- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí ve věci 454/2014/PMC týkající se praxe Evropské služby pro vnější činnost spočívající v nabízení neplacených stáží v delegacích EU
Rozhodnutí
Případ 454/2014/PMC - Otevřeno dne Úterý | 18 března 2014 - Doporučení týkající se Středa | 15 února 2017 - Rozhodnutí ze dne Čtvrtek | 21 září 2017 - Dotčený orgán Evropská služba pro vnější činnost ( Instituce s doporučením souhlasí ) - Země Rakousko
Veřejná ochránkyně práv se zabývala praxí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), která nabízí pouze neplacené stáže v delegacích EU. Šetření vzniklo na základě stížnosti mladého občana EU, který absolvoval neplacenou stáž. Tvrdila, že praxe ESVČ diskriminuje mladé lidi z méně majetného prostředí.
Veřejná ochránkyně práv zjistila, že stáže v delegacích EU by měly být k dispozici co nejširšímu okruhu osob, a nikoli pouze těm, kteří si je mohou dovolit. Podle názoru veřejné ochránkyně práv mohou neplacené stáže vést k diskriminační situaci, neboť u osob z méně privilegovaného prostředí je pravděpodobnější, že na takovou stáž nebudou mít dostatečné finanční prostředky. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že praxe ESVČ nevyplácet stážistům v delegacích EU představuje nesprávný úřední postup. Doporučila proto ESVČ, aby všem svým stážistům, včetně stážistů v delegacích EU, vyplatila odpovídající příspěvek.
V reakci na své doporučení informovala ESVČ veřejnou ochránkyni práv, že nyní požádala o finanční prostředky na platby svým stážistům v delegacích EU a že mezitím pozastavila neplacené stáže.
Veřejná ochránkyně práv z odpovědi ESVČ vyrozuměla, že se vážně zavázala učinit vše, co je v jejích silách, aby platila stážistům v delegacích EU. V konečném důsledku je podle ESVČ její schopnost vyplácet těmto stážistům nyní podmíněna tím, že jí rozpočtové orgány poskytnou nezbytné finanční zdroje. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá závěrem, že ESVČ její doporučení přijala.
Pozadí
1. Mladý rakouský občan pracoval jako neplacený stážista v delegaci EU v Asii. Po skončení stáže se obrátila na Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), která provozuje delegace EU, aby si stěžovala na skutečnost, že stážisté v delegacích nejsou placeni. Uvedla, že běžnou praxí je, že stážisté v orgánech EU jsou placeni. Podle jejího názoru nezaplacení stážistů představuje neodůvodněnou diskriminaci mladých odborníků pocházejících z méně majetných prostředí.
2. ESVČ odpověděla, že stěžovatelce byla na její žádost poskytnuta neplacená stáž. Podepsala rovněž dohodu o stáži, v níž potvrdila, že „jsem dobrovolníkem v delegaci a nepobírám žádný plat, mzdu ani příspěvek […]“. Stěžovatelka se obrátila na veřejnou ochránkyni práv se znepokojením, že by ESVČ neměla nabízet neplacené stáže. Zajímala se o praxi ESVČ obecně a neměla nic společného s jejím konkrétním případem.
3. V říjnu 2014 požádala veřejná ochránkyně práv ESVČ, aby odpověděla na obavy stěžovatele, že nabízí neplacené stáže v delegacích EU. Stěžovatel si přál, aby ESVČ nabízela pouze placené stáže a aby přestala nabízet neplacené stáže. V prosinci 2014 obdržela veřejná ochránkyně práv odpověď ESVČ na stížnost. Veřejná ochránkyně práv následně obdržela připomínky stěžovatele k odpovědi ESVČ. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se rovněž třikrát setkal s ESVČ, aby případ projednal: v květnu, září a prosinci 2016. V lednu 2017 předložila ESVČ veřejné ochránkyni práv písemně dodatečné informace.
4. Po pečlivém posouzení všech předložených argumentů veřejná ochránkyně práv dne 15. února 2017 doporučila ESVČ, aby všem svým stážistům v delegacích EU vyplatila odpovídající příspěvek [1].
Neplacení stážistů v delegacích EU ze strany ESVČ
Doporučení veřejného ochránce práv
5. Veřejná ochránkyně práv zjistila, že argument stěžovatele, že neplacené stáže jsou diskriminační vůči stážím pocházejícím z méně privilegovaného sociálního prostředí, má určité opodstatnění. Je nesporné, že mladý absolvent, který si přeje absolvovat neplacenou stáž, se může potýkat s praktickými obtížemi bez finanční podpory, například ze strany své rodiny. Stáž v delegaci EU zahrnuje nejen cestovní náklady, ale také náklady na ubytování, bydlení a pojištění. Proto hrozí, že neplacené stáže v delegacích EU budou vyhrazeny pro několik málo osob – konkrétně pro ty, které mají vlastní finanční prostředky.
6. Během různých setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv v roce 2016 ESVČ tvrdila, že nabízení neplacených stáží nepředstavuje diskriminaci na základě sociálního původu. ESVČ poukázala na skutečnost, že všichni neplacení stážisté v delegacích EU se domnívají, že stáž je pro jejich budoucnost užitečná. Díky těmto stážím získávají cenné zkušenosti, které pomáhají budovat jejich profesní profil a zvyšovat jejich atraktivitu na trhu práce.
7. Veřejná ochránkyně práv nepochybovala o tom, že stážisté v delegaci si stáže cení. Tyto příležitosti mohou skutečně představovat významný odrazový můstek v jejich kariéře. Právě z tohoto důvodu by měly být možnosti stáží zpřístupněny co nejširšímu okruhu osob, a nikoli pouze těm, kteří si je mohou dovolit. Podle názoru veřejné ochránkyně práv mohou neplacené stáže zachovávat sociální vyloučení, neboť osoby z méně privilegovaného prostředí pravděpodobně nebudou mít na absolvování stáže dostatečné finanční prostředky. Promarní tak tuto cennou příležitost ke zvýšení své kvalifikace a dovedností. To může v konečném důsledku vést k menšímu počtu budoucích pracovních příležitostí pro méně privilegované osoby a k vytvoření začarovaného kruhu, v němž „privilegium následuje po privilegiu“.
8. Veřejná ochránkyně práv vyjádřila názor, že delegace EU těží z příspěvků stážistů a mohou dokonce záviset na jejich příspěvku. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv konstatovala, že systém neplacených stáží může vést k nežádoucímu důsledku toho, že delegace EU nepřilákají všechny nejlepší uchazeče o stáže; přiláká pouze ty, kteří mají dostatečné vlastní finanční zdroje na to, aby za sebe zaplatili. To zjevně není v zájmu delegací EU.
9. Veřejná ochránkyně práv odkázala na příklad Evropského parlamentu, který se zabýval otázkou neplacených stáží. V usnesení z roku 2010 Parlament vyzval orgány EU, aby šly příkladem a všem svým stážistům vyplácely minimální příspěvek na základě životních nákladů v místě konání stáže.[2] Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že Parlament již nenabízí neplacené stáže, a to ani v případě umístění studentů. Nyní vyplácí příspěvek všem svým stážistům, a to navzdory rozpočtovým omezením orgánů EU.
10. Veřejná ochránkyně práv považovala za důležité rovněž vzít na vědomí, do jaké míry ESVČ využívá stáží v delegacích EU. ESVČ má síť 139 delegací EU, které mezi zaměstnanci ESVČ a Komise zaměstnávají 5 800 osob (údaje ke konci roku 2015).[3] V roce 2016 nabídla ESVČ přibližně 800 neplacených stáží. Zdá se pravděpodobné, že ESVČ je do určité míry závislá na dostupnosti stážistů, aby doplnila práci zaměstnanců na plný úvazek ve svých delegacích. Veřejná ochránkyně práv pochopila, že platba takového počtu stážistů způsobí ESVČ rozpočtové problémy. Uvedla však, že tato záležitost by se ESVČ mohla rozhodnout projednat s rozpočtovými orgány, konkrétně s Evropským parlamentem a Radou.
11. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv zjistila, že praxe ESVČ spočívající v poskytování neplacených stáží v jejích delegacích představuje nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv proto ESVČ doporučila, aby všem svým stážistům, včetně stážistů v delegacích EU, vyplatila odpovídající příspěvek. I když povaha tohoto příspěvku bude záležitostí ESVČ, veřejná ochránkyně práv se domnívala, že tento příspěvek by měl být takový, aby respektoval zásadu nediskriminace, a měl by zajistit, že mladí lidé budou povzbuzováni k tomu, aby se ucházeli o stáž bez ohledu na svou finanční situaci (nebo finanční situaci své rodiny).
12. Veřejná ochránkyně práv požádala ESVČ, aby do tří měsíců ode dne jejího doporučení vydala stanovisko. Následně vyzvala stěžovatele, aby se vyjádřil, což stěžovatel učinil.
Stanovisko ESVČ a připomínky stěžovatele
13. ESVČ ve svém stanovisku k doporučení veřejné ochránkyně práv uvedla, že nabídka stáží mladým absolventům a studentům se ukázala jako velmi cenná, a to jak pro stážisty, tak pro delegace EU. S ohledem na doporučení veřejné ochránkyně práv se rozhodla restrukturalizovat svůj program stáží a dočasně pozastavit nábor nových stážistů. ESVČ rovněž požádala rozpočtové orgány, aby budoucím stážistům poskytly finanční prostředky.
14. ESVČ se rovněž rozhodla zvýšit počet partnerství mezi delegacemi a univerzitami. Podle nového návrhu systému by stáže byly nabízeny v rámci tří samostatných programů: i) stážistům, kterým ESVČ vyplatí příspěvek (za předpokladu, že ESVČ obdrží požadované zdroje od rozpočtových orgánů) a za tímto účelem bude zavedeno zvláštní výběrové řízení; ii) studentům v rámci dohody s místní univerzitou, kteří v rámci svého studia absolvují povinnou nebo doporučenou dobu odborné přípravy a již mají bydliště v místě odborné přípravy, a iii) stážistům, kteří dostávají finanční podporu od univerzity nebo jiné instituce, ale nacházejí se jinde ve světě. ESVČ v posledních dvou případech nenavrhuje vyplácet příspěvky.
15. Stěžovatelka ve svých připomínkách uvedla, že veřejná ochránkyně práv se ve svém doporučení správně zaměřila na aspekt „antidiskriminace“. Podle jejího názoru se však ESVČ nyní snaží vyloučit finančně a sociálně slabé při výběru stážistů, aby tento problém vyřešila.
16. Stěžovatel vyjádřil názor, že pokud ESVČ nemůže zavést udržitelný a spravedlivý systém odměňování stážistů, je nejlepší stáže v delegacích EU zcela zrušit.
17. Stěžovatel se obává, že ve smíšeném modelu navrženém ESVČ budou stážisté, kteří jsou neplacení nebo kteří dostávají finanční podporu z vnějšího zdroje, vždy upřednostňováni před stážisty placenými přímo ESVČ, a to z jednoduchého ekonomického důvodu.
18. Pokud jde o návrh na rozšíření partnerství s univerzitami, stěžovatel uvedl, že se nejedná o novou myšlenku ani nepřispívá k řešení problému. Vede většinou k přesunu vykořisťování pracovní síly směrem k místním obyvatelům, kteří jsou často hůře organizovaní a nemají šanci uplatnit svá práva.
19. Stěžovatel poukázal na to, že stipendia často nezahrnují sociální nebo zdravotní pojištění a že životní náklady studenta nelze srovnávat s životními náklady osoby vykonávající stáž v delegaci EU.
Posouzení veřejné ochránkyně práv po vydání doporučení
20. Veřejná ochránkyně práv doporučila, aby ESVČ vyplatila všem svým stážistům odpovídající příspěvek. ESVČ informovala veřejnou ochránkyni práv, že požádala o finanční prostředky na platby svým stážistům v delegacích EU a že mezitím pozastavila neplacené stáže. Veřejná ochránkyně práv vítá kroky, které ESVČ podnikla, aby zajistila, že bude schopna nabízet placené stáže v delegacích EU.
21. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí obavy stěžovatele, že ESVČ by se mohla nepřiměřeně zaměřit na nábor stážistů s finanční podporou z jiných zdrojů (kromě jejich rodiny), a nikoli na stážisty, kterým ESVČ sama vyplácí příspěvek.
22. Podle názoru veřejné ochránkyně práv je rozumné, aby ESVČ nevyplácela dodatečný příspěvek stážistům, kteří mají stipendium nebo jinou finanční podporu mimo rodinu, nebo studentům, kteří již mají sídlo ve stejné zemi jako delegace a kteří musí absolvovat stáž v rámci svého studia. Zejména povinná stáž v rámci vysokoškolského studia není srovnatelná se standardní stáží, neboť obvykle slouží různým účelům. Je důležité, aby byla nalezena náležitá rovnováha mezi jednotlivými programy. Pro veřejného ochránce práv je důležité, aby ESVČ i nadále nabízela značný počet „tradičních“, ale placených stáží v delegacích, které budou mladým lidem otevřeny na základě rovných příležitostí bez ohledu na jejich vlastní finanční zdroje nebo finanční zdroje jejich rodin. Veřejná ochránkyně práv chápe, že k dosažení tohoto požadovaného výsledku bude ESVČ potřebovat odpovídající rozpočtové prostředky.
23. Veřejná ochránkyně práv považuje odpověď ESVČ na její doporučení za vážný závazek ESVČ platit stážistům v delegacích EU pod podmínkou, že jí rozpočtové orgány, tj. Evropský parlament a Rada, poskytnou odpovídající rozpočtové zdroje. Veřejná ochránkyně práv proto s potěšením považuje odpověď ESVČ ve skutečnosti za přijetí jejího doporučení. Veřejná ochránkyně práv bude s velkým zájmem sledovat budoucí vývoj v této oblasti a je připravena v budoucnu svá šetření obnovit, pokud se to bude jevit jako opodstatněné a užitečné.
24. Je velmi důležité, aby orgány EU šly příkladem a prokázaly odhodlání nabízet mladým lidem příležitosti ke stážím na základě rovných příležitostí pro všechny bez ohledu na jejich původ a rodinné zdroje. Jinak je třeba riskovat ztrátu důvěry a být vnímán jako osoba, která se dostatečně nestará o všechny mladé lidi, kteří se snaží vybudovat si svůj profesní profil, aby mohli soutěžit na trhu práce. Náklady na podporu důvěry mladší generace v evropský projekt jsou v tomto ohledu poměrně nízké.
25. Veřejná ochránkyně práv vyzývá rozpočtové orgány, aby tuto otázku pečlivě přezkoumaly, a doufá, že poskytnou odpovídající zdroje. V této souvislosti bude veřejná ochránkyně práv informovat Evropský parlament a Radu ministrů o tomto šetření a o doporučení, které učinila pro ESVČ. Bude rovněž informovat Evropskou komisi.
Závěr
Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejná ochránkyně práv uzavírá následujícím závěrem:
ESVČ doporučení veřejné ochránkyně práv přijala tím, že pozastavila neplacené stáže v delegacích EU a zároveň požádala o finanční prostředky pro placené stážisty v delegacích EU.
Stěžovatel a ESVČ budou o tomto rozhodnutí informováni.
Emily O'Reillyová
Evropský veřejný ochránce práv
Štrasburk, 21. září 2017
[1] Další informace o souvislostech stížnosti, argumentech stran a šetření veřejné ochránkyně práv naleznete v doporučení veřejné ochránkyně práv, které je k dispozici online na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/cases/recommendation.faces/en/76079/html.bookmark
[2] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2010 (2009/2221(INI)), bod 72, dostupné online: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52010IP0262&from=EN.
[3] https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/annual_activity_report_2015_en.pdf.