užitečné, kdyby se vyšetřovací tým mohl setkat s příslušnými zástupci Komise za účelem objasnění některých záležitostí (jak je uvedeno v příloze).

Byl bych Vám zavázán, kdyby se Vaši zaměstnanci mohli obrátit na paní Marii Moustakaliovou ( maria.moustakali@ombudsman.europa.eu, +32 (0)2 284 35 86), která je pověřena tímto šetřením, a dohodnout se na podmínkách konání schůze pokud možno do 30. září 2021.

Během zasedání nebo před ním by Komise měla s mým týmem pro dotazy sdílet veškeré další dokumenty, které považuje za relevantní. Informace nebo dokumenty, které Komise považuje za důvěrné, nebudou stěžovateli ani žádné jiné osobě zpřístupněny bez předchozího souhlasu Komise. [1]

Děkujeme vám za pokračující spolupráci v této důležité záležitosti.

Upřímně,

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Přílohy:

Příloha

– Připomínky stěžovatele k odpovědi Komise ze dne 18. května 2021.

- Odpověď chorvatské veřejné ochránkyně práv ze dne 14. prosince 2020.

příloha

Komise ve své odpovědi zmiňuje požadavek na „technické monitorování“ činností v oblasti ochrany hranic (podopatření 5) obsažený v grantové dohodě o mimořádné pomoci (EMAS) mezi Komisí a Chorvatskem.  Dílčí akce 5, která je „součástí účinného monitorovacího mechanismu“, byla určena k financování opatření, jako je odborná příprava policistů a pomoc se stížnostmi a oznámenými incidenty, revize a rozvoj standardních operačních postupů a diskuse u kulatého stolu mezi ministerstvem vnitra, organizacemi občanské společnosti a chorvatským veřejným ochráncem práv. Komise rovněž uvádí, že žádá chorvatské orgány o dodatečná opatření ke zvýšení účinnosti monitorování základních práv a že se zavázala podporovat chorvatské orgány v jejich úsilí o vytvoření „nového nezávislého monitorovacího mechanismu [...], který umožní včasné odhalení jakýchkoli incidentů s ohledem na jejich včasná následná opatření, včetně případných vyšetřování podle vnitrostátního práva a nápravných opatření ze strany příslušných chorvatských orgánů“. Komise poukazuje na to, že za provádění takového monitorovacího mechanismu odpovídají chorvatské orgány.

Ve svých připomínkách k odpovědi Komise stěžovatel tvrdí, že požadavek „technického monitorování“ v rámci projektu EMAS, jak je popsán v odpovědi Komise, neodpovídá předchozím prohlášením Komise v této věci a je s nimi ve skutečnosti v rozporu. V posledních třech letech vykresluje Komise „monitorovací mechanismus“ zřízený v rámci grantové dohody EMAS jako důvěryhodný prostředek k nezávislému posouzení chování chorvatské pohraniční policie a zajištění dodržování základních práv. Toho nebylo dosaženo. Podle názoru stěžovatele měla Komise při posuzování, zda byly splněny požadavky projektu EMAS, požádat chorvatské orgány o další vysvětlení, pokud jde o mechanismus vyřizování stížností podle podopatření 5. V tomto ohledu stěžovatel tvrdí, že míra trestních a disciplinárních opatření proti potenciálním porušovatelům je zanedbatelná ve srovnání s tvrzeními o porušování základních práv. Stěžovatel dodává, že Komise má povinnost zajistit, aby byly finanční prostředky EU vynakládány v souladu se základními právy a právními předpisy EU, bez ohledu na to, zda to bylo stanoveno v grantové dohodě EMAS.

Stěžovatel se rovněž domnívá, že odpověď Komise neobjasnila vztah mezi požadavkem na monitorování v grantové dohodě EMAS (dílčí opatření 5 výše) a třístranným protokolem uzavřeným mezi chorvatským ministerstvem vnitra, UNHCR a chorvatským právním střediskem. I tento protokol byl podle stěžovatele neúčinný. Stěžovatel dále zdůrazňuje význam zapojení Komise a Agentury Evropské unie pro základní práva do procesu zavádění takového mechanismu.[2] Nakonec stěžovatel tvrdí, že případné nezavedení mechanismu s „nezbytnými zárukami“[3] v Chorvatsku bude mít širší negativní důsledky pro migrační politiky EU, neboť je považováno za „pilotní“ mechanismus pro širší nezávislý monitorovací mechanismus v Paktu EU o migraci a azylu.

Chorvatská veřejná ochránkyně práv ve své odpovědi uvedla, že její úřad v posledních letech obdržel stížnosti migrantů a vnitrostátních a mezinárodních organizací týkající se chování chorvatské policie a pohraničních orgánů. Uvedla, že její úřad mimo jiné zjistil, že v imigračních detenčních střediscích a na policejních stanicích nejsou postupy identifikace a registrace zranitelných skupin migrantů přiměřené. Kromě toho uvedla, že chorvatské ministerstvo vnitra popřelo veškerá tvrzení o špatném zacházení s migranty ze strany chorvatských orgánů a že jejímu úřadu byl odepřen přístup k příslušným informacím.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by pro účely šetření veřejného ochránce práv bylo užitečné setkat se s příslušnými zástupci Komise za účelem objasnění některých záležitostí (jak je uvedeno níže):

1. V tomto případě se zdá, že chápání Komise a stěžovatele, pokud jde o to, co „technické monitorování“ obnáší a kdy by byl zaveden nezávislý monitorovací mechanismus, se liší. Během zasedání by bylo užitečné, kdyby Komise rozvedla své chápání.

2. Uvažovala Komise o posílení nebo posílení požadavku na monitorování činností v oblasti ochrany hranic (dílčí akce 5) obsaženého v grantové dohodě o mimořádné pomoci (EMAS), aby bylo zajištěno plné dodržování základních práv?

3. a) Uvažovala Komise o zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti Chorvatsku [4] nebo o snížení či pozastavení financování hraničních operací, dokud nebude existovat nezávislý a účinný monitorovací mechanismus? b) Má Komise jiné prostředky, jak povzbudit chorvatské orgány, aby: i) zřídí nový nezávislý monitorovací mechanismus; a ii) zabývat se chováním chorvatské policie a pohraničních orgánů vůči migrantům a žadatelům o azyl, jak uvedl chorvatský veřejný ochránce práv?

4. Jak Komise vnímá úlohu vnitrostátních orgánů (například chorvatského veřejného ochránce práv) a dalších organizací (například vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nebo občanské společnosti) při monitorování činností v oblasti správy hranic? Jakou úlohu plánuje Komise pro tyto organizace v účinném monitorovacím mechanismu?

[1] Tyto materiály jasně označte „Důvěrné“. Šifrované e-maily mohou být zaslány do naší vyhrazené poštovní schránky. Informace a dokumenty tohoto druhu budou ze spisů evropského veřejného ochránce práv vymazány krátce po ukončení šetření.

[2] Podle slov stěžovatele „je zapojení Komise a Agentury pro základní práva do těchto diskusí zásadní a stěžovatelé musí důrazně trvat na tom, aby konečná dohoda podepsaná chorvatskými orgány zahrnovala spolehlivý, účinný a nezávislý systém monitorování, včetně nezávislé vyšetřovací kapacity“.

[3] Stěžovatel uvádí, že monitorovací mechanismus „musí být právně i prakticky nezávislý; vybavena nezbytnými prostředky k zajištění toho, aby bylo zaznamenáno porušování práv na hranicích EU a v jejich blízkosti; aby odpovědné osoby byly pohnány k odpovědnosti; a že je zaručena spravedlnost pro dotčené osoby“.

[4] s ohledem na ustanovení článku 258 SFEU, čl. 3 odst. 4 nařízení (EU) č. 515/2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu vnějších hranic [https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A02014R0515-20200328], a na Listinu základních práv EU,