Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stěžovatel, poslanec Evropského parlamentu, požadoval informace o kontaktech, které Evropská komise měla se soukromými IT společnostmi při přípravě svého návrhu směrnice EU o jmenné evidenci cestujících (PNR)^[1]. Za tímto účelem požádala v souladu s nařízením EU o přístupu k dokumentům (nařízení č. 1049/2001)^[2] o „veškeré dokumenty Komise týkající se schůzek a lobbistických kontaktů komisařů a úředníků Komise s (...) společnostmi specializovanými na zřizování a údržbu systémů jmenné evidence cestujících (PNR) a/nebo předběžných informací o cestujících (API) v období od roku 2010 do současnosti“.

2. Komise po odstranění osobních údajů [3] poskytla částečný přístup ke třem dopisům mezi ní a společností a ke dvěma zprávám o setkáních se zúčastněnými stranami z odvětví organizovaných ředitelstvím Komise pro migraci a vnitřní věci (GŘ HOME).

3. Stěžovatel požádal o přezkum [4] rozhodnutí Komise a poukázal na to, že Komise neidentifikovala žádné e-maily, které by spadaly do oblasti působnosti žádosti.

4. Po opětovném cíleném vyhledávání e-mailů Komise identifikovala dalších 19 dokumentů spadajících do rozsahu žádosti stěžovatele, konkrétně e-maily vyměněné mezi GŘ HOME a řadou společností. Po konzultaci s autory některých e-mailů [5] a po provedení vlastního šetření poskytla Komise široký částečný přístup k nově identifikovaným dokumentům, s výhradou odstranění osobních a obchodně citlivých údajů.

5. U jednoho konkrétního e-mailu ze dne 9. února 2015, který zaslala IT společnost zaměstnanci GŘ HOME, Komise část obsahu upravila. Upravená věta ve zveřejněném e-mailu zní takto: „Nedávno jsme podepsali dohodu o poskytnutí [upravené]“. Komise tvrdila, že úprava je odůvodněná na základě výjimky pro ochranu obchodních zájmů stanovené v nařízení č. 1049/2001 [6].

6. Komise vysvětlila, že „skryté části odkazují na zákazníky“ této společnosti „a na její kontakty“. Měl za to, že „tyto informace mají skutečně obchodní hodnotu, zejména v konkurenčním kontextu, v němž o zakázku soutěží několik podniků“, a že jejich zveřejnění by ohrozilo „obchodní zájmy společnosti, pokud jde o její klienty, a její obchodní strategii, které mají zásadní význam pro její obchodní operace“.

7. Komise uvedla, že přezkoumala, zda existuje veřejný zájem na zpřístupnění, který by mohl převážit nad obchodními zájmy chráněnými výjimkou, a odůvodnit zveřejnění úplného e-mailu. Komise uvedla, že stěžovatelka ve své žádosti o přezkum žádný takový veřejný zájem nezjistila a ani Komise nebyla schopna takový veřejný zájem určit. Komise proto dospěla k závěru, že „v tomto případě je veřejný zájem lépe zajištěn tím, že části dokumentů [...] zůstanou nezveřejněny v souladu se zájmy chráněnými výjimkou podle čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001“.

8. Dne 24. října 2016 se stěžovatel obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

9. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se těchto otázek:

i) Komise nesprávně odmítla poskytnout veřejnosti plný přístup k e-mailu, který obdržela od IT společnosti během přípravy návrhu směrnice PNR předloženého Komisí.

ii) Komise poté, co zjistila další relevantní dokumenty týkající se přezkumu, neposkytla stěžovateli příležitost požádat o další přezkum svého rozhodnutí odepřít plný přístup k dotčenému e-mailu.

10. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv provedl kontrolu spisu Komise a uspořádal dvě navazující schůzky s Komisí. Veřejná ochránkyně práv se následně dotázala Komise, zda zváží zveřejnění některých skrytých informací. Komise na tuto žádost odpověděla a žadatel následně zaslal připomínky k odpovědi Komise.

11. Komise původně odmítla zveřejnit více informací o dotčeném trestu. Po opětovné konzultaci a získání souhlasu příslušné společnosti působící v oblasti informačních technologií však Komise nakonec souhlasila se zveřejněním některých skrytých informací. To se týkalo smluvního partnera společnosti a účelu obchodu uvedeného v již zveřejněných částech . Komise zopakovala, že zbývající nezveřejněná část této věty, která se týkala obchodní strategie společnosti, nemohla být zveřejněna z důvodů uvedených v jejím rozhodnutí.

12. Rozhodnutí veřejného ochránce práv zohledňuje argumenty a názory předložené stranami ve všech fázích šetření.

Odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti plný přístup k e-mailu, který obdržela během přípravy směrnice o jmenné evidenci cestujících

13. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise po svém zásahu zveřejnila více částí věty, k níž stěžovatel požádal o plný přístup. Po prostudování dokumentu může veřejný ochránce práv potvrdit, že zbývající nezveřejněné informace souvisejí s obchodní strategií společnosti. Přijímá důvody, které Komise uvedla, aby odůvodnila svůj názor, že zpřístupnění těchto informací by ohrozilo obchodní zájmy společnosti.

14. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Komise podnikla odpovídající kroky k vyřešení první otázky vznesené stěžovatelem, a tento aspekt stížnosti, konkrétně nezveřejnění části e-mailu, uspokojila.

Možnost požádat o další přezkum rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentům

15. Stěžovatel tvrdil, že kdykoli Komise na základě žádosti o přezkum zjistí nové dokumenty a odmítne k nim úplný nebo částečný přístup, měla by žadateli poskytnout příležitost k dalšímu přezkumu svého rozhodnutí týkajícího se těchto dokumentů.

Posouzení veřejného ochránce práv

16. Nařízení č. 1049/2001 stanoví dvoufázový postup. Pokud původní odpověď orgánu na žádost o přístup k dokumentům nevede k úplnému zpřístupnění, má žadatel právo požádat orgán, aby přehodnotil své stanovisko [7].  Konečné stanovisko pak může být předmětem externího přezkumu ze strany Soudního dvora EU nebo veřejného ochránce práv.

17. Stejně jako v projednávané věci je možné, že orgán po přezkoumání své původní odpovědi určí v rámci původní žádosti o přístup více dokumentů. Podle názoru stěžovatele by v takových případech měli mít žadatelé možnost dalšího přezkumu nově zadržovaných dokumentů nebo jejich částí.

18. Veřejný ochránce práv konstatuje, že nařízení č. 1049/2001 žádné takové ustanovení neobsahuje. I když je stanovisko stěžovatele srozumitelné a logické, neodráží jasná ustanovení nařízení. Dostupnost externího přezkumu, jak jej zaujala stěžovatelka ve svém přístupu k veřejnému ochránci práv, poskytuje stěžovatelům příležitost napadnout odmítnutí orgánu a vyjádřit se k němu. Proces externího přezkumu vyžaduje, aby orgán odůvodnil své stanovisko, což jej implicitně vede k tomu, aby přezkoumal své rozhodnutí zadržet příslušný dokument nebo jeho část.

19. Za těchto okolností veřejný ochránce práv neshledává nesprávný úřední postup ze strany Komise, protože stěžovateli nenabídla další přezkum zadržovaných částí nově nalezených dokumentů. Za jiných okolností by přiměřenost původního vyhledávání dokumentů v rámci původní žádosti podle nařízení č. 1049/2001 mohla být potenciálně předmětem stížnosti, ale v tomto případě není šetření tohoto aspektu odůvodněné.

Závěry

Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá tímto závěrem:

Komise po zásahu veřejné ochránkyně práv podnikla odpovídající kroky k vyřešení první otázky vznesené stěžovatelem.

Pokud jde o druhou otázku vznesenou stěžovatelem, nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily OĞEvropský
veřejný ochránce právReilly

Štrasburk, 19. 12. 2017

^[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/681 ze dne 27. dubna 2016 o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti, Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 132.

[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

[3] V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

^[4] Podáním „potvrzující žádosti“ podle nařízení č. 1049/2001.

[5] Jak vyžaduje čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001.

[6] Čl. 4 odst. 2 první odrážka.

[7] Článek 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 přiznává žalobci právo požádat o přezkum rozhodnutí orgánu podáním „potvrzující žádosti“.