- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí ve věci 682/2014/JF o požadavku Evropské komise, aby osoby, které žádají o přístup veřejnosti k dokumentům, uvedly svou poštovní adresu
Rozhodnutí
Případ 682/2014/JF - Otevřeno dne Úterý | 20 května 2014 - Doporučení týkající se Pátek | 16 prosince 2016 - Rozhodnutí ze dne Úterý | 19 prosince 2017 - Dotčený orgán Evropská komise ( Zjištěn nesprávný úřední postup ) - Země Španělsko
Evropská komise odmítla zaregistrovat žádost o přístup veřejnosti k dokumentům podanou organizací Access Info Europe, protože neposkytla poštovní adresu. Společnost Access Info Europe si stěžovala, že by Komise neměla mít možnost požádat o poštovní adresu někoho, kdo požádá o přístup veřejnosti k dokumentům.
Veřejná ochránkyně práv vzala na vědomí administrativní důvody Komise pro žádost o poštovní adresu. Komise tvrdila, že bez požadavku na poskytnutí poštovní adresy mohou fyzické osoby snadno (a zneužívajícím způsobem) podat žádost pod vymyšlenou totožností, nejasnou totožností nebo pod totožností třetí osoby. Takových konkrétních případů už bylo několik. Komise rovněž předložila právní argument. Tvrdila, že je ze zákona povinna zaslat („oznámit“) svá rozhodnutí o přístupu k dokumentům poštou v tištěné podobě.
Veřejný ochránce práv nepochyboval o skutkových okolnostech. Měla však za to, že je nepřiměřené uplatňovat požadavek poštovní adresy na všechny osoby žádající o přístup. Pokud se zdá, že žádost je podána pod falešnou totožností, může Komise danou osobu jednoduše požádat, aby jí zaslala poštovní adresu, průkaz totožnosti nebo jiný způsob identifikace.
Názor Komise, že je ze zákona povinna zasílat všechna svá rozhodnutí poštou v tištěné podobě, nebyl přesvědčivý. Veřejná ochránkyně práv poukázala na to, že praxe Komise je pro 21. století archaická a že tato praxe není patrná v řadě jiných totožných nebo podobných správních postupů ve správě EU.
Veřejná ochránkyně práv vydala s ohledem na svá zjištění vhodná doporučení. Komise je zamítla. Ve svém rozhodnutí o ukončení šetření veřejná ochránkyně práv navrhla zlepšení s cílem modernizovat postupy Komise. Rovněž znovu požádala Komisi, aby konečně zaregistrovala a zpracovala konkrétní žádost o přístup k dokumentům, kterou žalobkyně stále chtěla sledovat.
Doporučení veřejné ochránkyně práv [1] (2016)
1. Ve svém doporučení veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby již nepožadovala, aby všichni žadatelé uváděli svou poštovní adresu, pokud je poskytnuta vhodná alternativní adresa pro korespondenci.
2. Rovněž doporučila, aby Komise žádost stěžovatele zaregistrovala a neprodleně ji vyřídila.
3. Nakonec navrhla, aby Komise zvážila alternativní online systémy nebo elektronické prostředky pro sdělování svých rozhodnutí o žádostech o přístup veřejnosti k dokumentům.
Posouzení veřejné ochránkyně práv po vydání doporučení
4. Komise odmítla doporučení veřejné ochránkyně práv nadále nepožadovat, aby všichni žadatelé uváděli svou poštovní adresu, pokud je poskytnuta vhodná alternativní adresa pro korespondenci. V podstatě zopakoval argumenty ze svých předchozích vyjádření a zdůraznil, že „Komise uctivě zdůrazňuje, že může svobodně rozhodnout o použití nejvhodnějšího systému pro oznamování rozhodnutí podle nařízení č. 1049/2001, pokud je tento systém v souladu s právními požadavky [...]“.
5. Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že nereagovala na její doporučení zaregistrovat žádost stěžovatele a neprodleně ji vyřídit. Uvedla však, že pokud má stěžovatel stále zájem o registraci své žádosti, učiní tak nyní.
6. Komise na návrh veřejné ochránkyně práv týkající se alternativních on-line systémů odpověděla, že „i když Komise nevylučuje žádné možné budoucí změny ve způsobu, jakým oznamuje svá správní rozhodnutí, v současné době neexistují žádné uspokojivé alternativní způsoby, jak zajistit právní jistotu a zabránit zneužívání práva na přístup veřejnosti...“.
7. Celkově Komise nepřijala doporučení veřejné ochránkyně práv ani její návrh na zlepšení.
8. Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad postojem Komise v tomto případě, který považuje za nesprávný, pokud jde o skutkové a právní okolnosti. Obzvláště je znepokojena tím, že reakce Komise je v rozporu s jejím vlastním doporučením, že samotná správa EU plně přijímá digitální věk a maximalizuje využívání elektronické komunikace.
9. Veřejná ochránkyně práv plně podpořila praxi ověřování totožnosti osob, které žádají o přístup veřejnosti k dokumentům, v jednotlivých případech, pokud existují důvody k podezření, že je výkon tohoto práva zneužíván. Pokračování na tomto základě je však ve všech případech neúctou k občanům a jejich základním právům podle Listiny EU. Veřejná ochránkyně práv v tomto šetření poskytla poradenství ohledně alternativních pracovních metod a učinila tak při výkonu svého mandátu založeného na Smlouvě, aby odhalila nesprávný úřední postup a vydala doporučení s cílem jej ukončit. Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Evropská komise toto doporučení vyvrátila, což jasně znamená, že pokud jsou její systémy a postupy „právní“, domnívá se, že není třeba zvažovat zlepšení ve prospěch občanů a v souladu s obecnými zásadami řádné správy.
10. Na závěr tohoto šetření veřejná ochránkyně práv kromě potvrzení svých zjištění nesprávného úředního postupu předkládá další návrh na zlepšení.
11. Pokud jde o konkrétní žádost o přístup veřejnosti k dokumentům podanou v tomto případě, veřejný ochránce práv může potvrdit, že stěžovatel má o požadované dokumenty i nadále zájem. Veřejná ochránkyně práv opět vyjadřuje hluboké politování nad tím, že se Komise rozhodla ignorovat všechny velmi jasné náznaky pokračující touhy veřejnosti po přístupu k požadovaným dokumentům. Trvání na obnovených žádostech a procesních formalitách, pokud jsou zbytečné a neslouží žádnému zjevnému užitečnému účelu, svědčí o nedostatečném dodržování základních práv občanů. Žádáme proto Komisi, aby žádost formálně zaregistrovala po obdržení tohoto rozhodnutí a aby ji zpracovala rychle a v každém případě ve lhůtě stanovené v nařízení č. 1049/2001.
Závěry
Na základě šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá těmito závěry:
Požadavek Komise, aby všechny osoby, které žádají o přístup veřejnosti k dokumentům, uvedly svou poštovní adresu pro ujednání o zasílání pošty v papírové podobě, je nesprávným úředním postupem.
Skutečnost, že se Komise nezaregistrovala a neodpověděla na žádost stěžovatele o přístup k dokumentům, představovala nesprávný úřední postup.
Kromě výše uvedených závěrů předkládá veřejná ochránkyně práv tento návrh na zlepšení:
Veřejný ochránce práv žádá Komisi, aby usilovala o vzájemné hodnocení otázek v tomto případě v interinstitucionálním výboru stanoveném v článku 15 nařízení č. 1049/2001.
Článek 15 stanoví:
„1. Orgány vypracují osvědčené správní postupy s cílem usnadnit výkon práva na přístup zaručeného tímto nařízením.
2. Orgány zřídí interinstitucionální výbor, který bude zkoumat osvědčené postupy, řešit možné konflikty a projednávat budoucí vývoj v oblasti přístupu veřejnosti k dokumentům.“
Veřejný ochránce práv navrhuje, aby s ohledem na žádosti obdržené e-mailem bylo dohodnuto, že odpovědnost za spolehlivost tohoto komunikačního prostředku nese osoba podávající žádost, což například znamená, že je na odesílateli, aby si zvolil spolehlivý systém elektronické pošty, informoval orgán o možných problémech týkajících se objemových limitů a ověřil, zda je korespondence obdržená orgánem filtrována jako spam. To by mělo zmírnit obavy, které mohou mít orgány, pokud jde o oznamování dotčených rozhodnutí.
Pokud bude přetrvávat názor, že zasílání rozhodnutí e-mailem není v souladu s právními požadavky, veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby bylo provedeno vzájemné hodnocení tohoto stanoviska ve výboru podle čl. 15 odst. 2, který by se mohl rovněž konkrétně zabývat tvrzením, že v současné době neexistuje žádná alternativa k zasílání rozhodnutí poštou v tištěné podobě. Komise se přitom vyzývá, aby zohlednila například ambiciózní „Digitální agendu“ EU, kterou Komise zahájila před sedmi lety. Dále se doporučuje, aby orgány veřejné správy v celé Evropě široce využívaly elektronické komunikační systémy on-line, včetně elektronických podpisů.
Veřejná ochránkyně práv by chtěla být o výsledku tohoto vzájemného hodnocení informována do konce prvního čtvrtletí roku 2018.
Ostatní účastníci uvedeného výboru podle čl. 15 odst. 2 (Parlament a Rada) budou o tomto rozhodnutí a návrzích informováni odděleně.
Stěžovatel a předseda Evropské komise budou o tomto rozhodnutí informováni.
Emily O'Reillyová
Evropský veřejný ochránce práv
Štrasburk, 19. 12. 2017
[1] Další informace o souvislostech stížnosti, argumentech stran a šetření veřejného ochránce práv naleznete v úplném znění návrhu veřejného ochránce práv na řešení a doporučení, jakož i v souvisejících stanoviscích a připomínkách, které jsou k dispozici na adrese:
https://www.ombudsman.europa.eu/en/cases/caseopened.faces/en/54427/html.bookmark
Doporučení následovalo po pokusu vyřešit případ prostřednictvím návrhu řešení, jehož hlavní část však Komise zamítla. Komise pouze upustila od požadavku, aby osoby při předkládání žádostí o dokumenty uváděly svůj obor odborné činnosti.